Tento rok jsem se poprvé pln očekávání vypravil na brněnský Semtex culture, abych i já poznal, jak probíhá festival v Mariánském údolí. Hned jak jsem prošel vstupní bránou, jsem byl velice příjemně překvapen areálem, který je ohraničen lesy a je tak opravdu jako stvořený pro podobné akce. Nelenil jsem a hned vyrazil na prohlídku prostor. První zastávkou byla snowboardová show, kde jsem se podíval, jak vlastně snowboading vypadá v reálu a hned v podání profíků. Sám jsem pasivní milovník zimních sportovních přenosů v TV. To byla atrakce číslo jedna, o kousek vedle se nacházela mini horolezecká stěna a další atrakce, jejíž název neznám, ale charakterizoval bych jí stručným slovem „360 tělotoč“. Jinými slovy: ruce a nohy přivázat ke konstrukci tvořené z kruhů, roztočit a pak světe zkus zůstat stát.

Poté co jsem minul tuhle veselou srandu, už přede mnou bylo hlavní podium, kde v tu dobu hráli Skyline, kteří opět dostávali dav svými hitovkami. Moc dlouho se nezdržuji, protože zvědavost nedá mým nohám stát a odcházím pokračovat v poznávací procházce. Vracím se tedy zpět směr vchod do areálu a utočím na „stanovou“ část festivalu. První stan, do kterého jsem jen nakouknul byl Tic Tac tent, jelikož hudba v něm mne moc neoslovuje, a tak hurá k největšímu stanu. Tím byla vlastně jen zastřešená Metro Elektra stage. Posledním stanem byl klasický Red zone. Nikdy jsem nebyl fanda této červeno bílé stage, a proto jsem se vrátil na Elektra stage, kde jsem strávil nevíce z mého pobytu na festivalu. Zde jsem slyšel téměř všechny djs. Program zahajoval Click Joe, kterého jsem vstřebal jen posledních pár minutek. Po něm nastoupil mně z Elektry v Roxy  dobře známý dj Airto.

Po Joeovi začíná pomaleji, ale po chvíli se jeho set vyvinul v taneční přehlídku, jak to u něho bývá zvykem. V průběhu jeho setu mě zvědavost zavedla podívat na beatbox show, která startovala na Erektus stagi. Přišel jsem na konec prvního z beatboxerů a úvod druhého na scénu. Když se přidal třetí, začalo to už být hodně zajímavé. I když tihle chlapíci mají můj respekt, nedá mi to si nerýpnout. Při společné show se jim to trochu jak se říká kopalo. Vrcholem jejich bezmála půlhodinového vystoupení bylo ještě v závěru připojení zpěvačky a jejích vokálů. Čas o malinko pokročil a než jsem se stihl vrátit na Airta, nastupuje mým očím a hlavně uším neznámý dj Jannis. Hned v uvodu musím říci, že u jiného setu jsem se snad v životě na party tolik nenasmál. Měl jsem k tomu hned několik důvodů. Přítomnost tolika hitů v jenom, hodinu a půl dlouhém mixu jsem snad ještě nikdy neslyšel. Když jde po sobě Manu Chao, Prodigy, Coolio a jeho mega hit  „Gangster's Paradise", následně slyšíte Hey boy hey girl od Chems. A tak dál a dál, jinými slovy neuvěřitelná šňůra největších šlágru diskoték za posledních pár let. Zavřu-li oči, dalo by se to konec konců přežít, sám jsem se docela slušně bavil, ale u čeho má Jannis u mě obrovské minus je neustálé skratchování a další nesmyslné a hlavně nepřesné blbnutí u každého mixu. S úsměvem na tváři jsem už jen očekával nástup vystoupení Southeast. Ty jsem měl v plánu poslechnout celé, ale na hlavní stagi se jejich hraním překrývalo s koncertem Ralph Myerz & The Jack Herren Band, kteří byli přeci jen vzácnějšími umělci a tak jim dávám přednost. S časovou rezervou cesty na hlavní stage opouštím stanovou oblast festivalu.

