Ondra: Byl jsem svědkem pohřbu festivalu Cosmic Trip! Největším překvapením a zároveň zklamáním pro mě byla nepřipravenost organizátorů proti silnému dešti, i když podle všeho měli jasnou předpověď o tom, co má v noci přijít. Já a drtivá většina návštěvníků jsme tak festival museli opustit už kolem třetí hodiny ranní, totálně mokří a vysloveně naštvaní. To, co se mi na festivalu do té doby líbilo byla skvělá laserová show na Metro pódiu a Red Zone, kde se po celou dobu hrála příjemná hudba jako tech house, electro house a minimal. Tak nějak jsem překousl Yellow stage v podání Studia 54, zklamala mě však malá návštěvnost, přemrštěné ceny na barech a pro mě osobně nezajímavé vystoupení Dave Angela. Určitě, už díky tomu dešti, to musel být pro pořadatele velký finanční propadák, takže jim přeji, aby se z toho co nejdříve vylízali. Vypadá to ale, že tento ročník festivalu Cosmic Trip, byl zřejmě ten poslední.

ozzby: Už v době kampaně jsem měl tušení, že tenhle festival nedopadne dobře. Clear Vision vsadili na nákup zavedeného jména Cosmic Trip, na kterém postavili zcela odlišný festival, než byla jeho tradice. Cosmic Trip, to byl do devátého ročníku underground a dvoudenní kalba, jak má být. Na místo toho ale v sobotu vyrostl v Roudnici festival připomínající spíše slabší odvar modelu Creamfields. Festival koncipovaný minimálně pro 10.000 lidí přilákal sotva 4000 a musím říct, že se není čemu divit. Festival se zcela novou érou pro tak velký počet lidí musí přeci v rámci svého line-upu nabídnou nějaký opravdu trhák, idelálně formou velké elektronické kapely, která na festíval přiláká hlavní část z celkové návštěvnosti. A tak právě zvědavost byla hlavním důvodem mé návštěvy festivalu. Už při pátečním zavítání na letiště, kde v tu chvíli probíhaly v plném proudu připravy, jsem se zděsil všech třech odkrytých stagí, které byly napospas počasí. Přiznám se, že jsem čekal alespoň jeden stan, kor když sobotní předpověd nebyla nijak příznivá. Přišlo mi, že si pořadatelé ani na chvíli nechtěli připustit, že by mohlo v onen den zapršet. Nakonec snad jako vytrestání za podcenění situace se stalo to, co se stalo a dodnes se řeší na diskuzních fórech. Festivalová plocha se během chvíle proměnila v bažinu, rozmáčela všechny tři zmíněné stage a také většinu návštěvníků, které poté nemohli jinak, než odjet domů. Cosmic Trip tak okolo třetí hodiny ranní nabídl pohled, na který zřejmě jen tak nezapomenu. Místo, kde ještě před malou chvílí kráčelo sem a tam 4000 návštěvníků, vypadalo jako by festival právě končil a sekuritám se konečně podařilo vyhnat posledního živáčka. Od této chvíle to byl tragický pohled až do samého konce, i přes to, že po dešti se na festivalové ploše vyrojilo posledníh pár stovek lidí, kteří se před deštěm schovali v red Zone, nebo dokonce v mobilních WC (naštěstí bez trvalých následků). Kdybych tedy měl hledat chyby, začal bych hned u reklamní kampaně stavěné na heslu "nejsilnější line-up v historii Cosmic Tripu. Už jednou se přeci ukázalo, že "nejdražší dj na světe" se vyplatit nemusí. Za druhou fatální chybu považuji naprosté podcenění počasí, kdy pořadatel nechal napospas hutným srážkám techniku i návštěvníky festivalu. Jako největší průšvih však vidím ukončení produkce DnB stage při pomyšlení na lidi, kteří na festival přijeli pouze za touto stagí, za kterou svým vstupem zaplatili nemalý peníz. I přes tyto pocity bych rád vypíchnul věci, které jsem naopak ocenil. Velmi se mi líbila světelná show hlavní stage, pořadateli patří mé uznání za to, že dodržel stanovený čas konce festivalu i přes pramálo zbylých návštěvníků, rád poděkoval dvojce Space Djz, kteří se k dané situaci postavili snad nejlépe, jak vůbec mohli a můj obdiv si zaslouží cca stovka lidí, kteří se dokázali udržet na hlavní stage, kdy po dobu dvou hodin hrálo pouze puštěný CD, navíc s u nás tolik oblíbenou minimalovou hudbou. Abych to tedy na závěr shrnul. Velmi mě mrzí, co se v soubotu na letišti přihodilo, mrzí mě pravděpodobný konec agentury Clear Vision a zřejmě nejvíc mě teď mrzí, že festival Cosmic Trip neskončil už po svém devátém ročníku, protože během posledních dvou let tato zavedená značka ztratila vše, co kdy měla.

