Místo činu: Hradec Králové - Letiště

Drumska byl přeci jen mnohem více zprofanovaný a – co se line-upu týče – mnohem nabitější festival. Za slušné (troufněme si říct docela malé) vstupné byla ke slyšení taková jména jako Aaron Spectre, Black Sun Empire či Crossfire. Koncept multižánrového festivalu elektonické hudby mě nadchnul. Neponechala jsem nic náhodě a vyrazila s partou prima lidí na hradecké letiště.

V podvečer se na louky kolem začali sjíždět první účastníci, slunce hřálo do zad a všichni byli natěšeni na příjemnou taškařici ve velmi zajímavých prostorách.

Měla jsem tu čest vidět letiště předloni při 20tisicové návštěvnosti, takže jsem nyní areál skoro nepoznala. Rozlehlou plochou letiště se trousilo tu a tam pár hloučků, stály zde tři bary, několik stánků s občertvením a jinými věcmi ke koupi - a 5 hangárů, skrývajících 5 našláplých stageí od dubstepu po tekno. Každý milovník elektroniky si zkrátka vybral. Bohužel, počasí už si člověk nevybere. Společně s tmou padly i první dešťové kapky a celou noc už se nepodařilo přívaly vody zabrzdit.

Nicméně právě zmíněné hangáry poskytovaly skvělé útočistě. Obcházela jsem je skrytá v pytli na odpadky a sledovala, jak se mnou dlouho očekávaný večírek stává realitou.

Tekno stage, zpoloviny plná, duněla v rytmu Hybryd Mechanic Sound Systemu a Wattox Sound Systemu. Na Dubstep fusion stagei byly k zahrání španělské fotbálky, posezení i poležení. Velká škoda, že očividně právě tyhle věci lákaly lidi více než tamní hudební produkce. Přitom kupříkladu vystoupení Machine Funck bylo rozhodně velmi svěží. Nemluvě o půlnoci nastupující dvojici ANS a Side9000, mající pod taktovkou Owntempo records. Je k nevíře, že když v Čechách vznikne projekt světového významu, vydávající desky, které se hrají po celém světě, čeští posluchači ani nehnou brvou. Toho času sice hrály „hvězdy“, nicméně o kvalitě ANSideovi produkce se jako o „hvězdné“ také mluvit nebojím. Při poslechu New Worlds se mi ještě pořád ježí chlupy a Exchange of fire je mi nejlepší relaxací.

Okolo Reggaeskadub stagee jen proběhnu, Švihadlu jsem nikdy moc nefandila, King Banana zní zajímavě, ale nedonutí mě se zastavit, když vím, co se děje opodál. Po směru hodinových ručiček přebíhám na breakcore. Aaron Spectre. Není tomu dávno, co tenhle kouzelník rozněžnil Brno a Prahu se svojí elektrickou kytarou. Tentokrát se vystoupení obešlo bez ní, nicméně bylo totálně osvobozující. Zpočátku padlo pár dubstepových destiček, vystřídaných junglem a občas na zavlnění davem vzalo za své i několik sladkých reggae skladeb. Asi po půl hodině se to stalo. Zvíře změnilo pozici z vyčkávání a pozorování na přímí útok, ve světle reflektorů (na pozadí dost mizerné projekce) se mihnul ostrý dráp šelmy, která se v momentě zmítala spolu s celým placem ve změti šílených breakcorových rytmů. Najednou to byl on, ten Aaron, kterého jsem čekala. Hrčení, chrčení, řezaní pil, brždění aut. To všechno v naprosté symbiozé, přesně tak zvrhlé, jak představivost těchto zvuků dovolí. Hraje dvě hodiny. Koupe nás v potu, vím, že už nemůžu. Odcházím a je mi tak „poaaronovsky“ skvěle. Vrhám se mezi plnou dnb stage. Lidé jsou tu na jiné vlně a mě se nedaří mezi ně proniknout. Mihnu se kole pár velkých očí, poslechnu pár basových linek a vystoupení BSE nechávám být. Vracím se na dubstep. Chvíli vstřebávám atmosféru téhle náramné stage, abych mohla jít spát s pocitem, že mě hladí ANSova něžná muzika.

