Na Hlavním nádraží v Praze se krátce po půlnoci sešlo přesně 80 lidí z Čech i Slovenska s jediným cílem – vydat se na jednu z největších akcí letošního roku. Někteří z nás se ještě před odjezdem vydali na „warmup“, ať už to byl parník Dance radia, nebo koncert Chemical Brothers a tak atmosféra prvních pár hodin cesty v buse byla značně veselá. Po jedné hodině ranní jsme se vydali na cestu směr Švýcarsko. Pohodlné Irisbusy poskytly poměrně slušný komfort – dostatek místa, klimatizaci, občerstvení (0,5l piva za 20,-) a dvě televizní obrazovky. Po dvouhodinových intervalech jsme stavěli na přestávky a tak i kuřáci nemuseli mít strach z nedostatku nikotinu. Do Curychu jsme bez problémů dorazili po jedenácté hodině dopolední.



Počasí, jak už tento rok býva nemilým zvykem, opět vypadalo velice špatně. Při průjezdu Německem i Rakouskem jsme několikrát zastihli bouřku a i v Curychu bylo zataženo a chvílemi poprchávalo. V půl jedné ale déšť nadobro ustal a tak jsme mohli nechat pláštěnky v klidu. Ihned po tom, co organizátor (djdkdave) vydal povolení k rozchodu, rozutekly se menší skupinky po okolí a většinu z nich jsme již neměli šanci až do rána vidět. Od stanoviště autobusu jsme se vydali přes Hlavní vlakové nádraží (kde se mimo jiné hrálo na vnitřním stagei od poledne až do šesti do rána) podél řeky až na Bürkliplatz, hlavní stage celé akce (dohromady zde byly 4 obří prostranství plus pojízdné kamiony). Tento přesun nám zabral kolem půl hodiny. Pohybové ústrojí na Street parade dostalo opravdu zabrat.



Trochu jsme se zorientovali po okolí, určili si místo a čas setkání při případném rozdělní a z reproduktorů na náměstí se rozezněly první beaty Djského dua Aly & Fila. Party mohla začít. S přibývajícím časem se ulice, mosty a náměstí začaly neuvěřitelně rychle a moc plnit. Očekávaná návštěva byla 700-900 tisíc lidí a podle informací medií se tato čísla skutečně vyplnila! Pro mě poměrně nepředstavitelná masa lidí. 20 metrů od hlavní stage jsme si utvořili menši kruh o cca 10-ti známých, doprostřed umístili občerstvení a batohy a rozhýbali jsme se do rytmů elektronické hudby. Obklopeni skvělými lidmi z různých koutů světa jsme se tělem i duší zapojili do této monstrózní akce. Spousta lidí z Holandska, Německa, Francie, ale i z Ameriky, Austrálie, Jižní Afriky a Asie. Opravdu kosmopolitní party. Alkohol v naší krvi poměrně rychle stoupal především díky empatii všech okolo - tancujete, najednou Vám do ruky někdo vrazí láhev, tak se napijete. Vrátíte jí a v ruce už máte další. Tímto způsobem jsme byli opravdu rychle v náladě :). Za večer jsem ochutnal neskutečné množství alkoholických nápojů a musel jsem si v jednu chvíli asi na hodinu sednout na lavičku u řeky, abych se trochu vzpamatoval. Ve 14:00 začal hrát Sander van Doorn, kterého mám zafixovaného díky energickým setům a chytlavým melodiím. Hodinu dlouhý setík opět uběhl strašně rychle, ale za odměnu na nás konečně vykouklo i sluníčko a jasné nebe vydrželo i v průběhu noci. Každou půlhodinu projížděly kolem Bürkliplatzu kamiony, ze kterých se linula další taneční hudba – house, progressive, techtrance atd. Kamionů - tzv. Love mobilů projelo přesně 23. Každý jinak vyzdoben, všechny ale byly kompletně obklopeny lidmi.Dj Andrew, po něm James Zabiela & Nic Fanciulli, Perry O´Neil. Djs se střídali vesměs v hodinových intervalech a čas ubíhal až moc rychle. V sedm hodin večer se naše skupinka setkala v busu a mohli jsme vyrazit zpět do centra dění.



Ve 20:00 začala zářit další velká hvězda jménem Markus Schulz – jediný zástupce z USA. Luxusní atmosféra, ale v těchto chvílích již nebylo téměř k hnutí. Zabrali jsme si další místečko, tentokrát u semaforu pro chodce. Na něj jsme pověsili vybavení a opět se pustili do tance. Jedna z mála věcí, která mě během večera zarazila, jak málo lidí se hudbou baví naplno. Když stojíte v davu, ve kterém 10% tancuje, 20% se kýváním hlavy pohybuje do rytmu, 10% se někam prodírá, 40% jenom stojí a zbylých 20% neví o světě, je to trochu smutný pohled. Na druhou stranu ale vím, že my, co jsme přijeli z Čech, jsme se po celý večer hudbou bavili a nepřijeli jsme se na ní jen dívat. Ne nadarmo se traduje, že Česko je plné party people.

V půl 11 večer nastoupil v současnosti nejoblíbenější tranceový Dj, kterým není nikdo jiný než Paul van Dyk. Co mě mile překvapuje, že jeho trance se pomalu, ale jistě začíná ubírat mnohem intenzivnějším směrem (progressive trance). Není to již ten klasický styl, jakým se prezentuje třeba Armin van Buuren. Proto byla tato hodina a půl vyvrcholení celé akce a když o půlnoci PVD končil, měl jsem slzy na krajíčku. Těžko Vám popíšu své pocity, protože kdo něco podobného nezažil, tak prostě neví.

