Třídenní festival Mighty Sounds je za námi
Ve dnech 13. až 15. července se otevřely brány areálu Pod Střelnicí, který se nachází nedaleko jihočeské obce Olší U Tábora, aby přivítaly několik tisíc lidí, kteří se přijeli odreagovat na třetí ročník ska-reggae-punkového festivalu Mighty Sounds 2007.
K areálu jsem dorazila v pátek kolem páté hodiny a moje první kroky mířily do stanového městečka, kde jsem se hned zdržela díky menším organizačním zmatkům – kolona aut čekající u vjezdu do městečka se pomalu ale jistě rozrůstala a pánové, kteří vybírali parkovné, měli co dělat, aby návštěvníkům zkrátili čekání ve frontě na minimum.
Po postavení stanu v příjemném místě blízko lesa jsem se postavila do další fronty, která se tentokrát utvořila u vstupu do areálu – již na první pohled bylo zřejmé, že se na festival sjelo více lidí než pořadatelé očekávali. Velké plus nesmím odepřít ochrance a zaměstnancům festivalu za jejich velice vstřícné a milé chování.
Areál sám o sobě mě překvapil svou „velikostí“. Celý jsem ho měla projitý sotva za 10 minut, což na jednu stranu bylo příjemné, protože zde bylo menší riziko ztráty kamarádů a netrvalo příliš dlouho přebíhání z jedné stage ke druhé, ale na stranu druhou byly stage příliš blízko u sebe a vzájemně se permanentně rušily.
První stage, která byla hned u vstupu, nesla příznačný název „Sado-maso dj stage“ a představoval ji poměrně nízký stan, ze kterého se po většinu času linulo tekkno a jungle. Byla to jediná stage, která byla k dispozici po celý festival téměř non-stop a byl k ní přístup i v dopoledních hodinách, kdy byl vstup do areálu uzavřen. Pár metrů za stanem byla druhá „Radio 1 dj stage“. Tu tvořilo malé zastřešené pódium a pokud jsem nestála přímo u pódia, doléhaly ke mně zvuky z třetí a zároveň největší „Orange stage“. Ta byla hudebně zaměřená spíše na tvrdší hudbu (punk, hardcore) a čtvrtá „Blue stage“ se nesla v duchu ska a reggae. Kdo si chtěl od hudby odpočinout, měl možnost navštívit ještě „Metropolis live divadelní stan“, kde byla divadelní představení, promítání filmů, taneční vystoupení nebo například projekce fotek. Samozřejmě nechyběly ani stánky s jídlem a s pitím, informační stánek, stánek Growshopu, pivní stany, RedBull stánek, workshopy a lékařská služba.
Já osobně nejvíce času strávila u Blue Stage, kde se díky zpožděnému příjezdu kapely Two Tone Club přeházel line-up a jako první jsem shlédla koncert britské kapely The Big. Ti jsou u nás známí především díky kapele The Chancers, se kterými vydali desku a jejich jamajské ska, kterým se prezentovali na Mighty Sounds, bylo ideální k poslechu při sezení na trávě a klábosení s kamarády.
Po The Big se na pódiu konečně objevila devítičlenná francouzská kapela Two Tone Club, která se hlásí především ke kořenům jamajské hudby, ale i k hnutí Rude Boys a posléze pak k původní, nerasistické odnože hnutí skinheads! Jejich vystoupení mě zaujalo stejně málo jako vystoupení předchozích The Big – pro mě příliš pomalá a houpavá hudba, která mi vyhovovala spíše k poslechu než k tanci.
Americká ska kapela The Slackers mě konečně zvedla ze země a jejich příjemné, nepodbízivé ska mě donutila zařadit se do davu, který se utvořil u pódia a lehce se pohupovat do rytmu jejich skladeb. Německou kapelu MadSin jsem měla možnost vidět už vloni na Rock For People a vydržela jsem na jejich koncertě ani ne jednu celou píseň. Zvědavost mi ale nedala a rozhodla jsem se vystoupení absolvovat znovu na Mighty Sounds. MadSin se na scéně pohybují už 20 let a jsou považování na legendy na punkové a rockabilly scéně. Jejich horově vypadající live show přitáhla na Mighty Sounds velký dav lidí, který strhl i příznivce lehčích forem hudby k tanci, skákání a povzbudivého křiku určeného nebezpečně vyhlížejícímu zpěvákovi, který na pódiu udělal energickou show a uvedl svoje fanoušky do varu. Španělé z kapely Skalariak nezůstali pozadu a rozdováděné tanečníky udrželi v tempu jejich ska mixované s punkem a latino hudbou. Horká krev se v kapele nezapře, předvedli živé vystoupení, při kterém se nejeden návštěvník festivalu vyřádil, ale pro řadu fanoušků byl koncert Skalariak zklamáním – oproti jejich vystoupení ve Futuru působila jejich show na Mighty Sounds nudně a utahaně.
