Novinky u Trutnov Open Airu
(Promotion) Letošní Trutnov Open Air Music Festival se uskuteční bude ve znamení jednadvacítek. Smutných i veselých. Bude tomu jednadvacet let, co na soukromé louce „Východočeský Woodstock“ vznikl, letošní začátek bude ve čtvrtek jednadvacátého srpna a festival bude věnován obětem 21. srpna 1968 a magii nového místa „Na Prachárně“.
Bude to definitivně poslední festival a oslava magie v tradičním areálu Na Bojišti. Vedle jedné z nejtvrdších metalových kapel s prvky ethna Soulfly, hardcoreových Shelter nebo šamanských bubeníků The Dhol Foundation či domácí legendy, dlouhá léta komunisty zakázané kapely undergroundu The Plastic People of the Universe na stejném pódiu večer vystoupí a podhorským indiánům zazpívá hvězda nejen popového československého nebe, Pavel Bobek. Zazpívá i Zappu...?!
Letošní trutnovský festival bude definitivně poslední oslavou setkání a magie v tradičním areálu Na Bojišti. Ten byl totiž místní radnicí vyčleněn do průmyslové zóny a s okolními loukami určen k zastavění. Bývalé vojenské cvičiště ve Volanově „Na Prachárně“, kde sídlila sovětská okupační vojska a jež by mělo projít nákladnou asanací, mají pořadatelé vyhlídnuto jako staronovou alternativu pro pořádání festivalu. Právě před jednadvaceti lety ve Volanově u Trutnova Český Woodstock vzniknul. Rozprášila jej však Státní bezpečnost, která organizátory pozatýkala a účastníky dva dny rozháněla. Aparaturu se tehdy podařilo tajně převézt a uschovat ve stodole u Václava Havla na Hrádečku.
Pavel Bobek mezi undergroundem, metalem a podhorskými „indiány“ Pavel Bobek, „zpívající architekt“, jeden z průkopníků českého rock´n´rollu a posléze country, přijede do podhorského ležení s orchestrem Malinaband, rekrutujícím se z těch nejzkušenějších muzikantů okolo kapely Druhá tráva Roberta Křesťana (jež na letošním ročníku Trutnova také nebude chybět). Po nezapomenutelném koncertu Evy Pilarové či Waldemaru Matuškovi, Martě Kubišové, Václavu Neckářovi, Banjo Bandu Ivana Mládka, Felixi Holzmannovi nebo Originálním pražském symfonickém orchestru, tak nadžánrový Trutnov opět přivítá jednu z legend české pop music z řad „zasloužilých umělců“, Pavla Bobka! „Můžeme se opět po roce těšit na jedno z výjimečných vystoupení bořících mýty a hranice hudebních stylů. Bude to jedno ze setkání mimo jakékoliv hudební škatulky. I v tom je totiž poslání Trutnova: rozšiřovat obzory od rocku přes underground, punk, ethno či hudbu s tanečními prvky až k tomu, co sice slyšíme několik let denně z rádia, ale nemusí to být vždycky špatné, byť je tímto způsobem do určité míry devalvováno," říká k tomu zakladatel festivalu Martin Věchet.
Na Trutnovu se opět objeví legenda česko-slovenského hudebního nebe se silnými angloamerickými kořeny, což se nikdy žádnému z totalitních režimů nemůže líbit, natož tomu komunistickému, který zdejší krajinu sužoval několik desetiletí. I přesto Pavel Bobek od šedesátých letech, kdy za okny projížděla okupační vojska (a obětem 21. srpna 1968 je
letošní festival věnován), řádil po klubech v rytmu rock ´n´rollu, později již na větších koncertech, koketujíce ve svém podání s prvky americké country. První malá deska mu vyšla už v roce 1964, avšak nezapomenutelné jsou i jeho legendární TV vysílání kurzů angličtiny o několik let později. „Za komunistů věc ojedinělá. O Pavlu Bobkovi se mluvilo jako o ideologovi bigbeatu a svými angloamerickými sympatiemi byl nesympatický těm, kteří se shlíželi ve východě, hledajíce oporu za hranicemi zakarpatské Rusi,“ říká k tomu Martin Věchet.
Pavel Bobek má ve svém repertoáru spoustu obecně známých písní, které téměř zlidověly, dá se tedy předpokládat, že písně typu Oh Ruby, nechtěj mi lásku brát, Houston, Nedělní ráno či Veď mě dál, cesto má, si bude mohutným sborem zpívat celý "trutnovský národ", odchovaný specifickou dramaturgií vycházející z nekomerčního až undergroundového cítění pořadatelů. Navíc například Bobkova píseň Pojď stoupat jak dým je českou (a marihuanových souvislostí zbavenou) verzí hitu Don´t Bogart Me z kultovního hippie muzikálu Easy Rider. Bobek je také pravděpodobně jediným českým zpěvákem pop-music, který sáhl do zpěvníku Franka Zappy, a to když přezpíval jeho Harder Than Your Husband jako Lepší než tvůj manžel.
Mezi další hvězdy letošního Trutnova patří také Stephen Marley, ověnčený zelenou girlandou Grammy za nejlepší reggae desku roku 2007, jedna z nejtvrdších ska-punk-corových kapel, jakou naše Matka Země urodila, Voodoo Glow Skulls, svou verzi garážového punku představí The Subways a přijedou také americko-brazilští metaloví indoši Soulfly s náčelníkem Maxem Cavalerou v čele. Na Bojiště dále zavítají nezapomenutelní šamanští bubeníci The Dhol Foundation, aby uzavřeli letošní magické setkání „Na Bojišti“ a všichni jsme se tak rozloučili s tímto územím za zvuků, které nejlépe Trutnov charakterizují – bubnů a šamanských nástrojů přírodních národů.
Letošní festival je věnován obětem 21. srpna 1968. „Je to 40 let od skvělých šedesátých let, která se nesla ve znamení hudby, svobody, happeningů a Woodstocku, tedy věcí, které spoluvytvářejí pověstného Ducha festivalu. Byla však bohužel u nás zakončena okupací. Statečnost mnohých, ale i nedobrovolné tragické osudy tím chceme připomenout a
malým střípkem jim chceme vzdát čest. I díky nim se může festival pořádat. Svoboda není samozřejmostí. To, že by se měl festival přestěhovat právě do bývalých prostor, které okupovala ruská armáda, nepovažujeme za pouhou shodu okolností. Namísto tanků a střeliva bude slyšet hudba, vyrostou teepee, ohně, pódia a „festivalový národ“ si zde rozloží ležení pod ochranou Jaghannátha,“ říkají pořadatelé.
První ročník „Trutnova“ jako tehdejšího „Východočeského Woodstocku“ v roce 1987 sice rozehnala tehdejší komunistická policie, ale festival přežil bez výrazné podpory sponzorů do současných dnů. Nyní mu však hrozí přerušení. „Nikdo nás dnes sice nezatýká kvůli pořádání koncertů, neodpojuje nám od domu proud ani prozatím pozemek nestříká močůvkou, jako tehdejší StB, ale způsoby, které jsou sice v dnešní době konzumního růstu regulérní a nutí festival, aby skončil tam, kde se již osmnáct let tradičně pořádá, ji v něčem připomínají. Je zvláštní, že ačkoliv o tom radnice ví, i přesto zemědělskou půdu a pozemky vyčlenila do průmyslové zóny, kde měl nejprve stát supermarket a nyní jakýsi dětský Disneyland. V evropských západních zemích či Americe si městečka i velká města taková setkání a festivaly hýčkají, v nejednom případě je totiž proslavily. Woodstock toho není výjimkou,“ říká akladatel festivalu Martin Věchet. „Jestli se přesun na nové místo Na Prachárně podaří, to záleží na mnoha okolnostech, mimo jiné také na postoji radnice a místních lidí. „Bojiště“ je sice magické, ale již malé a vyčerpané, i to jsou důvody, proč o přesunu uvažujeme,“ vysvětluje Eva Navrátilová, organizátorka festivalu. „Nové místo je pro festival ideální a má budoucnost. Je však zatížené bývalým pobytem sovětské armády a černými skládkami. Bez pomoci radnice a mnoha dobrovolných brigádníků, kteří se nám přihlásili, bychom však celé úpravy těžko v brzké době zvládli. Navíc se festival stále pořádá bez sponzorů,“ dodává.