Keepsmile: Kdyby nepršelo, bylo by všechno super. Inu, počasí se poručit nedá, dá se ale udělat pár věcí pro to, aby následky bouřky (jež byla jasně předvídatelná) nebyly tak kruté. Uzavření dvou scén, tím tedy nevystupivší DJs, lidé, kteří se neměli kam schovat (a že se schovávali i v Toi Toi) – to bylo velké minus a pochybuji, budou-li mít pořadatelé na tuto fatalitu argumenty. Co se týče hudby, nejlépe mi bylo na studiácké scéně. Hlavní stage mi nepřišla nikterak inovátorská, lineup byl poskládal trochu jinak. Kdo slyšel poslední Essentials mix od Maura Picotta, mohl tušit, že to energické moc nebude. Výsledek? Po maximálně našlapaném vystoupení Bena Longa a poté i D. Angela to právě Mauro zbrzdil že už to více nešlo. Naopak respekt P.Krejdlovi, kterému sice chybí „hvězdné jméno“, ale právě on hrál (dle mého) lépe jak všechny nabubřelé hvězdy! Zlomená Semtex stage nabídla kvalitní vystoupení (mimo jiné i pěkné prodlevy mezi nimi) – Skyline, Freestylers – obojí na jedničku. Naopak dnb legenda – veterán Goldie hrál plno hezkých promyšlených metalheadzových placek, mixy byly opravdu dokonalé, ale energie – to tomu chybělo. Pohled na stojící dav mě v mém názoru utvrdil. Moc jsem se těšil na Grooveridera a Frictiona, bohužel už se na ně nedostalo… Grooverider sice chvíli hrál, ale to já už metelil k autu, schovat se před krutou bouřkou. Po druhé hodině pro mě festival skončil. Závěr? Myslet trochu na lidi, kouknout na předpověď počasí, zabezpečit scény před deštěm… pak by to nebylo takové fiasko.

Jára: Cosmic na Pudláku v Teplicích byl vždy pro mě cosi jako malá dovolená. Dvoudenní festival s luxusním kempem a partičkou známých byl prostě nejlepší. Každopáně už minulý rok jsme se dozvěděli smutnou pravdu o tom, že v Teplicích se koná naposledy. Byl jsem tedy zvědavý, jak se vyvede „staronová“ party pod taktovkou Clear Vision Open, která festival pojala mnohem komerčněji, než tomu bylo právě v letech minulých. Našlapaný line-up i atratktivní místo roudnického letiště se zdál být dostatečnou zárukou pro kvalitní mejdan jak pro návštěvníky, tak i pro pořadatele. Bohužel ač měla party poměrně značnou mediální podporu, a to nemluvím o dvoudenní televizní „ syslovské masírce“, bylo v sobotu už v osm večer jasné, že lidí moc nedorazí. Největším zklamáním ovšem byla již tolikrát zmiňovaná absence stanu, kterou nedokážu pochopit. Vždyť stan by měl být standardem každého většího open-airu. To že dvě stage přestali hrát asi ve 3 ráno mě už tak netrápilo, ikdyž standardní postup by to být samozřejmě neměl, ale to že na hlavní hrála dvě hodiny hudba z CD mě úplně dostalo. Nicméně ráno si mohl ten zbytek návštěvníků, které nevyhnal déšť, poslechnout vynikající výkon dua Space DJz. Sečteno a podtrženo, akce s velkým potencionálem dopadla velkým krachem, ale jen pořadatelům to za vinu přičítat nemůžeme…některé věci prostě ovlivnit nemůžou nikdy.

