Když jsem okolo 14 hodin dorazila do areálu, překvapilo mě, že už byl příjemně zaplněný lidmi. Ale proč by taky ne, line-up byl nabitý od začátku do konce. Brzy po mém příchodu rozjeli makedonští Superhiks takový ska-punk, že to málokoho nechalo v klidu.

Flattus – kapela, která se jako vítěz Českého YouTube festu předvedla poté na vedlejší stagi, to rozhodně neměla jednoduché. To ovšem ne moc známé kapely, co účinkování na festivalech vyhrají v soutěži nemají nikdy. Flattus se s tím ale poprali naprosto senzačně a dokázali nám, že soutěž vyhráli právoplatně. Velmi zvědavá jsem byla na partičku z New Jersey The Gaslight Anthem a nezklamali, naopak. Zazněla i jejich nejznámější skladba „American slang“ ze stejnojmenného rok starého alba. Když okolo čtvrté hodiny dohráli, libovala jsem si, jak se nám to pěkně rozjíždí.

Že tohle bylo skoro nic oproti tomu, co nám naservírovali Flogging Molly, jsem zjistila o chvíli později. Tato sedmičlenná americká skupina spustila ostrý irský punk a naše nohy se roztancovaly samy od sebe. Zakladatel a zpěvák Dave King do nás neúnavě hustil vtípky (Například skladbu „Selfish man“ věnoval sám sobě.) i skotačivé melodie.

A když už jsme u toho věnování, Eugene Hütz, hlavní ukrajinský představitel formace Gogol Bordello, která následovala, věnoval svou snad nejznámější skladbu „Start wearing purple“ Krtečkovi. Českému publiku dále předvedl, že je na něj připraven, když začal zpívat „Pověste ho vejš, ať se houpá.“ To, co Hütz na podiu předváděl, bylo naprosto neuvěřitelné a já jsem se nestačila divit, kam až se dá cikánský punk vystupňovat.

A konečně švédští headlineři The Hives, oblečení do slušivých smokingů a klobouků. Diváci drzému frontmanovi Howlin' Pelle Almqvistovi leželi u nohou od začátku do samého konce, což si on moc dobře uvědomoval. Bavil nás různými průpovídkami, které zakončil hláškou: „Do you know what I am talking about? That’s great cause I don’t.“ S odhazovanými kousky oblečení členů kapely a paličkami bubeníka odhazovali i fanoušci své zábrany, což Pelle přirovnával k poznávání se při randění. Při téměř závěrečné a neprofláknutější skladbě „Tick Tick Boom“ jako bychom se roztříštili na maličkaté kousíčky.



Na 30 Seconds of Mars jsem zůstala spíše ze zvědavosti. Charisma Jareda Leto je obdivuhodné, stejně jako show, kterou celá kapela předváděla a doprovodné světelné efekty a projekce. Hudebně mě ovšem moc nezaujali a naprostou špičkou a headlinerem včerejšího PCF pro mě zůstávají The Hives.

Výkony kapel byly excelentní a hudebně se celý festival podařil na jedničku, atmosféře ale i přesto něco chybělo. Tuším, že to bylo tím rozdělením místa před pódiem na dvě zóny podle toho, kolik si kdo byl ochoten zaplatit. Na jednu stranu je to fér, na tu druhou to dost kazilo ten „kolektivní prožitek“. Publikum bylo ale rozdělené na dvě skupiny nejen fyzicky. Pohybovali se tu lidé, kteří si přišli užít celé odpoledne a večer a pak tvrdé jádro kapely 30 Seconds to Mars, fanynky s rameny a obličeji pokreslenými dvojitým trojúhelníkem, které jakoby musely přetrpět celý festival, než konečně začne hrát jejich oblíbenec Jared.

Na to že se agentura Punx Not Dead chlubila, že festival zavede Evropské standardy, bylo v areálu například málo odpadkových košů. Odpadky byly opravdu všude a to za evropský standard nepovažuji. Dalším zklamáním byl příšerný zvuk na vedlejší stagi v pravém křídle Průmyslového paláce. Zvuk se tloukl o stěny a to ani ta nejšpičkovější technika nenapraví. Problém se částečně vyřešil, když se sál později odpoledne více zaplnil lidmi, stejně bych ale nejen já uvítala, kdyby druhá stage byla venkovní.

Za největší krok vedle považuji nemožnost odejít z festivalu a zase se vrátit. Soudě podle dnešních zklamaných reakcí na facebookovské stránce PCF nejsem jediná. O to hůř, že úschovna zavazadel byl umístěná ještě před vchodem, kdo si chtěl večer zajít pro bundu, měl smůlu. A o to nejhůř, že pořadatelé několik dní před festival na facebooku tvrdili, že procházet ven a zpátky určitě bude možné. Vzhledem k tomu, že pro Punx Not Dead to byla první akce podobného rozsahu, trochu přivírám oči a těším se na další, jistě povedenější, ročník.