Oficiální Street parade skončila, to ovšem rozhodně neznamenalo konec noci. Po Curychu bylo nespočet afterparty, ty největší se konaly v klubu Energy , kde vystoupil například opět Sander van Doorn s Lunou, Dj Tocadisco, Marcel Woods, Djka Tatana, Showtek a další. „Co se týče Energy, určitě byla afterparty lepší než vloni co do hudby a lidí bylo o něco málo,“ dodal k afterparty Dave. My jsme se nejprve odebrali opět k autobusu, odložili některé věci a před jednou jsme se odebrali i s českými vlajkami na hlavní nádraží, kde ale nebylo opravdu k hnutí. Bohužel na dav mačkajících se lidí někteří z nás doplatili ztrátou věcí – jeden člověk přišel o fotoaparát z ledvinky, další o mobilní telefon z kapsy. To nám trochu pokazilo náladu a proto jsme se odebrali ve tři hodiny zpět k autobusu, kde již čekalo asi 25 lidiček.



Kvůli bezpečnosti našich věcí a nezbytnému spánku řidičů autobusu jsme se měli vrátit až kolem šesté hodiny ranní. Autobusy byly během večera několikrát otevřeny (naposledy od jedné do dvou). Tři slečny ale dohodu nedodržely a ve dvě hodiny ráno ztropily s řidiči scénu a nechtěly se odebrat z autobusu. Samozřejmě chápu, že někteří z nás toho měli již plné nohy, ale organizátor nás všechny s podmínkami seznámil a tak je mi líto, že tyto problémy vůbec nastaly. Asi do půl čtvrté jsme se pohybovali na parkovišti, poté jsme se domluvili s jedním řidičem a ten nám umožnil vstup dovnitř. Druhý bus byl otevřen v pět, o hodinu dříve oproti plánům, za což řidičům děkuji. Autobusy prostě nemohou být po dobu 18-ti hodin neustále otevřeny.

V šest hodin jsme se všichni v pořádku sešli, spočítali stav a vydali se na cestu domů. Zpáteční cesta se ale pro autobus číslo dvě proměnila v nepříjemnou zkušenost, to když nás na německém území zastavila policejní hlídka. Když se probouzíte a najednou před Vámi v uličce stojí pět policistů a začnou rozkazovat, není to nic příjemného. Bylo mi ihned jasné, že nejde o kontrolu pasů, ale o razii. Na akci se vyskytovalo nepřeberné množství drog, takže autobus mladých lidí byl poměrně lákavý cíl pro německé policisty. Po jednom jsme byli vypouštěni z autobusu, kde si nás vzal na starost policista a proběhla kompletní osobní prohlídka (všechny své věci jsme si museli z busu vzít ven). U někoho méně, u jiného více důkladná, ale všechny kapsy, tašky a krabičky byly prozkoumány. V policejní dodávce někteří museli dokonce i zouvat boty a sundavat kalhoty. Docela ponižující bylo i chování policistů, když nás uvnitř autobusu slečna okřikovala, abychom byli zticha, každý náš pohyb byl sledován a když jsem zkoušel vytáhnout fotoaparát, bylo zle. Vezmete si žvýkačku, odhodíte obal do koše ze kterého jej ihned tahá Helmut a kontroluje, jestli jste do alobalu neumístili drogy a rovnou zkontroluje i prázdné plechovky? Hezky pěkně. Žádné problémy naštěstí nenastaly, jen byla udělena 50-ti eurová pokuta jednomu člověku (netroufám si odhadovat důvod). Hodinu a čtvrt dlouhá prohlídka skončila a my jsme mohli pokračovat. Za pár hodin jsme dohnali první bus a při přestávce jsme se podělili o zážitek.

Cesta v autobuse číslo 2 byla nejen díky razii pro některé tvrdou zkouškou nervů. V zadní časti se usídlila část redakce poslouchej.net – B2lik, Wajdak, Keepsmile a Bladeblade. Kdo s námi jel, ví, o čem mluvím a doufám, že jsme Vás moc neotravovali. Za Rozvadovem se v autobusu ještě rozdalo několik časopisů s CD a DVD, plakáty, letáky a samolepky k Summer of love a proběhla i menší písemná anketa všech účastníků zájezdu (díky všem za super spolupráci). Několik vylosovaných výherců obdrželo po příjezdu do Prahy odměnu za anketu (VIP lístky, vstupy a tričko k Emotionu – akci konané v Brně v říjnu). Z anket vyplynulo, že se zájezd vyvedl a většina z nás byla spokojena. Za to jsem velice rád a budu se těšit na další podobné výlety. Díky taky všem novým známým, kteří se mi přičinili za nezapomenutelných 40 hodin mého života. Street parade je opravdu parádní akce, kterou překoná snad už jen Love parade. Zájezd nás vyšel na 1450,- Kč, jelikož se platila pouze cesta, vstup na akci byl zdarma. Útrata se také nevyšplhala do závratných výšek a tak v poměru cena/zážitek je pro mě tato akce naprosto unikátní. A jelikož jsou ještě nějaká volná místečka na Love parade, určitě neváhejte. Více info o zájezdu.