Exkluzivní zpověď Aleše Blehy
Byl především hodně osobní. Řešil jsem si spíš své věci, vlastní život a snažil se pochopit, co se děje kolem. Byl to pro mě osobně rok velkého přerodu a změny. Loni v červnu jsem odešel z Xpublishing a XMAGu, abych se mohl naplno věnovat Summer Of Love. A docela se mi změnil názor na naši scénu. Uvědomil jsem si, že buď přijmeme to, co v Čechách máme a s čím můžeme disponovat a budeme to tak mít rádi. Anebo budeme neustále srovnávat sami sebe s nejbohatšími státy světa a jejich možnostmi a pak budeme už jen brečet. Ano, pravda je taková, že Čechy jsou v kontextu západní civilizace poměrně chudé. Ano, nemáme tolik peněz a takové možnosti, jako mají třeba v Německu nebo Anglii. Naštěstí nemáme ani takovou bídu, jakou jsem viděl na vlastní oči na Srí Lance, Núbii, Thajsku nebo v Egyptě. Ano, máme malý trh, žije tu necelých 10 miliónů obyvatel a většina lidí na světě ani neví, kde jsme. Ano, většina lidí tu o kultuře ani neslyšela, natož aby byli kulturní. Ano, v Čechách nikdy nebude možný obří festival jako Nature One, Sonnemondsterne nebo britský Creamfields. Ano, to všechno ano. Je možné se s tím srovnat, naučit se s tím žít anebo... emigrovat. To, co se ve mě za poslední rok změnilo asi nejvíc je uvědomění si toho, že buď budu emigrovat anebo přestanu brečet a začnu naplno dělat. A především, už se nebudu srovnávat s tím, co se děje v těch nejbohatších zemích, protože to je cesta jedině tak do pekla. Takže hezky shrnuto, za poslední rok jsem si prošel kurzem vlastenectví a uvědomění si vlastních možností, které nám naše krásná země nabízí. Poprvé v životě jsem hrdý, že jsem Čech. A to není málo.
Co podle tebe tedy v rámci našich možností můžeme v Čechách dělat?
Jsme malá zemička a jsou dvě varianty, jak se s tím srovnat. Buď se na to vykašleš, anebo si uvědomíš, že žiješ v zemi, která sice není tak ekonomicky silná, ale je krásná. Holt budeme vždy země v centru Evropy, přes kterou se sem tam přežene nějaká válka nebo změna systému, ale na druhou stranu, je tady klid, krásná příroda, Praha je jedinečné město, které nemá obdoby. Po desíti minutách jízdy metrem jsi v lese. To je neuvěřitelné. Je to magické město. A ujedeš 100 km a jsi v úplně jiném světě. Částečně pocházím z Beskyd, z Hutiska - Solanec, tak vím co říkám. S čím je nutné se smířit je fakt, že nikdy tu nebude metropole typu Londýn, Berlín, New York či Tokyo. Někdy mám bohužel pocit, že lidi se zhlédli kdesi v Londýně a chtěli by to tady taky tak. Jsou to blázni. Praha nikdy nebude Berlín a Berlín nikdy nebude Praha. To je jedna z věcí, které mi poslední rok došly. Jo, pokud chci mít to zázemí jako v NY nebo v Berlíně, mít všechny ty možnosti, tak v Čechách nepochodím, na druhou stranu naopak nám to umožňuje svobodně dělat, tvořit, být víc otevření. Já jsem hrozně rád, že tady žiju a bylo vybráno, že tohle zrození proběhne tady.
A co tedy Summer Of Love 2008?
