Nejen 15 minut slávy na Benátské noci
Ač se to nezdá, tak maloskalské Benátské noci bylo letos již 15 let. Tradiční multižánrový festival opět nezklamal zaběhnutým line-upem, malebným českorájským okolím a vysokou návštěvností, která byla ještě o něco vyšší než pořadatelé doufali.
Úvodní seznámení
Festival Benátská noc na Malé Skále zapouští své kořeny ke konci července léta páně 1992, kdy v krásném prostředí Českého ráje vystoupilo méně než deset kapel, samozřejmě pouze na jedné scéně a tehdejší festival byl spojen s koncem kulturního léta na Malé Skále. Když se nad těmito údaji zamyslíte, tak v porovnání s dnešní pověstí vám přijdou asi poněkud absurdní a neuvěřitelné. Od toho roku ale uplynulo v řece Jizeře, která protéká obcí Malá Skála, již mnoho vody a mnohé se od té doby změnilo. Už se nehraje pouze na jednom pódiu, ale rovnou na třech velkých a dvou menších, počet kapel už se počítá na desítky a přichozivších diváků je rok od roku více, letos počet v předprodeji prodaných lístků dosáhl magického čísla 15.000. Vůbec číslo 15 provázelo letošní festival od začátku do konce: 15.000 lístků, 15. výročí a 15ti minutový famózní ohňostroj, kterým překvapili všechny účastníky pořadatelé ihned po doznění posledního tónu písně skupiny Kabát.
Co se týče hudby...
Žánrové složení na Benátské noci bylo vždy kvalitní zárukou výborné hudby, při kterém si přišli na své jak rockově založení posluchači, tak i vyznavačí popové, folkové i metalové hudby. 4.000 prvních návštěvníků, kteří dorazili v pátek dopoledne určitě přilákal program svými prvními festivalovými hvězdami – Tři sestry, Divokej Bill, Wohnout společně se zahraničními holandskými The Gathering nebo německými Edguy.
V sobotu už se nápor návštěvníků vyšplhal na maximum. Počet obce Malá Skála, kterou obývá pouhá tisícovka tamních usedlíků, vzrostl patnáctkrát a bylo to vidět i přes nepřízeň počasí, která bohužel je již tradičním nepřítelem této akce. Ovšem zdálo se, že občasnými, ale silnými přeháňkami se nenechali lidé odradit od bohatého sobotního programu. Odpoledne byla „hlava na hlavě“ před všemi třemi stagemi.
Na black stage (hlavní scéně) během odpoledne vystoupila tradičně milá, usměvavá a pohodou nabitá Mňága a Žďorp, staronový Michal Hrůza, bývalý člen skupiny Ready Kirken, extrovertní kytarista a bavič Xavier Baumaxa, Anna K., která stejně jako na Rock for people schytala na své vystoupení déšť a slovensky notoricky známé songy přidal Meki Žbirka. Po setmění nějvětší kus koláče naservírovala teplická skupina Kabát se svojí světelnou a energickou show. Kabáti na festivalech vystupují jen sporadicky a tak přišly na řadu přátelské vztahy s organizátory a jejich účast na jubilejním ročníku byla zaručena. A hned po nich černou scénu obsadila americká rocková legenda působící na ostrovní Anglii Suzi Quatro, která se stoprocentním nasazením zahrála několik titulů ze své loňské novinky alba Back to the drive a samozřejmě staré známé songy.
Ale ani na ostatních stageích si nemohli stěžovat na nedostatek prozpěvujích si diváků. Za všechny zmíním třeba skupiny České srdce, Bůhví, Burma Jones, Děda Mládek I. B., zpěvačku Ivu Frühlingovou, Janka Ledeckého nebo Petera Nagyho.
