Třináctka není zrovna nejšťastnější číslo. A jakoby ve svém duchu tak trochu poznamenala letošní ročník. Je to tak dámy a pánové, dojmy a pocity jsou smíšené. Letošní Hradhouse byl totiž jakýmsi neodnošeným bratříčkem ročníků předešlých. Patrné to bylo již při zveřejnění line-upu. Velká jména sice nechyběla, ale scvrkla se, stejně jako prostor celého festivalu. Nejvíce na to doplatila drum and bassová stage, která se musela spokojit se dvěma pivními stany 4 x 4 metry. Ostatně vchod posunutý o bránu dál než loni ani o moc více prostoru nenabízel, a tak drum and bass vcelku ostrouhal. I tak měl ale své světlé momenty, např. během čarování s gramci djky Katchi. Otázkou ovšem je, kolik lidí jelo na Hradhouse právě kvůli drum and bassu, řekl bych že minimum. Nakonec to nejspíš nikomu moc nevadilo, a my se tak můžeme podél hradeb posunout o patro výš, a to rovnou k main stage.

Ta oproti DnB stagi přílišných změn nedoznala, snad jen těch dekorací bylo méně a byla to škoda, poněvadž černé plátno za dj´s neoplývalo invencí. Sem tam se na ní sice mihlo logo hlavního sponzora, nicméně mnohem více by se tam vyjímala projekce, která byla umístěna po pravé straně. Ta vcelku povedená byla, ale zřejmě musela ustoupit sponzorům. Samotná stage byla letos vcelku nízko, a tak měli ti vepředu dj´s takřka na dosah. Vše bylo tak nějak komornější, což nelze vzhledem k doznívající krizi pořadatelům vyčítat. Stejně tak ale nelze počítat s tím, že s tímto udělají díru do světa. Jinými slovy Hradhouse zažil mnohem vydařenější ročníky. Nejde tak samozřejmě o nucenou kritiku, jako spíše o reálné srovnání s ročníkem minulým. Přesto, kdo se chtěl bavit, možnosti rozhodně měl. A to se počítá. Navíc Hradhouse má jednu nespornou výhodu, a to hrad samotný, ten poskytuje natolik zajímavé místo pro festival, že dokáže překrýt i některé nedostatky. Co bylo pozitivní, byla připravenost na déšť. Velká část placu pod main stagí byla zastřešená, opodál byl velký Semtex stan a Party In House & Playa Stage byla pro jistotu zastřešená úplně celá včetně chill-out zóny s pohodlným sezením. A tak déšť nedostal šanci Hradhouse výrazně narušit. Přesto se však dostavil, cynik by řekl „nečekaně“ a svého vrcholu dosáhnul spolu s vrcholem dne, totiž půlnoci, i samého festivalu, totiž s Robertem Babiczem.

Před ním si však žezlo předávali tuzemští dj´s, z nichž nejvíce zaujal slovenský dj Breeth se svými příjemnými rytmy, tak akorát pro rozehřátí. Ovšem po něm nastoupivší dj Mekki Martin posunul zvuk na můj vkus až příliš k trance rytmům, a to se před Babiczem rozhodně nehodilo. Naštěstí hrál jen hodinu, ostatně jako většina dj´s na hlavní stage, což dodalo programu příjemný spád a úderem půl dvanácté nastoupil Robert Babicz. Na scéně už byl vcelku dlouho před svým startem, zřejmě proto, aby si precizně připravil své mašinky pro live vystoupení, jak je jeho zvykem a stejně tak, aby nasál atmosféru. A ta se během jeho hraní proměnila téměř v klubovou, vlivem deště, který zahnal většinu těch jeho setu chtivých pod zastřešené části prostoru a ty zbylé části tak byly téměř lidu prázdné. Tedy až na pár pankáčů/pankerek, co hodili vše takříkajíc za hlavu a příjemné rytmy si užívali mezi kapkami deště. Babicz aka Rob Acid aka Acid Warrior není na scéně žádným nováčkem. Prošel vcelku zajímavým vývojem, z něhož nejvíce mu dle mého sedí právě aktuální babiczstyle, jak sám svůj styl nazývá. Vyzbrojen poslechem jeho aktuální desky Immortal Changes, jsem dostal přesně to co jsem chtěl. Jeho produkce mě baví již dlouho a nabízí přesně tu kombinaci deepově laděných melodií tu s technem tu s minimalem tu s housem, která mi velmi imponuje. Hned z kraje setu zvedl poprvé ruce nahoru trackem Don´t look back a dostal nás přesně na tu správnou vlnu, která se nese v pohodových rytmech, plná magických tónů, aby nám ukázala jak vnímá vše kolem sebe tenhle chlápek s typickou patkou. Samozřejmě nemohla chybět jeho zřejmě nejprofáklejší skladba Dark Flower v povedeném remixu z dílny Jorise Voorna, následována aktuálním hitem Remote Kiss.



Aneb co track, to perla. Až byla škoda, že jeho live vystoupení trvalo pouze hodinu. V jeho závěru ještě zazněl track Look a na scéně se objevil Orbith. Ten trochu přitvrdil, posunul zvuk více k technu a krok to byl správným směrem. Podařilo se mu udržet či ještě více nakopnout přítomné, to proto, že již přestalo téměř pršet a zaplnily se i nezakryté plochy, a Orbith si přesně dle svého stylu hraní sponntáně užíval a dokonale tak připravil půdu dalšímu baviči Justinu Robertsonovi. Matador londýnské scény dorazil ve svém tradičním klobouku a rozjel show plnou zvratů a energických kousků, doplněnou parádní komunikací s publikem. Jeho set nebyl oproti Orbithovi tak jednostranný, a o to více bavil. Provedl nás technem, minimalem i electrem a připravil tak další z vrcholů festivalu, nutno říci očekávaný. Příjemně pak na něj navázal Javas, který stále držel náladu na vysokých otáčkách. Ostatně vzhledem k faktu, že na scéně se pohybuje již od roku 1996, dalo se od něj čekat, že náladu vystihne a své techno hrátky naservíruje dle chuti pařících lidí. Po něm se mixáku chopil maďarský Chaab, který rovněž není v Čechách djem neznámým, a vzal nás do vod minimalu. BPM o něco málo zpomalil, přesto ne na úkor kvality. Chaab představuje originální přístup, nikoli pouhé pouštění, a tak se nikdo nemohl nudit. Po té už jsem musel vyrazit chytat vlak, poněvadž četnost spojů z Boskovic byla menší než malá.



Vzhledem k tomu jak plynule na sebe navazovala jednotlivá jména na stagi hlavní, nebylo tolik prostoru pro hození očka na stage ostatní. Přesto se mi to párkrát povedlo a byl to exkurz veskrze příjemný. V Strobe Cave scéně to šlapalo dost svižně a v dost pohodovém, v dobrém slova smyslu ležérním stylu. Aktuálně hrál dj Luis a doslova bavil. Podobně jako nahoře na Playa Stage v tu samou chvíli hrající Jerry. Jeho techno bylo hutné a dodávající energii, které bylo potřeba. Před námi v tu chvíli byla ještě velká spousta hudby, v níž si většina našla tu, která jej svým stylem zaujala nejvíce. Až na osekanou DnB stage, některé typické cz nešvary jako např. nedostatek Toi Toiek či košů, nabídl Hradhouse šanci strávit příjemnou noc s příjemnou hudbou. Kdo se jí chopil byl spokojený, kdo ne může to zkusit doufejme za rok, doufejme bez deště a do třetice doufejme s větším náporem těch skutečných, nikoli provařených, hvězd.