Ačkoliv nejsem příznivcem punkové hudby, zavítala jsem i na Orange stage, kde jsem měla možnost vidět české punkové kapely Apple Juice, Houbu (kteří jsou považování za stálici festivalu), Totální Nasazení a N.V.Ú. Na Totálním Nasazení a N.V.Ú. byl ještě větší dav lidí než na Skalariak, takže kapely jsou mezi „mighty people“ rozhodně velice populární, mě však jejich vystoupení ani hudba neslovily.
První kapela, která mě na Orange stage udržela, byli Elektrick Männ z Valašského Meziříčí. Oldschool hardcore s hiphopem, úchylné texty přístupné mládeži od 18ti let, vtipná show na pódiu a velký kotel pod pódiem – tak nějak bych Elektricky charakterizovala. Velmi zábavná a chytlavá záležitost, koncert Elektrick Männ na Mighty Sounds byl sice můj první, ale doufám, že ne rozhodně poslední.
Na Radio 1 dj stage jsem stihla akorát Big Famili – King Kalabash a Barron Blak .. dva černé jamující rastamany a dje, který je doprovázel příjemným reggae. Lidí na nich moc nebylo, ale atmosféru vytvořili perfektní – kdyby sem nedoléhal hluk z vedlejší stage, myslela bych si, že jsem se ocitla na Jamajce :) Na ránem jsem se pozastavila ještě u dnb setu T2B a kolem čtvrté ráno usínala ve stanu při poslechu dnb setu Stepforward djs, kteří hráli na Sado-maso stagei.
Sobotní den se nesl ve znamení tropických veder a míchaných drinků – postavitna festivalu stánek se širokou nabídkou osvěžujících nápojů byl výborný nápad, ovšem trvalo vždy hodinu, než jsem se ke stánku vůbec dostala, protože byl neustále v obležení dlouhé fronty.
Den jsem vesměs strávila ve stínu čajovny u Blue Stage s poslechem vystupujících kapel Lion Taxi ft. Dr. Kary&General Krispheen (příjemné reggae, při kterém lidé posedávali s pivem nebo s Mojitem na trávě a užívali si teplého počasí), francouzských Bolonialse (kteří svým rockabilly nenadchli, ale ani neurazili), polské Akurat (na jejich ska písně se už lidé začali postupně zvedat ze země a tančili), čeští Feher Fekete Kerek (kteří už ke stagei přitáhli větší množství lidí, aby mohli rozhýbat svá těla v rytmu reggae) a Prague Ska Conspiracy, kteří předvedli rytmické rocksteady a rozhýbali už slušný dav lidí, kteří se začali scházet, aby stihli legendu českého ska – kapelu Sto zvířat. Zvířata samozřejmě nezklamali, lidi i přes nesnesitelné vedro tančili a skákali, kapela zahrála pár kousků z nové desky a vsadila především na staré pecky a podle vyžádaného přídavku rozhodně zvolili repertoár dobře.
V 10 hodin večer se konečně na pódiu objevila legenda jamajského ska – 67letý Derrick Morgan, který se v 60. letech stal králem ska a na vrcholu své popularity řadil sedm svých písní na sedm předních míst národní pop hitparády. Takový kousek se od té doby již žádnému umělci nepodařil.. V doprovodu kapely The Soul Food International z Německa zazpíval svoje největší hity, které s ním zpívali všichni přítomní. Nejednalo se o žádné bláznivé vystoupení s okázalou show, ale o nezapomenutelný koncert s nepopsatelnou atmosférou, na kterou žádný z návštěvníků nezapomene. Derricku Morganovi byla složena pocta bouřlivým potleskem a vyžádáním si přídavku a ještě dlouho po koncertě jsme si pozpěvovali úryvky z jeho hitů.
Po Morganovi se na jevišti objevil neměcký muzikant Dr. Ring Ding v doprovodu stejné kapely, jakou měl Derrick Morgan. Dr. Ring Ding je známý svoji multižánrovostí, takže v jeho podání zazněly skladby ska, hiphop, punku nebo například jazzové. V hlavě mi utkvěla reggae verze skladby Out Of Space, kterou všichni dobře známe od Prodigy a musím říct, že ani v téhle odlehčené verzi skladba nezněla tak špatně :)
Díky vysokým teplotám a ne příliš vábnému line-upu jsem se na vedlejších pódiích příliš nezdržovala, užila jsem si ovšem v ranních hodinách dosyta dj Babe LN na Radiu 1 dj stage, která lámanými beaty přitáhla početné publikum, které vytrvalo do časných ranních hodin.
V neděli ráno jsme zhodnotili festival velice kladně, obrovské mínus byl ovšem nedostatečný počet toalet (bylo jich asi 30 na 9000 lidí) a celková nepřipravenost pořadatelů na větší počet návštěvníků (v sobotu odpoledne například došla pitná voda, vytištěný program a podobně). Pokud bude příště organizace připravená, bude Mighty Sounds rozhodně kandidátem na jeden z nejlepších letních festivalů.
Foto: Modrá pusinka
Po postavení stanu v příjemném místě blízko lesa jsem se postavila do další fronty, která se tentokrát utvořila u vstupu do areálu – již na první pohled bylo zřejmé, že se na festival sjelo více lidí než pořadatelé očekávali. Velké plus nesmím odepřít ochrance a zaměstnancům festivalu za jejich velice vstřícné a milé chování.
Areál sám o sobě mě překvapil svou „velikostí“. Celý jsem ho měla projitý sotva za 10 minut, což na jednu stranu bylo příjemné, protože zde bylo menší riziko ztráty kamarádů a netrvalo příliš dlouho přebíhání z jedné stage ke druhé, ale na stranu druhou byly stage příliš blízko u sebe a vzájemně se permanentně rušily.
První stage, která byla hned u vstupu, nesla příznačný název „Sado-maso dj stage“ a představoval ji poměrně nízký stan, ze kterého se po většinu času linulo tekkno a jungle. Byla to jediná stage, která byla k dispozici po celý festival téměř non-stop a byl k ní přístup i v dopoledních hodinách, kdy byl vstup do areálu uzavřen. Pár metrů za stanem byla druhá „Radio 1 dj stage“. Tu tvořilo malé zastřešené pódium a pokud jsem nestála přímo u pódia, doléhaly ke mně zvuky z třetí a zároveň největší „Orange stage“. Ta byla hudebně zaměřená spíše na tvrdší hudbu (punk, hardcore) a čtvrtá „Blue stage“ se nesla v duchu ska a reggae. Kdo si chtěl od hudby odpočinout, měl možnost navštívit ještě „Metropolis live divadelní stan“, kde byla divadelní představení, promítání filmů, taneční vystoupení nebo například projekce fotek. Samozřejmě nechyběly ani stánky s jídlem a s pitím, informační stánek, stánek Growshopu, pivní stany, RedBull stánek, workshopy a lékařská služba.
Já osobně nejvíce času strávila u Blue Stage, kde se díky zpožděnému příjezdu kapely Two Tone Club přeházel line-up a jako první jsem shlédla koncert britské kapely The Big. Ti jsou u nás známí především díky kapele The Chancers, se kterými vydali desku a jejich jamajské ska, kterým se prezentovali na Mighty Sounds, bylo ideální k poslechu při sezení na trávě a klábosení s kamarády.
Po The Big se na pódiu konečně objevila devítičlenná francouzská kapela Two Tone Club, která se hlásí především ke kořenům jamajské hudby, ale i k hnutí Rude Boys a posléze pak k původní, nerasistické odnože hnutí skinheads! Jejich vystoupení mě zaujalo stejně málo jako vystoupení předchozích The Big – pro mě příliš pomalá a houpavá hudba, která mi vyhovovala spíše k poslechu než k tanci.
Americká ska kapela The Slackers mě konečně zvedla ze země a jejich příjemné, nepodbízivé ska mě donutila zařadit se do davu, který se utvořil u pódia a lehce se pohupovat do rytmu jejich skladeb. Německou kapelu MadSin jsem měla možnost vidět už vloni na Rock For People a vydržela jsem na jejich koncertě ani ne jednu celou píseň. Zvědavost mi ale nedala a rozhodla jsem se vystoupení absolvovat znovu na Mighty Sounds. MadSin se na scéně pohybují už 20 let a jsou považování na legendy na punkové a rockabilly scéně. Jejich horově vypadající live show přitáhla na Mighty Sounds velký dav lidí, který strhl i příznivce lehčích forem hudby k tanci, skákání a povzbudivého křiku určeného nebezpečně vyhlížejícímu zpěvákovi, který na pódiu udělal energickou show a uvedl svoje fanoušky do varu. Španělé z kapely Skalariak nezůstali pozadu a rozdováděné tanečníky udrželi v tempu jejich ska mixované s punkem a latino hudbou. Horká krev se v kapele nezapře, předvedli živé vystoupení, při kterém se nejeden návštěvník festivalu vyřádil, ale pro řadu fanoušků byl koncert Skalariak zklamáním – oproti jejich vystoupení ve Futuru působila jejich show na Mighty Sounds nudně a utahaně.
Ačkoliv nejsem příznivcem punkové hudby, zavítala jsem i na Orange stage, kde jsem měla možnost vidět české punkové kapely Apple Juice, Houbu (kteří jsou považování za stálici festivalu), Totální Nasazení a N.V.Ú. Na Totálním Nasazení a N.V.Ú. byl ještě větší dav lidí než na Skalariak, takže kapely jsou mezi „mighty people“ rozhodně velice populární, mě však jejich vystoupení ani hudba neslovily.
První kapela, která mě na Orange stage udržela, byli Elektrick Männ z Valašského Meziříčí. Oldschool hardcore s hiphopem, úchylné texty přístupné mládeži od 18ti let, vtipná show na pódiu a velký kotel pod pódiem – tak nějak bych Elektricky charakterizovala. Velmi zábavná a chytlavá záležitost, koncert Elektrick Männ na Mighty Sounds byl sice můj první, ale doufám, že ne rozhodně poslední.
Na Radio 1 dj stage jsem stihla akorát Big Famili – King Kalabash a Barron Blak .. dva černé jamující rastamany a dje, který je doprovázel příjemným reggae. Lidí na nich moc nebylo, ale atmosféru vytvořili perfektní – kdyby sem nedoléhal hluk z vedlejší stage, myslela bych si, že jsem se ocitla na Jamajce :) Na ránem jsem se pozastavila ještě u dnb setu T2B a kolem čtvrté ráno usínala ve stanu při poslechu dnb setu Stepforward djs, kteří hráli na Sado-maso stagei.
Sobotní den se nesl ve znamení tropických veder a míchaných drinků – postavitna festivalu stánek se širokou nabídkou osvěžujících nápojů byl výborný nápad, ovšem trvalo vždy hodinu, než jsem se ke stánku vůbec dostala, protože byl neustále v obležení dlouhé fronty.
Den jsem vesměs strávila ve stínu čajovny u Blue Stage s poslechem vystupujících kapel Lion Taxi ft. Dr. Kary&General Krispheen (příjemné reggae, při kterém lidé posedávali s pivem nebo s Mojitem na trávě a užívali si teplého počasí), francouzských Bolonialse (kteří svým rockabilly nenadchli, ale ani neurazili), polské Akurat (na jejich ska písně se už lidé začali postupně zvedat ze země a tančili), čeští Feher Fekete Kerek (kteří už ke stagei přitáhli větší množství lidí, aby mohli rozhýbat svá těla v rytmu reggae) a Prague Ska Conspiracy, kteří předvedli rytmické rocksteady a rozhýbali už slušný dav lidí, kteří se začali scházet, aby stihli legendu českého ska – kapelu Sto zvířat. Zvířata samozřejmě nezklamali, lidi i přes nesnesitelné vedro tančili a skákali, kapela zahrála pár kousků z nové desky a vsadila především na staré pecky a podle vyžádaného přídavku rozhodně zvolili repertoár dobře.
V 10 hodin večer se konečně na pódiu objevila legenda jamajského ska – 67letý Derrick Morgan, který se v 60. letech stal králem ska a na vrcholu své popularity řadil sedm svých písní na sedm předních míst národní pop hitparády. Takový kousek se od té doby již žádnému umělci nepodařil.. V doprovodu kapely The Soul Food International z Německa zazpíval svoje největší hity, které s ním zpívali všichni přítomní. Nejednalo se o žádné bláznivé vystoupení s okázalou show, ale o nezapomenutelný koncert s nepopsatelnou atmosférou, na kterou žádný z návštěvníků nezapomene. Derricku Morganovi byla složena pocta bouřlivým potleskem a vyžádáním si přídavku a ještě dlouho po koncertě jsme si pozpěvovali úryvky z jeho hitů.
Po Morganovi se na jevišti objevil neměcký muzikant Dr. Ring Ding v doprovodu stejné kapely, jakou měl Derrick Morgan. Dr. Ring Ding je známý svoji multižánrovostí, takže v jeho podání zazněly skladby ska, hiphop, punku nebo například jazzové. V hlavě mi utkvěla reggae verze skladby Out Of Space, kterou všichni dobře známe od Prodigy a musím říct, že ani v téhle odlehčené verzi skladba nezněla tak špatně :)
Díky vysokým teplotám a ne příliš vábnému line-upu jsem se na vedlejších pódiích příliš nezdržovala, užila jsem si ovšem v ranních hodinách dosyta dj Babe LN na Radiu 1 dj stage, která lámanými beaty přitáhla početné publikum, které vytrvalo do časných ranních hodin.
V neděli ráno jsme zhodnotili festival velice kladně, obrovské mínus byl ovšem nedostatečný počet toalet (bylo jich asi 30 na 9000 lidí) a celková nepřipravenost pořadatelů na větší počet návštěvníků (v sobotu odpoledne například došla pitná voda, vytištěný program a podobně). Pokud bude příště organizace připravená, bude Mighty Sounds rozhodně kandidátem na jeden z nejlepších letních festivalů.
Foto: Modrá pusinka
DISKUZE
Jméno:
Nadpis:
Text:
Zadejte číslo 144: