Naneštěstí dnes déšť už neustane, ba naopak, postupně nabírá na síle. Kacířské myšlenky na brzký odjezd domů nás přepadají častěji než myšlenky na odchod pod železné giganty. Touha vítězí nad rozumem, jako vždy, holinky jsou připraveny, pláštěnka také, poslední štace je na svém začátku.



Móda 60´ nebo 70´nebo 80´ nebo 90´nebo to nemyslí vážně?
V Německu v poslední době probíhá velmi zajímavá fashion vlna, založená na svobodném mixování mnoha historických módních etap. Na festivalech je tato skutečnost více než do očí bijící. Je příjemné sledovat všechny ty originální modely, ve kterých pravděpodobně převažuje vracející se styl s přelomu 80´a 90´let. Občas jsou některé kreace až za hranicí vkusu, jenže myslí to ti dotyční vážně? Není obtížné zahlédnout pány v dlouhých křiklavých, strakatých legínách (v podobných odzpívala i Robyn), hojně pěstované pánské knírky (většina z nich je ještě chlapeckých, ale i snaha se cení) nebo i modely čistě festivalové – spíše klaunské. Naštěstí jako klaun rozhodně nevypadá Ben Klock, domestik Berghainu, polovina berlínského techno-dua, které se pro příležitost Melt!u rozdělila, aby pokryla celé 4 hodiny parádního techna.



Bezva dvojka technařů
Všechny zmiňované extravagantní modely v nedělní večer ztrácejí význam. V lepším případě jsou schovány pod pláštěnkami, v horším pod silnou vrstvou vody nebo bláta. Déšť při setu Bena stále sílí a prostor pod TAKRAFem pomalu řídne. Nálada je i přes to stále skvělá. Tu letí vzduchem zabahněný delfín, tu celý záchranný člun. Po nás potopa! Ta téměř přichází po zjištění, že se jednotlivé louže pod nohami postupně slévají v jednu obrovskou. Přede mnou se otvírá poslední těžká volba. White Lies nebo Dettmann. Vítězí indie rock a „znovuzrozený hlas Iana Curtise“ na hlavní stagei. Jenže londýnské trio se svými doprovodnými muzikanty nastupuje v takovém tempu, že ihned na začátku vystřílejí 80% své nejlepší produkce. Farewell to the Fairground, Strangers, To Lose My Love, E.S.T a naposledy mám v hlavě jasno. Marcel Dettmann.



Marcel už pod potemnělým velkým kolem dokazuje, kdo je v jejich parťácké dvojici pánem. Alespoň za gramofony. Jeho set zdá se být ještě o úroveň výše než Benův (ale i ten byl hodně dobrý). Vůbec se mi nechce odcházet, promoklému oblečení, tříhodinové cestě i zítřejší práci navzdory. Rozum touze vrací úder. Odchod je na spadnutí. Alespoň nebudu muset řešit Sofiinu volbu při rozhodování mezi Pulp, Chase and Status, Richie Hawtinem nebo Guy Gerberem. Taková trochu klukovina od organizátorů, připravená na nedělní noc. Při odchodu z areálu se ještě zaposlouchám do tria Brandt Brauer Frick, kteří i přes nepřízeň počasí a pokročilý nedělní čas nemají o nabitou stage nouzi. Diktují jejich profláknuté živé techno a diktují jej velmi rázně.

We are Melt! and You Melt! My Heart
Je všeobecně známé, že prostředí dělá ve vnímání jakékoliv akce významnou část. Je také všeobecně známe, že na Ferropolis je samo o sobě elektrizující podívaná. Obry „Medusa“, „Mad Max“, „Mosquito“, „Gemini“ i „Big Wheel“ je radno navštívit a prozkoumat i mimo festival (v jeho průběhu jsou umožněny organizované prohlídky). Nejdůležitější krok, výběr správných hudebních žánrů, tak aby dokázaly znásobit genius loci daného místa, zvládají organizátoři mistrně. Tak mistrně, že festival upřímně neokouzluje pouze návštěvníky, ale také vystupující. A kteří jiní pořadatelé si mohou říct to samé?



Heslo We are Melt!, promítající se na všech gigantech ukazuje, jak je festival chápán. Nepatří mezi prvoplánová otřepaná reklamní sdělení, že zákazník je vždy na prvním místě. Moc dobře chápu, že zde se festival dělá pro všechny, jak pro návštěvníky tak pro vystupující tak pro organizátoři. A pokud jsou všechny tři složky dlouhodobě schopné udržovat své nadšení pro festival na stejné úrovni, není možné aby atmosféra a festival samotný vyčpěl. Někde jsem se dočetl, že letošní line-up byl nejslabší za poslední roky. Jistě, pravidelní návštěvníci mají možnost srovnání a u mě stále funguje efekt prvotního poblouznění, ale kdo by zde potřeboval ještě silnější line-up? Vždyť i letos bylo nutné neustále vybírat minimálně ze 2 pódií? Každopádně na příští rok přijde kulatá oslava 15. narozeni, která nebude obyčejná. Pevně věřím, že budu její součástí, protože They Melt! My Heart!