Celý páteční den počasí ukazovalo svou nevlídnou tvář a tak obavy jestli si tentokrát název festivalu nebudeme muset trochu poupravit na Mudhouse byly na místě. Po příjezdu se naštěstí nic z předpokládaného nepotvrdilo a v areálu hradu se žádné velké bahnité orgie nekonaly. Největší ústupek musela letos udělat DnB stage, která se oproti loňskému velkému podiu přesunula na malé nádvoří pod dva ještě menší party stany. Jinak areál větší změny nedoznal. První zastávkou byla Party In House & Playa Stage, rozdělaná na taneční a odpočinkovou část. Za mixem poskakoval Jerry a s každým dalším trackem jsem nevěřil vlastním uším a očím. To co tenhle matador českého techna předvedl, jsem dlouho nezažil a rozhodně jsem nebyl sám, protože se ze všech stran ozývalo, že tohle snad ani Jerry být nemůže. Skvělé, energické a veselou atmosférou našlapané rovné beaty, snad jen s jednou slabší chvilkou uprostřed celého setu. Jedním slovem paráda.

Mezitím se venku strhlo asi hodinové dešťové martýrium a tak jsem se rozhodl zůstat a poslechnout si vítězku soutěže Party In House o místo v lineupu letošního Hradhousu, djane Denysu a rozhodně jsem neprohloupil. Lehké obava, že atmosféra, která sálala ze všech při setu Jerryho vezme za své, byla rychle odváta někam hodně daleko. Přechody byly o něco jednodušší, ale vše bylo nahrazeno výborným výběrem tracků, komunikací s publikem a laťka zůstala nastavena hodně vysoko. Dalším v pořadí se na podium dostal Martin Streed. Letos se i částečně podílel na přípravě festivalu a mnozí ho můžete znát také z éteru ostravského rádia Helax. Již několikrát předesílal v různých rozhovorech, že je pro něj Hradhouse srdeční záležitostí. A svým hravým technem a umem pobavit svým hraním rozhodně nikoho nenechal na pochybách, že tomu tak opravdu je.

O tom, že hlavní stage měla také co nabídnout mne přesvědčil především Justin Robertson. Většinou nepřehlédnutelný, kvůli své náklonnosti k všemožným pokrývkám hlavy bavil partypeople více než hodinu poměrně svižným a nápaditým mixem, kterém se střídaly se zajímavými nástupy, které publikum náležitě a hlasitě oceňovalo. A doufám, že ho třeba s jeho novým projektem The Deadstock 33S opět brzy uslyšíme.

To co platilo o Jerrym na Party In House stage bezezbytku platilo i o Javasovi, který střídal Justina na hlavním podiu. Své dlouholeté zkušenosti přetavil ve skvělý set a plynně tak navázal podle mě na hlavní hvězdu celého večera. Trochu pomalejší a minimalovější byl maďarský dj Chaab, u nás toho tolik neodehrál, ale mám-li srovnat jeho vystoupení s vystoupením na loňské Elektře v Brně, tak byl opět výborný. Byť je jeho hraní vláčnější, nepostrádá kvalitu mixu a málokdy nudí.

Od letošního Hradhousu jsem toho popravdě moc nečekal, ale to víc jsem byl překvapen a potěšen a to především kvalitou setů, které jsem za celý večer mohl slyšet. Dalším pořadatelským plusem byly zastřešené stage, takže se bylo před deštěm kam schovat. Jako větší mínus se ukázala projekce a dekorace, která za celým festivalem značně pokulhávala. Letošní pokračování poznamenané jednak počasím a snad také doznívající sponzorskou krizí ukázalo, že i hodně očesaná akce muže skvěle pobavit, proto doufejme, že informace o posledním pokračování zase tak pravdivé nebudou.