Yoji Biomehanika hvězdou Dance Valley
14.7. se v Holandsku uskutečnil jeden z největších hudebních festivalů naší planety s názvem Dance Valley. Letošní ročník navštívilo kolem 60 000 lidí, což je pro našince opravdu nepředstavitelné číslo.
Festival se konal v rekreační oblasti Spaarwoude, která je vzdálena několik kilometrů od Amsterdamu. Nedá mi to a hned na začátku tohoto reportu si rýpnu do pořadatelů, kvůli naprosto nezvládnutému systému značení cesty jsme bloudili přes hodinu po Holandském venkově, než nás byl schopen někdo navést správným směrem! Teprve asi 1 kilometr před odbočkou jsme narazili na první ukazatel! Co se zmatků týče, tak jsme v tom nebyli sami, potkávali jsme desítky aut, které zmateně jezdili od uzavírky k uzavírce a taktéž hledali způsob, jak se dostat na Dance Valley. Naštěstí bylo značení asi jediným výraznějším negativem celé akce, pro nás ovšem dosti podstatným. Na tom by měli organizátoři do budoucna jednoznačně zapracovat.
Když jsme konečně dorazili k branám samotné akce, začal se před námi rýsovat opravdu velký prostor zaplněný různobarevnými stany a otevřenými stagemi. U vchodu byla celkem důkladná prohlídka, takže se toho nedalo moc pronést. Poté jsme se již dostali do areálu, nejprve jsme se chtěli rozkoukat, kde co je, bylo tu toho opravdu moc (stánky se suvenýry, jídlem, ruské kolo, kolotoče, bazény, stánky partnerů atd.), což nám zabralo celkem dost času. Pak jsme vyrazili na HQ stage, kde zrovna končil svůj set Fred Baker, což mě docela mrzelo, protože tohoto pána opravdu můžu. Jako náplast posloužilo alespoň společné foto a podpis.
Poté jsem měl v plánu asi 45 minut volného času, tak jsem se ještě s pár lidmi ze zájezdu vydal prozkoumat ostatní stage. Prošli jsme je všechny a všude jsme se na pár minutek zastavili, rozkoukali jsme se a zase šli o dům dál. Stany byly vzdáleny jen kousek od sebe, takže přesun ze stanu do stanu trval maximálně minutu. Nakonec jsme zvládli vše projít, a poté jsem již zavítal na delší dobu na stage číslo 8, jejímž headlinerem byl Christopher Lawrence. Od dvou hodin tam ovšem hrál DJ M.I.K.E., ten zahrál celkem slušný set, ale nebyl tak dobrý, jako když hrál před rokem u nás. Slyšel jsem ale jen posledních 30 minut, což mohlo můj dojem zkreslovat. Hned po něm nastoupil za mixák Sean Tyas, jeho set byl energický a hned na začátku zahrál Fly Away, čímž mě dobře naladil. Dále pak Oceanic (Sean Tyas Remix) a Lift. Nebylo to sice až tak dobré, jako před cca 2 měsíci na „ASOTu 300“ , ale rozhodně se mi to líbilo a byl jsem spokojen.
Po Tyasově setu jsem se chtěl zajít podívat na Marcela Woodse. Vyrazil jsem, ale když jsem míjel stánky s jídlem, tak mě bacila do nosu celkem opojná vůně a vzhledem k tomu, že se ve stejný okamžik ozval i žaludek, tak jsem zastavil a udělal jsem si pauzu. Po jídle jsem si zaskočil na ruské kolo, z něhož jsem si dokonale prohlédl celý areál z ptačí perspektivy, což bylo opravdu skvělé odreagování. No a z Woodse jsem nakonec neslyšel ani tón.
Po neplánované přestávce jsem se vrátil zpět na stage číslo 8, kde tou dobou již hrálo německé duo Blank & Jones. S klidem v duši mohu jejich set označit za jeden z nejlepších, který jsem od nich doposud slyšel. Mělo to energii, náboj, nádech nostalgie, zkrátka vše co jsem očekával. Zahráli svoji produkci v podobě songů The Nightfly (pro mě docela srdcová záležitost), Mind of the Wonderful a Forrest, pak ještě zahráli Albert Vorne - Formentera What. K tomu přidali i výbornou komunikaci s publikem, což bylo pozitivně kvitováno a bylo vidět, že se oba dobře baví a publikum s nimi.
Po B & J vystoupil na živo projekt Dogzilla (DJ Dogzilla + 2 kytaristé z nichž jeden i zpíval). Ze začátku jejich setu byl problém se zvukem, ale asi po 10 minutách se vše vyřešilo a zbytek vystoupení byl opravdu famózní. Zazněly jejich songy Your Eyes, Frozen a na konec i famózní skladba Without You. To jsem byl už v sedmém nebi, protože je to jeden z mích nejoblíbenějších songů vůbec a slyšet ho v živém podání bylo naprosto úžasné! Poté jsem se co nejrychleji přesunul na Mainstage, kde již hrál Ferry Corsten. Nemohu si pomoci, ale jeho set mi nějak nesedl a mohu říci, že to byl zatím asi jeho nejslabší výkon, který jsem od něj na živo slyšel. Využil jsem opravdu mdlé první poloviny jeho setu k tomu, abych si zašel odpočinout na V.I.P. balkón, který byl umístěn na kopci přímo naproti hlavní stage. Tam jsem chvilku postával, a pak dokonce i polehával na připravených pohovkách, které byly rozmístěny po obvodu V.I.P. zony. Ale abych se vrátil zpět k Ferryho setu, druhá půlka již byla o poznání lepší, ikdyž celkový dojem to už moc nenapravilo. Zahrál songy Jerome Isma-Ae - The Real Life, Lange - Angel Falls, Dubfire – Roadkill, Bedrock - Heaven Scent a pak vlastní produkci v podobě Beautiful a Junk.
