Pojďte čtenářům říci něco o historii festivalu Shotgun. Letos vás čeká vlastně kolikátý? Sedmý ročník?
Mooris: Shotgun prakticky funguje od roku 2000. Jednou jsme si řekli že namísto malé halové party začneme dělat open- air, což bylo v roce 2004. Vznikal na koleně, ostatně jako všechny ostatní.

Spyro: Udělal se web na měsíc nebo na dva a bylo. :)

Mooris: Díky tomu že to nikdy nebylo tak velké a až tak hudebně zajímavé, se na to až časem, poslední 3-4 roky začala nabalovat reklama, kamarádi, kafkové a ozzbové a všichni ti lidi, kteří mají rádi hudbu a pomáhají nám „bez nějakých velkých peněz“.

Takže na úspěšné halovky jste chtěli navázat outdoorem?
Spyro: No (smích) fakticky jedna dost nevydařená byla v Liberci se Švédem Slobodanem, tam přišlo jen asi 600 lidí. Díky Bohu nám zrušili obrovské prostory na Výstavišti a akce se konala  v novorenesančních lázních.

Mooris: Letos vyjdeme se záznamy, které ještě nebyly zveřejněny. Máme perfektní připojení a konečně také HD kvalitu, takže bude i obrazový záznam, což je myslím zajímavé.



Máte připravený i živý přenos z festivalu?
Spyro: Škoda, že skončila Akropole. Ta nám vycházela maximálně vstříc. Radio1 se na to moc netváří. Musejí jít víc do komerce, myslím tím především v hlavním vysílání, které se musí zaplatit. Živý přenos měl letos být, pracujeme na tom,včetně kvalitního video a audio záznamu. Třeba v roce 2005 jsme všechno měli zařízené, jen jsme na to při těch všech starostech zapomněli a rozpomněli se na přenos až v pátek, kdy začali chodit lidi.

Což se u akcí dělaných na koleně asi může stát..
Mooris: Ale nám už by nemělo. Už nejsme malý festival a je tam vše jak má být. Na vše je smlouva a vše je taky tak technicky na výši, tak si člověk říká, už asi dost legrace. My se k tomu Shotgunu tváříme stále stejně. Že je to naše dítě a děláme si ho po svém. Ale když se měsíc před festivalem díváš a sleduješ ty Lukáše a Adrianu, vidíš že už to žádná prdel není.

Spyro: Prostě nejdražší oslava narozenin no :)



Na kolik vlastně vyjde takový menší festival?
Mooris: Začínali jsme na rozpočtu asi 30 000 korun. Tolik stála první halovka sakumprásk se vším všudy. Poslední tři roky se zaplaťánbůh vše zaplatilo, a dokonce se i vydělalo. Rozpočet se nám postupně vyšplhal do řádů stovek tisíc. Letos je to něco přes půl milionu.

Spyro: Což je pořád víceméně málo, protože stále si děláme všechno sami.Víš co je největší prdel? Když přijdeš na nějakou akci a tam je zaplaceno 40 nebo 50 sekuriťáků, kteří si tam celý večer zavazují tkaničky. Hodně zbytečné peníze.

Mooris: My jsme ve finále zjistili, že to vážně máme úplně jinak. Přijedeme na hezký festival a nedá mi se nezeptat:„Pěkná stage, máš tady hliník, i na tom chilloutu jede hezká projekce, kolik to stálo?“ a promotér vystresovaně odpoví: „Ty vole, je tady asi 200 lidí, mám v tom asi 300 000 a potřebuju vydělat ještě 200 000“. My máme na všechno buďto město, nebo granty, a snažíme se být v i kontaktu s ambasádami…

Spyro: Ale to nemění pořád nic na tom, že když přijede hliník, stavíme to my dva. Není jiná možnost abyste to udělali tak jak opravdu chcete.

Mooris: Úlohy máme jasně rozložené. Spyro řeší techniku, já se raději věnuji cateringu, smlouvám a takovým věcem.

