Acid: Loňský Sázavafest mě nadchl svou atmosférou a prostředím, takže jsem letos neváhal a spolu s částí naší crew vyrazil na tento hodně povedený festival. Zezačátku jsem byl sice zklamaný z toho, že je hlavní vchod posunutý až na opačný konec areálu, ale to se nakonec ukázalo jako velká výhoda. Oproti loňsku jsme se totiž kvůli velké vzdálenosti našeho vodáckého kempu od vchodu ubytovali v kempu oficiálním, ale takhle jsme měli vstup 200 metrů od stanu a stánek s pivem ještě o něco blíže. Další výhodou oficiálního kempu byly celkem funkční (i když v drtivé většině se studenou vodou a až na samotném začátku areálu) sprchy, ze kterých se díky frontě v dámské části stávaly sprchy společné :D A není nic lepšího, než se po prokalené noci ráno po cestě ze sprchy zastavit ve stánku a dát si zde horkou kávu (asi tak milion druhů) a nějaké pečivo (asi milion druhů).

Samotnému festivalu také nemám co vytknout. Vypustil jsem na chvíli elektroniku a poslechl si své oblíbené kapely. Potěšilo mě vystoupení skupiny Chinaski, kteří i přes tragickou událost vystoupili spolu se svými hosty. Po organizační stránce probíhalo vše v pořádku, dostatek jídla, velký výběr pití, ovocných salátů, celkem rozumné ceny, ale bohužel docela dlouhé fronty na pivo. Do příštího roku bych doporučil rozmístit v areálu větší počet cisteren s vodou k umývání a zkusit upravit hlavní cestu, která se po dešti stala docela drsným bahništěm. Každopádně Sázavafest se pro mě stal už druhým rokem jedním ze stěžejních českých letních festivalů a rozhodně příští rok pojedu znovu.

YannD: Vlivem vcelku nejen hudbou nabitého programu Sázavafest vůbec nebyl v plánu. Program, místo konání, tiskovky apod. jsem prolítl jen namátkově, tak abych byl v obraze a následně tak trochu pod obraz :D Přistoupil jsem totiž k Sázavafestu jako k nekonečnému večírku, kde spíše než o hudební poznání jde o pobavení se s přáteli v rytmu tu více, tu méně známých či oblíbených kapel. A vyšlo mi z toho, že chce-li se člověk opravdu odreagovat a festival si užít takříkajíc naplno, je to ta nejlepší cesta. A Sázavafest k tomuto účelu poskytuje i svou zvláštní skoro až domácí atmosféru. Na břehu řeky, v campu mezi stébly obilí, pod malou vesničkou jménem Kácov, na vás vysype obrovskou dávku letní energie a vy pak přehlédnete i pár menších nedostatků, které snad ani nestojí řeč. Akorát té pitné vody mohlo být více. A co se týče interpretů, sázel jsem především na jistotu a bavil se u CZ klasiky typu Mňága a Žďorp, Vypsaná Fixa či Kryštof a své taneční hudbou prostoupené ego ukojil zejména při zlámaných setech Roniho Size a Makota doprovázenými MC´s Dynamite a Deeizm. Neurazila ani DJ´s parta z Roxy bookingu v čele s Romanem Raiem. O něco horší to bylo se Sister Bliss, ta už tolik neokouzlila, snad jen svým věhlasným jménem. Nejvíce bych nakonec vyzdvihnul výkony Client, Seana Kingstona a z českých zástupců Toxique a Cartonnage, byť speciálně u Cartonnage byl zvuk poukazem do krajin nekvalitního zvuku. Byla to má první návštěva tohoto festivalu a i když se nedá mluvit o překvapení, ze kterého člověk padá na ústa, bylo to velmi příjemné, nenucené a Sázavafest dle mého bezesporu patří k tomu nej, co lze v ČR v létě po hudební stránce zažít. Už kvůli toho, že svého koně si zde mohl najít opravdu každý. A právě s tímto tvrzením to bývá občas na štíru, ne tak v případě Sázavafestu, a tak nezbývá než nasměrovat absentéry k účasti na příštím ročníku. O těch, co letos dorazili nepochybuji.

Obsession: Letošní Sázavafest byl mým prvním, a s klidným srdcem můžu akci doporučit nejen těm, kteří jsou nakloněni multikulturním festivalům, ale i příznivcům jednotlivých subžánrů jako world music, hip hop, rock, pop, či taneční hudba. Hudební nabídka byla široká, rozšířila jsem si obzory a potvrdila dřívější dobré či slabé dojmy z některých interpretů. Nejkomfortnějším festivalem bych Sázavu asi nenazvala, na to bylo k dispozici příliš málo cisteren s vodou, fronta na jedny sprchy mi vzala hodinu a půl, než jsem se odhodlala jít se osvěžit ke klukům a třicetimetrová fronta na umývárenská korýtka taky nebyla zrovna libová. Na druhou stranu se tohle může s příštím ročníkem změnit a pak už nemám co bych vytkla.

