Zdravím Tě! Nejdřív bych Ti rád i jménem všech dalších zúčastněných z Česka rád poděkoval za ranní set na festivalu Nachtdigital! Tady bylo opravdu vidět a hlavně slyšet, jak vypadá set někoho, kdo svou brašnu s deskami nosí po světě už nějaký ten pátek :-) Jak je to dlouho, co sis koupil svou první desku?
No teda! Děkuju! :-) Moje první deska, to bylo žánrově něco úplně jiného než hudba, kterou poslouchám dnes. Myslím, že to bylo hned v době po zborcení berlínské zdi v 89., byla od Milli Vanilli (přiznávám, miloval jsem je!). V roce 1994 jsem se pak rozhodl pro nákup prvního techno EP, a sice „The beauty and the beast“ od Svena Vätha, pro mě tehdy obrovská hitovka!

Mohl bys popsat svou pouť elektronickou muzikou? Byl i Daniel Stefanik řadovým clubberem?
Jasně že jsem chodil do klubů jako všichni ostatní a dělám to dodnes, pokud mám zrovna volno. Stále je na světě dost djů, které si rád poslechnu. Kromě toho by pro mě ani nemělo smysl, produkovat klubovou hudbu a nechodit tam, kde pak nejvíc vynikne. Chci cítit přímo v centru dění na tanečním parketu, co má a nemá smysl a to lepší pak vtěsnat do své produkce.

Co se týká mého vývoje, i tys měl určitě nějaký nástupní bod do elektronické scény, i u mě tomu tak bylo, myslím, že to byla pecka od Emmanuela Topa „Turkish Bazar“. Brzy se vyvinula láska k detroitskému technu a ostatní elektronice. Čím je člověk starší, tím menší je ukazatel BPM na mixpultu. Mám pocit, že cca od mých 23 let jsou desky v mé sbírce stále pomalejší. Theo Parrish nebo Moodyman, třeba k tvorbě těchto pánů jsem se musel propracovat s věkem a teprve teď má jejich hudba pro mě ten správný význam.



Pokud discogs nelže, jsi coby producent činný od roku 2004 a zhruba od stejné doby děláš hudbu pro známý label Moon Harbour. Znals bosse tohoto vydavatelství – Matthiase Tanzmanna – už dříve a panují v rodině Moon Harbour dobré vztahy?
Pokud to budeš brát od data prvního releasu, pak discogs nelže, samozřejmě se ale tvoření hudby věnuji o pár let déle. Celý můj život je spojen s hudbou, ve čtyřech letech jsem se učil hrát na bubny, o osm let později jsem přibral keyboard a před třemi roky ještě kytaru. Ihned po již zmíněném převratu v ’89 jsem dostal svůj první počítač (Amiga500) a první, co mne zajímalo, byla tvorby hudby. Samozřejmě se to nedá srovnat s tím, co dělám dnes, ale všechno mne určitě v jistém směru obohatilo.

Matthiase Tanzmanna jsem poznal v roce 2003 v nějakém baru určitě :-) Bavili jsme se o hudbě, přišlo klasické brnění rukou a zanedlouho už jsme seděli v jednom studiu. Brzy byla na světě společná deska právě pro Moon Harbour. Jak šel čas, začaly se ale různit názory na hudbu i věci kolem managementu. Pak už bylo odloučení od Moon Harbour jen otázkou času… Přesto jsem tomuto labelu vděčný a určitě bych bez jeho pomoci nebyl tam co dnes!

Ale pokud se nepletu, vydavatelství Cargo Edition, ve kterém se angažuješ, je s Moon Harbour také propojeno. Končí Tvoje role u Cargo Edition pouze u tvoření hudby nebo zde máš na starosti více věcí?
Už od začátku jsem chtěl, aby byl Cargo Edition samostatným labelem. A máš pravdu, má úloha zde se týkala kromě produkování desek i věcí kolem vyhledávání umělců. Moon Harbour byl pak odpovědný za obchodnickou stránku věci. Asi to bylo vše moc uspěchané, asi jsme měli spoustu věcí víc domyslet… Opět to vše zašlo někam jinam než jsem chtěl a mé představy se neshodovaly s těmi od Moon Harbour. Třeba „Borderline EP“, které jsme dělali se Svenem Tasnadim, je parádním příkladem – přesně tak jsem si představoval zvuk, kterým by se Cargo Edition měl prezentovat. Jenže když začneš umění křížit s náhledem obchodníka, nedopadne to nikdy dobře, začneš dělat kompromisy a tvé původní představy jsou ty tam… Opět jsme zjistil, že můj názor se nesetkává s úrodnou půdou, celé to období 2007/2008 byla pro mě trochu křeč, hodně jsem o tom přemýšlel, člověk se v tom množství kompromisů pak už úplně ztratí. Rozhodl jsem se jít za svými cíli, což znamenalo rozloučení i s tímto labelem.

Koncem roku mi vyjde u Statik Entertainment album, bude se jmenovat R E A C T I V I T Y a doufám, že z názvu je jasně patrné, kam povedou mé další kroky. Je to zpracování mých myšlenek a obav a současně snad i řešení všeho, co mě za minulé roky potkalo. Hodně jsem se učil a teď se zkrátka pokusím dělat věci jinak.

Je to pár měsíců zpět, kdy jsem dělal interview s Gregorem Tresherem. Hodně si pochvaloval Tvůj remix na jeho track „Break new soil“. Nicméně seznam umělců, pro které jsi dělal remixy je opravdu dlouhý a plný zajímavých jmen (Lawrence, Ripperton, Motorcitysoul ad.). Který z nich považuješ za nejpovedenější a jak se vůbec stavíš k práci remixera?
Možná právě remix pro Lawrence je tím, který mi zpětně dělá největší radost. Jde i o to, že ten originál je geniální a při tvorbě pro mě bylo nejzásadnější, zachovat jeho napětí a deep atmosféru. U remixů je vždy těžké, najít ten správný směr, kam by se měl ubírat a názory na tuhle problematiku se samozřejmě různí. Můj je ten, interpretovat originál vlastním způsobem. Často člověk slýchává názor, ptající se po chybějících motivech z originálu a je to opravdu těžké, určit hranici či pravidla mezi tím, kolik zachovat originálu a kolik toho přidat ze sebe. Jasné je, že nejdůležitější bude vždy výsledek. Pak se pozná i umělcův talent.

Remix pro Gregora je taky fajn, ale musím říct, že jsem si před jeho tvorbou musel nechat pořádný odstup. Nebyl jsem se svojí prací spokojen a čas se krátil, stále jsem nevěděl, jakým směrem originál posunout. Originál se mi moc líbil a v tom byl možná problém. Nakonec jsem ale spokojený a Gregor i Moon Harbour také. Byla to taková písnička na rozloučenou s Moon Harbour :-)

I já jsem s výsledkem spokojen :-) Vzhledem k množství hudby s Tvým jménem mne napadá, jestli se hudbou živíš profesionálně nebo máš i jiný job?
Je to tak, živím se produkcí a DJingem. Zní mi to stále trochu šíleně, vzpomínám, jak jsem si před pár lety říkal, že bych tuhle myšlenku měl raději opustit a věnovat se něčemu, kde mám zaručen stálý příjem. Člověk se musí naučit, jak zacházet s financemi, jelikož povolání, které jsem si vybral, nese spoustu nebezpečí. Každá party není úplně super a ne každý track má úspěch. Možná budu v budoucnu dělat něco úplně jiného. Miluju psy, moje přítelkyně si určitě myslí, že jim i rozumím :-) Možná si někdy založím psí farmu :-)

Německem, odkud pocházíš, se stále ještě valí „vlna minimalu ala Richie Hawtin“, i když podle mě už pomalu slábne. Lidé jsou jí přejedeni a naopak začínají vyhledávat hudbu, vracející se k deep atmosféře, dubu a celkově starším osvědčeným postupům. Jaká je Tvoje osobní momentální nálada v hudbě? Určitě máš spoustu oblíbených producentů.
Hudba se stále mění a je to dle mého názoru dobře. Za sebe pak pozoruji návrat house music, lidé mají opět chuť, poslouchat více organičtější hudby a perkusí. Mí oblíbenci jsou stále stejní, jen k nim občas někdo přibude. Jedničkou je pro mě stále Ricardo Villalobos, jeden z mála, který do své hudby opravdu dává kousek sebe! Stále si kupuji desky od Jeffa Millse nebo Baby Forda, z nováčků Burial a Flying Lotus plus další stálice typu Boards of Canada a Autechre.


Žiješ v Lipsku. Já osobně jsem přímo nadšen celkovou atmosférou i lidmi z tohoto města! Pokud by přijel Tvůj dobrý známý na víkend, kam bys ho určitě vzal a co by měl vidět a slyšet?
Miluji Lipsko! Dává mi tolik inspirace! Jako největší výhodu vnímám fakt, že je velké tak akorát, aby ses v něm neztratil a zároveň měl nespočet možností, jak využít čas zde strávený. Jsou tu ohromné plochy pro parky, na okrajích jezera, kde se dá skvěle chilloutovat. V každém případě doporučuji navštívit jezero Cospudener See, tam se cítím jak na dovolené. Pak nezapomenout na Distillery!!! Jeden z nejstarších klubů v oblasti bývalého východního Německa. A pro desky rozhodně ke klukům z Freezone Records, nejfajnovějšího vinylshopu široko daleko! Rozhodně pak nepropásněte nový label KANN, který patří právě klukům z Freezone – mají na kontě první desku a hned hitovka!!

Viděl jsem Tě při hraní, stále jsi z velké části věrný vinylům, že?
Ano, jsem oldschooler :-)

Sentimentalita? :-)
Potřebuji cítit vinyl, to praskání nemůže nahradit žádný počítač a nechápu to šílenství kolem laptopů… V poslední době mi však v kufru přibylo několik CDs. Můj DJbag občas dorazil na letiště o něco později a ty nervy mi za to už nestojí. Mám několik opravdových klasik, bez kterých si nedokážu představit svůj život. Druhá věc je pak zkouška mého nového materiálu přímo na lidech ještě předtím, než se vylisuje na vinyl.

Respect! Poslední otázka: Jak se nejlépe odreaguješ po náročném víkendu?
Oh, ani nevíš, jak se vždycky těším, až se s mým pejskem projdu u jezera :-)

Díky Ti, Dane, za Tvůj čas! Opravdu se těším na Tvé hraní na Shotgunu!
Také děkuji za prostor a milé povídání. Uvidíme se tam! Miluju festivaly!! :-)