Z Prahy jsme odjeli v pátek, před jednou hodinou odpolední a cesta probíhala jako obvykle celkem hladce, až na jednu megazácpu, která nás stála cca 2 hodiny času a proto jsme na místo dorazili s menším zpožděním, kolem půl desáté večer. Rozbalili jsme české stanové městečko, vyřídili si vstupenky a už nám nic nebránilo ve vstupu do areálu, který byl obehnán plotem s ostnatým drátem, což bylo velmi působivé.



Po celkem vlažné kontrole jsme se chvilku rozkoukávali, obešli si areál, ve kterém bylo přehršel stánků se vším možným, počínaje suvenýry a konče třeba u prodeje vinylů, všude hromady jídla, nepřeberného množství a druhů. Po obchůzce jsme si také museli najít náš budoucí styčný bod, kterým se stal po celý víkend stan anglického klubu Gatecrasher, dá se říci, že ať jsem tam přišel kdykoli, tak tam byl nějaký ten Čech. Stan Gatecrasheru byl umístěn nejdále od vchodu a byl postaven na vršku jednoho z bunkrů. Mimochodem vydrápat se tam byl celkem náročný kousek, obzvláště pak v neděli ráno, když už jsem jel na poslední rezervy sil.

Jako první set jsem si dal dvouhodinovou jízdu Alexx Morph b2b Woody van Eyden, ti dva mě velmi, ale velmi překvapili, jelikož zahráli naprosto úžasný energický trance set. Hlavně pak Woody je neuvěřitelný showman a bylo vidět, že si to opravdu užívá „na plný koule“. Během jejich setu rozhazovali do publika trička s potiskem „I Love Trance“ a ke konci se jedno triko dostalo i ke mně, což mě samozřejmě velice potěšilo a hned jsem si ho oblékl. Už teď se nemohu dočkat, až si oba zase poslechnu tuto sobotu na Streetparade.



Po skončení jejich setu jsem se vydal prozkoumat zbytek areálu, omrknout zbylé stage a pak honem na tu hlavní, kde měl již začínat Paul van Dyk. Ten se ovšem zpozdil asi o 15 minut a vzniklou mezeru vyplnil Tillmann Uhrmacher. Po oněch 15 minutách začal hrát současný DJ číslo 1. Ze začátku to nebylo úplně to pravé ořechové, ale asi od 3 songu se vše ubralo správným směrem a mohu s klidem v duši říct, že to bylo jeho nejlepší vystoupení za posledních pár let (alespoň pro mě určitě). Zahrál plno songů ze svého nového alba, a to dokonce i Live! např. New York City, White Lies, Dolce Vita, Get Back, Far Away, Blows My Mind a jeho klasiky Nothing But You (Paul van Dyk 2007 Live Edit) a Times of Our Lives, zahrál i další geniální tracky: Alex Morph & Rank 1 - Life Less Ordinary, FKN ft. Jahala – Why, Anthem od Filo & Peri.



Po skončení Dykova setu jsem se přesunul zpět do Gatecrasheru, kde tou dobou začal hrát Rank 1. Na tohoto jsem byl také velice zvědav, protože jsem ho Live ještě neslyšel a to jsem musel rozhodně napravit. I on zahrál naprosto výborný set, umně kombinoval techtrance s upliftem, slušně komunikoval s publikem (ovšem na Woodyho van Eydena neměl ).

Když skončil Rank 1, přesunul jsem se do stanu Century Cirkus, kde tou dobou válel Felix Kröecher. Jeho schranz sety mě opravdu baví, umí tomu dát ten pravý říz a vytvořit nezaměnitelnou atmosféru. Rozhodně to byl takový příjemný ranní budíček. Asi po 40 minutách jsem se přesunul na hlavní stage, kde tou dobou již hráli Above & Beyond. Zahráli opravdu krásně a tak opět potvrdili, že jsou v současné době zřejmě nejlepší v oboru uplifting trance a jednoznačně mě potěšili, když zahráli např. Breakfast - The Sunlight, Remo-Con - Cold Front, Super 8 & DJ Tab – Suru, Bedrock - Heaven Scent a samozřejmě i své skladby Buzz, Oceanic, Home, Alone Tonight. Finále obstaral jejich Good For Me, čímž jsem se dostal do 7 nebe :o). To byl konec pátečního programu, který se vyvedl naprosto nad očekávání.