Řadu let se Shotgunu v názvu drží slovo Euro. To jste tak hrdí Evropané?
Mooris: Před čtyřmi lety nikdo nevěděl že přijde Schengen a euroregiony už nikoho zajímat nebudou. My jsme si to Euro ale nechali schválně. Přímo z placu kde paříš je Polsko hned co bys kamenem dohodila. A kdyby ses otočila o hodila kamenem znovu, jsi v Německu. Díky tomu že už nejsou hranice s celníky, tak nám přijedou na Shotgun dva autobusy jen ze Zielone Gory. Každý se svým batůžkem a stanem.

Což znamená,že návštěvnost že zahraničí máte obstojnou?
Mooris: To byl i důvod podnázvu Euro Summer Open Air. Nemůžeme spoléhat jen na Čechy. Dřív tu býval Cosmic Trip a nedaleko SOL. Říkal jsem si že to musíme nějak vychytat, a to se nám podařilo. Píšou nám sami lidi z Lipska, Drážďan a Polska, že jsou rádi že zase Shotgun je, že jedou počtvrté a sami nám pomáhají s reklamou! Takže už je to asi jedno ale v logu Euro zůstalo jako taková tradice. My to tlačíme na všechny Liberecké městské granty a granty v Hrádku. Já kvůli tomu i kandidoval, jsem v zastupitelstvu.:) Sedím tam mezi nimi, a poslouchám, jak se vlastně dívají po těch pěti letech konkrétně na Shotgun ti lidé, kteří nám před pěti lety říkali že jsme systemáci, chceme pořádat Czechtekk, a že po nás ty injekce nikdo sbírat nebude. Nikdo nám to nevěřil, krom Martina Půty, starosty který je vážně frajer a řekl nám na rovinu: „Pánové, já vám věřím. Mě jen jde o to přesvědčit ty lidi že nejste nebezpeční.“ Teď si myslím nemůžou stěžovat. Tři roky nazpět jsme od města mimo shánění hlavních hvězd na poutě a městské slavnosti, vzali ještě rockový festival s tím, že ho pro ně uděláme kompletně na klíč, jak nejlépe umíme. Abychom jim dokázali že tu produkci umíme, a aby nám třeba pustili ještě víc peněz na ten Shotgun. A každoročně se nám v červnu daří dokázat městu že to umíme, že dovezeme významné české poprockové kapely a přijde 1000 lidí denně. Přesvědčili jsme je i o tom, že hudba kterou děláme v září je dobrá.

Spyro: Nejlepší na tom je, že lidi na Shotgununu nedělají bordel jako ti na rockovém festu. Nikdo nepřevrací popelnice, nedělá výtržnosti. Přesto z toho má camp prospěch, je to akciová společnost, která patří městu, takže z toho má prospěch město. Když potom na město chodí ústřižky z novin, že je ve městě úspěšný festival elektronické hudby, jsme spokojení. Původní myšlenka byla taková, že to chceme dělat jinak. A ono to tak zůstalo.

Mooris: Rok 2006 nás úplně dostal. Nikdy jsem nevěřil tomu, že přijede tolik lidí a hlavně těch ze zahraničí. Přišlo 3500 lidí za 2 dny.

Spyro: Ten rok byl vůbec nejlepší. Z Polska vypravili na Shotgun autobus, než dojeli tak uvnitř hrálo techno, a na bookování jízdenek byly stránky.

Mooris: Nikdy jsem neviděl člověka, který by dokázal na vlastní náklady zrealizovat zájezd 70-ti kámošů na akci se kterou nemá nic společného. Je to stejně šílené. Někteří lidi nám s tím pomáhají aniž bychom o tom věděli.

Spyro: Sice pak si vzal plachtu co nám visela na hranicích, ale co už. Stála ve směru z Polska a Německa do Čech. A pak jsme ji viděli až někde na fotoreportu v Polsku :)



V severních Čechách jste jediný festival zaměřený na elektronickou hudbu. Jaká je tam vlastně situace?
Mooris: Strašně jme to řešili když ještě existoval Cosmic Trip. Lukáš tam před třemi lety hrál za hrozné průtrže mračen. A říkali jsme si co kdyby se nám něco takového stalo na Shotgun, bylo by to hodně zlé. Druhý den Aleš Bugr musel dovézt piliny. Je to těžký. Nakonec vidíš jak ten žhavý kamínek v Alešovi nakonec vyhasnul. Má svou reklamní agenturu a festival úplně pustil. Nás to třeba taky jednou čeká, ale třeba si budeme pak říkat že jsme jediní mohykáni, kteří zůstali. Ale až budeme mít děti, nebude tolik volného času. Dovedu si představit, že až Adri bude mít děti, Spyro bude pořád zavřený ve studiu, tak možná Shotgun zkrátka nebude. Ale vždy jsme si říkali, že chceme zůstat.

