Vše prý začalo už ve čtvrtek, co se tam dělo nevím, má noha do děje vstoupila až v pátek 25. července. Tento festival se koná vždy poslední víkend v červenci. Letos to bylo už po 16 co se koná, já byla pouze na posledních třech. Jak už organizátoři upozorňovali předem, byli tu změny v postavení stage a stánků.

Před vstupem jsem si vyzvedla pásku na ruku, sponzoring ovlivňuje očividně vše, protože místo nápisu benátská noc jsem si na něm přečetla, že k notebookům od HP dostanu 20 l sud piva. Při vstupu mě osahali jestli náhodou neschovávám pod přiléhavým tílkem revolver nebo bazuku. Každopádně odtamtud vyhazovali lidi i se sušenkami, nebo malými lahvemi s pitím. Uvítali mě milionem letáků a pozvánek na jiné festivaly, tričkem s nápisem Paroubek škodí lidem, tampony a vložkami od Kotex a už jsem byla v davu tisíců lidí. První stage, kterou jsem obešla byla Black , největší z tamních. Vedle bylo obrovské promítací plátno, od podia mělo asi vteřinu zpoždění. Naproti black stage stál stan pro VIP a také ty, co obětovali 2000 a koupili si speciál lístek. Já osobně bych si ho nekoupila, bylo to od stage pěkný kus a navíc viděli jen na jednu. Po cestě jsem si vyčkala na pivo Gambrinus, jiné nebylo v areálu k dostání a zaplatila za něj 30Kč. Po šoku za tu cenu mi bylo oznámeno, že pokud jim ten kelímek vrátím, dají mi za něj korunu.

 

Došla jsem ke Green stage, kde pro mě ten den hrálo nejvíc zajímavých kapel. Na rozdíl od loňska za podiem byli 4 promítací tabule. Večerní efekty byli dokonalé a kameramani nebyli žádní amatéři. Míst na sezení nebylo mnoho, vydala jsem se k další stage nazvané wigwam. Byla zastřešená a kdyby pršelo, tak ideální. Jenže tento víkend se vlekl v duchu, že pod 30stupnů bylo až večer. Hodně mě překvapilo, že se tu green stage a wigwam ve zvuku protínali. Trošku mi nešlo na mozek, že když třeba hráli Photolab a jejich roztomilá zpěvačka zpívala něco o cestování a lásce a jejich kytarista dostal sólo tak jsem z green stage slyšela zpěváka skupiny komunální odpad. Promiňte, že nebudu citovat přesně, ale bylo to zhruba ve stejném smyslu : Vezmu tvoji mámu a tvého tátu a půjdem zabíjet lidi či snad všechno mě tu se*e běžte do pr*ele, všichni jste hovada a já uáááááááá. To pořadatelé trošku nevychytali, také přišli dost pozdě na to, že zatarasit průchod od wigwamu k black stage není rozumné. Nejen, že kvůli tomu vznikali zbytečné spory mezi lidmi, ale zcela určitě na tom utrpěli i stánky. Tento zátaras uvolnili až v sobotu a mnozí lidé na to nepřišli ani v neděli. Aktivní lidé sbírali kelímky a snažili si snad vydělat, já osobně jsem se raději oddávala tónům hudby.

Pátek

Jak už jsem se jednou zmínila, vše pro mě začalo v pátek. První vystoupení, které jsem koutkem ucha zaslechla byli jaksi taksi a opravdu jaksi taksi je přesný název pro jejich skupinu i hudbu. Zpívají pěkně česky, ale klišé týkajících se jejich textů se přeslechnout nedá. Usoudila jsem, že se asi dali na zdravou stavu, protože si oblíbili slovo zelenina, možná byste jim na stánky mohli napsat více slov končících na ina, aby v dalším jejich songu nezaznělo originální – možná je to tím, že jíme málo zeleniny.



Odploužila jsem se revival stage, kde hrál Robbie Williams, teda ne tak docela. Celkem pohledný zpěvák se slunečními brýlemi spíš připomínal Bona Voxe z U2, ale zpíval opravdu nádherně a když náhodou ne, tak mu k tomu vokalistka dopomohla. Publikum měl opravdu velice muzikální. Zahrál oblíbenou písničku na pohřbech Angel a na svatbách She is one a já se zas plížila jinam, k Ewě Farné, nesmějte se mi, na to kolik jí je má skvělý hlas a umí rozdovádět publikum. Od Mišíka na greenu jsem si vyslechla sluneční hrob, vyfotila se s Clou – jejich bubeník je opravdu velice sympatický. Dále už jsem jen čekala na UDG.