Letošní trutnovský festival bude definitivně poslední oslavou setkání a magie v tradičním areálu Na Bojišti. Ten byl totiž místní radnicí vyčleněn do průmyslové zóny a s okolními loukami určen k zastavění. Bývalé vojenské cvičiště ve Volanově „Na Prachárně“, kde sídlila sovětská okupační vojska a jež by mělo projít nákladnou asanací, mají pořadatelé vyhlídnuto jako staronovou alternativu pro pořádání festivalu. Právě před jednadvaceti lety ve Volanově u Trutnova Český Woodstock vzniknul. Rozprášila jej však Státní bezpečnost, která organizátory pozatýkala a účastníky dva dny rozháněla. Aparaturu se tehdy podařilo tajně převézt a uschovat ve stodole u Václava Havla na Hrádečku.
Pavel Bobek mezi undergroundem, metalem a podhorskými „indiány“ Pavel Bobek, „zpívající architekt“, jeden z průkopníků českého rock´n´rollu a posléze country, přijede do podhorského ležení s orchestrem Malinaband, rekrutujícím se z těch nejzkušenějších muzikantů okolo kapely Druhá tráva Roberta Křesťana (jež na letošním ročníku Trutnova také nebude chybět). Po nezapomenutelném koncertu Evy Pilarové či Waldemaru Matuškovi, Martě Kubišové, Václavu Neckářovi, Banjo Bandu Ivana Mládka, Felixi Holzmannovi nebo Originálním pražském symfonickém orchestru, tak nadžánrový Trutnov opět přivítá jednu z legend české pop music z řad „zasloužilých umělců“, Pavla Bobka! „Můžeme se opět po roce těšit na jedno z výjimečných vystoupení bořících mýty a hranice hudebních stylů. Bude to jedno ze setkání mimo jakékoliv hudební škatulky. I v tom je totiž poslání Trutnova: rozšiřovat obzory od rocku přes underground, punk, ethno či hudbu s tanečními prvky až k tomu, co sice slyšíme několik let denně z rádia, ale nemusí to být vždycky špatné, byť je tímto způsobem do určité míry devalvováno," říká k tomu zakladatel festivalu Martin Věchet.
Na Trutnovu se opět objeví legenda česko-slovenského hudebního nebe se silnými angloamerickými kořeny, což se nikdy žádnému z totalitních režimů nemůže líbit, natož tomu komunistickému, který zdejší krajinu sužoval několik desetiletí. I přesto Pavel Bobek od šedesátých letech, kdy za okny projížděla okupační vojska (a obětem 21. srpna 1968 je
letošní festival věnován), řádil po klubech v rytmu rock ´n´rollu, později již na větších koncertech, koketujíce ve svém podání s prvky americké country. První malá deska mu vyšla už v roce 1964, avšak nezapomenutelné jsou i jeho legendární TV vysílání kurzů angličtiny o několik let později. „Za komunistů věc ojedinělá. O Pavlu Bobkovi se mluvilo jako o ideologovi bigbeatu a svými angloamerickými sympatiemi byl nesympatický těm, kteří se shlíželi ve východě, hledajíce oporu za hranicemi zakarpatské Rusi,“ říká k tomu Martin Věchet.