Spyro: Je to paradox. Každý Shotgun byl dá se říci provar. Každý rok nám to dalo nulu k nule. A až loňský se nám něco málo vrátilo z toho, co jsme do toho dali. Je to sice nářez starostí, ale vždy když má být Shotgun, tak se v nás všechno chvěje a je tam ta myšlenka: Jo, jdeme do toho! Bojím se až to vyhasne, protože co vlastně budeme dělat!

Loni jste Shotgun nemohli uspořádat. Čím jste se namísto toho bavili?
Mooris: Loni jsme nemohli kvůli městu, smlouvě a rozkolu s termínem. My byli na dovolené, a mrčel jsem že se nudím, protože jsem si na ty každoroční starosti zvykl. Zkoušeli jsme leccos. Dělali jsme turné, Severní vítr byl myslím hodně úspěšný. Pak ale dojdeš k tomu že jediné kde se můžeš úplně vybít je ten Shotgun. Dovézt si svoje jména, nebýt komerční. Pořád se to snažíme držet tak, aby tam byla hlavně zajímavá jména a nějaké premiéry. Je to jak říká Lukáš. Je to nula k nule. Zbude pár desítek tisíc a my namísto dovolené vymýšlíme trička, nebo dovezeme nějakého mega drahého dje který za to ve finále ani nestojí (smích). Pamatuji si Dance Extravaganzu 2004, kde jsme prezentovali tehdejší ročník.

Spyro: Přišel k nám Aleš Bleha s otázkou „Pánové, co to tady prezentujete? ( s lišáckým výrazem ve tváři napodobuje Blehův hlas) A Proč to děláte v termínu Summer of Love?“

Mooris: On má úplně výbornej jazyk. A říkám mu: „My nejsme pro tebe žádná konkurence, jsme spíš taková charita. Nám stačí, když z toho severu k tobě nepřijede těch 300 lidí autobusem.

Takže proč se vlastně Shotgun začal konat až první víkend v září?
Spyro: Radikálně nám ty akce během sezóny po pár ročnících zamítli. Ze stage uděláš 130 kroků a jsi v první chatce. Hudba buší a lidi v chatce se nevyspěj.

Mooris: Poslední srpnový víkend končí kemp, takže pro ně je první týden v září jen vývar ze Shotgunu, což je pro ně dostatečně uklidňující fakt. Vtipné bylo, když ještě v letech 2004-5 to někteří šedesátiletí lidi z Caravan clubu nepochopili a přijeli v plné výbavě na camp.



Ještě si nikdo z campu na chování návštěvníků nestěžoval?
Spyro: Jednou si partička lidí vytáhla matrace na střechy a udělali si tam veget s houbičkami a jointíky. Jedna chatka se nám naopak vystěhovala komplet ven včetně postelí a skříní a spali venku. Žádný problém nevznikl, jen to museli vrátit na své místo.

Kdo všechno se na vašem open airu podílí?
Spyro: Hlavní jádro představuje trojka: já, ségra Adriana a Dan. My řešíme finance, sháníme je, bookujeme…

Mooris: Jeden z hlavních pomocníků je Waxi který je s námi úplně od začátku, a nemůžu nezmínit také Tomíka a Peeta. A nabalují se do toho další členové našeho djského sdružení. Takže asi 20 lidí kteří to děláme fakt srdcově. A další osobnosti jako Standa Zíma, Sayko, Elektrabel, to jsou lidi kteří nám sestavují line-upy. Píšeme si: co kluci, chtěli byste si zahrát? A oni se ani neptají. Je to pro ně automatické. Za to jim všem strašně děkujeme. A je víc takových, Pav nebo Daho s Gingerem nám taky strašně pomohli s propagací. Konkrétně Pav je tak agilní propagátor, že se někdy říkám jestli to už není moc. Ale on má zkrátka takové charisma a vidíš že to dělá fakt hrozně rád.
Mooris: Kdykoliv si nevím rady s propagací, jdu za ním s otázkou: „Pavle, nepotřebuješ nějaké hadry na sebe? Já všechny uplácím jenom oblečením.