Čeká nás 12tý ročník SOL, na který jsme vsadili hodně. Už jsme museli. Právě jsme uzavřeli XMAG stým číslem a dáváme si pauzu. Na žánrový magazín je to opravdu vysoké číslo, ale doba patří internetu a tištěná média to nemají jednoduché. A bude hůř. Musíme hodně přemýšlet, jak s XMAGem naložíme do dalších let a co to vlastně bude. Podobné úmysly máme i s festivalem. XMAG i SOL se stali kultem. Bohužel, ten kult je tu pro dnešní generaci už tak dlouho, že se to stalo samozřejmým. Něco jako hypermarket. Jenže ono to není samozřejmé, je to podložené těžkou dřinou a velkým vypětím. A pokud nám to lidi, pro který to děláme nevracejí, je jediná šance: Nedělat to, aby jim došlo, co tím ztratili. Kromě jiného, kult tím ještě posílíme. Dokonce jsem uzavřel i sázku, možná vůbec poprvé jsem se vsadil. Letošní ročník jsme postavili na té nejlepší možné úrovni, jaké jsme v našich českých podmínkách schopni a svoje partnery ve firmě jsem přesvědčil, že je potřeba jet na doraz, včetně financí. Věřte, že to nebyl lehký boj. Line up na takové úrovni, jaký v Čechách ještě nebyl, ten nejpestřejší a stylově i hvězdně nejvyrovnanější, dokonalá produkce, perfektní zázemí, originální a zábavná promo kampaň. Prostě a jednoduše, aby jsme přežili, musí letos přijít víc lidí, což v první řadě znamená začít u sebe a pořádně zamakat. A o to jsem se vsadil, že bude přes 10 000 lidí. Jinak to nedokážeme ustát, nemůžeme fungovat tak, jako v posledních pár letech, kdy od roku 2005 buď proděláme nebo něco málo vyděláme. Pokud se letos stane, že bude zase sice super festival, o kterém všichni pějí chválu, ale nepodaří se zvednout návštěvnost, někde děláme zásadní chybu a tu bude nutné opravit. Za přehlídku zlatých desek z Dance Awards nájem bytu fakt nezaplatíte. To je spíš ostuda, že máte doma 6 zlatých desek, ale nemáte na nájem. A ta chyba může být jedině v tom, že nabízíme hrozně moc za poměrně vysoké vstupné. A bohužel, spolu s Creamfields jsme tu jediní, kdo to tak na taneční scéně u nás dělá. Děláme festival proto, že milujeme taneční elektronickou muziku a dáváme do toho všechno. A tady je jediná možná chyba, která mě napadá. Totiž, že většina lidí v Čechách vlastně o muziku nemá zájem, protože jdou prostě jen někam kalit a je jim jedno, kdo tam hraje, hlavně že levný vstupný, dostatek fetu a pak si v práci můžou vyprávět, jak se tam na tu superstar sezmažili. Nevěřím, že to tak je, nemůžu tomu uvěřit, protože tím bych popřel celý svůj život a všechno, co dělám. Může se ale stát, že prohraju a pak bude všechno jinak. Možná jeden rok vynecháme, možná to uděláme poloviční za levné vstupné, možná uděláme jednu superstar, jako to dělá Mácháč. Nechci o tom přemýšlet, dokud nebudu muset a protože věřím lidem, věřím, že o tom vlastně ani nebudu muset přemýšlet. Jsou chvíle, kdy je zapotřebí, aby lidé hlasovali pro to, co chtějí. A jediné hlasování, které tady připadá v úvahu je hlasování nohama. Buď přijdeš anebo nepřijdeš. To letošní hlasování bude skutečně o tom, jak se má dál vyvíjet česká taneční scéna, zda tu mají být festivaly jako Summer Of Love a Creamfields anebo ne.
Opravdu, nemá smysl dělat zahraniční kampaně. Jen se podívejte na line upy všech těch akcí v Německu, Polsku, Rakousku, Británii, Francii, Holandsku. .. Copak máme vůbec co nabídnout? Spíš naopak, rád bych vyzval všechny lidi, aby se aspoň jednou za léto jeli podívat do světa na nějaký pořádný festival. Taky jezdím a hodně mi to dává, o to víc si pak vážím toho doma.
A co třeba Slováci, ti to přece nemají zrovna daleko.
To určitě ano, tam část kampaně uděláme. Ale i tam je konkurence a to velice dobrá. Pohoda je zase tak neskutečně nabouchaná, pak od Hodokvas, přes Wilsonic až po... Ale vím, že hodně Slováků na SOL rádo jezdí a přijedou i letos.
