Jak už bylo zmíněno v názorech redakce, větší část crew si vzala dovolenou a již ve středu vyrazila směr Staré Splavy u Máchova jezera, kde jsme se ubytovali v kempu a netrpělivě očekávali páteční večer. Než jsme se rozkoukali bylo pár hodin před párty a tak začalo nezbytné upravování do přijatelné podoby. Nakonec zhruba v osm hodin přijíždíme před brány kempu Klůček. Proběhl výsadek z aut a hurá směr vstupní brána. Všude spousta lidí a pěkný rozruch. Že by tu dnes byla nějaká party? Opravdu všude kolem bylo pěkně živo a já na chvíli skočil do kůže párečku důchodců, kteří přijeli strávit krásné chvilky v klidné přírodě okolo jezera. Docela mi jich bylo líto! :o) Zpět k cestě podél které byly stánky, kde měli něco na spláchnutí hrdla a všude se grilovalo maso. Něco okolo půl deváté jsme byli bez front odbaveni a v klidu vešli dovnitř areálu. První, co člověka praštilo do očí, byly zavěšené tři hvězdy, každá v jiné barvě. Jak se v průběhu večera ukázalo, dobrý záchytný bod. Působivě se vyjímal VIP prostor, který se nacházel vysoko nad zemí v zadní části pláže, přímo proti hlavní stage. Tím se tedy i dostávám k podiu. To bylo umístěno stejně jako v loňském roce na vodě a skládalo se z mnoha světel, velkých led panelů a nesmím zapomenout na to nejdůležitější, bylo ověšeno velmi kvalitním a čistým zvukem.

Mácháč 2007 po hudební stránce pro mě začal v době, kdy za gramofony nastoupila Lucca. Do té doby jsem se seznamoval s bary a vyměňoval zážitky z léta s všude přítomnými kamarády. Tak konec tlachání a honem na hlavní stage, kde už půl hodiny hraje doma i v zahraničí uznávaná Lucca. Sám jsem byl překvapený, když jsem měl možnost slyšet a vidět jak na její výkony reagují třeba polští, či němečtí fanoušci. Vystoupení měla okořeněné ještě o doprovod Michala Pavlička. Co říci o jejich vystoupení? Při pohledu na dav, který zaplňoval hlavní stage bylo vidět, že dost lidí čeká na Carla a přitom si už užívá vystoupení Luccy, jako takový warm-up. Mě osobně Lucca nebavila a myslím, že její set nebyl zrovna povedený v porovnání s tím, co jsem měl možnost od ní slyšet. Spolupráce s Pavličkovou kytarou mi v druhé části setu také nepřišla jako zrovna šťastná kombinace. Nevím jestli jsem byl sám, ale hlasitost toho kytarového výstupu, byla o pár stupínků někde jinde. Vystoupení bych tedy raději nechtěl hodnotit, ale zařadil bych ho jako nejhorší ze skupinky těch následujících.

 Carl Cox @ Mácháč 2007

Chvíle, kdy se za gramofony, cedéčky, monitorem a mixem měl objevit tmavý pán s mezerou mezi zuby se pomalu blížila. Po jedné ranní hodině světla zhasla, zavěšené hvězdy splaskly a na rozdíl od těch pravých na obloze přestaly svítit. Zdrojem světla tak byly jen zářivky a lampy z barů a ty, co rámovaly hlavní podium. Headliner číslo jedna začíná rozjíždět svou show. Nejdříve se uvedl a poděkoval předchozí djane, to aby se vědělo, že už je na svém místě a poslední opozdilci se přidali k velmi naplněné hlavní stagi. Zprvu jsem byl opravdu zvědavý, jak začne. Nepřesvědčivý začátek se ale pomalu měnil ve spanilou jízdu, ve které Carl dokazoval, že je bavič a za mixem to taky zvládá více než dobře. Dokázal, že mu nedělá problémy do svého setu přimíchat takové věci jako je „Washing up“ od Tomase Anderssona tuším v remixu od Tima Deluxe, s kterým si dokázal omotat snad všechny kolem prstu, aby posléze předvedl, že rovněž dokáže reflektovat minimalové trendy a zařadit do setu tracky i z tohoto stylu techno hudby. Přišlo mi, že když cítil sebemenší zaváhání publika a ztrátu kontroly, tak zkusil zařadit nějaký ten hit třeba jako Velvetův „lala land“ a když to náhodou nezabralo, pomohl si mikrofonem. Jeho vystoupení na mě působilo průměrně a v některých momentech se mi zrovna jeho show nezamlouvala. U mě to bylo dané příliš častou kombinací skoro „popových“ hitů s téměř undergroundovými věcmi a funky technem. Ovšem při pohledu na lidi, kteří byli jak v transu, se mi zlepšovala nálada a dojmy rozhodně mířily do kladných sfér. Přišli se bavit a když si vzpomenu na pohled z horní části pláže na celý ten dav, který pařil, občasné mrknutí na parádní animace, vzpomenu si, jak mi začal běhat mráz po zádech. Ten pohled si budu ještě asi chvíli pamatovat.