Spyro: To neříkej :)

Mooris: Ale klidně to řeknu. Je to služba za službu. Některé věci člověk umí a je si jistý tím, že to dokáže pustit ven. A na některé věci je lepší si někoho vzít. Letošní rok to není jen Adri a Lukáš. Externě nám strašně moc pomáhá Click joe. Nejde jen o to prodiskutovat s nimi nové trendy. Je to něco víc. Já to s Click joem mám jasný. Máme hodně podobnou krevní skupinu, a co se týče hudby máme úplně jasno. Letošní line-up pátečního dne má prosté sdělení: Chceme dát lidem najevo, co chceme aby bylo prezentováno jako zajímavá hudba za málo peněz.

Mooris: U toho dnb je to zase Ark , který nám spíš nechtěně otevřel oči. Máme společné tendence dělat něco originálního a to je promítlo na line-up.

Takže svůj festival chápete jako určitou alternativu vůči velkým, nebo takzvaně alternativním festivalům?
Mooris: Na počátku jsme to tak ani nechtěli, ale teď jsme pochopili že to asi tak má být.

Spyro: Tím jsme… je to blbý slovo, ale dá se říci kouzelní…
Mooris: Počkej, teď tě přeruším. V jednom perexu starého Shotgunu psali že jsme vypečený festival.

Spyro: To sedí. Jak se vyprávělo o Svojšicích jaké to má kouzlo( pátravý pohled na Moorise, Keepsmile a Obsession) já jsem tam teda nikdy nebyl ale podobně unikátní atmosféra je prý teď u nás.

Mooris: U nás si i lidi z T servisu, kteří přijedou stavět pódia, bookují chatky a jsou z toho úplně v hájí. Co se směješ Lukáši?

Spyro: Je to pravda. Já se směju klukům z T servisu, protože jim se tam líbí úplně všechno. I nové záchody a sprchy. Existují lidi kteří třeba roky nekalí a jsou jako vyměnění.. My jsme prostě kouzelní. Teda nemůžu zaručit, že nebude pršet a nebude to hnusný:).

Jak jste vyzbrojeni pro případ hnusného počasí?

Spyro: Hlavní a vedlejší stage půjdou do hloubky, jejich zastřešení pojme i lidi. Světla i zvuk jsou hozený zboku. Není to standardní. Chillout bude řešený Doom systémem – kopule kterou už lidi znají z dalších venkovních akcí. Bary jsou ve dvou velkých stanech od Gambrinusu kam se vejde 450 lidí.

Spyro: Párkrát nám prchlo a máme s tím zkušenosti. V podstatě vždy kdy hraji já, tak prší:)

Kdo vám dělá logo a grafický návrh?
Mooris: My jsme odjakživa dělali s Johnboyem. S plánovaným comebackem jsme chtěli lidi logem oslnit. Našli jsme Pierduse, kluka který dělá grafiku pro renomované akce. Je hrozně pohlcený prací, ale na rozdíl od Johna pro něj existuje tužka, papír a kalendář. Každý si prochází svou životní elipsou a ne vždy je vše jak člověk chce. To je vidět i na Shotgunu. Kdyby to nebylo poloprofesionální a seděli bychom v kanclu kde by bylo 5 počítačů, už by to nebyl takový koníček, pocity motýlů v břiše a takový Shotgun. Byl by to byznys.

Mooris: Já nakonec i chápu Kučeru, jeho United Music, chápu jeho Transmission. Jen si říkám, že bych takovou věc neudělal. Na SG máme 4 motory na které postaví main stage. Na Sensation jich potřeboval několik desítek aby postavili jen ten strom ´´moudrosti ´´ .



