Fatboy Slim, Fatboy Slim, Fatboy, Fatboy Slim, by se dalo přeložit jako "za chvíli to vypukne, všichni na stage". Úderem 22:00 hodiny vše začalo a za mixupltem se objevil "dědeček" v košili vzoru hawai, kraťasech a pantoflích. První gesto bylo výmluné! Rozpažení rukou, aneb tady mě máte, hvězdu všech hvězd a plážových mejdanů. Jakmile se ozvala první basa, lidé začali šílet. To, jak jsme si dříve mysleli, že Main stage je malou stageí, vystoupení Fatboye nás přesvědčilo, že odhadem 30 tisíc je schopno se s přehledem do toho prostoru vměstnat, aniž by se někdo mačkal. Krom remixů pop-disko věcí nebo minimalových tracku jako např. "spastik" od Richieho Hawtina nebo rockových remixů samozřejmě hrál mistr mejdanů i ty svoje největší hity. Jmenovat nemá cenu, když si pustíte jeho Best Of, tak plus mínus track to ve svém "setu" zahrál. Správně to musím nazvat set v uvozovkách, protože přesnost mixu, technika mixu, návaznost mixu mezi tracky byla téměř nulová, ovšem to nic nebralo na faktu, že svými opičkami za pultem a remixérskými dovednostmi dokazal smíchat např. "Born Slippy" se samplem "Right Here Right Now" a nafoukat do toho modulovaný zvuk sirény, to vše na breakovém základu. Kroutím hlavou. Nechápu. Směju se. Prostě showman. Na to nejde jinak reagovat. Ještě před koncem se stíhám projít po ostatních stageích, na kterých je cca 100-200 lidí na každé, všichni ostaní jsou na Main. Po této exhibici, která trvala 1 h 50 minut se odebírám do Samsung mobile arény, kde vystupují Silicone Soul. Ti hrají průměrný minimal, tech-house, ale definovat přesně co hráli si netroufám. Nicméně i přes to se za chvíli stan slušně naplnil a publikum vytvořilo slušnou atmosféru. Po 4 dnech propařených na fesťáku nohy bolí, přesto právě po druhé ranní přišlo jedno z toho nejlepšího z celého Balaton Soundu. Japonec Satoshi Tomie. Neuvěřitelně promyšlený gradující set, ovšem únava a skoro již nesnesitelná bolest nouhou mě zhruba v půlce posílá na hotel a do postele. Jakmile se tento dj objeví v line-upu party, na kterou budu mít namířeno, rozhodně si ho už vychutnám na maximum, protože má výtečnou formu a mohu jen doporučit. Dále si mužete přečíst, jak viděl festival další člen redakce.

Acid: Mé loňské zkušenosti a zážitky z Balaton Soundu 2007 byly tak silné a pozitivní, že jsem se rozhodl "ukecat" několik členů redakce a kamarádů, aby se tenhle rok vydali do maďarského Zamárdí se mnou. Díky jménům jako FatBoy Slim, Massive Attack, Hawtin, M.A.N.D.Y., Booka Shade atd. to nebyl až takový problém, navíc představa festivalu stráveného na břehu Balatonu byla dalším lákadlem. Bohužel první špatná zpráva přišla den před odjezdem, kdy jsme na stránkách festivalu objevili nemilou informaci o tom, že lístky na celý festival jsou vyprodané, zůstává pouze posledních pár vstupů na čtvrtek a na neděli. Ale i přes tuto špatnou zprávu jsme ve čtvrtek ráno vyrazili v očekávání třemi auty směr Maďarsko. Cesta proběhla rychle a za 6 hodin jsme se ubytovávali v nedalekém Siófoku, který je hlavním městem Balatonu. Mezitím jsme ale vysadili polovinu výpravy u bran festivalu, a ti se zde pokoušeli sehnat tolik potřebné vstupy na celý festival. V tuto chvíli mě vyděsila ohromná 100 metrová fronta lidí, kteří čekali u vstupu dovnitř. Naštěstí se jednalo o návštěvníky festivalu, kteří čekali na vstup do stanového kempu, ale i přesto jsme se začali pomalu obávat, kolik lidí bude vevnitř areálu, a jak moc maďarští pořadatelé festvival přeprodali. Po zjištění, že už nejsou lístky na vůbec žádný den a po úmorných třech hodinách stání pod rozpáleným sluníčkem slaví naše výprava úspěch, shání potřebné vstupy, vcházíme hlavní bránou dovnitř a vydáváme se na okružní jízdu po areálu, která mohla být jízdou doslova. Hned za vstupem na nás čekalo překvapení v podobě upravených jízdních kol, která zde byla volně k zapůjčení.

