Trocha těch faktů…
Sasko-Anhaltsko je spolkovou zemí Německa. Oblast je historicky známa silnou industrializací, těžbou nerostů a uhlí. Zároveň je známá svou rovinatou a pořádně větrnou krajinou. Pro mě to byla země, kterou protéká Labe na cestě do Hamburku, kde začínají vnitrozemní kanály, po kterých se lodí dostanete až do Rotterdamu. To platilo do minulého víkendu. Kousek na sever od metropole regionu Lipska, pár kilometrů od Dessau leží ocelové město, které vyrostlo jako monument a vzpomínka na osudy jedné hnědouhelné pánve. Poloostrov vytvořený umělým zatopením okolních povrchových dolů dostal název Ferropolis a od samého začátku své existence slouží jako prostor k výstavám a kulturním akcím. Jednou z nich je hudební festival Melt!, který tu letos oslavil 10. narozeniny.

Navigace
Ferropolis není vůbec daleko jak by se mohlo zdát. Z Prahy je to po silnici necelých 330km. Většinu cesty putujete po dálnicích. Nejdříve naše D8, poté doporučujeme širokou silnici 1.třídy z Lovosic do Ústí nad Labem, kde začíná, resp. pokračuje D8, na kterou navazuje německá A17 do Drážďan, A4 do Lipska a A9 na Berlín. Po 46km odbočíte u Dessau-Ost na B107, která vás dovede i díky přesnému značení přímo do města z oceli. My jsme vyrazili ráno, abychom se vyhnuli dopravní špičce, nemuseli nikam spěchat a v klidu si zastavili na protažení na jednom z mnoha příjemných parkovišť. Cesta nám trvala necelé 4 hodiny, což je srovnatelné časově s cestou do Bratislavy. Nicméně kvalita cestování po německých „autobánech“ ani v nejmenším nepřipomíná drncání a trápení močových cest po naší milované D1.

Kde to jsme…
Na tento víkend byla předpovězena obří vlna 15.000 jak domácích tak i zahraničních clubberů a hned na rozcestí při příjezdu bylo vidět, že pořadatelé tuto vlnu s klidem očekávali. Prostor kolem samotného hudebního areálu byl pečlivě rozčleněn na velké parkoviště, které bylo připravené na posekaném a páskami pečlivě rozděleném poli, na kempy, kde bylo možné si vedle dvou i jednostopých miláčků postavit stan, na místo, kde kotvily obytné přívěsy a vozy a na velké stanové sídliště. Na výběr tedy bylo možností víc než dost. Ačkoliv jsme vyjeli s předstihem, dorazili jsme už do rozjetého zorganizovaného mumraje aut a lidí.



Vzdálenost kempu se stanováním u auta, kam jsme se uchýlili, od samotné festivalové arény nás trochu děsila. Vždyť ujít pokaždé dvou kilometrovou štreku po rozžhavené asfaltové přímce tam i zpět není zrovna extra vyhlídkou na pohodový večer. Jenomže produkce se zřejmě rozhodla nás celý víkend ve všem překvapovat, a tak jsme postupně objevovali spoustu šikovných vychytávek. Právě zmíněná procházka byla vyřešena kyvadlovou dopravou, kdy autobusy jezdily v intervalech pěti minut a byly zcela zdarma. 3 zastávky byly na strategických a snadno dosažitelných místech. Již od odbočky ze silnice umožňoval rovinatý terén, ve kterém se Ferropolis nachází, zahlédnout vršky těžebních strojů. Silnici lemovala železniční trať, po které se dnes dopravují při zvláštních příležitostech lidé místo tisíců tun hnědého uhlí v minulosti.

Volty, Ampéry, Watty, kiloWatty a Hz…
Ačkoli se zdál Ferropolis z promo fotografií větším, než ve skutečnosti je, nabízel stále dostatek prostoru k pohybu, tanci i k posezení. Po absolvování nezbytné a velmi důkladné prohlídky u vstupu na nás čekala „obchodní třída“ plná stánků s občerstvením, vinyly, oblečením všeho druhu a originálními cetkami. Hned z kraje na nás dýchl domov v podobě merchandise stánku X-publishing, kde si bylo možné zakoupit za 10 Eur 10CD, která se objevila v historii jako příloha magazínu Xmag. Po 100 metrech stál rozcestník s mapou areálu, jednotlivým rozmístěním pódií a směr, kterým je nutné se k nim vydat. Co bylo tedy připraveno?



Coca-Cola Soundwave Tent jak už samotné jméno napovídá byla velkým cirkusovým šapitó a právě z něj útočily první zvukové vlny. Umístěné bylo na konci obchodního boulevardu vpravo. Ve stanu našlo svůj domov i odpočinkové Melt! Lounge @ Carhartt’s Circus Maxximus, které se nacházelo po dalších necelých 80 metrech po levé ruce. Hlavní dění se odehrávalo pod rameny majestátně klidných svědků náročné těžby uhlí, které se v noci proměnily díky hře světel na barevné, blikající, snad před 2 dny přistávších vesmírných lodí. Giger by měl určitě z tohoto místa radost.

Prostor betonové arény tvaru Y svíraly ocelové konstrukce strojů Medusa, Mad Max, Mosquito a Gemini. Hlavní Nokia Nseries stage stála přímo pod Medusou, druhé rameno arény zabrala Gemini stage, která byla krytá střechou. Gemini nabídl ochranu nejen stejnojmenné stagei, ale také tanečnímu pódiu, které neslo jméno po obřím rypadle Big Wheel, ke kterému vzhlíželo. RedBull Music Academy Radio stage se ubytovala v útulném prostředí budovy 30KV Station, která 30 let zásobovala veškeré možné stroje, zařízení a budovy v hnědouhelné pánvi elektrickým proudem.



Zvuk byl po celý víkend na všech pódiích vynikající. Silný a zároveň zřetelný. Výjimkou byly technické problémy, které provázely páteční produkci na Gemini stage. Zvukařského šotka bohužel nejvíce schytal Apparat.

Světel bylo akorát. Tím myslíme, že kdyby produkční agentura chtěla udělat z festivalu diskotéku nebo uprostřed noci udělat pravé poledne, měla k tomu dostatek místa. Originálními doplňky byly bezesporu zrcadlové koule zavěšené na konci dlouhých ramen přepravníkových pásů jednotlivých titánů z oceli. O světelných kuželích mířících do nebe, tancujících v hypnotických kruzích, bychom mohli psát dlouho. Hodně z výzdoby nebo rozmístění světel připomínalo 10. výročí, který tento festival slaví. 10 nebeských světel, 10 světelných lampionů na každé straně ramp u Big Wheel a Nokia Nseries, pod střechou v Gemini to bylo 10 UV zářivek. Když teď už víme, co kde zhruba bylo, jak to hrálo a jak na to bylo vidět, zaměříme se na to, co jsme mohli slyšet…

Horečka páteční noci
Line up čítal více jak 60 jmen kontinentálního, světového i lokálního věhlasu. Slyšet vše během dvou dnů bylo takřka fyzicky nemožné. Vyhlídli jsme si několik jmen nám známých a několik, o kterých jsme slyšeli samou chválu, ale i kritiku. Páteční program jsme odstartovali na Big Wheel stage, kde již úderem 8. večerní řádně diktovali několika stovkám tancechtivých Mathias Kaden s Onurem Özerem. Dvojice německých DJů a producentů, kteří patří k nové minimalové vlně, která zcela ovládla místní kluby a festivaly. Jejich cesta na výsluní vedla skrze labely Freude am Tanzen a Vakant. Hlavní stage opanoval Brit Jamie T soupeřící s Mikem Skinnerem aka The Streets o trůn street hip-hopové ostrovní ligy. Hlava na hlavě, ruce ve vzduchu a pozitivní ohlas byl jasným důkazem bezesporných kvalit a živelného vystoupení Jamieho s jeho doprovodnou kapelou.

Apparat & band v podobě bubeníka a kláves, kytary a zpěvu Raz Ohary, se již chystal na Gemini stagei. Koncert tohoto hudebního všeuměla měl již začít, ale stále probíhala zvuková zkouška a zapojování nástrojů, do které se aktivně zapojovali i všichni hudebníci. Zvukař stále ladil a otáčel korekcemi. Stále nic. Po necelých 30 minutách koncert konečně začal. Zvuk nebyl ale vůbec v pořádku. I pro lidi, s ne tak vycvičeným sluchem, byla jasným signálem problému první sloka, ve které Raz otevíral ústa a zpíval, ale nikdo jej neslyšel. Z Apparata jsme byli trochu rozpačití. Elektronický podklad jsme jasně rozpoznali, ale ostrá kytarová sóla nám k tomu příliš nešla.



Zpět na Big Wheel se zastávkou na RBMA Radio Flooru… Justine Electra, vládla hutným basem a jemnou nalomenou rytmikou electru vlastní. Čistý mix a precizní zvuk nás uvedl před první rozhodnutí: Zůstat či jít za cílem...

Skotský producent Alex Smoke patří neodmyslitelně k labelu Soma a Vakant. Jeho skladby patří již skoro 4 roky do kufrů top DJů napříč spektrem rovných beatů. Přestože jsme trochu očekávali ochutnávku právě vyšlých kousků a desek, které na nás v brzké době čekají, opak byl pravdou a vůbec nám to nevadilo. Energický set, plný zvratů a melodií s chvilkami jemné melancholie nutil nejen nás tančit a usmívat se zároveň.

Motorpsycho na Mainstage jsme sice nedali přímo, ale ohlušující řev kotle před pódiem, obrovská oblaka mlhy a do nich dravý zpěv, spolu s ostrou kytarou a drásající basou, se jednoduše nedal přeslechnout.

Ladytron nebyl náš šálek kávy. Do kotle jsme se ani nedali v obavě, že technické nedostatky stále zvukaři řeší velkou hlasitostí. Fanoušků má tahle kravatová partička víc než dost. Gemini stage byla plná až k prasknutí.

Velvyslanci labelu Warp, který loni dodal právě sem Aphex Twina, Britové Autechre nepotřebovali příliš času na přípravu. Otcové hudební větve jménem „glitch“ nechali zhasnout všechna světla. Ať už bylo důvodem pro potemnělou stage přání Autechre nefotit a nebo jednoduché poselství, že o hudbu, tu jde především, neubralo to koncertu na intenzitě, naopak získal velmi neobvyklou atmosféru, ve které se pronikavé a agresivní rytmiky dostávaly pomalu pod kůži všem, kteří zůstali a nebo dorazili na lekci hlubokých útoků na podvědomí.



Zmeškali jsme Abe Duquea, ale Troy Pierce nám vše vynahradil dvojnásob. Valivý minimal s občasným klikáním a probublávajícími zvuky připomínajícími zlaté časy acid house. Troy dokonale ovládal nohy všech přítomných. Jeho set byl natolik taneční, že kdyby to bylo jen trochu možné pohnul by i s Big Wheelem. Troy byl pro nás jasným vrcholem páteční noci. Nepřekonali jej ani Tiefschwarz a to je opravdu co říct.

Po celém dni na nohách se sobotní východ slunce kvapem blížil a my chtěli ušetřit 50% našich sil pro další noc na železo-betonovém poloostrově… Sobota slibovala nejen koupání, slunění se na pláži, ale také bohatý hudební program. O tom ale až ve druhé části našeho reportu.