Samotný festival začal úderem šestnácté hodiny na louce v blízkosti letiště v Roudnici nad Labem. V areálu bylo k vidění celkem devět hudebních stageí, z toho dvě byly řešené jako open air (Main Stage a Hard Style). Zbylé stage byly umístěny v přilehlých stanech.

Domácí agentura United Music s pomocí holandské Art of Dance se snažily přinést festival na jiné úrovni. Bohužel ne úplně všechno korespondovalo se zahraniční akcí. Bar s nápoji byl sice na každém rohu, ale v 5 ráno už někde nebyly dostupné všechny položky z nabídky. Stánky s jídlem byly dobře zásobené, ovšem jen do druhé hodiny ranní.

U vstupu na mě čekalo hned první z několika zklamání. Chyběl plánek areálu, kde co a jak je rozmístěno. Absence papírové verze lineupu jakbysmet. Ano vím, vše bylo dostupné z internetu, ale přeci jen bych měl radši všechno po ruce. Aspoň že ty pláštěnky jsem našel.

Trance stan, Techno stan a Evropa 2 byly naplněny dle mého očekávání. Bohužel v ostatních stanech to bylo o poznání slabší. Ale co, bylo poměrně brzo, tak se nebylo čemu divit. Mé kroky dále směřovaly k mohutné až impozantní Main stage. Byl jsem velmi potěšen, když jsem uviděl položené bednění na větší části taneční plochy. Ano tak to má být! Zde mě organizátoři mile překvapili. Ovšem v zápětí jsem dostal studenou sprchu na Hard Style stage, kde nebylo položeno ani jedno jediné bednění. Všude, kam se člověk podíval, bylo bahno. Skupinky partypeople byly tak nějak roztroušené na vydupaných ostrůvkách. To bylo pro mě jednoznačně největší zklamání.



Stejně tak jako minulý rok i letos jsem byl velmi zvědavý právě na Hard Style stage. Prvním vystupujícím, kterého jsem měl tu čet slyšet, byl holandský Chain Reaction. Přestože jeho jméno není pro mě až tak zvučné, i tak se poměrně dost návštěvníků dostavilo na jeho vystoupení. Hrál pěkně od podlahy, došlo i na několik „provařených“ hitů, prostě a jednoduše zahrál kvalitní set na rozumné úrovni.

Po něm převzala štafetu sympatická a energická Italka Stephanie Alessi. Před největším tahounem na této stagei to byl velmi hodně dobrý tah. Stephanie odehrála více než nadstandardní set, v kterém samozřejmě nechyběla její vlastní produkce. Zahrála pecky D-Block & S-Te-Fan - Rockin' Ur Mind, hymnu letošního festivalu Decibel Zany & Max Enforcer Feat. DV8 - Sound Intense City, tracky TNT - First Match 2011, TNT - Dial T for TNT a také samozřejmě svou produkci Stephanie -Dresspunk. (Nejen) pro mě byla tato djane jednou z největších hvězd na Hard Style stage! Její vystoupení bylo více než úchvatné a bezpochyby skvěle připravila publikum pro duo bratrů Jenssenů alias Showtek.

Stephanie na svém facebooku po vystoupení na Pleasure Islandu řekla: „Mnohokrát děkuji všem party people, a všem z organizačního týmu… Pleasure Island byla neuvěřitelná párty.
Doufám, že se brzy vrátím do České republiky. Stephanie“



Hodiny odbyly dvanáctou, stage se o něco víc zaplnila a Mc Tha Watcher společně s Dj Duro začali hecovat publikum: „When I say SHOW you say TEK! SHOW-TEK, SHOW-TEK,…“ Ano mistři právě odpálili své dvou hodinové vystoupení. Začali hodně slibně, ale po pár minutách se vytratila euforie i atmosféra, kterou navodila Stephanie.

Vyrazil jsem se podívat do Trance stanu, kde svůj set odehrával Gareth Emery. Ve stanu bylo o poznání lépe než venku. Bylo sice o něco tepleji a hlavně tu byla nádherně udusaná a nepromáčená tráva – to se to skákalo a chodilo. Drsňák se sympatickým výrazem sázel jeden track za druhým – šlo mu to opravdu od ruky. Jediné, co jsem trochu postrádal, byla pořádná atmosféra. Lidem jakoby špatné počasí sebralo úsměv z tváře. Kam se poděl ten les zvednutých rukou nad hlavou při euforickém tracku?



Proto jsem odešel raději ven, tentokrát ale na Main stage, kde se po několika málo minutách rozpoutalo úplné davové šílenství. Švédský mafián zcela ovládl taneční plochu a excelentním housovým setem vykouzlil úsměv na rtech snad každému - pan Axwell s velkým A v doprovodu MC Gee ukázal, že opravdu umí a právem si zaslouží umístění v první desítce světového žebříčku. Brilantní tah promotérů a výborný hudební zážitek v jednom.

Až těsně před koncem setu Crypsise jsem se vrátil na Hard Style stage. Plocha se zaplnila dle mého očekávání. Příčinou toho byla bezpochyby legenda na poli hardcorové scény, která poprvé v historii vystoupila na domácím festivalu.

Mc Tha Watcher uvítal Angerfista jak se patří „Who wants to hear some motherfucking hardcore?“ Danny neváhal ani minutu a spustil poslední dvouhodinovku v režii hardcoreových beatů, v které nechyběl výborný Outblast - Master's Symphony (Evil Activities Remix). Dále došlo na hymnu letošního Dominatoru (Art of Fighters - Nirvana of Noise) loňského Dominatoru (Angerfist and Outblast feat. Crucifier - Triple Vision) a loňských Masters of Hardcore (Outblast & Angerfist Feat. MC Tha Watcher - Voice Of Mayhem). Oprášil starou klasiku Diss Reaction - Jieehaaa (Angerfist Refix). Samozřejmě neopomněl vlastní produkci Jesus Wept, Bite Yo Style, Incoming a Shitty Rave Track. Danny rozhodně nikoho během svého setu nenechal ani na chvíli odpočinout. Jako přídavek na rozloučenou dal klasiku Angerfist - Dortmund '05. Všechno dobré, konec dobrý!
 
Po hudební stránce se jednalo o jednoznačně kvalitní festival se spoustou zajímavých jmen. Skvělým hardstylem rozhodně pobavila italská krasavice Stephanie, excelentním housem vykouzlil úsměv na rtech snad každému pan Axwell s výborným doprovodem MC Gee. Kvalitním trancem zaujal Gareth Emery. Masivním hardcorem všechny přítomné zničil (samozřejmě v tom dobrém slova smyslu) holandský Angerfist. Celkově mi na celém festivalu chyběla pořádná atmosféra. Co se dle mého názoru opravdu nepovedlo, tak to byl hlasitý, místy dokonce i velmi špatný zvuk, v prvních řadách to bylo bez špuntů k nevydržení. Na druhou stranu chválím pozvání Mc Tha Watchera a Mc Gee. Počasí nebylo zrovna ideální, ale kdo byl odhodlán na festival vyrazit, tak ten večer určitě přišel. Pořadatelům lze teď už jen poděkovat za další ročník festivalu. Pevně doufám, že ten další ročník bude zas o něco lepší než ten letošní.