Wilsonic má relativně silnou zahraniční návštěvnost. Jak myslíš že by ji šlo přivést i sem?
Když lidi někam na festivaly cestují, jsou to nejčastěji Glastonbury, Roskilde, Sonnemondsterne a Nature One. Myslím, že v ČR je pouze možné postavit to na myšlence propojování východní a západní kultury. Nic jiného lidi zvenku přitáhnout nemůže, než něco, co u nich doma nemají. Pro Němce a Angličany to bude blízko na věci, které by jinak slyšeli v Moskvě, či v Budapešti. Pro lidi z východu to bude dost blízko na to, aby slyšeli jen co je v Londýně nebo Berlíně, tedy největší trendy. Ale člověk, co za tím stojí tomu musí věřit jako Tibor Holoda. A musí za to fakt žít a dlouhodobě držet tu ideu. A takový v Čechách není. Tedy možná je, Brenner a Sperm, ale to se uvidí, jestli to ustojí...
To bych takhle neřekl. Nejsem typem osobnosti, který by chtěl dělat takové akce jako Sperm nebo Wilsonic. Dělám něco jiného a tohle by mě asi nebavilo. Nemám takové ambice. Dělám jen to, čemu věřím, nebo alespoň co si myslím, že by mohlo bavit lidi. Za 12 let festivalu jsem 4x změnil všechny lidi kolem sebe a Summer je tu stále. Důležitá je osoba člověka, který za festivalem stojí. To je jediný rozdíl, který my můžeme nabídnout západu. Personifikované festivalové propojení s osobou mluvčího, hlavy toho festivalu. Jako je Holoda pro Wilsonic, Kaščák pro Pohodu nebo Bleha pro SOL.
Jaký byl tvůj nejlepší hudební zážitek na SOL?
Skvělých bylo hodně, ale nejlepší byli jednoznačně Kraftwerk. Z mimohudebních to byla půlnoční minuta ticha při povodních 2002.
Hádka s Alter Ego v roce 2005. Pohádali jsme se, protože se jim nechtělo hrát, vymysleli si, že se jim rozbila mašinka a nad to chtěli nekompromisně všechny prachy. Dost mi tenkrát pomohli manažeři Richie Hawtina, Technasie a Steve Rachmada a Michael Burian, ale nepřemluvili jsme je. Pak nám všem ujeli nervy a obě strany se už jen urážely. Nic hezkého.
Jak dlouho myslíš že bude ještě SOL fungovat?
Myslím že ještě dlouho. Letos ale zdůrazním, že lidi mají šanci ovlivnit, jak to do dalších let bude. Pokud máme jít cestou, kterou jsme prvních 11 let šli, pak prosím hlasujte nohama a přijďte to podpořit. Pokud nemáte zájem, zůstaňte doma a my se přizpůsobíme.
Rozhodně M.A.N.D.Y., je v nich velký potenciál a lidem tady se budou líbit. Pak určitě Stereo MCs. A pak se uvidí. Půjdu si poslechnout Richarda Duranda, protože o něm se mluví jako o budoucím top 10 DJi. Gregora Treshera, Renato Cohena taky stoprocentně. Scan X, uvidíme jak se to vyvrbí, stejně budu pobíhat po všech pódiích.
Slyšela jsem, že chystáte opět hymnu, prozradíš víc?
Tak to rozhodně. Loni se to povedlo na výbornou, stáhlo si to víc jak 6000 lidí a vyšlo na mnoha kompilacích. Proto jsem letos na tom zapracovali trochu víc. Muziku opět udělali Weki, ale tentokrát jsme se domluvili s Fidelity Kastrow na vokálech a s dalšími lidmi na remixy. Ty udělají třeba Scan X, M.A.N.D.Y., Gregor Tresher a Space Djz, ale to předbíhám. Každopádně hymnu Summer of Love, která se jmenuje Weki feat. Fidelity Kastrow – Closer To Your Heart uslyšíte v premiéře v podcastu na začátku července. Rádio verze pak bude zadarmo ke stažení, remixy vyjdou na digital release na Beatportu a na vinylu. Jonty s Fidelity už to hráli v Turnmills v Londýně a mělo to velký ohlas...
Podcasty? Vím, že loni byly letos už se je víc lidí snad naučilo používat. Jak to bude letos?
Od 24. června každý týden jeden, startuje se podcastem s novým albem Stereo Mcs, pak půjdou M.A.N.D.Y., Blank & Jones, Felix Kröcher & Eric Sneo, Rex The Dog, Teebee & Calyx a tak. Vždycky to bude hodinový pořad, který budu moderovat já, ale nebudu sám, už jsem domluvený s Trávou, dál chci kolem toho volat Michaelovi Burianovi, Sukimu, Agentovi a tak. Bude to dobré, to si buďte jistí.
Jaký máš vztah k drum and bassu?
To je složitější. Ten styl mě okouzlil v roce 94-95 na deskách od labelu SOUR jako Elizabeth Troy anebo třeba od M-Beat, ale pak se mi začalo líbit víc techno. Dnb dneska už víceméně neposlouchám. Co ale vím, že je tam hodně dobré muziky a zajímavých postupů. Ono, vlastně dneska už toho celkově z taneční muziky moc neposlouchám. Vrátil jsem se ke svým kořenům, nejvíc mě prostě baví Joy Division, Kraftwerk, nová vlna a avantgarda 80. let. Když člověk muziku dělá jako práci, je to všechno jinak. .. Dělám festival pro mnoho lidí různých vyznání. Nemyslím, že nějak záleží na tom, co se mě líbí. Důležitější je, že se to, co dělám se líbí lidem. A lidi milují drum and bass. Kdysi na začátku mé práce v rádiu mi jeden manager dal velkou radu: „Jestli chceš, abys byl úspěšný, když uslyšíš pecku, u které si luskneš prsty a řekneš si, to je dobré, tak tu nasaď. To, co se tobě líbí, to si hraj doma v obýváku pro svý kamarády...“ A měl fakt pravdu!
Co bys rád slyšel na SOL ale víš, že publikum by to neocenilo?
Třeba Nitzer Ebb nebo Nine Inch Nails bych rád. Festival jako takový se neustále vyvíjí. To je jasně patrné z podoby festivalu od původní akce ve Svojšicích přes techno ročník na Mácháči a prvních ročníků, kde převažovalo techno až se to v roce 2005 začalo měnit do hudební šířky a pestrosti. A na desátých narozeninách hráli Kraftwerk. Dodnes to mnozí ze smažek nepochopili. Kdesi jsem četl, že ten DJ Kraftwerk hrál sice ze čtyř gramců, ale fakt divně.... Za 12 let se to hodně rozrostlo, infrastruktura zbytněla, vnitřek toho festivalu se rozrostl. Postupně se to zvětšilo na několikanásobek původního stavu. Víš, jak to je. Lidi chtějí víc a víc. Když si vezmu, kde jsem byl před desíti lety a kde jsem teď, tak je to zcela jednoznačný. Je nutné si uvědomit, že dnešní hypermarketová mládež tak nějak neví a nemá potřebu vědět. Podle toho je zapotřebí si uvědomit, pro jaké publikum to děláme. Kupříkladu, teď nedávno jsem si poprvé v žívotě oblékl bílé hadry a šel jsem na Sensation White. Děláme spolu s UM stage, a tak jsem to chtěl vidět v reálu. Ale jak tohle publikum dostat na SOL, to ale stejně nevím... Docela často se mě tam lidi, kterým jsem dal leták ptali, co je to trance... Co je tedy vlastně naše publikum a co vůbec dokážeme říkat o tom, co ho oslovuje a co ne?
Jak dlouho jste na závodišti?
Od roku 2001.
V pohodě. Dokonce si ho zařazuje do kalendáře akcí a docela nás podporuje. Díky za to!
Co máš krom promotion na starosti?
Nejen promotion, ale celou koncepci, booking, grafiku, webovou stránku. Dělám hodně věcí. Mám v podstatě lidi „akorát“ na finance, marketing a produkci na místě. To je ale docela hodně věcí, proto ty uvozovky...
Kolik procent své energie tomu festivalu dáváš?
Jejda, to se těžko dá říct. Je to věc, která funguje pořád, celý rok. Navíc, abych se uživil, nemůžu dělat jen SOL, ale dělám na Festival Guide, Vlakem na cesty, na Hobuletu, XMAGu, píšu různý PR, dělám bookingy... Nekončí to 16. srpna, je to celoroční práce. Největší peklo mám od března do srpna, to jedu nonstop. V září mám skoro volno, protože jsem energeticky na dně, ale od října už opět nastupuju, byť jen částečně, a dělám na tom všem, co jsem za celé léto zažil, slyšel, co bych chtěl. Už v listopadu je zapotřebí mít hotovou koncepci, návrh grafiky, hotový projekt pro sponzory, je třeba začít bookovat jména. Třeba bookingy, to je kapitola sama o sobě. A v zimě je pro mě jediné volno, které mám.
Přiznám se, že už je mi to už docela jedno… Poslední sen, co mám jsou New Order, Kraftwerk jsem si už dal. Když jsem ale u snů, jeden se mi nedávno splnil. Aero films ve spolupráci s námi dělali premiéru filmu Antony Corbijna ‚Control‘, o životě a smrti Iana Curtise, zpěváka Joy Division. Corbijn tady tři dny osobně byl a já ho měl celou dobu na starost… Mega zážitek!
Neměl se ten film promítat v rámci Prague music v9kendu? Ta akce vůbec byla asi zkouška ohněm.
O Prague music v9kendu prosím později. Původně ano, ale Aero Films premiéru přesunuli až na 11. března.
A mezi lidmi co letos budou na SOL je někdo, o koho jsi se snažil dlouho?
Stereo MCs. O ně se snažím od roku 97, to jsem je chtěl do Lka. Tenkrát jsem ale zjistil, že nehrají. Podruhé jsem je chtěl někdy 2002 nebo 2003, ale nedosáhli jsme na ně, byli jsme tehdy ještě moc techno festival. A vidíte, letos se zadařilo!
Tak vždyť je to jedna z největších kapel taneční muziky! Rob Birch má specifickou strategii. V listopadu v Abatonu proběhl jeho dj set, kde se s námi seznámil, ozkoušel si to a pak teprve se rozhodl pro Summer Of Love.
Kolik lidí tvoří realizační tým?
Základ nás je 6. Já vytvářím koncepci celého projektu, booking, jaké bude motto, kdo udělá hymnu, jak se bude dělat, jaká bude vizualizace celého projektu, prostě celý projekt, nastíním kudy to půjde a co se bude dělat. Dál je tu Pavel Žák, který řeší produkci, úřady a catering. Další je Tomáš Zilvar, který mi pomáhá s koncepcí a bookingem, plus pak dohromady s Dušanem Gajdoštíkem dělají marketing a sponzory. Osobně hodně diskutuju se Zilvarem, i když ho hodně lidí nesnáší a říká, že se spoluprací s ním zahazuju. Beru jeho názor jako určitou opozici vůči mě a když vidím, že něco co říkám mu nesedí, tak se nad tím hodně zamýšlím, protože někde je asi důvod proč. A pak se vždycky nádherně pohádáme. Naposledy mě dostal, když mi vyčítal že mám na SOL moc stejných Djů. Prý jaký je rozdíl mezi Gregorem Tresherem a Felixem Kröcherem... Miluju tyhle adrenalinový hádky o podstatu chrousta. Dále hodně pomáhá Klára Šircová, která dělá veškeré smlouvy, soutěže, spoustu věcí. Nesmím zapomenout na Elišku Máčalovou, která je naší velice důležitou osobou, protože je to účetní celého festivalu.
Kdy s vámi začal spolupracovat Suki?
To bylo loni. Suki dnb opravdu rozumí a s IM Cyber vozí a dělají fungující zavedené párty, oni vědí co funguje a ten model spolupráce se natolik osvědčil, že letos jsme zdvojnásobili budget a uděláme to pódium jednou takové. Bude to pěkně udělané. Obarvené stromy, plazmové stěny, hodně silný zvuk, dostatek místa na tancování...
Bude mít dokonce stejnou koncepci, protože se výborně osvědčila. Lehký minimal na odpoledne, se západem slunce vynikající drum’n’bassový DJ Marky s MC Staminou. Pak nastoupí Vladimír 518 se svým koncertem. Noc jako takovou rozjedou Stereo Mcs, hlavní headliner celého festivalu. Po nich už půjde víc o párty, nejdřív Apparat, pak M.A.N.D.Y., před východem slunce Scan X, východ slunce s Djem Rushem a pak čeští Djové jako Home, Weki nebo Tzésar.
A kde je tedy ta spolupráce s United Music?
Loni jsme to načali, ale nedokončili, protože měli hodně práce se Sensation White a pak už se nestihli napojit. Letos o tom jednáme od zimy a tak jsme se dostali k reálným výsledkům. Společně jsem připravili opravdu luxusní a obří layerové pódium v holandském stylu, tedy něco, co tady u nás nikdy nebylo. A to nejen line up, ale především po technické a dekorativní stránce. Jediné, co teď doufám je, že budeme schopni dodržet jejich vysoce náročné podmínky, protože UM chtějí, aby jejich stage bylo fakt mega super. Jsou opravdu nároční...
Dlouhé roky jsme V.I.P. de facto nedělali, nebylo pro koho, až poslední dva tři roky se to mění. Vzhledem k vzrůstajícímu zájmu o koupi V.I.P. lístků jsme letos připravili hodně luxusní zónu. Asi stačí, když řeknu, že to bude Meccamix V.I.P. s plnou parádou...
.jpg)
Jak je to s financováním? Dělat Summer Of Love musí být po všech stránkách nákladné.
V roce 2005 náklady vystoupali o třetinu nahoru, od té doby o další třetinu, takže SOL 2008 stojí skoro dvakrát tolik, co SOL 2004. Je to takřka 10 000 000 korun. Vstupné je vyšší jen asi o 40% oproti roku 2004, sponzoři de facto také a my jedeme skutečně na doraz. Ekonomické výsledky poslední tři roky jsou nula. A tak to nejde.
Co ten nešťastný ročník SOL díky kterému jste se až po uši zahrabali do dluhů? Podařilo se vám vyhrabat se z červených čísel?
Který myslíš? Ono to prodělalo víckrát, ty dluhy z 98 platím ještě dneska... Ty spíš ale myslíš ten 2005, že? To jsme to zkusili udělat dva dny a pohořeli jsme, takže pár djů a několik dalších lidí tehdy nedostalo zaplaceno. Postupně se to ale srovnává. Když něco děláš dlouhodobě, nemáš šanci se vyhnout doplacení. Na druhou stranu všichni vědí, že Aleš Bleha bude SOL dělat ještě pěkně dlouhou dobu, takže vědí, že to jednoho dne zaplaceno dostanou. Dělám svou práci poctivě a když se někdy stane, že není na doplacení, v budoucnu se vše vždycky doplatí. Řeknu to ještě jinak. Dokážete si vůbec představit, kolik lidí dluží nám? Kolik agentur si tu objednalo kampaně za statisíce v Bassline, XMAGu a pak, když se to nepovedlo, hodili firmu do konkurzu a nikomu nezaplatili? To, že dluží Bleha je senzace, ale že... No nic, jsme v Čechách.