Po příchodu k mikrobusu nás ovšem čekalo nemilé překvapení, protože mikrobus byl pryč, bohužel pořadatelé zavřeli naše parkoviště a museli jsme cca hodinu počkat, než ho vpustili zpět do areálu, za což se všem účastníkům zájezdu omlouvám, už se to nestane. Po spánku, který v mém případě trval zhruba 5 hodin, jsme se vydali prozkoumat nedaleký kemp. Ten byl opravdu obrovský a snad u každého třetího auta byla soukromá stage, dokonce tam lidi měli vlastní aparaturu včetně gramců a mixáku. Uprostřed kempu byl zřízen stan se sprchami, na cca každých 100 metrech byla umístěna cisterna s pitnou vodou, stánky s jídlem, pitím, se zmrzlinou atd. Bylo to zkrátka obrovské, mohlo tam být kolem 30.000 lidí, možná i víc. Po prohlídce kempu jsme se vydali kyvadlovou dopravou do nedalekého Kastellaunu. Autobusy jezdili v intervalu cca 2 minuty, takže jsme čekali snad jen pár vteřin a už jsme jeli.

V Kastellaunu jsme si dali velkou pizzu s colou a prošli jsme si město. Hromadně jsme se shodli na tom, že bychom se tam z fleku odstěhovali, je to opravdu krásné město. Ještě před odjezdem zpět do kempu jsme si nakoupili tekutiny v nedalekém supermarketu a redbuly ve specializovaném obchodu s nápoji, a pak honem na kyvadlovku, protože se již nebezpečně blížila šestá hodina. Po příjezdu do kempu nás čekala ještě procházka na naše VIP parkoviště, kde jsme se přidali ke zbytku naší skupiny a pomalu se začali trousit směr pártyareál.

Do areálu jsem se dostal krátce po sedmé hodině, tentokrát ovšem byla kontrola o dost důkladnější, což mě docela překvapilo, jelikož chtěli vidět i peněženku. Po kontrole jsem se vydal sehnat triko s mojí vytipovanou kombinací. Na všech stáncích bylo napsáno, že je již vyprodaná a já už přestal doufat, že to triko seženu. Nakonec ale jako zázrakem prodávající u posledního stánku našel poslední triko toho druhu a dokonce v mé velikosti! Bomba! Hned jsem si ho koupil!



Pak jsem již zamířil najisto směr Gatecrasher, kde měl za pár minut vystoupit Menno de Jong. Odchytil jsem ho ještě před stanem, ve kterém se v tu dobu nacházelo asi jen 6 lidí včetně DJe. Vyfotil jsem se s ním, podepsal se mi a šel na věc. Během cca 10 minut se stan celkem zaplnil, čemuž jsem se docela divil, protože na začátku nás tam bylo tak 20. To, co Menno předvedl nemá obdoby, zahrál snad ten nejlepší trance set jaký jsem slyšel. Myslím, že za rok dva bude v top 10 DJs světa. Úžasný výběr skladeb, perfektní přechody a parádní komunikace s lidmi ho k tomu přímo předurčují. Zahrál úžasné skladby, např. Global Experience – Madras, Vincent De Moor - Fly Away, Paul Van Dyk & Giuseppe Ottaviani - Far Away, své Nolthando a jako bonbónek nakonec Pascal Feliz - From Inside The Speaker. Pro mě osobně to byl bezpochyby nejlepší set na Nature One 2007. Po Mennově vystoupení jsem si i se zbytkem naší skupiny musel odpočinout, protože nás totálně odrovnal! Po cca 20 minutách odpočinku jsem se vydal prozkoumat okolní stage a nakonec jsem zakotvil ve stanu Energy, kde zrovna začali svůj set Vibration & Torex Hráli jak jinak než libově. Střídali uplity s techtrance tracky, což bylo jako celek velice zajímavé a to se mi líbilo. Zahráli Megashiru, Marcel Woods - Lemon Tree, FKN ft. Jahala – Why, Tomcraft – Loneliness v úžasném techtrance remixu, který jsem doposud ještě neslyšel. Tento set mě příjemně naladil na pokračování na hlavní stagei, kam jsem se přesunul okolo půl dvanácté, abych slyšel Ferryho Corstena. Byl jsem na něj velmi zvědav, protože mě před třemi týdny na Dance Valley celkem zklamal, ale rozhodl jsem se mu dát ještě druhou šanci. Ferry ji doslova chytil za pačesy a zahrál opravdu parádní trance set. Během jeho devadesátiminutového vystoupení zaznělo několik jeho kousků jako třeba Beautiful, L.E.F, Brain Box a finálového Junk ve Flashover Mixu. Vedle toho zahrál skladby Lange - Angel Falls, Kyau & Albert - Always A Fool, Oceanic od Above & Beyond, Sander van Doorn – Riff. Opravdu skvěle zvládnutá druhá šance, napravil si u mě reputaci.



Po skončení Ferryho setu nastoupila asi na 20 minut trojice Nature One Inc. Live, během jejich vystoupení proběhl opravdu velkolepý ohňostroj, a tak si z jejich setu pamatuji pouze hymnu celé Nature One, Das Dreizehnte Land.

Po skončení setu Nature One Inc. nastoupil Carl Cox, poslouchal jsem ho asi 10 minut, ale moc mě nezaujal, tak jsem se vydal opět do klubu Gatecrasher, kde tou dobou již hrálo německé duo Kyau & Albert. Pánové tentokrát zahráli na jejich poměry celkem tvrdý set, ale celkově jim sedl. Kdo byl na polských Creamfields, tak tam zahráli zhruba podobně, možná na Nature hráli ještě o chloupek tvrději. Zahráli své songy jako Megashira, Always A Fool, a jako finálovou dali můj oblíbený song Are you Fine. Po nich nastoupil za mixák Ronski Speed a já měl dilema, zda mám zůstat, nebo jít na Armina. Nakonec asi po deseti minutách vyhrál Armin a tak jsem spěchal na hlavní stage, kde tou dobou končil svůj set Carl Cox.



Začátek Arminova setu předpověděl jeho pokračování, hrál nefalšovaný trance. Vlastně celý jeho set byl úžasný a blížil se kvalitativně jeho vystoupení na ASOTu 300, kde zahrál podle mě asi nejlepší set, co jsem od něj slyšel. Bohužel i na mě dopadla kolem čtvrté hodiny únava a na nohou mě držela jen ta úžasná hudba. Zhruba v půlce Arminova setu jsem byl polit „živou vodou“, zmobilizoval jsem poslední síly a začal jsem přímo řádit. Dostal jsem se do nefalšovaného hudebního transu (jsem abstinent, nehulím a drogy také neberu). Armin zahrál samozřejmě i svou produkci v podobě Rush Hour, If You Should Go a Serenity v perfektním Signum Remixu, pak také FKN feat. Jahala – Why, Above & Beyond pres. Tranquility Base – Oceanic, Thomas Bronzwaer – Resound, Sean Tyas pres. Logistic - One More Night Out a jako finálovou zvolil Anthem od Filo & Peri. Řekl bych, že to byl Arminův druhý nejlepší set vůbec, během něhož se dojetím asi třikrát rozbrečel. Jeho set byl opravdu nezapomenutelným zážitkem jak po hudební, tak i po emocionální stránce. Po jeho skončení jsem se naposledy vydal do Gatecrasheru, kde tou dobou hrála bratrská dvojice z Německa, Duderstadt. Ti hráli back2back, a tak jako ostatně všichni DJs, co jsem během těch dvou dnů slyšel zahráli parádně, hráli spíše svižnější skladby. Za všechny uvedu Lemon Tree od Marcela Woodse. Moc se mi líbili a doufám, že je někdy uslyším i u nás.



Na otázku, kdy se konečně ukáží u nás mi odpověděli, že čekají, až je někdo zabookuje (tedy trochu podnět pro naše promotéry). Poté jsem se naposledy přesunul na hlavní stage, kde to zrovna rozpálil Ital Giuseppe Ottaviani. Jeho set byl také velmi povedený, takže se dá říci, že ani jeden DJ za celé dva dny nezahrál podprůměrně, což je pro mě neuvěřitelné zjištění, doposud se mi to ještě nikdy nestalo! Po skončení Giuseppeho setu jsem si ještě u zadního vchodu počkal na autogram, který jsem ukořistil i přes to, že velmi pospíchal, a poté jsem se šel podívat ještě do Century Circus, kde zrovna končil set Robert Natus a začínal hrát Sven Wittekind. Byl to sice mazec, ale už jsem neměl sílu se jakkoli hýbat, takže to byl úplný konec a chvilku před osmou hodinou jsem to definitivně zabalil a šlo se směr minibus.

Celkové hodnocení akce mohu shrnout do slovního spojení „naprostá bomba“, není snad nic, co bych mohl celé Nature One vytknout, bylo to od začátku do konce naprosto dokonalé. Ten kdo tam nebyl, přišel opravdu o moc. Tahle akce za ty prachy opravdu stála, byla to nejlepší párty na které jsem kdy byl!