Na tento festivalový den jsem se opravdu těšil ze všech nejvíce. Dalo by se říci, že to byl den elektronické taneční hudby, o čemž svědčily hlavní hvězdy na Main stagei. Oproti předchozím dnům, kdy se jednalo spíš o rock, metal, vocal pop headlinery, konečně slušná porce elektroniky na hlavní.

Byli jsme tři. I tak bych mohl začít o veteránech říkajících si Kraftwerk, které nedávno opustil jeden ze zakládajících členů. S náhradníkem opět ale vystoupili ve čtyřech, tak jak je známe doposavad. Jejich show jsem poprvé viděl na Summer of Love a ta včerejší nebyla moc odlišná, přesto s jedním malinkatým rozdílem. Na stagei bylo nespočetně víc lidí, přesněji bavících se lidí.

Kraftwerci vlastně byli první, co jsem v sobotu na festivalu slyšel, tentokrát jsem si načasoval příchod o něco později, a tak přicházím už do plného domu, resp. pevnosti. Zde bych rád poznamenal, že i přes tak pozdní hodinu a mohutný příval návštěvníků neexistují nikde fronty, jak u vstupu, prohlídky, směnárny na žetony, na pití, ani na jídlo. Mimochodem na festivalu je celý jeden blok pevnosti vymezen pro jídlo, a to se slušným výběrem - najíte se od 150-500,- dináru a zalijete to dobrým pivkem za 160,- dinárů. (pzn. 100,- dinárů je přibližně 29,- kč)

Ve stručnosti, co jste mohli slyšet od Kraftwerků. Po úvodním tracku následoval "Vitamin", pak jste se projeli po německé dálnici při zvuku slavného "Autobahn", usedli ke svému péčéčku a zažili "computer love", pak se z vás stal na chvíli "The Model", následně jste si osahali plutonium v podobě "Radioaktivität", následně jste procestovali Evropu vlakem při tracku "TEE" a když se v půlce zatáhla opona a opět se odhrnula následovali "The Robots" a tak dále, to by bylo opět na samostatný report.

Moby taky nezůstal nic dlužen a ve své live show jsem si o opět nesměl nechat ujít. Ve svých komentářích mezi songy projevil sympatie s historii Exitů a sázel hitovky, jak jen to šlo. Když budu jmenovat alespoň ty největší, tak třeba "We Are All Made Of Stars", nebo "GO" a tak dále, opět by to asi bylo na delší povídání.

Konečně se dostávám k vrcholu večera - Etiennu de Crecy. Zapomeňte na Daft Punk, Justice, SebastiAna, Vitalica a podobný přízemní šmrdlálky. Etienn je pan „fench elektro“. Hudební orgasmus, tak by se dala popsat jeho acid-skřípavá elektro live show. To že jste z hudby úplně mimo je ale pořád jen slabý odvárek toho, co vidíte. Stojíte, koukáte s otevřenou pusou na tu obří kostku a dje s pultíkem uprostřed ní. Žasnete, protože ty efekty a koncepce show je nevídaná, místy nepochopitelná a asi i dost dobře nepopsatelná. Pro malé přiblížení nalaďte youtube a záznamy z jeho vystoupení.

Teď už jen ve stručnosti ke zbytku vystupujících na Dance areně, která byla zatím nejvíce naplněná. Adam Beyer opět vzdal hold Michaelovi Jacksonovi a pak spolu s Prydzem pumpovali do lidí tech-housově minimlistický sound.

Dnes tedy poslední den a sním si rozhodně nenechám uniknout vystoupení The Prodigy, Japanese popstars, Amona Tobina, Surkina, Orgasmic, Hadouken!, Green Velvet vs. Carl Cox, Darrena Emersona a mnoho dalších. Opět pár fotek na závěr.