Přes svůj mladý věk je Cullum držitelem mnoha prestižních hudebních cen, například nominací na Grammy, Brit Awards či na Zlatý Globus. Své desky prodává po miliónech, vystupoval například s Massive Attack, Herbie Hancockem, Stevie Wonderem, Radiohead, Eltonem Johnem, Burtem Bacharachem, Justin Timberlakem a Count Basie Orchestra. Speciální představení si u něho také objednala britská královská rodina. Alba „Twentysomething“ se prodalo skoro 3 milióny kusů a Jamie se tak stal nejprodávanějším britským jazzovým umělcem všech dob! Třetí album by mělo vyjít ještě letos.



Klasika má svého Nigela Kennedyho, jazz Jamie Culluma, za pár týdnů třicátníka, který dosud prodal víc desek než všichni angličtí jazzmani v historii (celkem přes 4 milióny). Láká davy do koncertních hal, kde převážně mladé generaci s hravou energií a vitalitou představuje hudbu starší než její rodiče. S vytříbenou lstivostí do jazzových standartů propašoval novou vášeň, klukovský šarm a zábavu, vzdálenou jazzovému konzervativizmu. Showmansky skáče po klavíru a tříská do kláves jako rock´n´rollový buřič Jerry Lee Lewis, když se ale zklidní, slyšíte vytříbený, jiskřivý klon Herbieho Hancocka s Dianou Krall nebo Norah Jones.

Všestranný zpěvák s nakřáplým hlasem dokáže zaswingovat slavnou píseň „I Only Have Eyes for You" snad vzrušivěji než kdysi Frank Sinatra a hned na to přejít k hitu „Mysterious Ways" a sklidit za její nevšední verzi chválu od samotného autora, Bona ze skupiny U2. Pro Jamie Culluma totiž neexistují žánrově hranice: přes originální popjazzové síto propasíruje klidně skladby Jimiho Hendrixe, Burta Bacharacha, Prince, Radiohead, Jeffa Buckleyho, Cole Portera, rappera Pharrella Williamse i White Stripes. Stále víc se ale věnuje vlastní tvorbě, pohybující se kdesi na pomezí Milese Davise, Nat King Colea a Toma Waitse. Nemá jediný problém pustit se do hip hopu, rád využívá beatboxing a ke klavíru si nechává postavit buben se šlapákem a speciálními efekty. Skvěle také ovládá kytaru.

V Readingu studoval anglickou literaturu, ale současně se věnoval hudbě. Prošel mnoha rockovými, jazzovými i hip hopovými kapelami. Po přestěhování do Londýna pravidelně účinkoval v renomovaném jazzovém klubu Ronnie Scotta. První album „Heard It All Before" vydal v devatenácti letech a s třetím – „Twentysomething" (2003) – odstartoval neuvěřitelnou cestu za světovou slávou.

Podílel se také na hudbě k filmům „Bridget Jones: S rozumem v koncích" nebo „Robinsonovi" a s Clintem Eastwoodem na soundtracku k filmům „Grace Is Gone" nominovaném na Grammy a nedávno „Gran Torino“. S bratrem Benem napsal hudbu k londýnskému divadelnímu představení „Když Harry potkal Sally".

Dodal: Jiří Sedlák, ArtsMarketing.