Postřehy a dojmy
Jelikož jsem přijela až v sobotu dopoledne, tak první problém nastal již ve chvíli, kdy jsem hledala nějaké volné místo na můj přenosný domov. Ukázalo se, že podobný problém má více lidí. Všichni zběsile prohledávali břehy řeky Jizery, kde byly stany postaveny v podstatě na jakémkoliv místě, kde se postavit dal, tak aby byl alespoň, co nejblíže areálu. Bohužel nebylo vyloučeno, že si najdete volný „plac“ až dva kilometry od areálu. Stanové městečko bylo pouze pro hosty s celofestivalou vstupenkou a to jen do naplnění kapacity.
Jako další, poněkud mimózní a nešťastné se mi zdálo umístění karavanu, kde se vyřizovaly V. I. P. a press vstupy, protože byl umístěn úplně někde jinde než hlavní vchod a pokladny.
Již při prvním pohledu do areálu byly vidět následky pátečního dne. Po zemi se povalovaly kelímky či jiné odpadky a odpadkové koše byly naplněné během hodiny a na další doplnění pytlů už asi nezbyly peníze???tudíž se pak už nikdo neobtěžoval je vyhledávat a odpadky a jiné předměty postupně začaly zaplňovat celý areál, takže v noci už nebylo tak říkajíc kam šlápnout. Tady si dovolím srovnání s Rock for people, kde i přes obrovský počet účastníků, bylo opravdu čisto a to pouze z toho důvodu, že pořadatelé propláceli vybrané plastové kelímky a jak je vidět, tenhle druh businessu se v těchto případech vyplácí.
Bohužel rozmary naší modré planety neznají hranic, takže se na Malou Skálu několikrát přihnaly silné dešťové přeháňky a tak cesta podél řeky, kterou se přicházelo i odcházelo a která měla na šířku tak dva metry, vypadala jako scéna z filmu Už zase skáču přes kaluže a lidé se pomalu sunuli jako ovce na porážku do a z areálu. Poslední věc, která se mi zdá trochu nešťastná, je řešení časového harmonogramu. Od začátku se překrývala vystoupení jednotlivých účinkujících, což znemožňovalo plynulé přechody z jedné stage na druhou. Ale i přes malé nedostatky a drobné problémy Benátská noc určitě zůstane mezi špičkou českých letních festivalů.
Festival Benátská noc na Malé Skále zapouští své kořeny ke konci července léta páně 1992, kdy v krásném prostředí Českého ráje vystoupilo méně než deset kapel, samozřejmě pouze na jedné scéně a tehdejší festival byl spojen s koncem kulturního léta na Malé Skále. Když se nad těmito údaji zamyslíte, tak v porovnání s dnešní pověstí vám přijdou asi poněkud absurdní a neuvěřitelné. Od toho roku ale uplynulo v řece Jizeře, která protéká obcí Malá Skála, již mnoho vody a mnohé se od té doby změnilo. Už se nehraje pouze na jednom pódiu, ale rovnou na třech velkých a dvou menších, počet kapel už se počítá na desítky a přichozivších diváků je rok od roku více, letos počet v předprodeji prodaných lístků dosáhl magického čísla 15.000. Vůbec číslo 15 provázelo letošní festival od začátku do konce: 15.000 lístků, 15. výročí a 15ti minutový famózní ohňostroj, kterým překvapili všechny účastníky pořadatelé ihned po doznění posledního tónu písně skupiny Kabát.
Co se týče hudby...
Žánrové složení na Benátské noci bylo vždy kvalitní zárukou výborné hudby, při kterém si přišli na své jak rockově založení posluchači, tak i vyznavačí popové, folkové i metalové hudby. 4.000 prvních návštěvníků, kteří dorazili v pátek dopoledne určitě přilákal program svými prvními festivalovými hvězdami – Tři sestry, Divokej Bill, Wohnout společně se zahraničními holandskými The Gathering nebo německými Edguy.
V sobotu už se nápor návštěvníků vyšplhal na maximum. Počet obce Malá Skála, kterou obývá pouhá tisícovka tamních usedlíků, vzrostl patnáctkrát a bylo to vidět i přes nepřízeň počasí, která bohužel je již tradičním nepřítelem této akce. Ovšem zdálo se, že občasnými, ale silnými přeháňkami se nenechali lidé odradit od bohatého sobotního programu. Odpoledne byla „hlava na hlavě“ před všemi třemi stagemi.
Na black stage (hlavní scéně) během odpoledne vystoupila tradičně milá, usměvavá a pohodou nabitá Mňága a Žďorp, staronový Michal Hrůza, bývalý člen skupiny Ready Kirken, extrovertní kytarista a bavič Xavier Baumaxa, Anna K., která stejně jako na Rock for people schytala na své vystoupení déšť a slovensky notoricky známé songy přidal Meki Žbirka. Po setmění nějvětší kus koláče naservírovala teplická skupina Kabát se svojí světelnou a energickou show. Kabáti na festivalech vystupují jen sporadicky a tak přišly na řadu přátelské vztahy s organizátory a jejich účast na jubilejním ročníku byla zaručena. A hned po nich černou scénu obsadila americká rocková legenda působící na ostrovní Anglii Suzi Quatro, která se stoprocentním nasazením zahrála několik titulů ze své loňské novinky alba Back to the drive a samozřejmě staré známé songy.
Ale ani na ostatních stageích si nemohli stěžovat na nedostatek prozpěvujích si diváků. Za všechny zmíním třeba skupiny České srdce, Bůhví, Burma Jones, Děda Mládek I. B., zpěvačku Ivu Frühlingovou, Janka Ledeckého nebo Petera Nagyho.
Postřehy a dojmy
Jelikož jsem přijela až v sobotu dopoledne, tak první problém nastal již ve chvíli, kdy jsem hledala nějaké volné místo na můj přenosný domov. Ukázalo se, že podobný problém má více lidí. Všichni zběsile prohledávali břehy řeky Jizery, kde byly stany postaveny v podstatě na jakémkoliv místě, kde se postavit dal, tak aby byl alespoň, co nejblíže areálu. Bohužel nebylo vyloučeno, že si najdete volný „plac“ až dva kilometry od areálu. Stanové městečko bylo pouze pro hosty s celofestivalou vstupenkou a to jen do naplnění kapacity.
Jako další, poněkud mimózní a nešťastné se mi zdálo umístění karavanu, kde se vyřizovaly V. I. P. a press vstupy, protože byl umístěn úplně někde jinde než hlavní vchod a pokladny.
Již při prvním pohledu do areálu byly vidět následky pátečního dne. Po zemi se povalovaly kelímky či jiné odpadky a odpadkové koše byly naplněné během hodiny a na další doplnění pytlů už asi nezbyly peníze???tudíž se pak už nikdo neobtěžoval je vyhledávat a odpadky a jiné předměty postupně začaly zaplňovat celý areál, takže v noci už nebylo tak říkajíc kam šlápnout. Tady si dovolím srovnání s Rock for people, kde i přes obrovský počet účastníků, bylo opravdu čisto a to pouze z toho důvodu, že pořadatelé propláceli vybrané plastové kelímky a jak je vidět, tenhle druh businessu se v těchto případech vyplácí.
Bohužel rozmary naší modré planety neznají hranic, takže se na Malou Skálu několikrát přihnaly silné dešťové přeháňky a tak cesta podél řeky, kterou se přicházelo i odcházelo a která měla na šířku tak dva metry, vypadala jako scéna z filmu Už zase skáču přes kaluže a lidé se pomalu sunuli jako ovce na porážku do a z areálu. Poslední věc, která se mi zdá trochu nešťastná, je řešení časového harmonogramu. Od začátku se překrývala vystoupení jednotlivých účinkujících, což znemožňovalo plynulé přechody z jedné stage na druhou. Ale i přes malé nedostatky a drobné problémy Benátská noc určitě zůstane mezi špičkou českých letních festivalů.
DISKUZE
Jméno:
Nadpis:
Text:
Zadejte číslo 144: