Již dopředu bylo jasné, že polská verze se svou hudební nabídkou a atmosférou asi těžko vyrovná britskému originálu. Ponechme stranou fakt, že v UK má festival vyhrazené dva dny, kdežto v Polsku se jednalo pouze o jednodenní akci. Global Gatheringu jsou obvykle přisuzovány tyto dvě charakteristiky: „festival s nabušeným line-upem, kde jsou prostě všichni, kteří na taneční scéně něco znamenají“ a „akce pro střetávání fanoušků elektronické hudby z celé Evropy (ne-li světa)“. Nikdo samozřejmě neočkával, že polská mutace tyto charakteristiky naplní. Publikum bylo tvořeno z řad obyvatel střední Evropy, line-up byl sestavený dobře, avšak některé styly se v něm bohužel neobjevily - zde mám na mysli především drum'n'bass, či jakékoli zlámané beaty, živé kapely (hrála zde všehovšudy jediná) a samozřejmě absenci hard housu, což je ovšem styl dominující výhradně v UK a jeho roli splnil v Polsku populárnější hardstyle.



Vinou pozdějšího odjezdu, dlouhých přestávek a zdržení se s polskými strážci zákona se náš partybus dostal k místu konání až okolo osmé hodiny večerní, čímž jsme byli připraveni o živé vystoupení skupiny Gus Gus, na něž se mnozí z nás těšili. Tento nepříliš povzbudivý začátek festivalu ještě umocnily tradiční zmatky v polském akreditačním systému, nicméně do areálu jsme byli vpuštěni a zábava mohla začít. Dějištěm bylo automobilové závodiště kousek za Poznaní, kde se na poměrně malé ploše nacházelo celkem pět stagí se světovými jmény, dvě menší stage s polskými Djs, stánky s jídlem a pitím i oddechový prostor pro posezení s lavičkami pro žíznivé pivaře (i když o polském pivu víme své, že), více než dostačující množství toi-toiek a všemožné zábavní aktivity od kina přes Xbox stánek či sprejování na trička až k pouťovým atrakcím a bungee jumpingu. Kdo zrovna neměl náladu sbírat hudební dojmy, měl tedy dostatek příležitostí užít si festival jinak. Ceny na polských akcích jsou o něco příznivější než u nás, půllitr piva či nealko nápoje člověk pořídí cca za 40 Kč, energy drink zhruba za 55 Kč a za klobásu či zapékanou bagetu si účtují prodejci asi 70 Kč. Celý zážitek ovšem soustavně znepříjemňoval všudypřítomný prach, jenžto se podepsal zejména na naší respirační soustavě a oblečení.



Hlavní stage byla jako jediná zcela otevřená. Monstrózní několikametrová stavba doplněná třemi obrazovkami s jednoduchou, avšak zajímavou projekcí dominovala celému eventu a díky nejznámějším DJs a čistému vzduchu přitahovala bezpochyby nejvíce návštěvníků. Jak již bylo řečeno, vystoupení Gus Gus nám osud odepřel, další jméno však nebylo o nic méně lákavé než islandská formace – jednalo se totiž o Holanďana Sandera Kleinenberga! Můj osobní housový idol předvedl vynikající výkon, pro mě asi nejlepší set z celé akce. Nádherný housík, na který se tělo přirozeně vlní či rozdováděně poskakuje, rozhodně však nezůstává v klidu. Za zmínku stojí určitě tracky jako John Dahlback – Blink, Eddie Thoneick – I Wanna Freak U či staré známé Prodigy – Smack My Bitch Up, vše doprovázeno textovými projekcemi na obrazovkách. Následující David Guetta zahrál tak, jak to od něj všichni očekávali – komerčnější housový set prezentovaný jeho autorskými tracky jako Delirious či Love Don't Let Me Go, Masonem a jeho Exceederem a jinými. Je vidět, že tento chlapík zkrátka lidi baví. Mohutné bezmála deset minut trvající ohňostroje přivítaly člena SHM, autora mnoha housových pecek a výborného Dje – Erica Prydze. Jeho set byl spíše poslechový, často se střídaly klidnější pasáže s těmi našláplými a kromě hitů od Prydy neopomněl zařadit například populární Dubfire – Roadkill či Sweet Dreams. Přiznám se, že jsem od Erica čekala více, na poslech to byl set jistě kvalitní, ale k tanci dávám jednoznačně přednost výše zmíněnému Kleinenbergovi.