První, co mě udivilo při příchodu na hlavní Semtex stage byl počet lidí. Jestli se jich opíralo dvacet o zábradlí bylo to hodně. Ostatně nebylo se čemu divit, na stagi bylo ticho. Zabírám si tedy taky dobré místečko s výhledem a čekám, co se bude dít. Dvacetiminutové zpoždění už mě přestávalo bavit. Přemýšlení o  tom jak hrají Southeast, mě skoro donutilo odejít, když v tom se na podiu objevil speaker (beatboxer) a oznámil, že se nám pokusí čekání zpříjemnit a spustil. Začal napodobováním robota, včetně zvuků. V tu dobu si říkám vtipálek, haha. Co přišlo pak, mě ale dostalo. Parodie na Michaela Jacksona a hvězdné války byly velmi povedené a hlavně zábavné. Po nich už přichází koncert Ralph Myerz. Tuhle Norskou partičku mi všichni doporučovali a tak jsem byl opravdu zvědav jak moc rozjedou show předvedou. Nástup se odehrál v duchu „ tak jsme tu lidi, probuďte se“, když budu mluvit čistě za sebe, ačkoliv jsem se chtěl nechat strhnout jejich neustálým hecováním, ne a ne se to podařit. Opouštím tedy místo uprostřed a odcházím na okraj davu, kde ještě chvíli přihlížím představování členů kapely a v klidu naslouchám dalším skladbám. Koncert na mě přesto dál působil, jakoby bez energie - bez nějaké té jiskry. Do úplného konce nezůstávám a odbíhám na vystoupení francouzského dje Maxima. Jemu se věnuji také jen krátkou chvilku, protože do začátku hlavního headlinera v podobě Asian Dub Foundation už moc času nezbývá. Nicméně Maxime předvedl, dle toho co jsem slyšel nadstandardní výkon. Moc se mi líbily delší elektro smyčky, které vždy na hranici monotónnosti přelomil a pokračoval dál a trochu jinde ,ale pořád ve svém „elektroniše robotiše“ rytmu. Díky zpoždění Ralph Myerz se celý můj naplánovaný harmonogram sesypal jak domeček z karet a tak ač nerad opouštím francouzské podání elektra a vyrážím na asijské zlámané rytmy.

Asian Dub Foundation @ Semtex Culture 2007

Asian Dub Foundation v mých očích předvedli lehce nadstandardní výkon. Při jejich vystoupení byl bezesporu největší počet návštěvníku právě na hlavní stagi. Nejsem znalec a vyjímečně za sebe nechám mluvit živé obrázky z YouTube. Doufám, že mi odpustíte. Poté co jsem se dosytnosti nabažil zlámanějších beatů, přecházím na dje Da Freshe a Davida Aska. Poprvé, co jsem viděl jméno Da Fresh na line-upu, chtěl jsem tohoto chlapíka slyšet. Byl jsem zvědavý, kolik z jeho tvorby předvede a zda vytasí své známé remixy. Musím konstatovat, že mě oba mile překvapili. Ať Da Freshovým remixem od Antona X  s názvem „Lowis“, či přimícháním klasiky v podobě Depeche Mode. Nechyběl ani hit léta „Washing up“. Třešničkou na dortu byl, v půl druhé ráno, svěží letní energií nabitý track „Latin lovers“ od Moniky Kruse. Pak se citelně tempo změnilo k rychlejšímu a rovnějšímu, protože štafetu přebral Oliver Koletzki, který se s davem moc nemazlil a od samého začátku nenechal lidi moc vydechnout. Bohužel jsme po druhé hodině ranní odjížděli zpět do Prahy, tak nemohu soudit jaká byla zbývající část jeho, ze začátku pěkně načechraně jevícího se techno setu. Takhle nějak vypadalo rozloučení s festivalovou sezonou roku 2007.

Na úplný závěr bych se tradičně poohlédnul a zhodnotil. Z mého pohledu návštěvníka byl Semtex culture dobře organizačně zvládnutý, dorazily hlavní hvězdy, s deštěm a chladem se taky dalo obstojně bojovat, ikdyž se to možná trochu odrazilo na návštěvnosti. Pořadatele musím pochválit jak vyřešili Elektra stage. V případě silnějšího a trvalejšího deště by spolu s Red zone a Tic Tac pojmula do suchého náručí většinu návštěvníků. Hudebně bych vyzdvihl všechny tři headlinery na Metro stagi. Z hlavní stage mám plusové dojmy z koncertu Skyline a Asian Dub Foundation. Jako jediné mínus mi tu zůstává dj Jannis, který se absolutně nehodil do konceptu stage. Další postřehy, či nedostatky jsem na festivalu neodhalil. Dal bych proto na první pohled vysoké, přesto zaslouživší hodnocení 8,5 z 10 bodů.