Cože? Takhle se ten vetřelec opravdu jmenuje?
Spyro: Kluci z T servisu tomu rideru fakt nevěřili:)

Mooris: Na Kučerovi přesně vidím jak ho to pohltilo. Když kdysi v JPA dělal v kanclu a s Jirkou dělali Creamfields, tak Martin hlavně sháněl peníze k zaštítění celého festivalu. A dneska dělá Sensation skoro sám s holandským partnerem a je to neuvěřitelný kotel práce, který si sám naložil, protože chtěl! Během 3 let si na něj ukazoval kde kdo, ale on všem dokázal že to jde. Jen ten lístek do VIP za 3500 Kč nedokážu pochopit. :)

Spyro: JPA nám otevřelo oči. Já na jejich akcích hrával, vždycky jsme někam přijeli a říkali si, že tohle bychom chtěli. A to nás kopalo dopředu. My jsme byli šťastní za málo, ale když se pak jdeš podívat na to jak to jde taky udělat. Ptáš se kolik to může stát a teprve to tě dostává dál k tomu být víc profi.

Mooris: Rok 2006 nás posunul v úplně jiným rozměru. Oslovili jsme zásadní djská jména došlo nám, že nemůžeme mít nějaké loupáky co hrají na každý akci, ať je to SOL nebo Hradhouse. Ta jména se často opakují.

Loupák? Co je to za pojmenování?
Mooris: Loupák je loupák. Takové naše označení, které snad nikoho neurazí.
Napsali jsme Makatonovi, Maxi Duleymu, Paulu Damageovi…to jsou lidi kteří na ostrovech stáli u zrodu Veto music a všech zásadních formací, jako House of God atd...Tihle lidi k nám přijeli na výlet, na základě mailu, který jsme doladili s kamarády s Nula2. Popsali jsme co zhruba děláme a kolik ročníků je za námi. Reagovali naprosto bezprostředně:„Ok, tak já vezmu svou holku, zaplaťte nám hotel, letenku a my přiletíme.“ Líbila se jim myšlenka a nám se líbí, že to ani po té čtyřicítce to nemají o tom feečku. To samé Female, to je taky frajer, který chtěl hrát jen za letenku. To stejné jsou Exium, opravdový pojem v dnešním klubovém technu. Z producentské stránky je jako Justin Berkovy nebo Headroom před pěti lety. Napsali že fee nebudeme řešit, chtějí letenku pro dva lidi a hodinu a půl liveka. Píšu jim, že před dvěma lety chtěli 500 Euro. Odpovědí mi bylo jen: „Bez problému, my to takhle berem“ Dva lidi, kteří pojedou 2000 kiláků a vezmou komplet všechny mašinky. To mě fakt nabíjí. Že za mnou nestojí nějakej loupák, nebo blonďatá holka, která zná všechny dje a říká: „ Já ti seženu 3 hraní za půl roku…“

Spyro: Ale no tak, nechme toho…

Mooris: Chci, aby byly pro všechny stejná pravidla, a aby pro všechny platilo to samé: když chceš dělat akci, tak si ji dělej, ale dělej ji férově. Jak je v ČR zkorumpované co chce, tak je zkorumpované i to hraní na akcích. Nezdá se to, ale jsou tady monopoly. A týká se to třeba toho drum and bassu.

A že zrovna ten dnb. Na druhou stranu se z něj zákonitě musel díky stávající popularitě stát obrovský byznys.
Mooris: Myslím, že to naštípnul i Aleš Bleha v rozhovoru se Saihou na DMA, kde říká: „…a prostě jsme jim ukázali, že oni ho mít nebudou…“ Všechny dje jsem měl zabookovaný za týden. Ty dnb jsem měl zabookované 3 měsíce. Já měl zamluveného a potvrzeného Spora. Pak najednou zavolá jeden člověk, nebudu ho jmenovat a řekne: hele, vidím Spora na můj open air... bez respektu že je to měsíc před naší akcí a 100 km od Liberce. Co udělá booker? Jasně že mu dá to jiné datum, protože nejen že já jim pošlu zálohu a on taky. On jim zálohy pošle tři a ví, že s ním ty akce udělá. Být jeho manažerem, udělám to taky. Na druhou stranu díky tomu, že to nevyšlo máme Clipze, který je ještě větší pankáč, nehrál tady osm let, takže se na něj lidi vážně těší. A budeme tady mít Apexe, který je Sporův kolega, stejně dobrý zvukový inženýr a vydává desky na všech zásadních labelech a hlavně si řekl feečko, které si snad neřekl nikdo. Jede z Londýna a hraje za peníze které za dje takových kvalit snad ani nejsou možné. Částku nechci zveřejňovat ale je stejná jakou si řeknou čeští top djs za dvouhodinové hraní. Tenhle člověk jede z Anglie prezentovat sám sebe a svou tvorbu. V 60-ti minutovém setu má třeba 50 minut své hudby a to je pro nás hlavní měřítko čím Shotgun měříme – chceme aby to bylo hlavně autorské.