Pavel Bobek má ve svém repertoáru spoustu obecně známých písní, které téměř zlidověly, dá se tedy předpokládat, že písně typu Oh Ruby, nechtěj mi lásku brát, Houston, Nedělní ráno či Veď mě dál, cesto má, si bude mohutným sborem zpívat celý "trutnovský národ", odchovaný specifickou dramaturgií vycházející z nekomerčního až undergroundového cítění pořadatelů. Navíc například Bobkova píseň Pojď stoupat jak dým je českou (a marihuanových souvislostí zbavenou) verzí hitu Don´t Bogart Me z kultovního hippie muzikálu Easy Rider. Bobek je také pravděpodobně jediným českým zpěvákem pop-music, který sáhl do zpěvníku Franka Zappy, a to když přezpíval jeho Harder Than Your Husband jako Lepší než tvůj manžel.
Mezi další hvězdy letošního Trutnova patří také Stephen Marley, ověnčený zelenou girlandou Grammy za nejlepší reggae desku roku 2007, jedna z nejtvrdších ska-punk-corových kapel, jakou naše Matka Země urodila, Voodoo Glow Skulls, svou verzi garážového punku představí The Subways a přijedou také americko-brazilští metaloví indoši Soulfly s náčelníkem Maxem Cavalerou v čele. Na Bojiště dále zavítají nezapomenutelní šamanští bubeníci The Dhol Foundation, aby uzavřeli letošní magické setkání „Na Bojišti“ a všichni jsme se tak rozloučili s tímto územím za zvuků, které nejlépe Trutnov charakterizují – bubnů a šamanských nástrojů přírodních národů.
Letošní festival je věnován obětem 21. srpna 1968. „Je to 40 let od skvělých šedesátých let, která se nesla ve znamení hudby, svobody, happeningů a Woodstocku, tedy věcí, které spoluvytvářejí pověstného Ducha festivalu. Byla však bohužel u nás zakončena okupací. Statečnost mnohých, ale i nedobrovolné tragické osudy tím chceme připomenout a
malým střípkem jim chceme vzdát čest. I díky nim se může festival pořádat. Svoboda není samozřejmostí. To, že by se měl festival přestěhovat právě do bývalých prostor, které okupovala ruská armáda, nepovažujeme za pouhou shodu okolností. Namísto tanků a střeliva bude slyšet hudba, vyrostou teepee, ohně, pódia a „festivalový národ“ si zde rozloží ležení pod ochranou Jaghannátha,“ říkají pořadatelé.
První ročník „Trutnova“ jako tehdejšího „Východočeského Woodstocku“ v roce 1987 sice rozehnala tehdejší komunistická policie, ale festival přežil bez výrazné podpory sponzorů do současných dnů. Nyní mu však hrozí přerušení. „Nikdo nás dnes sice nezatýká kvůli pořádání koncertů, neodpojuje nám od domu proud ani prozatím pozemek nestříká močůvkou, jako tehdejší StB, ale způsoby, které jsou sice v dnešní době konzumního růstu regulérní a nutí festival, aby skončil tam, kde se již osmnáct let tradičně pořádá, ji v něčem připomínají. Je zvláštní, že ačkoliv o tom radnice ví, i přesto zemědělskou půdu a pozemky vyčlenila do průmyslové zóny, kde měl nejprve stát supermarket a nyní jakýsi dětský Disneyland. V evropských západních zemích či Americe si městečka i velká města taková setkání a festivaly hýčkají, v nejednom případě je totiž proslavily. Woodstock toho není výjimkou,“ říká akladatel festivalu Martin Věchet. „Jestli se přesun na nové místo Na Prachárně podaří, to záleží na mnoha okolnostech, mimo jiné také na postoji radnice a místních lidí. „Bojiště“ je sice magické, ale již malé a vyčerpané, i to jsou důvody, proč o přesunu uvažujeme,“ vysvětluje Eva Navrátilová, organizátorka festivalu. „Nové místo je pro festival ideální a má budoucnost. Je však zatížené bývalým pobytem sovětské armády a černými skládkami. Bez pomoci radnice a mnoha dobrovolných brigádníků, kteří se nám přihlásili, bychom však celé úpravy těžko v brzké době zvládli. Navíc se festival stále pořádá bez sponzorů,“ dodává.
DISKUZE
Jméno:
Nadpis:
Text:
Zadejte číslo 144: