Kdo pozdě chodí, nejspíš se zasekl v kempu
Jak už to tak bývá, letní festivaly nejsou pouze o hudební produkci přímo ve festivalovém areálu a Melt! není žádnou výjimkou. Od sobotního rána, to jest 7:00 do pondělního poledne, to jest 12:00, je vně areálu vytvořena Sleepless floor, na které se o žezlo v podobě mixážního pultu střídají zástupci několika věhlasných světových labelů a projektů. Letos například Freude am Tanzen, Permanent Vacation a tradiční zásobovači berlínští BPitch a kolínští Total Confusion. Zde a také v kempu na několika místech zároveň nezastavitelně prosakoval na povrch nový styl. No, vlastně staronový. Nebo ještě lépe řečeno, ukazoval, kolik si za poslední rok získal masové obliby. House s disco prvky, tracky disco éry 80. let se současnými aranžemi. Stručně a jasně: minimale těš se, nu-disco je na hranicích...



Na obhajobu této módní vlny je potřeba podotknout, že je to trend příjemně poslouchatelný, nenuceně tančitelný a chytlavě létatelný. Kvůli partičce spolutáborníků, kteří si užívali sobotní "létací" odpoledne plné emotivních deep housových tracku, jsme se nechali unést do tak dalekých mikrospánků, až jsme propásli jednoho z nejvýraznějších zástupců nadcházejícího stylu, kterým je Todd Terje. Naštěstí se o štafetu našeho požitku, se vzrůstající tendencí postarali Permanent Vacation, Tale of Us a především Dixon, který předvedl pravděpodobně nejzajímavější djský set v průběhu celého festivalu.



Abych ovšem neutíkal od tématu, je nutné zmínit, že při cestě z parkoviště do Ferropolis bylo lákadel na neplánovanou zastávku více než požehnaně. Kromě zmiňovaných provizorních stanových stageí s reproduktory na baterky se s přibližujícím se areálem dostávalo na mnohem sofistikovanější systémy. Ve druhém kempu se, u stánku s dobíjením mobilů, tloukli fanoušci dubstepu a techna. O pár desítek metrů dál se na pláži roztáčelo party a tlouklo se do popelnic. A nedaleko břehu Gremminer see očišťovali kolemjdoucí členové hnutí Hare Kršna, kterak tloukli do bubínků a vyzpěvovali mahámantru.

Když je míchání pro smích
Ono toto tvrzení zase není myšleno nijak výsměšně. Jenže na Melt!u (a nejen na něm) už jednoduše nestačí pouze djing. Vložením cd do playeru (kontrolerové a vinylové nadšence nechci opomenout, jen bude tato formulace zřejmě rychlejší), srovnáním rychlostí a překrytí beatů může kdekdo považovat za vrchol invence a umění. Jenže tak to dnes už příliš nefunguje. Pokud nechcete oslnit náctileté na vesnické tancovačce. Tak to zřejmě chápou i samotní dramaturgové festivalu Melt!. Pokud už nějaký dj "pouze" míchal, snažil se zanechat v posluchači zážitek alespoň výběrem tracků. A to se dokonale povedlo již jednou zmiňovanému Dixonovi, Francouzi Agoriovi. Z osobního pohledu trochu překvapivě, zahrál velmi dobře Dave Clarke a již tradičně Adam Beyer.

Přechod mezi djingem a klasickým živým hraním zaznamenali na Melt!u mimo jiné chlapíci, kteří toho měli více či méně do činění s Richie Hawtinem a jeho labelem Minus (samotný Hawtin vybíral učinkující na Big Wheel stage na nedělní program). Mathew Jonson předvedl svůj klasický euforický, meziplanetární live trip plný jeho nové i starší tvorby. Psychedelický Learning to Fly nebo temný Symphony for the Apokalypse samozřejmě nemohly chybět. Matador, vlastním jménem Gavid Lynch, je nastávající techno / minimal techno hvězda, která svou produkcí pobláznila svět. Jeho tracky se hrají již delší dobu, ale EP Spooks doslova trhá hitparády. A takovou mini Top 10 hitparádu připravil ve svém liveku. Korrado, Kenekt, Klay a mnoho dalších.



Dalším a zároveň posledním vrcholem narozeninového Melt!u byly chlapíci Skinnerbox (z časových důvodů jsme si nechali třešničku na dortu Ellen Allien na příští rok). Taktéž live set vedený v podobném duchu jako Jonson s Matadorem, rozparádil v tu chvíli již přeplněnou Sleepless floor. V areálu se již schylovalo k úplnému konci a "venku v plechové boudě" (to proto, že si tato stage prošla nejprogresivnějším vývojem ze všech - z nechtěného pódia pro nespavce až do podoby rovnocenného zvukového systému) se nashromáždil dav, který byl zvědavý především na BPitch sestavičku s Ellen Allien v čele. Elektrizující pohled z vršku za pódiem do přeplněného písčitého údolí při tónech projektu Skinnerbox. Zejména druhá polovina a obzvláště posledních deset minut byl pro nás nejkrásnější možné rozloučení s patnáctým Melt!em.



Jenže po semi-live projektech jsou tu ještě ty full-live. A v tom případě musí přijít řada na Elektro Guzzi - Každý by měl mít 3 rakouské kámoše... Pánové předváděli, jak by mohla vypadat budoucnost techna. Sombrero smekám a hluboce se klaním. Oni a BBT ensamble dokazují, že taneční elektronická hudba se nemusí tvořit jen s klávesnicí. Velkou kaňku, kterou si Elektro Guzzi vůbec nezasloužili, byl téměř prázdný stan Gemini, jenž se sice v průběhu jejich jamu nepatrně zaplnil, nedosahoval však ani čtvrtinové kapacity jako například při vystoupení Lany Del Rey...



Jsem Ir... A taky jsem i robot
Rovnice hipster a Melt! je nejspíš taktéž minulostí. Tedy pokud si pojem vyložíme podle odborného slovníku. Struktura návštěvníků se zdá být více vyspělá než samotní posměváčci nezávislých průkopníků. S každým, s kým jsem měl možnost pohovořit prokázal velmi silnou znalost hudebního prostředí, ve kterém se pohyboval. I fyzicky tam lidé vypadali vyspělejší a i přes šílený outfit sálalo, že mají všech pět pohromadě. Možná práce ochranky, možná práce zdravotníků, možná odklon o tradičních scén elektronických festivalů plných dehydratací, kolapsů, užvýkaných sanic a nepřítomných pohledů. A pokud už něco podobného přijde, je s lidmi rozhodně zábava. Jako například neznámíý Ir, který dokázal dlouhé hodiny tančit jako robot a vykřikovat dvě jednoduché fráze. Jsem Ir a jsem i robot!

Možná by pro letošní rok bylo výstižnější pojmenovat jej Cirkusový. Bláto z páteční noci, pozitivní myšlení, praktické pomůcky a nějaké to posilňovadlo vytvořilo v hlavách a oděvech návštěvníků naprosto dokonalé kreace. Darth Vader, Batman, Joker, již zmíněné použitá hygienická potřeba. Fosforové barvy na tvářích, oděvech, nafukovací zoologické zahradě, deštníkách i narezlých obrech. Velmi rozmanitý dav ve všech stanech a pódiích. Vlastně by bylo ještě přesnější tvrzení: Namoklý Cirkus. Páteční vydatný déšť, praktické piliny a následné další spršky daly průchod reakci, která především pod Takrafem zajistila vznik směsí a vůní, které až příliš přesvědčivě připomínaly cirkusové šapitó.
Lekce marketingu a festivalové organizace

Ať už si to kdokoliv připouští nebo ne, na náladě a atmosféře festivalu se do výrazné míry podílejí její organizátoři. Zde, ve Ferropolis, se dlouhodobě jedná o velmi nadprůměrnou práci. Co se týká technického zázemí, jak hudebního (bez chyb - alespoň v naší přítomnosti) tak provozního, patrné jsou vesměs pozitivní prvky. Samozřejmě, negativa se vždycky najdou - relativně malý počet toalet v areálu (nelze zde mluvit o toi-toi, jelikož jsou v areálu zařízené klasické, pevné wc), který se rok od roku nezvyšuje. S očekávaným deštěm se předpokládala zásoba volných pláštěnek, která byla sice vytvořena, ale na skladě prodejním. Možná až úzkostlivě vysoké ceny vody, alkohol byl myslím v běžných mezích. Několik zásahů do time-tablu a nedostatečná informovanost přineslo drobný chaos a promarněná vystoupení. Nedělní vyčerpání bankomatů předcházelo hodinové čekání na jediný provozuschopný bankomat ze čtyř avizovaných. Řádka by se zřejmě mohla rozšířit brainstormingem několika dalších přítomných, ale o to tu nejde a ani v budoucnu nepůjde, protože ve srovnání s klady se jedná o marginální záležitosti. Navíc indie na jevišti a také ve stáncích s jídlem….



Z hlediska kempování také nelze vyčítat nic zásadního. Pokud bych se pustil do hodnocení (kemp u silnice a parkoviště, další kempy směrem k areálu se zdály být více punkovější) nelze vytknout téměř nic, kromě nedostatku prostoru pro stan už v průběhu pátečního poledne. Doporučení pro zájemce o ročník 2013: pro nalezení dobrého a volného místa v kempu je lepší dorazit už ve čtvrtek a třeba si vystřihnout i pre-party. Jinak v celku nic překvapujícího - Oproti minulému roku téměř nic.

Co je ovšem velmi zajímavé a dost možná pro většinu návštěvníků nepostřehnutelné je práce hlavních partnerů festivalu. Především dvě oděvní, resp. jedna oděvní a druhá obuvní společnost dokázali využít potenciál na 120 %. Zejména obuvní společnost se svým projektem "Show me yours" dokázala posunout atmosféru a outfity návštěvníků o stupeň výše oproti normálu. Jaká příjemná změna oproti nudnému a nechtěnému roznosu letáků.

Zdroje fotografií: Jan Kapitän, Stephen Flad, Jule Müler použité z oficiálního webu festivalu www.meltfestival.de