Naladili si a spustili písničky ve kterých rádi opakují slovo ruce, bubeník na nás naházel pár flašek s vodou, nečekaně jako vždy nám zapůjčil činel a dál si poskakoval po podiu v trenkách. Najednou na podium přiběhla jejich managerka, přestali hrát a řekli ať jdeme k black stage. Prý nám tam něco důležitého řeknou. Celá zklamaná jsem tam šla. Ještě víc jsem byla naštvaná, když na black stage hráli die Happy jako by se nechumelilo. Opět jsem nic nevěděla. Drala jsem se davem lidí k wigwamu, ale cesta mi trvala 10 minut, protože přímá cesta byla stále uzavřená. K mému neštěstí jsem zjistila, že toho od Clou toho už moc neuslyším, jelikož wigwam neměl hodinovou sekeru jako greeni. Zazpívala jsem si s nimi Snow Wings a Island Sun a melancholicky se odplahočila. Na greenu zpíval Uhlíř samé písničky z hodiny zpěvu, takže jsem se dozvěděla, že auta dělají tutůůůů, krávy bubůůůů a hadi š šššš, dále že má Lukáš narozeniny a my máme přání jediný. Jinak ho mám moc ráda. Spousta lidí se těšilo na Pehu, co měla hrát asi hodinu po něm, jenže se nedočkali, údajně jim onemocněl bubeník.

O pár minut déle jsem stála u hlavního podia a konečně se doslechla co se stalo tak vážného. Při tragické nehodě umřel na motorce bubeník Chinaski Pavel Grohman. Všem bylo jasné, že Chinaski letos neuslyšíme. Po téhle tragické zprávě nastoupil Divokej Bill. Zaručeně nezklamali. Energie z nich vysloveně sálala, zpívali ty písničky, které mají lidi rádi + pár novinek. Osobně trošku nemusím písničku Prase, ale pasáž kdy jejich roztleskávač křičí do megafonu si nerada nechávám ujít. Nevím proč. Po Billech nastoupila na scén netypická a nebojím se říci přímo atypická skupina Lordi z Finska, byl to hlavní lákač dne. Snad mi odpustíte, že jsem se jejich koncertu nezúčastnila. Jejich dokonale propracované masky by mě mohli dostat k infarktu, nehledě na to, že obdivuji možnost chůze na jejich 15cm podpatcích. Raději jsem zašla na Tatabojs. I když měli velkou konkurenci a v pauzách mezi písničkami jsme slyšeli písničky Lordů, tak měli k dispozici velký dav nelíných fanoušků. Skákali, zpívali prostě jak to ke správným koncertům patří. V tu chvíli jsem poprvé ocenila promítací plátno na greenu. Dodávalo to tu správnou atmosféru. Fanoušci si dokonce vytleskali přídavek. A já, šťastný človíček tento den, jsem dokonce vyfasovala paličku.

Od green stage jsem se odmítala vzdálit, vždyť měli přijít Supporti a taky přišli. Jako obvykle si Kryštof Michal usmrkl jak hokejista na zem a několikrát i odplivl. Díkybohu, že neměl tak dobrý dostřel jako na jiném koncertu a nezasáhl publikum. Byla už 1 hodina ráno, já pořád na nohou, nehodlala jsem odejít bez pohledu na Davida Kollera. Zpíval svoje písničky o lásce, písničky z Lucie o lásce a vesměs jsem usoudila, že láska je v každém textu, i když třeba jak v případě Jaksi Taksi, láska k zelenině. Byla to krásná tečka za dnešním dnem a já škobrtala do svého penzionu a doufala jsem, že cestou nebudu muset využít násilí a dolomit si paličku od Taťáků. Pozoruhodné existence se nevyhnou žádnému festivalu.

Sobota

To, že jsem toho moc nenaspala vás dozajista nezajímá, to že se začalo hrát v půl 11 skupinou Niceland, novou Coca Cola popstar, snad ano. Tato skupina je novým objevem na české hudební scéně, člověk by ani neřekl, že to jsou Češi, zpívají pouze anglicky, mají příjemné vystupování a první videoklip. Po nich na scénu naskákali Temperamento. Abych řekla pravdu, znám od nich asi 3 písničky a to ještě dost špatně, těžko něco kritizovat. Bylo chvilku před polednem a teplo k padnutí, děkovala jsem bohu za přístup k vodě a pravidelně jsem si chodila namáčet triko. Po nich nastupovali gipsy.cz, nejsem zrovna jejich fanouškem a silně nesouhlasím s tím, jak uvádí v jednom z textů, že každý jednou bude chtít být cikán. Odběhla jsem na green za Neřež, rozhodně to nebudu řezat ani řešit.



Mandrage měli velice mladé publikum, ale dali do toho všechno. Kytaristi měli na očích zvýrazněné černé linky a zpěvák pekelně propotil košili – bílou. Velice pěkně zahrála Argema na greenu. Co se ohlasu týče, nebyla jsem jediná kdo si to myslel. Na pana Schmitzera to ovšem nemělo. Nikdy jsem nečekala, jak může být milé poslouchat muže co zpívá pozoruhodné texty a do toho si brnká kytarou. Překvapila mě věková kategorie, 0-100. Texty lidé znali a 2* volali o přídavek. Dostali ho chudáka do úzkých, chtěli ať jim zahraje písničku prdel, ta je pochopitelně dílkem nesezpívaným, ale namixovaným. Pořád říkal, že to nejde. Třikrát jsem ho slyšela začínat jednu ukolébavku. Po prvních pár slovech se rozesmál a musel začít znova. Aby si zachoval přízeň tak sem tam prohodil řekněte prdel, nebo prdel, prdel prdel. Green už zase chytnul 40 minutovou sekeru a díky blbému postavení stage jsem poslouchala Photolab a Komunální Odpad zároveň. Jelikož Komunální odpad vážně není nic pro mě, narvala jsem se až dopředu což mělo 2 výhody. Zjistila jsem, že Photolab ma kytaristu, který hraje i s Anetou Langerovou a Michalem Hrůzou a taky jsem byla ve třetí řadě na Skyline a to stálo za to. V životě bych neřekla, že si tak zatancuji. Mají skvělé písničky, skvělé zpěváky a pro ty co jsou nezasvěceni s nimi nyní zpívá Marka Rybin, která na jaře opustila Gaiah Mesiah. Bylo to 40 minut skvěle zkoordinované akce a z publika i reakce. Utíkala jsem se rychle vysprchovat, jelikož jsem nechtěla zavánět jak někteří jiní a pak honem zpět na Michala Hrůzu a skupinu Hrůzy. Byla jsem nějaká taká celé melancholická a tak jsem řvala z plných plic Bílá velryba uháníííí. Nebyla jsem jediná, měl tam slušný dav lidí. Pak přišel na řadu pan Miro Žbirka. Mezi podiem a publikem se proháněli děti jednoho reportéra z Novy. Miro měl s sebou ve skupině samé Honzíky a dokonce přivezl i zpěvačku Martu. Příjemně překvapil a doma může povídat, že přidával dvakrát. Trošku mě štvalo, že se kryli zajímaví hudebníci, ale rozdvojit se milí zlatí nemůžu. Moc jsem se těšila na Mig 21, zklamali mě, nebudu to moc komentovat, ale lidem se líbili, tak co. Po nich nastupovala hvězda večera Kim Wilde. Sedla jsem si na krabici před promítací plátno a sledovala to se sekundovým zpožděním. V dolní části obrazovky jsme si mohli číst vzkazy od návštěvníků, střídali se tam vyznání lásky s komentáři na letošní interprety. Jeden vtipálek napsal, že loni tu byla Suzi Quatro, letos Kim a za rok třeba Eva a Vašek, jiní ji zase chválili. Všechny její písničky jsem znala ani jsem to nečekala. Měla s sebou pěknou vokalistku, kytaristu, dále dalšího kytaristu v sukni a s dlouhými blond vlasy. Napila se českého piva, říkala jak je dobré, ale potom pila jen vodu. Myslím, že zklamaná být z výkonu publika nemůže a naopak publikum nemůže být zklamané z ní, je vidět, že to byla a je hvězda, co zpívat umí. Jen co odešla z podia tak šli ladit Kryštof. Dvěma slovy? Dokonalá show. Neminuli nás nejhranější písničky z rádií, ani vystoupení baletní skupiny Křeč. Ačkoliv to byli oni, kdo minulé dva ročníky benátskou uzavírali, jsem ráda, že domů jsem odcházela s tony z jejich písniček už dnes. Moc hezky se při nich usíná asi i na zemi. Po cestě jsem totiž potkala pár lidí co si ustali přímo na cestě. Další den na benátské pro mě končil happyendem.

Neděle

Tleskám celovíkendovým návštěvníkům. Hlavně těm, co tam naběhli v neděli ráno. Byla jsem ráda, že jsem se tam doplahočila na 100zvířat od půl druhý. Dopoledne se také konal turnaj ve fotbale návštěvníci x účinkující kousek od areálu. Nečekaně bylo venku 30stupnů. Záda jsem měla spálené, očividně jsem nebyla jediná. Spousta lidí měla přes ramena přehozené šátky nebo trička. Nejvíc nešťastná jsem ovšem byla z červeného nosu, na to byl i make-up krátký. Návštěvníku hodně ubylo. Těžko říct kolik jich tam vůbec bylo v sobotu. Jednou řekli, že 30 000, podruhé že 16 000, nechci Vás uvést v omyl, takže budu tvrdit, že prostě hodně. Takže, 100 zvířat. Zvíře tam nebylo ani jedno, i když pár návštěvníků mělo pěknou opičku. Dávali do vystoupení co nejvíc mohli. Ačkoliv jsem znala jen 2 písničky tak mě to bavilo. Pár návštěvníků sice ztratili když zaslechli z blafl stage písničku sluneční hrob od Blue Efeect, ale i tak to na neděli bylo víc než dost. Wigwam stage už dnes nefungovala. Moderátor nabízel nalezené klíče od auta a pár peněženek. Lidé se modlili aby nefoukal vítr, protože esence Toi Toi nebyla nic moc. Skupina Hush na greenu házela do davu CD. 90% nejdřív spadlo na zem. Těžko říct kolik % jich bude hrát.



Jiří Suchý očividně taky nemládne, ale písnička měla vlasy samou loknu sklízela úspěch stejně jako pramínek vlasů, ten chlap měl být asi kadeřník. A pak to začalo. Smršť výborných hudebníků. Začalo to českou Vypsanou Fixou. Nemůžu se zbavit dojmu, že jejich texty jsou trošku podbarvené drogami. Viz: Naše kapela se seznámila na drogovém večírku, we are smoking marihuana. Lidé pogovali jak diví, za odměnu dostali pár flašek s vodou. Bylo to vystoupení, kde lidé po sobě naházeli nejvíc piva. Nebyla minuta bez kelímku s pivem ve vzduchu. Přišlo mi, že hráli o něco rychleji, než mají tu písničku na CD, ale třeba už jsem byla jen zpomalená. Jinak super, hodnotím za 1. Jednu písničku dokonce věnovali všem ošklivým chlapům. Po nich byli SK Horkýže Slíže. Nejvíc songů bylo asi z jejich CD - Ukaž nám tu tvojí zoo. Velice vydařeně rozdováděli i lidi co seděli, jedli a popíjeli. Slovensko se nám ještě dnes chtělo ukázat. Naběhla jsem do prvních řad na srdeční záležitost. No Name. Zpěvák zkoušel mikrofon dokonce ze zákulisí. Naběhl na podium a začal balit slečny. Zase se projevila jeho úchylka. Prsa. Jeho zasněné pohledy byly k popukání. Prozradil, že od Listopadu pojedou turné k jejich novému CD. Hráli písničky ze všech jejich alb. Nic neznámého. Dav zpíval s ním. Muži, ženy, všichni. Tvrdil, že není hezčí zakončení víkendu než s námi na Malé Skále, no ještě aby bylo. Měla jsem ten samý pocit. Na Olympic už jsem zůstat nemohla. Jel mi vlak.

Letošní ročník byl skvělý jako každý jiný. Chci moc poděkovat organizátorům za skvělé skupiny. Fanouškům, že se nepovraždili, i když krev tekla a pár monoklů mé oko taky spatřilo. Děkuji stánkařům i když se to vaše jídlo nedalo jíst a za tu cenu už tuplem. Už se těším na statistiky. Kolik se vypilo litrů piva, kolik tam bylo návštěvníků a tak. Už teď se těším na další ročník. Věřím, že ti co tam byli taky a ti co nebyli ho navštíví.