Line up Technomasters stage byl letos nabitý velkými světovými jmény. Pro mnohé byl už předem určeným headlienerem oblíbený Němec Chris Liebing, ovšem pro mě jím byl jednoznačně majitel labelu Saved Records - Nic Fanciulli. Krom těchto dvou (pro mě) nejzajímavějších jmen program skýtal ale i další lahůdky: svou premiéru v ČR si zde hned po Nicovi měl odbýt Joseph Capriati a po delší době se k nám vrátil švédský producent Cari Lekebusch.

Prvním zahraničním djem v line upu Technomasters stage byl Brian Sanhaji. Bohužel vzhledem k celkem brzké odpolední hodině byl stan zaplněný sotva z půlky, což se odrazilo i na celkové poněkud strnulé atmosféře ve stanu během Sanhajiho setu.

Po krátké obhlídce festivalového areálu jsem krátce před sedmou hodinou vrátila zpět ve stanu, aby mi neunikla ani jedna minuta vystoupení již zmiňovaného Nica F. Tenhle dj a producent je na scéně čím dál víc vidět a své fanoušky si stačil během posledních pár let najít téměř po celém světě. Po menším zpoždění jsem se konečně dočkala zpomalení a hlavně změny soundu – ta tam bylo tvrdé dunivé techno. Temnotu přerušil čerstvý tech-housový zvuk, který jsem znala velmi dobře z různých záznamů vystoupení tohoto dje. Sám Fanciulli byl od začátku velmi pozitivně naladěn a publikum si tím také hned získal. Sama jsem byla velmi překvapená, jak kladně reagují domácí návštěvníci na jeho výstup. Tohle nemělo nic společného s klasickým technem, které zde hrálo v podstatě po zbytek noci. Osvěžení v podobě aktuálních tech housových releasů bylo tím nejlepším navnaděním na následující djs.



Po Nicovi se celý stan zahalil opět do temného hávu. Američan Joey Beltram spustil nekompromisní a energický techno set, kterému nechyběly melodie či groovy zvuky. Joey svým mixem potěšil určitě nejednoho fandu šlapavého a hlavně hodně tvrdého techna. Jeho diktát pulsoval téměř celé dvě hodiny, během kterých jsem zjistila, že je ta tam doba, kdy jsem přesně tento tvrdý styl zbožňovala…

Následující Chris Liebing mě naštěstí opět přesvedčil, že techno v jeho podání neomrzí. Úsměv na rtech tohoto charismatického Němce ve spojení s jeho osobitým soundem mě vždycky dostal do kolen a stejně tak se tomu stalo i v Roudnici. Chris byl uvítán ohromným potleskem a ovacemi - české publikum má Liebinga zkrátka rádo a proto se mu odvděčilo snad největší návštěvností techno pódia za celou noc.



Po bezmála dvou skvělých hodinách Liebingova setu přišel na řadu další technobijec, který si u nás měl odehrát svou premiéru. Joseph Capriati.

Na vystoupení techno guru z Itálie se určitě těšilo mnoho přítomných návštěvníků. Capriati byl totiž již dlouho očekávaným přírůstkem v line upech českých akcí. My jsme se ho konečně dočkali na PI a musím říct, že to čekání stálo za to. Bylo to sice zase tvrdé, ale mělo to hlavu a patu a hlavně to bylo neuvěřitelně taneční! Set jsem bohužel neslyšela do konce, ale po opuštění areálu jsem viděla prostory stanu (hned po Liebingovi) snad v největším varu. Capriati si české technaře svým podáním techna jednoznačně získal a musím už nyní potvrdit, že na podzimní Apokalypse se tedy máme na co těšit!



Další djs bohužel vzhledem k mému dřívějšímu odchodu z akce  hodnotit nemůžu. Cari Lekebusch byl dozajista třešničkou na dortu již tak celkem vkusně sestaveného line upu. Velmi kladně hodnotím pozvání alespoň jednoho ne ryze techno dje, jímž byl Nic Fanciulli. Ostatní djs, byť hráli již podstatně tvrději, splnili více či méně asi to, co se od nich čekalo. Příště bych se do programu nebála zařadit alespoň z půlky takové interprety, jakým byl (dnes již po několikáté jmenován) právě Nic. Techno totiž nemusí být za každou cenu tvrdé a rychlé. Techno má mnoho podob a jednu z těch aktuálních jsme měli možnost slyšet i minulou sobotu v Roudnici. A to bylo pro mě asi největším zážitkem z celého festivalu. Díky za něj.