Předpovědi počasí na Filipojakubskou noc nebyly optimální a už vůbec ne optimistické. Nakonec se našla místa, kde déšť zhatil pálení čarodějnic úplně. Naštěstí to nebylo v Praze na Císařské louce, kde nově vyrostlo taneční šapitó a tak jsme se deště až tak moc obávat nemuseli. Každopádně vzhledem k předpovědi dopadlo vše lépe než jsme čekali, přes Prahu se mezi osmou a devátou hodinou večerní přehnala bouřka a po celý zbytek noci jsme si mohli naplno užívat, pro mě první letošní, open air. Pravda, teploty mohly být o něco vyšší, ale to už bych byla moc vybírává, a tak jsme se teple oděni vydali ze zastávky Lihovar kamsi do tmy k řece.

Cesta se zdála být po roce opět delší, až jsme zaváhali, zda jdeme správným směrem, po chvíli nás ale dunivé tóny taneční hudby přesvědčily, že ano. Vstupní branou jsme procházeli kolem desáté hodiny večerní. Naskytl se nám ovšem poněkud jinačí pohled než v loňském roce touto dobou. Lidí bylo poněkud po málu a za vinu to dávám rozhodně počasí a jejich zhýčkanosti. Myslím, že bouřka odradila spoustu potencionálních návštěvníků. Tím jsme se ale nenechali odradit my a dobře jsme udělali.

Oproti minulým ročníkům nedošlo až k tak velkým změnám, oheň stále na svém místě. Bohužel čarodějnice už byla spálena, a tak oheň už sloužil jako místo odpočinkové, k ohřátí, a poklábosení, kde bylo slyšet vlastního slova. Velký grill lákal spoustou pochutin, které nás rozhodně nenechali lhostejnými. V tanečním stanu byl pro ty pohodlnější, kteří nechtěli aby jim z hudební produkce cokoliv uteklo Čilli cocktail bar, kde vše krom piva teklo proudem. Pivo bylo možno zakoupit kdekoliv z dvou dalších výčepů v budově restaurace Cinda.

Se zahnaným hladem a uhašenou žízní nás nohy táhly do tanečního stanu (oficiálně Techno.cz Šapitó stage), kde tanečníků bylo prozatím decentně, ale Radiova hudební produkce nás zlehka a dobrovolně nutila podupávat si do rytmu. Sunflower Caravan, vystupující živě před tímto djem nám bohužel unikli. Z djeské produkce jsme ovšem o nic zásadního nepřišli. Krev v žilách nám rozproudil Bo.dan, taneční stan se začal velmi rychle zaplňovat a už se tu nikdo nestyděl. Na travnatých „parketách“ tu byly k vidění velmi odvážné taneční kreace. Bylo velmi náročné se odtud trhnout, jelikož co track, to lahůdka. Ale přecijen zvěsti o tom, jak to na Cinda latino stage, neboli v hlavním prostoru restaurace Cinda, rozjíždí Maradona Jazz nás přiměli na chvíli změnit působiště. A neprohloupili jsme. Našlapaná vnitřní stage, kde byla o mnoho stupňů vyšší teplota a lidé skoro vypadávali oknem nám vůbec nevadila. Tohle byla opravdu latino jízda a my měli opět problém odtrhnout se odsud a přáli jsme si mít tu možnost rozpůlit se a být naráz na obou stagích. Maradona Jazz live jeli daleko déle než do půlnoci, jak původně měli, a dav jejich příznivců je za to odměňoval neustálým jekotem, pískotem, potleskem. Atmosféra byla neskutečně příjemná a veselá.

S velkými obtížemi jsme se trhli a přemístili do tanečního stanu, kde si svoje nářadíčko chystal belgický dje Geert. On byl tou pomyslnou hvězdou tohoto večera, kterým u mikrofonu občas provázel Kim Pixa. Dvě hodiny dlouhý set se nám zdál krátký, nohy ruce měli všichni ve vzduchu a v tuto dobu už bylo šapitó plné tancechtivých návštěvníků, kteří se vyloupli odkudsi, možná přijeli přívozem či to byli rybáři, kteří přiveslovali na pramici, které sem přilákala taneční hudba, každopádně jakoby mávnutím kouzelného proutku se zde utvořil slušný taneční kotel. Celý tenhle divoký maratón zakončil Airto, který nás držel v tom samém tempu, bez možnosti vydechnout.

Konec téhle divoké party byl avizován na pátou hodinu ranní (loni jsem ovšem byla svědkem toho, že se tento čas rozhodně nedodržel), my ji opouštěli pár desítek minut před. Doby, kdy jsme odcházeli či nás odevšad vyháněli jako poslední jsou ty tam. Holt, není už nám dvacet. A opět nemůžu jinak než poděkovat klukům z Mejdanyzm za skvělý mejdan a pro příští rok se opět nehodlám řídit rčením změna je život, takže se uvidíme zase na Cindě.