Krysička: Technasia pro mě byla největším lákadlem na Cosmic Trip ač mi letiště v Roudnici nad Labem není extra sympatické už z dob Creamfields, ale pozitivem byla snadná dostupnost z Prahy a tak jsem i přes změnu v line-upu vyrazila ukojit svou touhu po hudbě a tanci pod širým nebem. V line-upu jsem tentokrát měla zaškrtnuto zoufale málo jmen, které jsem chtěla bezpodmínečně slyšet, což ale mělo tu výhodu, že jsem nemusela běhat mezi stagemi, abych nikoho ze svých favoritů nepropásla. Pouhé čtyři stage na mě působily poněkud chudě a bohužel se stalo co se mi na festivalu ještě nestalo, nevěděla jsem kde zakotvit, protože mě hudba v podstatě nikde nebavila. Space djz jsou tu jako doma, takže je vynechávám, ostatní jsem v podstatě také slyšela několikrát a dá se říci, že se mi zavděčili naši djs Pavel Krejdl a Ladida. Dnb a houseová stage Studia 54 nebyly až tak mým šálkem kávy a tak jsem nejvíce času trávila v Red Zone, kde pro mě nejlepší výkon večera předvedl Seb Fontaine. Nejvíce jsem se těšila na ranní zakončení s djem Trávou, to je osvědčená kvalita, to bych ovšem nesměla kvůli vydýchanému vzduchu opustit na chvíli Red Zone, do které jsem pak už nebyla vpuštěna, jelikož se kvůli průtrži mračen naplnila snad polovinou všech návštěvníků. Promočená a klepající se zimou jsem opustila před třetí hodinou ranní letiště v Roudnici s pocitem smutku a vzteku, že pořadatelé podcenili počasí a nezajistili pro tento případ prostory, kde bychom se mohli před deštěm schovat. Ukrývat se před deštěm v nevoňavých toi toi, či si ze zoufalství vypůjčit pytel od odpadků, schovávat se pod stoly a reklamními plachtami mi příjde pro návštěvníky, kteří dali téměř 800 Kč za vstup nedůstojné.

Gusman: Na této akci jsem nebyl pracovně, tudíž jsem nehledal nějak výrazně klady ani zápory akce, přesto mě neprosto fascinuje, jakým způsobem se organizátoři postavili k několika výstrahám CHMU ohledně deště a neudělali naprosto nic proto, aby zajistili pohodový průběh festivalu i v případě srážek. Tato chyba jim nakonec srazila váz a naprosto zastiňuje jinak na jedničku připraveny festival. Po perfektním začátku (trochu vedro, ale voda tekla, fronty na nápoje byly malé a hasiči kropili jako o závod :) se roztancovaná party, kde se bezpochyby bavil téměř každý změnila v naprostou Apokalypsu, zakončenou hromadným odjezdem drtivé většiny návštěvníků, uzavření 2 stage, a změnami produkce na zbývající. Ještě přidám pár mých osobních názoru na produkci, nejlepší stage pro mě jednoznačně studio 54 (možná jen trochu změna lineupu, Bon Finix měl určitě dostat lepší čas + dodržování času vystupujících), největší zklamání pro mě osobně Mauro Picotto a jeho otřesný minimalovy techno set, který jsem byl donucen poslouchat hodinu a půl kvůli dešti :). Opravdu škoda, že se to tak zkazilo, mohla to být parádní noc.

Darkina: Poslední roky se zdá, že počasí kolem 20. července je zakleté. Minimálně poslední dva ročníky Cosmic Tripu pršelo, a proto sem se na tento ročník vybavila pláštěnkou. Přijela jsem do areálu kolem 20.00 hodiny a obloha nevykazovala zatím žádnou nekázeň a tak jsem prošla po areálu zjistila, kde co je a s pivem v ruce sem se vydala na Metro stage. Tam jsem strávila dá se říct skoro celý festival. Ve zkratce: Velice líbil set Pavla Krejdla a Dave Angela, Ben Long místo Technasiie se mi zas až tolik nelíbil, ale za to ráno spolu s Jamiem předvedl geniální jízdu. Space Djz prostě nezklamali a myslím, že té hrstce návštěvníků, kteří přečkali déšť, se odvděčili skvělým raním setem.

B2lik: Tah na branu dobrej, ale zakončení špatný. Asi sem čekal vic. Začátek byl v celku v pohodě a zdálo se, že se to bude ubírat tím správným směrem. Bohužel větru dešti neporučíš. A od tohoto českého úsloví se zbytek večera vyvíjel. Snaha tam evidentně byla, ale chtělo to doladit. Vystoupení The Freestylers bylo opravdu "cool" Ben Long roztančil hlavní stage. Stage Studia 54 taky měla své zastánce a Red Zone sloužil jako Noemova archa. Ve 2:21 bylo po Cosmickém výletu...
 
DjDkDave: Od letošního Cosmicu jsem nic neočekával, vlastně jsem se tam dostal náhodou (zůstal mi lístek ze zrušené akce Amaizing City 2). Tak jsem byl nakonec mile překvapen (možná jako jediný). Potkal jsem spoustu známých, které jsem už léta neviděl, pak taky několik „účastníků zájezdů“. Potěšilo mě množství doprovodných akcí (rodeo, vodní fotbálek, fusion stánek a další). U každé stage jsem se zastavil poslechl si co se hrálo, nejdelší zastávku jsem měl u Yellow stage v době kdy tam hrál Pete Walk, jehož set se mi líbil asi nejvíc z celého večera. Pak jsem se přesunul na Mainstage, kde hrál Dave Angel, jeho set mě nikterak nezaujal, tak jsem se šel projit po areálu, okouknout všechny stánky, něco málo zakousnout. Asi po půlhodince jsem se vrátil na Main a udělal si odpočinkovou pauzu na přistavených lavičkách. Ke konci Angelova setu jsem šel do „kotle“ abych dobře viděl na Maura Picotta. Ze začátku tedy nic moc, ale asi po 20 minutách se rozjel, bohužel byl Mauruv rozjezd následován řádnou bouřkou a deštěm. Spustil se opravdu silný liják, který mě, na rozdíl od 90% návštěvníků nevadil, protože jsem měl pláštěnku. Celý zbytek Maurova setu jsem si celkem užil a déšť mi ani moc nevadil, snad až ke konci, kdy se mi voda dostala do bot. Po Maurovi nastoupil Dave Clarke, začátek mě nijak neoslnil, tak jsem se krátce před čtvrtou hodinou vydal směr vlakové nádraží. Jediné co mě zaráží je fakt, že organizátoři nezajistili dostatečné zastřešené plochy, aby se návštěvníci měli kam schovat před tím slejvákem. Obzvláště poté, co tu již od středy pravidelně v noci prší a předpověď počasí taktéž předpovídala déšť.

Wajdak: Na sobotu jsem se těšil tak dlouho a tak moc, že díky menším zádrhelům jsem nakonec zůstal zklamaný. Nebýt přátel, nevím, zda bych to vydržel až do konce. Ale na druhou stranu nemůže být každý den posvícení a nebudu z toho už dělat takovou vědu. Na příští CT bude opět co zlepšovat, zklamala mě i poměrně nízká návštěvnost, nepřipravenost na bouřky, které byly hlášeny již 3 dny dopředu a to uzavření dvou stageí v polovině festivalu. Byl jsem rád, že jsem mohl zase po čase vidět Maura naživo a i když mi jeho set nesedl, přesto je to pořád můj oblíbenec.