Na electro a house se specializoval dokonce jeden celý hudební stan. Hlavním tahákem zde byl bezesporu kanadský talent skrývající se za přezdívkou Deadmau5, který svou osobitou produkcí vytrvale zásobuje trh s elektronickou hudbou. Ostatně na své vlastní tvorbě postavil tento večer i svůj set. Zazněly zajímavé kombinace jako Faxing Berlin vs. The Longest Road či The Reward Is Cheese vs. Faster, Better, Harder, Stronger, kromě toho i melodické Theme From Clockwork Orange od Tiesta či neustále hrané What The Fuck od Funkagendy. Ve srovnání s jeho únorovým progg housovým výkonem v pražské Roxy byl tento set posunut více do electra a electrohousu. Joelův výkon ocenili i ostatní DJs, zejména Sebastien Leger, jenž se po celou dobu pohupoval Joelovi za zády. Na začátku a ke konci mile překvapil všechny partypeople, když si na několik minut nasadil červenou myšákovskou hlavu známou z promo fotografií (mimochodem, s tímto módním doplňkem se procházel již začátkem festivalu po areálu).



Techno stage byla zevnitř protkána kovovými konstrukcemi potaženými bílým plátnem, které jako sloupy dělily celý prostor. Během večera se zde vystřídali DJs jako Monika Kruse, Chris Liebing či Felix Kroecher. Posledního jmenovaného jsem měla tu čest na chvíli slyšet a rozhodně mě nenudil. Felixovo jméno bývá spojováno spíše se sférou hardtechna; to, co se k mým uším doneslo, však rozhodně nebylo hard. Chvíli servíroval tanečníkům pomalejší, avšak zvukově zajímavé techno, načež si stoupl na pult a začal se vlnit na další skladbu, kterou byla překvapivě předělávka Garnierova Man With The Red Face, jíž si vzali na mušku Mark Knight s Funkagendou. Bravo! Po chvilce producírování si sedl na pult, aby se pozdravil s návštěvníky a pak se opět vrátil na své působiště za gramofony.

Hardstylová stage se nacházela v nejzazším bodě celého areálu. Atmosféra, jež zde panovala po celou noc, byla lidově řečeno „crazy“. Uznání za nejlepší set večera si pravděpodobně zaslouží Pila, své self-promo odehráli také holandští Showtek a není od věci také zmínit účast legendy Propheta. Do toho hlasový doprovod MC Mouth Of Maddness, ze stropu visící nápadité dekorace, nadšení partypeople... myslím, že hardstylisti si přišli na své.



Godskitchen Arena alias trance stage měla DJ pult posunutý doprostřed, návštěvníci tedy postávali jakoby do půlkruhu. Mile mě překvapil Sean Tyas svým energicky našláplým pojetím trancu à la Patterson. Další jméno, na které nejeden trancový fanoušek čekal, byl Bart Claessen. Poté, co sfouknul z CD playerů nános prachu, odehrál pěkně vydařený set s techtrancovými i melodičtějšími skladbami, největší rozsekávkou byl bezpochyby mash-up Bart Claessen vs. Motorcycle – As Playmo Comes. Po něm nastoupil mladý hoch s delšími blond vlasy v černém oblečení. Tenhle že hraje trance? Tipovala bych progressive, breakbeat, cokoli, jen ne trance. Ale Breakfast nám ukázal, že to s trancem umí. Pěkně poslechový set plný jeho vlastní produkce včetně loňského hitu The Sunglight nás rozhodně nenechal na pochybách. Tenhle mladík toho ještě hodně dokáže. Závěr patřil klučinovi, který zanedlouho oslaví 19. narozeniny, a přesto patří mezi nejlepší polské trancové DJs. A v tom mě rozhodně utvrdil. Začal půvabným Ferrin & Low – Westworld, následovalo euforické Duderstadt – Beautitude a samozřejmě nemohl chybět hit, jímž se jako producent proslavil – zasněné Oxygene Essential. Do upliftingu občas zařadil i tvrdší věci a celou svou hodinku zakončil techtrancovou peckou Armin van Buuren – Control Freak (SvD Remix). Skvělý set na konec party!

Hlavní negativum bylo již zmíněno – prach (zejména ve stanech). Poláci taktéž nejsou experti na party atmosféru, což lze lehko vysvětlit nízkým obsahem alkoholu v jejich pivu a nedostupností jakýchkoli dalších alkoholických nápojů (mimochodem právě na pivo se stály nejdelší fronty a vychutnat si místní zlatý mok v klidu na lavičce bylo kvůli nedostatku místa takřka nemožné). Trochu malicherná výtka - či spíše doporučení - míří k absenci dnb stage, přeci jen rovné beaty mohou začít po delší době nudit a zlomeniny by si jistě své příznivce našly. K pozitivům řadím ceny, nabídku doprovodných programů, relativně hodně místa (i v době, kdy hrály největší hvězdy, nedělalo problém dostat se do prvních řad), světelnou show na mainstagi a celkovou nezaměnitelnou atmosféru open-airu. Otázka je, zda spojovat tento event s legendárním Global Gatheringem; dle mého názoru se jednalo o dobrou, průměrnou party, která však měla s GG společný pouze název.