První věc, která mě bije do očí oproti loňskému roku je, že uvnitř celého festivalu jsou vyrobené cesty, tvořené seskládanými umělohmotnými šestihrany. Za tohle patří pořadatelům velké plus, protože se už nemohlo stát, že v nočních hodinách někde zakopnete a spadnete, anebo šlápnete do louže nebo bahna v případě špatného počasí. Druhým pohledem zjišťuji, že se rozrostl počet stánků s jídlem a loungí, kterých loni také nebylo tolik. Díky tomu vypadá celá plocha jako malé městečko, kde se konají trhy. Další věc, ze které se pořadatelé poučili, bylo zvětšení Samsung mobile stanu, který byl k mému příjemnému údivu také vydlážděn a navíc do něj umístili obří větráky zajišťující dýchatelno i v době, kdy stan doslova praskal ve švech u Guettova setu. Poté, co marně hledám loňský bungee-jumping, zjišťuji, že se tenhle rok žádná taková atrakce nekoná, na druhou stranu zde ale přibylo hřiště na plážový volejbal. Další zajímavou novinkou byl obdélníkový stan, rozdělený na části, který fungoval jako "myčka na lidi". Vejdete dovnitř, namydlíte se v hromadě pěny, přitom vám hraje hudba, v gumovém stanu můžete blbout a až vás to přestane bavit, vlezete pod sprchu a můžete jít dál pařit. Poslední změny jsem registroval na hlavní stagei. Prostor na paření pod main stageí byl podélně veprostřed přehrazen od pódia až k osvětlovačům a zvukařům. Napřed jsem nad tím kroutil hlavou, ale posléze se to ukázalo jako dobré opatření při focení, hlavně na hvězdy typu FatBoye. Pořadatelé také přemístili VIP lounge napravo od beden hlavní stage.

Po hudební stránce byl pro mě letošní line-up bohužel slabší, ale i přesto jsem si vychutnal své oblíbence. Jediným a velkým zklamáním byla absence Richieho Hawtina, který byl pro naší výpravu jedním z headlinerů. Podle neoficiálních drbů údajně nedostal zaplaceno, ale nechce se mi věřit, že by tak profesionální agentura, která pořádá festival Sziget, Hawtina nezaplatila. Bohužel, stejně jako loni nedorazil José Padilla, údajně prý opět pro nemoc.

Celkově bych festival zhodnotil opět na výbornou. Bylo to teprve druhé pokračování a pořadatelé vychytali spoustu detailů, díky kterým nebylo co kritizovat. Naše obavy z přeprodanosti a z toho, že se nebude dát v areálu pohnout, se ukázaly jako liché. Na vystoupení FatBoye byla sice hlavní stage slušně narvaná, ale pořád se v davu dalo pařit a pít ze všech těch nabízených dvoulitrových lahví maďarské pálenky, které si každý, nechápu jak, pronesl dovnitř. Na barech se netvořily většinou žádné velké fronty, ale bohužel mi obsluha nepřišla zrovna dvakrát rychlá. Ceny byly letos opět normální cca 50,- Kč za plechovku Heinekenu (stejně jako loni), +-100,- Kč za slušnou porci výborného jídla. Takže stejně jako loňský rok můžu tenhle výborný festival jenom doporučit.