To si piš! Zatím mám za sebou ‚jen‘ dva kolapsy, jeden docela nedávno. Když člověk jede na doraz, tak nějak zvláštně se před ním uzavře svět a on vidí jen to, co vidět chce. Naposledy se mi to stalo v roce 2006, kdy jsem se totálně přetížil, už to bylo neúnosné a já se vlastně jsem zhroutil z přetížení. Tak jsem dostal od Zilvara na výběr. Buď půjdu do psychiatrické léčebny na léčení, nebo pojedu na dovolenou. To je jasná volba, ne? Tak jsem jel do Egypta. Ta cesta mi zachránila život. Už jako malý dítě jsem miloval Egypt. A tak jsem začal jezdit. Ani si dnes už neumím představit, v jakým stavu bych byl, kdyby ne. Moje práce je hrozně náročná a to nejen na psychiku, ale hlavně na tělesnou stránku člověka. Ta dostává záhul jak sviňa. Dřív jsem to docela zvládal, ale tak někdy od 33ti je to horší a horší. Víc jak patnáct let jsem neuměl vypnout, takže jsem se to nedávno musel naučit. Už ve škole mi říkali, že všechno je OK, až na tu hlavu... Nejsem normální a nedělám normální práci a už jsem se z toho dvakrát málem zbláznil. Poprvé jsem to v 97 nepochopil, nevzal jsem si to jako dostatečné varování, začal jsem makat ještě víc a před pár lety jsem zkolaboval znova. Člověku není 20 a já jsem jel 12-15 hodin v kuse, soboty, neděle, zkrátka pořád a do toho jsem chlastal a hulil, abych to vůbec zvládl unést. Jel jsem na doraz od 94, a nedal si pokoj. Na jednu stranu díky tomu stojí to všechno, co jsem, ale na druhou stranu chybělo málo, abych to neustál a zcvoknul se. Pořád jsem byl někde za hranicemi, ale nejel jsem si tam odpočinout. Jezdil jsem na fesťáky, na akce obecně. Jen na den, dva dny. I v tom Tokyu jsem byl s Elektrabelem 4 dny, 8 hodin změněnej čas, fakt švanda. Býval jsem tak v prdeli, že jsem byl do tří do noci v práci, ve tři ráno jsem šel vypít 5-10 piv. Přišel jsem v šest domů, ve 12 vstal, ve dvě se dopotácel do práce a první, co jsem ráno udělal, bylo brko, abych vůbec mohl existovat. Dnes nechápu, jak jsem mohl tohle všechno dělat a přežít to.Vydržel jsem to až do jara 2006. Pak si to jednoho dne vybralo daň a na mě bylo to už teď vzít vážně, nebo se připravit na opravdický problém se zdravím, třeba i smrt. Někde v mozku rupne cévka a je vystaráno. Proto je nezbytně nutné najít si něco, kde člověk dokáže 100% vypnout a odvést mysl jinam. Pro mě je to cestování, potápění, pěstování kytek a duchovní věci. A věřte mi, naučit se vypnout je hodně těžké.
Teď jsi ale v klidu, ne?
Jo, teď jo. Skoro. Ještě to není, co bych chtěl, ale už se alespoň ovládám. Už se opiju jen občas, hulím jen sem tam a pozvolna se z toho dostávám. Sem tam se zpiju do němoty, jako třeba na Dance Awards, ale to už je spíš výjimka. Dřív to bylo pravidlo... Budiž to varováním pro všechny, kdo si myslí, že deset piv a pět brk každý den je OK. Není, fakt není.
Už tě napadlo založit si svou osobní myspace?
Hodně lidí mi to říká, možná jo. Uvidím. Na druhou stranu… Je fakt že většinou veřejně vystupuju jen, když mluvím za SOL nebo jinou akci, občas za XMAG. Málokdy sám za sebe. Dneska v tomhle rozhovoru vlastně poprvé vůbec mluvím trochu osobně. Takže mít osobní myspace, kde by bylo všechno, co jsem kdy dělal to by možná nebylo od věci. Dát tam třeba staré rádiové pořady a podobné věci to by mohlo být fajn. Víte, já jsem prostě rocker a punker, taneční muziku dělám jen posledních asi 10 let a už to nezvládnu tajit, že jsem kdysi dělal diskotéky, rockotéky, dělal rockové rádio Panag a hrál Nirvanu, nebo popové Radio Life. A proč bych to měl vlastně tajit? Copak je důvod se stydět za to, že jsem byl, co jsem byl? Teď jsem nedávno dělal CD k XMAGu 100 a přitom jsem zjistil, že se mi vlastně taneční muzika nelíbí. Tedy, přesněji řečeno, líbí, ale ne natolik, aby dokázala přebít všechno to, co bylo předtím. Měl jsem možnost 14 tracků a vybíral jsem fakt pečlivě. A díky té pečlivosti mi došlo, že Coil, Art Of Noise, Cabaret Voltaire, Japan, The Normal, Joy Division, Depeche Mode, etnická hudba... Prostě, že je to pro mě víc. A tak jsem tam z tanečních věcí dal jen sám sebe coby Sundreams s Mirkem Papežem, pak Stereo Mcs, CJ Bollanda, Altern 8 a The Shamen. Jo, asi bych si měl udělat osobní myspace a být tím, kým opravdu jsem. Hodně lidí mě bere jako tatínka techno scény, ale to je pouhý žvást z tehdejšího XMAGu....
