Tak jako na mnoho dalších zahraničních akcí jsme i na Love Parade připravili autobusový zájezd. Všichni jsme odjeli v sobotu v 1:15 hod. plni očekávání a napětí, jak si město Essen a pořadatelé nově poradí s touto obří párty. Do Essenu jsme dorazili kolem půl jedné odpolední, kdy jsme celkem rychle našli dobré místo na stání, nedaleko hlavního nádraží. Udělali jsme povinné skupinové foto a mohli jsme vyrazit vstříc novým zážitkům. Hned po několika ujitých metrech na nás dýchla atmosféra rozpařeného města - všude spousta natěšených lidí. Aparatury v obchodech a v restauracích silně připomínaly atmosféru Streetparade - dá se říct, že akcí žilo celé město.



Za cca 30 minut jsme se propracovali k samotnému začátku akce. Podle oficiálních odhadů se na letošní Love Parade sjelo 1.200.000 lidí (pořadatelé letos očekávali okolo 600.000), což je naprosto neskutečné číslo, jelikož více lidí bylo na Loveparade pouze v roce 1999 (1.500.000), kdy tato párty zažívala svůj největší boom! Od samého začátku zde panovala skvělá atmosféra (dokonce i přes to, že ještě nezačala hudební produkce), všichni byli přátelští a nikdo se nikam netlačil. Přesně ve dvě hodiny se rozezněla hudba na všech floatech a párty začínala velmi prudce nabírat na otáčkách.



Od samého začátku jsem se držel u floatu číslo 15, který okupovala eskadra DJs z Německého rádia Sunshine-live. Ze začátku se rozezněl hardstylový sound v podání snad nejmladšího DJe Německa, Raveboye. Ten hrál cca 45 minut a poté ho za mixákem vystřídal Klubingman, který zahrál celkem slušný mix tranceu s elektrem, ochucený o prvky houseu. Po Klubingmanovi nastoupil DJ Falk a začal svůj set nepříliš záživným elektrohousem, a tak po pár minutách přešel raději na komerční trance, přes který zklouznul až do hardstyle soundu. Po Falkovi nastoupil Pulsedriver, ale toho jsem slyšel asi jen prvních 5 minut, jelikož zde zrovna projížděl float číslo 7, který okupovala banda z německého klubu Tunnel. Přešel jsem tedy přes cestu a nechal se unášet v rytmu kvalitního hardstylu. Zazněly zde skladby od Zanyho – Nothing als Matthers, Prophet – Sensation Black Anthem, Issac - Waiting For. V tomto duchu se nesla necelá hodinka a tak přišel ten správný čas pro další změnu. Další float, který jsem potkal, jsem měl i předem v plánu okouknout. Byl to float číslo 29, na kterém zrovna diktoval hardcorový Outblast. Jeho set byl zřejmě nejrychlejší, co jsem na letošní Loveparade slyšel.



Po zhruba další hodině, kdy jsem neúnavně lítal od floatu k floatu, jsem dorazil k patnáctce, kde jsem potkal parťáka ze zájezdu, a spolu jsme se vydali na opačný konec ulice, kde jezdily další floaty. Došli jsme opět k 29ce, kde zrovna válel Wittekind. Zůstali jsme na něho asi 20 minut a  poté jsme okoukli dalších asi 5 floatů, přičemž u každého jsme chvilku pobyli a zase jsme šli dále. Mezitím jsme po dlouhém hledání našli větev, na kterou jsme pověsili Českou vlajku a hned se u nás objevil reportér TV Nova. Pak už jen stačilo vlajkou zamávat a tu a tam se k nám přihlásil nějaký ten našinec. Hlásili se k nám ale i Němci (hlavně fandové Dortmundu, kteří stále pamatují Tomáše Rosického a Jana Kolera), Holanďané a dokonce i Turci, Francouzi atd. Jak jsem tedy už výše psal, panovala zde po celý den opravdu velmi přátelská atmosféra, jakoby si drtivá většina účastníků vzala k srdci letošní motto „láska je všude“.



Na hlavní stage jsme se dostali až po deváté hodině a hned nás ohromila její velikost. Byla mnohem větší než v Berlíně a také světelná show byla mnohem propracovanější, než v předchozích letech. Zároveň i prostor kolem celé stage (Berlínské náměstí) byl neuvěřitelně rozlehlý, a tak masa lidí kolem celé stage vypadala naprosto úchvatně. Na stagei se střídali Live-vystupující s DJs. Díky tomu, že jsme mávali vlajkou, se kolem nás zanedlouho vytvořil český minikotel a nahodili jsme dokonce i pokřik „kdo neskáče není Čech“, při kterém skákali i němci. Dá se říci, že touto dobou nešlo vůbec o to, kdo a co hraje, ale šlo především o panovačnou atmosféru. Byla to zkrátka jedna velká párty, na které se všichni maximálně bavili. Jediné co jsem stačil postřehnout bylo, že Moby nejspíš nevystoupil. Těsně před koncem nastoupil za mixák Westbam a bylo znát, že je v Německu velkou ikonou taneční scény, jelikož už tak ohromující atmosféra během jeho setu dále gradovala, a když kolem 23 hodiny zahrál loňskou a letošní hymnu Loveparade, mohli se všichni doslova zbláznit. Závěr akce jak má být. Celá Loveparade skončila pozvánkou do dějiště příštího ročníku, do Dortmundu. Nevím jak vy, ale já tedy chybět rozhodně nebudu!



Na závěr mohu říct, že přesun Loveparade do Essenu prospěl, a to ve více směrech. Místo konání bylo naprosto úžasné, citelně ubylo „zfetovaných hovad“, přišlo mnohem více lidí než v předchozích letech a u hlavní stage se dalo v pohodě hýbat. Po skončení párty jsme si chtěli projít ještě jednou celou trasu. Na ulici, kde odpoledne jezdili floaty, nyní už řádily úklidové čety, bagry a náklaďáky. Při cestě k autobusu jsme se zastavili ještě u jedné restaurace, kde byla vyvalená aparatura a asi 1000 lidí kolem pařilo. Dali jsme si opět „kdo neskáče není Čech“ a opět se k nám připojilo mnoho dalších. To jen další nepopsatelný zážitek. Asi po hodině jsme se vydali směr bus a v 5 hodin ráno vyrazila celá naše parta směr Praha. Na Hlavní nádraží jsme dorazili kolem 15 hodiny.