Poslední den jsem přišel do festivalového města později, a tak startovacím djem na Dance Areně mi byl Paul Woolford v b2b setu s Yousefem. Minimal techno mělo výborný zvuk i na nejvyšším místě tribuny, odkud měl člověk výhled přímo na dje a zčásti na dav tanečníků mezi zdmi pevnostního příkopu pod ním. U druhého pivka už se nachýlil čas a přišel přesun na hlavní stage.

The Prodigy jsem měl už několikrát tu možnost slyšet živě - v hale i venku, takže vím o čem to je, ale co jsem viděl na Exitu, řadím k životním zážitkům. Dvacet minut před vystoupením přicházím na slušně plnou Main stage a hledám si takticky místečko, odkud budu mít blízko k úniku z té mely, ale zároveň i přijatelný výhled.

Po pětiminutovém zpoždění je to tu, začalo se dít něco neuvěřitelného. Nikdy jsem nebyl na fotbalovém stadionu v kotli, přesto bych to k tomu asi přirovnal. Létající kelímky s pivem, synchronně skandující dav, barevné dýmovnice, neskutečný řev, do toho flákota jménem „Firestarter“. Tak bych asi trochu mohl přiblížit atmosféru.

Všichni o půlnoci na hlavní. Angláni paří na anglány. Odhadem kolem 40 tis. fanoušků téhle skupiny předvedlo, jak to vypadá v pravém kotli. Aniž bych chtěl, tak jsem se ze svého „dobrého“ místa ocitl mnohem blíž podiu, rovnou na okraji největšího varu. Vzduch byl nedýchatelný, teplota stoupla min. o 10 stupňů, neskákat, upadnout by znamenalo riskovat ušlapání, a to bez legrace. I tak by se dala nejstručněji zhodnotit situace. Po třech skladbách už je nejvyšší čas dostat se pryč, což taky nebyla legrace…

Co se týká hudební náplně koncertu, který jsem pak sledoval z povzdálí s notným respektem a údivem, přišel například nejnovější hit „Omen“ z alba „Invaders must die“. Další obsah koncertu, krom novinek ze zmíněného nejnovějšího alba, tvořily z drtivé většiny placky z best of kompilačky „Their Law: The Singles 1990-2005“. Stačí se mrknout na její tracklist a máte představu o čem to bylo.

Ve zbývajícím programu jsem ještě navštívil Suba stage, kde vystoupil Amon Tobin, a dále Elektrarna stage, kde kralovali Gucci sound system a Hadouken! v djském setu. Na punk-metalové Explosive stagei mě nalákalo vystoupením Walls of Jericho. Happy Novisad stage vrcholila strhujícím vystoupením Orgasmicem a Surkinem a ve finále Dance Arena na strhující techno-elektro-house-pop vystoupení Japanese Popstars a začátek Kleinenberga spolu s residentním „exitákem“ Darrenem Emersonem. O vystoupení Velveta b2b s Coxem už se mi jen zdálo v posteli na hotelu.



Tentokráte fotografie už nemám, proto zbytek čtvrtého dne takto. (Ve fóru se ještě časem objeví i mnou natočená videjka.)

Z festivalu mi zbyl trochu stesk po tom všem, co jsem nestihl vidět a slyšet, prošlá vstupní čipová karta a samozřejmě spousta nejen hudebních zážitků a vzpomínek. Pokud chcete zažít festival, který je opravdovým festivalem, a to v pravém slova smyslu, jež zahrnuje hudbu, umění, fotografii, výstavy, přednášky, a přitom odráží nejmodernější vlivy, má silné zázemí, tradici, kvalitu, přesně fungující organizaci a úžasný prostor, mohu vám Exit festival v Petrovaradinské pevnosti v Novém Sadu v Srbsku maximálně doporučit.