Jezdíváš na zahraniční akce. Jak často tenhle koníček udržuješ při životě?
Jistěže, je to moje povinnost. Musím jezdit na ty největší a nejlepší akce světa, abych pak vůbec mohl něco takového transformovat lidem u nás. Naprostá většina lidí nemá šanci vzít 10000 a jen tak se jet bavit někam na Glastonbury, Roskilde, Nature One nebo Melt!, protože prostě nemohou. To je moje odpovědnost vůči lidem u nás. Vyjet ven, poznat to dobré a pokud je to opravdu dobré, přivézt to našim lidem. Ani nevíte, kolikrát jsem takhle někde byl s 20 euro v kapce celý víkend. Jako socka. Ale přivezl jsem si odsud poznání a to jsem předal Summer Of Love, Bassline, Xmagu... Jezdím tak 10-15x za rok, teď mám kamarády v Berlíně, u kterých můžeme přespat, takže hodně Berlín. Tam jsem třeba objevil M.A.N.D.Y., ve Watergate. Začali hrát až ve 4 ráno a končili snad v 1 odpoledne, masakr. Tehdy ráno jsem za nima přiběhl, vrazil jim vizitku a booknul je. Věřte mi, lidi si je u nás zamilují. Proto jezdím ven, abych tohle poznal. Abych dokázal rozeznat DJ a producenta z čelních stránek magazínů viz Tiga od poctivých a pracovitých hudebníků. Jeden Tiga mi vážně stačil, od té doby si dávám setsakramentsky majzla.
Ukazoval jsi mi obsáhlý soupis warm up párties, které chystáš. O co půjde?
Loni jsme si to vyzkoušeli v malém s Afrikou Islamem a dopadlo to výborně. To mě přivedlo k nápadu dát warm upům jednotnou koncepci a pořádně to rozjet. Bude jich opravdu hodně, v každém větším městě. O ten první se už postarali na konci května ve Fabricu s Noisií, ale to hlavní přijde týden před SOL, od pátku 8. srpna až do pátku 15. srpna. Celý týden tu budou oba kluci ze Space Djz, Ben Long a Jamie Bissmire, Fidelity Kastrow a Jonty Skrufff, pátek 15. srpna pak přijede ještě Scan X. Teď se všechno dopotvrzuje a počítám, že do poloviny července bude vše připraveno ke zveřejnění.
Tento rozhovor byl skutečně hodně osobní. Říkají, že jsi vizionář. Vidíš svou vlastní budoucnost?
To víte, že ano. A hodně mi pomáhá fakt, že XMAG si dává pauzu, protože je to výzva se na to celé podívat jiným úhlem pohledu. A pak začít znovu. Jsem si jistý, že SOL letos dopadne výborně a bude to skvělý mejdan. Kromě toho mám hromadu plánů, které jsem dlouhé roky nemohl uskutečnit a tak je mám v šuplíku. Chtěl bych propojit Berlín s Prahou a začít na tomhle dělat. Chtěl bych stabilizovat management djů, který jsem loni dal dohromady a mám v něm asi deset vysoce talentovaných lidí. Znovu jsem se začal věnovat bookování Djů na různé párty. Prvořadé je pro mě ale nyní Summer Of Love a to, jaké bude letos. Příští měsíce se odevzdám tomu všemu, co se s tím spojuje a bude jen a pouze SOL. Věřím lidem a vím, že lidi věří mě. Nedokážu je zklamat, proto budu teď na doraz pracovat, jako kdyby mi bylo 25. Udělám všechno pro SOL. A pak? To si povíme příště. OK?
OK. A díky!