Nejlepší hudební zážitky: brilantní Makoto a Deezim mě zbavili slov, Josef Sedloň přiměl tancovat snad každou buňku v mém těle, strhující Transglobal Underground ohromili novým složením a totálním remixem vlastních věcí, srdeční Di Grine Kuzine předvedli zač je toho berlínský klezmer....a tak bych mohla pokračovat ještě dlouho s Monkey Business, Peťo Tázokem nebo Jirkou Schmitzerem...

Největší zklamání: Sister Bliss předvedla ubohou show bez invence a vlastního nápadu, jak si holka vůbec mohla dovolit pustit Garnierovu Man with the red face a naprázdno kroutit čudlíkama! Roni Size a Dynamite mi jasně ukázali, že si buď budu muset počkat na Reprazent nebo je nemám chodit poslouchat na takzvaně rockový festival. Nevím komu se snažili zavděčit, ale tenhle pop ´n´ bass byl celkem otřesný. Doufám, že Roni po vystoupení zůstal a díval se na Makota jak se to sakra má dělat!

Můžu jenom litovat, že jsem neslyšela Ebeny, Baumaxu, Sto Zvířat, Autopilote a několik dalších. Atrakcí pro návštěvníky bylo docela dost, jídlo bylo skvělé, Mušketýr se dal pít, koupačka v Sázavě částečně kompenzovala sprchu a celým areálem vládla jakási unikátní atmosféra plná pohody. Byl to třídenní mejdan na který se nezapomíná. Chtěla bych poděkovat zdravotníkům za pomoc příteli, a taky úschovna stage za parádní ráno!

Krysička: Sázavafest naprostá jednička mezi festivaly svého druhu, alespoň z mého pohledu. Nemám žádné výtky. Byla jsem od čtvrtka do neděle a při odjezdu mi bylo velice smutno, že 3 dny mohou utéct tak rychle. Jeden vstup do areálu mi nevadil, stanovala jsem blízko vchodu (každý si myslím měl možnost dát si stan kam se mu zachtělo), koryta s vodou mi stačila, mám nohy, takže si dojdu, společná sprcha pro muže a ženy kterou se mi podařilo navštívit byla také „milé“ zpestření :) Hudebně jsem si rozhodně našla to své. Nerada bych někoho vynechala ale především na tyto kapely a dje vzpomínám v dobrém: Client, Magnetik, Keks (příjemná vzpomínka na vesnické zábavy na chatě), Raidem, Dan Cooley, Loutka, Sto zvířat, Bo.dan, Jimmy van M, Roman Rai, Monkey Business, Cartonnage, Guločar, Prague Ska Conspiracy a spousta dalších. Pochválila bych pravidelnou hygienu v Toi Toi, perfektní podlahu v tanečním stanu (taneční festivaly by se mohly učit, jak se to dělá aby se v tanečním stanu neprášilo), spoustu dobrého jídla a příjemnou obsluhu snad v každém stánku. Takže příští rok na přelomu července a srpna opět na viděnou v Kácově!

ozzby: Od doby, co se festival přestěhoval a nastálo zabydlel v Kácově, se pro mě stal nejpříjemnějším domácím festivalem, letos navíc umocněným naší početnou bandou čupr lidiček. Krátce po příjezdu jsem byl mírně rozladěn ze zrušení loňského hlavního vchodu, ale nakonec se ukázalo, že to nebyl až tak špatný krok, ba naopak dobrý. Vloni poprvé na novém místě a hned letos zřetelně vidno, že zde pořadatelé nejsou poprvé. Mnoho much vychytáno, mnoho nových nápadů dohledáno. Jediné, co mě v areálu rušilo, byla Coca Cola stage.. ta červená obluda postavena z amerického kamionu.. Tohle pouťové monstrum do tak krásné přírody nezapadalo a hlavně chudinky kapelky, které si musely svůj koncert odbýt zde a na oproti ostatním stagím nedostačujícím zvuku. Vysloveně koncertu Cartonnage mi bylo nejvíce líto a z jejich koncertu jsem raději nedobrovolně utekl, abych si svou premiéru odbyl raději někdy jindy a na jiném místě. Naopak potěšila mě novinka v podobě Balbínovy poetické scény a velmi se mi líbil taneční stan.. Poctivě si přeji, aby se na festivalu udržel, jelikož i tohle je jedna z několika podstatných věcí, čím se Sázavafest liší od jiných velkých rockových, rádoby multižánrových festivalů. Moc se mi také líbilo žánrové prolínání třídenní akce, jako například hip hop pouze v jeden den, ale za to v plné parádě. Sázavafest byl pro mě opět velmi příjemným spestřením jinak elektronického léta. A moje top 4? 1.) Závěrečný mejdan Makota & MC Deeizm, 2.) tradičně Vypsaná fixa, 3.) "velké" hlasy Monkey Business, 4.) rozjezd festivalu v podání Mňágy a Žďorp. Tak zase za rok, přátelé...