Josh Wink @ Mácháč 2007

Druhým headlinerem časného sobotního rána byl Josh Wink. Tohoto pana dje jsem dlouho nesledoval a tak jsem až do chvíle, kdy jsem si pustil jeho rok starý set, nevěděl na jaké vlně se právě pohybuje. Potom, co se Carl rozloučil se svými fanoušky, usedl do hummeru, jakožto taxíku na hotel, z něhož pak vyrážel směr další dobrodružství s názvem Creamfields. V tu dobu už ale prvními minimalovými tóny z hlavní stage „vyháněl“ lidi úřadující Wink. Jak už jsem se zmínil, jeho rok starý set na mě působil velmi povzbudivě, proto jsem jako jeden z mála šel proti proudu odcházejících lidí z hlavní stage. Začátek bych přirovnal ke klikací bublanině s cvrčkem, aneb pohoda maximálně minimalový poslechový nářez. Rozbalit si deku zavřít oči a jít na procházku po světě bez hranic. Promyšleně gradovaný set začínal nabírat obrátek v době, kdy si Josh s malinkým naslouchadlem v uchu usmyslel, že je třeba trocha acid zvuku a pustil skladbu s příznačným názvem „Tribal acid“ . Lidí zase začalo přibývat. V čase kdy začal přimíchávat svoji hitovku „Higher State of Consciousnes“ byl už na hlavní opět slušný kotel. Pomocí efektu na mixu a cutování tuto pecku vygradoval tak, že jen málo kdo udržel ruce při těle a nehybně stát. Podobných vrcholů se během jeho mixu ještě pár objevilo. Jedním z nich byly i „Alarms“ jakožto neuvěřitelně oldschoolový hit od Jeffa Millse. V druhé polovině bylo jeho bpm zajisté nad hranicí 130. Při dalším poslechu se mi zdálo, že cítím i nádech nové placky od Hardfloor. Aby toho nebylo málo, tak si do svého rovného setu vystřihl i dvě zlámaniny, které po čase narovnal, u příležitosti předání žezla poslednímu dji. Přesněji českému veteránovi a nestorovi house musik, Loutkovi. Ač nejsem fanda housenek, tak musím opravdu smeknout nad výkonem, který předváděl až do úplného rozjasnění a ticha. Pro mě to bylo největší překvapení party. Téměř plynule převzít žezlo a posunout to ještě dál, jsem opravdu už nečekal. Potlesk pro neohroženého veterána Loutku.

Na závěr mi zbývá už jen mrknout na nějaké ty klady a zápory celé akce. Nejvíce se mi chce pochválit animace a celou výzdobu pláže, která byla na jedničku s hvězdičkou. Další pochvalu bych vysekl zvukaři, protože zvuk na hlavní se mi velmi zamlouval a byl opravdu více než dostačující. Po stránce organizace rovněž dobrý. Hudební stránku bych viděl takhle: Wink vítěz, pro stříbro by si dokroužil Carl Cox a bronz Loutka. Co se mi ovšem nelíbilo, bylo zásobení barů. Pokud si po Carlovi jdete koupit minerálku a je vám řečeno, že jediné nealko, co mají je coca-cola, odejdete proto na pivo a to také dochází, tak se asi někdo přepočítal. Fronty na barech beru jako samozřejmost při počtu lidí na tak malém prostoru. Záchody jsou vždy samotnou kapitolkou, ale abych byl upřímný, docela jsem se divil, že nedopadly hůř. Dalším mínusem-nemínusem by mohly být kořeny, které, jak jsem tak pozoroval, dávaly zabrat téměř každému. To by k Mácháči 2007 bylo asi vše a já bych mu přilepil hodnocení s číslem 8 z 10.