Spyro: Když osmiletá holčička hraje na netu online hry a hraje jí k tomu dnb, to už bych fakt tek. Dělali jsme víkendy, dvoudenní akci kde první den byl dnb a druhý techno, nebo obráceně. A nás hrozně žralo když první den přišlo 300 lidí a druhý den jen 20. Na severu dnb šlapal všude. Všichni za chůze nebo za jízdy poslouchali dnb. Náš fest byl vždy o rovných beatech a dnb byl až druhá stage. Vždy tam byla, abychom to nezabili, ale byla druhá. Mooris: Byli jsme první open air kde hrála Noisia. Jen na něm bylo asi 1200 lidí a na hlavní hrál zrovna Makaton.

Spyro: No právě!

Mooris: Jen 250 lidí na undergroundovém technu a na dnb fakt nebylo vidět.



Předloni jste prý měli problémy se zvučením, zvuk jednotlivých stageí se navzájem mlátil. Jak jste to viděli vy?

Mooris: Když jsi stála v zorném poli pódia, neměla jsi šanci slyšet nějaké kopání. Ale kousek dál už to problém byl, odnesla to především ta breakbeat-minimalová stage. To jsme si minule odzkoušeli a proto letos budou jen 2 hlavní podia a stan. To je hlavní důvod snížení počtu scén.

Spyro: Když jsi stála uprostřed, měla jsi totální guláš techna, dnb, house s minimalem. Ale na jednotlivých stage to bylo v pohodě.

Mooris: Lidi dali za lístek 150 Kč. Je mi 30, zažil jsem 7 Czechtekků, z toho 5 se systemy a nikdy bych si nedokázal představit, že bych byl rozpolcený z toho, že se mi tam něco kope. Party je o tom jakou si ji uděláš. Je jasné, že je to pochybení pořadatele, kór když je to oficiální party, a pro nás je to ponaučení. Ale od některých lidí jsem to spíš viděl jako potřebu najít si nějakou chybu na tom všem co tam bylo. Letošní kompletní nazvučení už jsme s kluky z T servisu řešili na Rockovém létě. Přímo se zvukaři a bedňáky. Mají na tom zájem, takže letos můžeme s klidnou duší prohlásit že všechno bude v pořádku :)

Co vizuální podoba festivalu? Já osobně se docela těším na festival kde při pohledu kamkoliv neuvidím reklamní plachty. Shotgun znám zatím jen z vyprávění. Jak moc underground to vlastně je?
Mooris: Letos to chceme udělat i jinak co se vizuální stránky týče. Bude víc dekorací. V roce 2005 se na Shotgunu ukázalo všechno co bylo v Roxy za posledních 15 let. Když jsem pracoval v Praze obsluhoval jsem shodou okolností dceru šéfa Linhartovy nadace. Jednou jsem ji odchyt a říkám: „Podívej, tam dole musí být spousta věcí…“ Vzala nás tam a řekla: “Tahle celá levá strana je vaše, ty nový nám tady nechte. A my to všechno vynesli a odvozili na střechách osobáků do Liberce.

Spyro: Každá noc mívala své velké dekorace. Teď už to skoro nedělají. Dřív byly polystyrénové, všechno pěkně vypadalo. Divím se že se nám cestou nic nezlomilo. To byl fakt nářez.

