V sobotu 26.7. táhly nohy každého příznivce opěvovaného i zatracovaného hardcoru na jedno místo. Konkrétně do rekreační oblasti Vietland poblíž nizozemského Leidschendamu, kde se letos odehrál již třetí ročník Dominatoru, snad toho nejznámějšího hardcorového festivalu vůbec. Line-up byl letos ještě nabušenější než loni a já ještě před příjezdem na akci vlastně nevěděl, kam, že se to v areálu vůbec vydám. Mainstage, early hardcore stage, industrial stage, uprising stage plná nových talentů, hardcore italia stage, speedcorová Hong Kong Violence i multižánrová evolution stage dávaly v součtu tušit, že jít bude kam.



po vcelku komplikovaném příjezdu do neznámého maloměsta a ještě komplikovanější cestě na samotný festival jsem se konečně ocitl před stylově vypadajícím vchodem a nepříjemně neaktivní frontou, která ne a ne postoupit dál. Po cca dvacetiminutovém stání jsem se konečně ocitl v areálu a přímo přede mnou stál early hardcore stan. Protože zde právě končil svůj set kultovní The Masochist v kožené masce, tak jsem neváhal a rychle vplul dovnitř. Bohužel jsem slyšel pouze poslední dva tracky, které mě vůbec ničím nezaujaly a navíc byl svědkem selhání DJské techniky, takže nepříliš pozitivně naladěn jsem se vydal dál. Po cestě jsem si rovnou vyměnil peníze za žetony a vydal se na hlavní stage. Tam svoje umění právě rozjížděl můj oblíbenec Promo a zrovna s mým oblíbeným trackem Art of Fighters – Redemption. Zvědavost mě však hnala dál a já se rozhodl podívat do nejpřekvapivější evolution stage. Vinyly tam totiž otáčela jumpstylová legenda Ruthless. Zrzavý sympaťák, se kterým jsem prohodil pár slov na letošní holandské Black se s tím nemazlil a hrál opravdu dobře, jenže jump nepatří mezi holohlavými gabbery k oblíbeným žánrům a tak hrála tato hvězda pouze pro mě a dva školáky s hardstylovými tričkami.

Po jeho setu jsem se vydal zpět na early hardcore stage kde již nějakou dobu hrála další legenda – DJ The Viper. Zbytek setu co jsem slyšel se mi zamlouval, stejně jako další vystupující. Těmi byli doslova kultovní Shadowlands Terrorists alias Vince a J.D.A. Stan byl plný k prasknutí, což jasně svědčilo o jejich popularitě v domovské zemi. Zahráli několik tracků ze své produkce a to naživo, což si holohlaví spolupařící nechali líbit.
Čas ale pokročil a moje cesta směřovala přes celý areál na main stage, kde se odehrávalo živé vystoupení Traxtorm Gangstaz Allied aka Stunned Guys, Mad Dog, 2/3 Art of Fighters, Unexista a snad celé italské hardcorové scény. Vystoupení bylo jako vždy excelentní a zazněly songy od snad všech vystupujících mimo industrialového Unexista.
Stage byla působivá, s popadanými sochami, odřenými zdmi a totalitními plakáty, které zapadaly do celkového pojetí letošního ročníku – diktátor vs. rebelové. Nebo tak nějak na ten způsob.



Po skončení exkluzivního vystoupení jsem však zůstal na místě a již se těšil na back to back set dvojice Noize Suppressor a Vince. Energický djský set byl jedním z nejlepších na celém festivalu a mě potěšily především tracky Bone Crusher a Fingerz z produkce samotného Noize Suppressora. Na darkcorového Nosferata jsem však již nezůstal a vydal se na evolution stage, kde právě řádil černošský démon Darkraver. Svůj early set měl vypilovaný, včetně klasik jako Dune – Hardcore Vibes apod. U evolution stage jsem se poté usadil na chytře postavené lavičky a nabíral síly na nejenergičtější vystoupení mého života. Již tehdy jsem to čekal..

Neophyte Live, trojice démonů, která křižuje hardcorovou scénou již více jak patnáct let. Nejdříve kytarové sólo Jarna a poté nečekaná bomba. Startující track Masters of Ceremony – Bottoms Up v prodloužené verzi zpíval tento geniální song společně s rotterdamskou trojicí téměř každý. Následovaly tracky jako Neophyte vs. Evil Activites – One of These Days, Hard Creation – I Will Have That Power nebo kultovní Alles Kapot. DJ Neophyte vyřvával neustále do mikrofonu, zatímco se opilý Jarmo snažil vylézt na konstrukci stage a později dokonce skočil mezi publikum. Prostě jízda a nejlepší zážitek dne.

Střídajícího Paula Elstaka jsem vynechal a opět se šel uklidnit na evolution stage. kde právě řádil Pavo se svým early hardcore setem. Opět jsem zabral lavičku a naslouchal hitům jako Hardcore Vibes a Diss Reaction – Jiehaaa. Můj klid narušila až sympatická dívka, která se vehementně snažila vetřít do mé blízkosti a vyprávěla mi, že byla již sedmkrát v Čechách a že tu často lyžuje a dělá věc, kterou neumí říct anglicky a neumí předvést rukama. Společnost to byla vcelku vtipná, ale já jsem věrný. Jsem věrný hardcoru, a tak jsem vyrazil na hlavní stage za Angerfist vs. Predator. Opět živé vystoupení plné songů od rozhněvané pěsti. Kromě Dortmund 05 a Million Ways zazněla i hymna letošního Dominatoru Radical, samozřejmě od Angerfist, a také novinka Mind of Lunatic, která mě pořádně nakopla. Jako třešnička na tvrdém dortíku zazněla klasika Diss Reaction – Jiehaaa, kterou spáchal před 13 lety sám Predator s DJem Ruffneckem.
Střídající industrial/darkcore/neposlouchatelná hudba královnu DaY-már jsem s radostí vynechal, a to i když hrála relativně poslouchatelné songy jako nového Partyraisera & Scrape Facea.



Zamířil jsem již po několikáté do early stanu, kde měl hrát Marc Acardipane, ale nejspíše nedorazil. Náhrada v podobě Marshall Masters & Ultimate MC byla však přijatelná a já se těšil na další legendu.

Nastoupil Scott Brown, the man! Skot, díky kterému se dodnes hraje happy hardcore. Do tohoto žánru zapadal i první track z jeho setu, ale zbytek byl jasně early a ne moc dobrý. Zklamaný jsem tak opustil stan a zamířil do proti stojící Hong Kong Violence, kde si to za pultem rozdával Drokz a Akira. Tito speedcore/terror/breakcore DJs hráli vcelku pohodově. 300 – 400 bpm je moje denní dávka speedcoru, ale přeci jenom to bylo dost rychlé a tak šup na mainstage.

Tam se odehrálo poslední vystoupení Evil Activities vs. Outblast, které proběhlo přesně tak jak jsem očekával – plné hitovek jako Nobody Said it Was Easy. Se setměním začala menší show v podobě několika barevných laserů, plamenometů, ale nic světoborného.
Dominator Hardcore Festival byla zvláštní akce. Jistě povedená, organizačně zvládnutá na jedničku, s dobře vybraným prostředím. Navíc báječně vyšlo počasí, takže nač si stěžovat. Na absenci jakéhokoliv překvapení. Prostě jsem si přišel pro porci hardcoru, kterou jsem dostal, ale navíc nic. Asi začínám být zmlsaný..