Co? Kdo to jako je?
No přeci Kočičí princ, Ryba, El Bobo a CML 1000.V této sestavě koncertovali na řadě míst jako je Galerie kritiků, Prague Quadrienál, Egon Schiele art centrum Košice depo, AVU, Fresh Film Fest Fléda, festival Multiplace. Zná je převážná část budoucnosti lidstva našeho. Účastnili se také projektů Unterwaser- music for octopus and U-boat only nebo Prokop Diviš - Disco punk opera for tourist only.
Hm, stále mi to nic neříká!
Víme, že za umělce převážně hovoří jejich dílo, ale i nám toto nestáčí!

Ahoj Kalhotky, VJ Texu jsme mohli vidět na Hradhouseu minulý rok, ale ne v sestavě s vámi. Kdy a jak jste se dali dohromady?
Ryba: Ahoj Kamilo. To nevím, už je to hrozně dávno. Mám pocit, jakoby s námi Texa spolupracovala už od začátku, ale ono to tak nebylo. Kdo si tohle má pamatovat?
MX: Kalhotky vznikly na chalupě u homosexuálního Vídeňáka Marečka Černýho, na podzim roku 2006, dva dny před vernisáží Kočičího Prince. Do té doby, než jsme potkali Texu, připravoval projekce právě Kočičí Princ a Mx. Fungovalo to systémem random předem připraveného videa, do kterého se v průběhu koncertu nezasahovalo. S Texou spolupracujeme od Noclear party 01, kterou pořádala na jaře 08. Byla to dobrá párty a od té doby už bez Texy nehrajeme.
K. Princ: září 2007

Vaše hudba je dost svérázná. Říkáte jí Electrodechno, Big- 8 -Bit. Jak jste se k tomuto pojetí dostali?
MX: Kočičí Princ kdysi vyměnil laboratorní váhy za syntetizátor Korg poly 800, Mx si pořídil staré bicí a Pan Ryba snesl z půdy svůj starý Commodore 64 a vysál z něj vysavačem všechen prach – zjistil, že je stále funkční. Pak už jen stačilo oslovit El Boba, zdali je ochoten propůjčit svůj tučný hlas. Tím vznikla skladebně dost netradiční sestava, která využívá rytmické smyčky Commodoru vytuněné o živé bicí a basové linky Korgových syntetizátorů za doprovodu efektovaného zpěvu. Vzhledem k tomu, že Commodorové smyčky jsou dost jednoduché a úderné, vzniká dojem jakési electro dechovky prořezané 8 bitem a od toho odvozujeme Electrodechno i Big8Bit.

Co od vás návštěvníci Jeskyňa stage můžou čekat? Předpokládám, že ne malou kapku, ale naopak velkou louži spontánnosti.
MX: Očekávejte zvláštní směsici sentimentálních country textů v syntetizátorovém aranžmá 80tých let. V doprovodu retrosmršti videí vj Texy.
Ryba: Naše hudba není příliš proměnlivá, nehrajeme většinou žádné refrény nebo mezihry, hodně se v ní odráží náš punkový přístup k celému tomuhle hraní. Ale myslím, že právě takhle to šlape nejlíp. Nic jiného nemáme a ani nechceme.

Nezdá se vám název dost feminní? Málokterý chlap nosí kalhotky a má na nich to žluté, i když….

MX:Název naší kapely by měl vyvolávat staré vzpomínky na intimní problémy dospívajících holčiček na skautském táboře. Feminost našeho kalhotkového názvu je striktně sugestivní. Záleží na fanynkách našich rytmů.
Ryba: Máš pravdu, ale tady KALHOTKY platí jako zobecnění spodního prádla. Holky to mají jednodušší, prostě nosí kalhotky, i když je druhů víc. Když napíšeš To žluté, co máte na slipech, vylučuješ tím trenkaře a naopak. Takže kalhotky.

Texo, ty jsi svěží motýlek, co spolupracuje s mraky nadějných umělců. Krom VJingu děláš šperky, fotíš, a to vše příjemně lítá nad realitou. Chce se ti někdy slétnout na tvrdou zem?
TEXA: Jako motýlek neznám tvrdou zem, ze všeho nejradši prolétávám duhou. A když prší, tak se rochnim v bahně. Všednost stejně vždycky přetransformuji ve svůj barevný svět, protože dokud ve mně žije umění, tak si užívám světa bez ohledu na to, zda - li reflektuji situace negativní či pozitivní.

Kde bereš při VJingu inspiraci? Kdo je podle tebe top VJ za hranicemi a u nás?
TEXA: Můj svět je plný fantazie, vesmírných hrdinů, sci-fi robotů, nejkýčovitějších krás a nahých ženských. Tím, že spolupracuji s různými lidmi, tak pokaždé poznám část jejich vesmíru – na základě těchto zkušeností zpracovávám diametrálně odlišné materiály z různých sociálně-estetických rovin. Od reklamy na prací prášek, kterou jsem mixovala na jedné módní show, přes mé minimalistické abstrakce až po zasmyčkovanou zuřící nestvůru, kterou jsem vystřihla z japonského sci-fi filmu 30tých let. Na české scéně si vážím VJ Koloucha, dua Puk Puk nebo Věry Lukášové. Ze zahraniční scény jsem byla u vytržení z Ryoji Ikedy, což je japonský skladatel a vizuální umělec. Stěžejní osobnost světového minimalismu v oblasti plně digitálního obrazu a zvuku.

To, co od vás můžeme čekat, je na hony vzdálené tomu, co můžeme slyšet všude kolem. Jak byste přesvědčili hudebního "inženýra", aby si vás přišel poslechnout?
MX:Všichni ti, kdo si pamatují, jak kdysi pařili na starých Commodorech a chtějí si zavzpomínat na tu dobu, kdy monitor byl domácí televizor Merkur a diskety byly velké skoro jak gramofonová deska, ať si přijdou poslechnout, že 8bit je pořád v kondici.
Ryba: Kdo hledá, bude prostě hledat. A kdo ví, že osobité věci ovlivňují nejvíc, ať se třebas nestanou tím nejznámějším daného žánru, bude hledat ty údernější a svébytnější projekty, které jdou tvrdohlavě za svým. A takoví my jsme.

Jak je to s vaší image na pódiu? Používáte stále masky?
MX: Vždycky nějaké masky používáme, záleží na tom, kolik času před koncertem je. Princ se samozřejmě úplně nejradši stylizuje do kocoura, jehož je inkarnací. Pan Ryba se svým undergroundovým vzhledem používá nejraději jen velice decentní doplňky, jako škrabošku z peří nebo krkonošskou čelenku, co dostal od Lály Peška. Zpěvákův obličej zůstává vždy zahalen do gumové masky. Elastické variace jsou privilegiem Mx a Texa, ta nejraději fičí ve svých třpytivých topících.

Ryba: Když si je nezapomeneme vzít s sebou…


Co děláte po té, co sundáte masku a odejdete z pódia věnovat se všedním dnům?
MX: Pěstujeme rucolu, hrajeme divadlo, studujeme něco, kouříme něco, čteme něco, pijeme pivo, zabýváme se rozmnožováním tapírů, kocour si každé tři dny musí přebrousit drápky, El Bobo sní 1000g masa denně, a taky sledujeme astro zprávy na TV Public.
Ryba: Já všední dny nemám, když slezu z pódia, jdu vlastně pracovat na tom, abych na něj zase mohl vylézt (třebas i s někým jiným). Jsem tam rád.
10. K. Princ: Pravidelně sleduji seriály Ulice a Ordinace v růžové zahradě

Pohybujete se ve výrobně nové nadějné krve. Koho si rádi poslechnete a dle vás stojí za zmínku?
MX:Fremeni, Like She, Ventolin, Akkamiau, Fuzzy Osbourne a Marius Konvoj.
Ryba: Mám hodně rád Hugo a Zoe. Jinak mám rád Tomáše Vtípila, ať už dělá cokoli. To je opravdová Brněnská osobnost a je ještě nedoceněná.
K. Princ: Chlapiksxichtemvlka, Lovelydolls a Zdeněk Liška

Je nějaký mejdan, který v dohledné době sami chystáte? Ráda vzpomínám na parádní Noclear party ve Trojce. Chystáte se ven na nějaké letní festivaly?
MX: Jasně – další Noclear party, v rámci Dnů Scénografie. Jinak máme pár koncertů v Praze a nebo v Brně na Itch My Hahaha. Z těch velkých festivalů se chystáme vyrazit za zábavou na Melt! do Německa. No a pak samozřejmě Hradhouse!
K. Princ: Ještě Chapeau Rouge Praha

Jaký je váš oblíbený outfit? Rádi otevíráte náruč porušování uniformní šedi?
MX: Šedá je pro dědečky, až my budem dědci, tak budem taky šedí a hnědí jak… V kapele má každý svůj individuální styl, někdo se pořád snaží, aby vypadal jako kočka a druhej zase jako StarTrek. Texa má doma 30 párů bot a 33 svetříků, chudák holka nikdy neví, co si na sebe má vzít, když jde ven.
Ryba: Co je to sakra Outfit? To slovo je na mě moc in.

Kam se sami chodíte bavit, pokud právě nevystupujete?
MX: Vernisáže, premiéry, párty…
Ryba: Do hospody.

Co byste vzkázali lidem, kteří jdou na Hradhouse, ale bojí se vstoupit do Jeskyně, protože jsou tam lidi s tím žlutým co mají na kalhotkách?
MX: V Jeskyni neprší a bude tam žhavá letní vintage atmosféra. Přijďte pobejt!
Ryba: Jestli mají smysl pro humor, tak ať dojdou. A jestli ne, tak ať pojdou.
K. Princ: ať nechodí…

Ptala se Kamila Kubova, Dodal: Dalin Vajčner, Hradhouse