Místi činu: Brno - Jundrov

Spím sotva dvě hodiny. Ale nedá se svítit. Volání hudební divočiny je silnější než spánková potřeba. Vystupuji na zastávce Optátova a marně hledám návod, jak použít festival. Chvíli ladím telefoní dráty a vrhám se mezi zahrádky poblíž jundrovského JZD. Nacházím netušenou louku v zahrádkářské kolonii, kde stojí dva cirkusové stany a potuluje se spousta známých tváří. Na první pohled je to „jiný“ festival. Vstupné si vyžádá jen 80czk, vše působí nevyumělkovaným undergroundovým dojmem. V hlavním stanu již duní drum and bassové rytmy, na baru se roztáčejí první piva. Plot je pomalovaný stále ještě schnoucími díly a všichni kolem se usmívají. Tahle noc sice nehostí zázračná jména, nicméně se ukáže, že to vůbec není o oné „hvězdnosti“. A také se ukáže, že déšť nemusí z festivalu udělat dílo zkázy. Ani z festivalu, který nemá hangáry. V deset večer to přichází, nebe zrudne a poté zčerná, blýská se, hřmí. Během minuty není na louce ani živáčka. Stany bez problémů pojaly těch nepříliš mnoho stovek návštěvníků a hraje se dál. XMorphovi se na záda vylévá všechna dešťová voda z okraje stanu. Ani nemrkne, myslím, že možná také cítí to kouzlo. Dubovo-reggae stage mlčí a místo ní promlouvají ruce návštěvníků. Ve stanu se bubnuje, lidé tančí. Černá hodinka nádherně sbližuje. Uždibujeme veganská jídla šikovné paní kuchařky. Zouváme se a běháme v hlubokém bahně. Milujeme se se zemí, hudbou, spolu. Není to snad ani uvěřitelné, když o půlnoci déšť ustane. A najednou je slyšet z mikrofonu: „Je půlnoc“. První tóny dubu se linou z beden. Princ Ngomanu se chápe mašinky a je to tu. Startuje vystoupení, na které budeme ještě dlouho vzpomínat. Dj a MC Ghandi nám totiž ukáže další um a pošle tuhle party na vrchol svým violovým koncertem. Spojení dubu a violy je prostě úchvatné. Když si myslíte, že už vás partička kolem Pawlač Zewls a Ngomaua nemůže překvapit, vytasí se tohle atmosféricky nebeské seskupení s něčím takhle nevídaným a odkáže vás za hranice hudby. Ngomau dubuje, eL zpívá o smíření, Matěj o ohni, Salix opět dokazuje, že jeho energie je nekonečná. A do toho ta božská viola.

Kolem postávají členové Jahtari riddim force a myslím, že jsou překvapeni mnohem více než já. Udivení jim kouká z očí. A když přijdou na řadu, ačkoli jsou výteční a mají skvělé tracky v záloze, nemohou překonat to, co se dělo předchozí 2 hodiny. Poté vystupuje mimo plakátové avízo kanadský dj SIDENOTE. Jeho podání dubstepu se od čistého a svým způsobem tvrdého podání ANSe a Side9000 v lecčem liší. Více kombinule i jiné styly, je jemnější. Je líbivý. Škoda, že tělo není stroj a potřebuje spánek, protože jinak bych měla to štěstí slyšet vystoupení Ghandiho, tentokrát zpěvné, kterému zahrál dj Wodnya z PZ a následně djka Elza z Basetix unity. A tak jsem při Devátém samurajovi všem popřála dobrou noc a doufám, že za rok zase.

Závěrem

Tento víkend byl zvláštní. Prověřil řadu promotétů, připravenost či nepřipravenost na počasí. Ve srovnání s velkými festivaly, jména jejichž hvězd se skloňují měsíce dopředu, byly tyhle dvě dítka opravdovým probuzením. Nepotřebovaly ochranu velkých bratrů, přijeli, kdo přijet měli a předvedli víc, než se čekalo. Možná jsem i já zapomněla, že není třeba zvučných názvů festivalových víkendů, že je třeba chuť do práce, láska k hudbě a pár dobrých lidí, aby festival byl tím pravým ořechovým. A tak jsem ráda, že jsem zvolila, jak jsem zvolila a prožila si nádherný víkend. Víkend, který mi utkví v paměti a na nějž budu s úsměvem vzpomínat. Děkuji všem, kdo pomohli utvořit tu fascinující kulisu a atmosféru, díky níž se dá chvíli žít s pozvedlými koutky úst. Děkuji!