Mooris: Letos chceme použít dost projekcí, ledkový stěny, chceme..

Spyro: No chceme..

Mooris: Takhle, pro nás je to pořád nezanedbatelná položka v rozpočtu. Ale položka vůči nákladným světlům a jejich počtům je to daleko nižší.

Spyro: Víš co, nějaké hlavice které dělají na zemi kolečka? To je k ničemu. Tohle nepotřebujeme.

Mooris: Všechno to jde dál. Já úplně hltám všechny ostatní akce a fotoreporty. Strašně chci, aby byl člověk příjemně šokovaný tím, co vidí. Nejen to že přijede a řekne si:“Tady hraje Daniel Stefanik, já ho nikdy neslyšela a on je boží. Chci aby tam byly různé malůvky Click joeovy Marcelky, aby ta stage vypadala fakt pěkně. Aby to ty lidi koplo.

Spyro: Vždycky máme víc svých dekorací než těch od partnerů a hrozně s tím bojujeme. Někdo ti dá 30 000 a chce si diktovat kde bude stát jeho banner. Někdo si stěžuje že nám dal 5000 a nejde vidět. Adio dalo 30 a není skoro vidět.

Mooris: Před dvěma lety jsem přijel nadšený Wilsonicu. Teď tam byl znova a říkal ze už bych tam nejel. Nadchla mě filosofie s jakou to dělají, posouvají dál, ale se jmény která mají se musí posouvat i v rozpočtu. Není se čemu divit, ale letos to byla reklamní pouť. Nikdy jsem ještě neviděl stojací reklamy na party, vypadalo to jak v metru. Je to dobrý nápad, ale to by se musela reklama střídat s line-upem. Chápu. Bavili jsme se o tom. Když dá sponzor půl míče, tak už si nadiktuje co chce.

U nás se to projevuje na pojmenování stages. Citi kreditní karty dancing hall byl zatím jeden z největších paskvilů vůbec…

Mooris: Ale pozor, já z toho Sázavafestu cítím trošičku to podobné co je v nás. Když Pavel Kloupar mluví v radiu, je to pro mě balzám na duši. Mluvil o jménech která neznám a já je normálně měl rád.:) Kdežto, jak mluví třeba Pavel Tesař za Creamfields, člověk který má stát za vším a dávat tomu své jméno, to nechápu. Cream je nešťastný, ale počasí prostě neporučíte. Zaplať pánbů se to stalo na Moravě, protože tam jsou nejvíc aktivitou přehnaní promotéři, a kolikrát si myslí, že se tam dá udělat úplně všechno.

Máte pocit že dřív to bylo jednodušší a jasnější? Uměli se dřív lidi víc bavit?

Mooris: Hraju už šest let a Spyro mě to naučil protože jsme spolu dělali párty. Říkám mu hraju na Hradhouse, na Summeru a on odpoví, že nehraje nikde. Ptám se: Ty nechceš? On: Mě nikdo nevolal, já se jim nutit nebudu. Ale když se bavím s jeho vrstevníky, kteří stejně produkují a stejně hrají kratší dobu, tam je eminentní zájem někam se tlačit. Přijde mi email: Nechtěl bys přijet do Vsetína? Dám ti 1500 na benzín a bar. Tak píšu: Hele já už takhle nejezdím hrát, pro mě je to hrozně daleko. Přijedu ti zahrát, až to bude něco normálního. Já už se nikomu nedivím že nechce jezdit. Akcí už je tolik a má to takovouhle úroveň, že je ten kluk radši doma a udělá track, nebo se jde projít se svou buchtou.

Spyro: Ty akce kdysi byly mega super! Rok 2001-2. To byly mrdy! Teď to pominulo a atmosféra je taková zvláštní.

Keepsmile: Hlavně lidi začali strašně škatulkovat. Když vidím stará videa z akcí. Přijde mi až neskutečné jak se ti lidi bavili!

Spyro: No ale jak! Já si pamatuji akce kde začínali breakbeatem, vprostřed byl house, pak byl drum and bass a končilo to technem. A nikomu to nevadilo!

Děkuji za povznášející rozhovor, pánové!

Foto: Keepsmile