Po skončení setu Ferryho Corstena nastoupila hlavní hvězda Mainstage, a také celého festivalu, Paul van Dyk. Začátek jeho setu nebyl rovněž až tak dobrý, jak jsem čekal, tak jsem asi po 20 minutách odešel na nedalekou HQ stage, kde již za pár okamžiků nastoupil za mixák japonský přízrak Yoji Biomehanika. To co se rozpoutalo při jeho setu bylo naprosto neskutečné a určitě to pro mě byl naprostý vrchol celé Dance Valley, Yojiho set byl naprosto dokonalý. Předvedl přesně to, co jsem od něj čekal. Jeho set doprovázela skvělá show v podobě tanečníků s ohni. Poskakující a hecující Yoji na stole vedle mixáku, senzačně poskládaný set, no prostě famózní vystoupení. Zahrál Jordan & Baker - Explode, Yoji Biomehanika And Romeo Toscani - Six Hours a nakonec ještě úžasný hard remix songu I Feel Loved, původně od Depeche Mode.
Po skončení Yojiho setu jsme se přesunuli na Mainstage, kde zrovna probíhalo finále celé Dance Valley. Zrovna se hrál legendární song Born Slippy od Underworldu, následovaný klasikou v podobě Dykova Time Of Our Lives, do toho začal velkolepý ohňostroj a následovala chvilka ticha. Pak ještě přídavek v podobě Filo & Peri – Anthem jako fantastické zakončení celé Dance Valley. Poté jsme se již vydali směr východ, kde jsme měli naplánovaný sraz s ostatními účastníky zájezdu.
.
Nakonec nastal opět neuvěřitelný zmatek se značením trasy k našemu mikrobusu a do toho jsme se ještě roztrhli na dvě skupiny. Co čert nechtěl, tak jsme se asi na hodinu ztratili a organizátoři nás zmateně posílali od čerta k ďáblu. Nakonec jsme se vlastními silami dopracovali k našemu parkovišti, ovšem než se nám to povedlo, tak jsme si dali zhruba 8 km nočního orientačního téměř běhu po Holandském venkově.
Abych shrnul celou akci, tak převládají veskrze pozitivní zážitky (i přes avizované ubohé značení cest a silný vítr, který nepříjemně zvedal prach, a když zalezlo slunce, tak byla celkem i zima). Téměř všichni DJs předvedli výkony za které se nemusí stydět. Organizace v areálu byla také na velmi dobré úrovni, nikde se netvořily fronty, vše bylo přehledné a přesun mezi nejvzdálenějšími stagemi zabral maximálně okolo 10 minut rychlé chůze, což bylo celkem v pohodě, na to jak velká akce to byla.
Když jsme konečně dorazili k branám samotné akce, začal se před námi rýsovat opravdu velký prostor zaplněný různobarevnými stany a otevřenými stagemi. U vchodu byla celkem důkladná prohlídka, takže se toho nedalo moc pronést. Poté jsme se již dostali do areálu, nejprve jsme se chtěli rozkoukat, kde co je, bylo tu toho opravdu moc (stánky se suvenýry, jídlem, ruské kolo, kolotoče, bazény, stánky partnerů atd.), což nám zabralo celkem dost času. Pak jsme vyrazili na HQ stage, kde zrovna končil svůj set Fred Baker, což mě docela mrzelo, protože tohoto pána opravdu můžu. Jako náplast posloužilo alespoň společné foto a podpis.
Poté jsem měl v plánu asi 45 minut volného času, tak jsem se ještě s pár lidmi ze zájezdu vydal prozkoumat ostatní stage. Prošli jsme je všechny a všude jsme se na pár minutek zastavili, rozkoukali jsme se a zase šli o dům dál. Stany byly vzdáleny jen kousek od sebe, takže přesun ze stanu do stanu trval maximálně minutu. Nakonec jsme zvládli vše projít, a poté jsem již zavítal na delší dobu na stage číslo 8, jejímž headlinerem byl Christopher Lawrence. Od dvou hodin tam ovšem hrál DJ M.I.K.E., ten zahrál celkem slušný set, ale nebyl tak dobrý, jako když hrál před rokem u nás. Slyšel jsem ale jen posledních 30 minut, což mohlo můj dojem zkreslovat. Hned po něm nastoupil za mixák Sean Tyas, jeho set byl energický a hned na začátku zahrál Fly Away, čímž mě dobře naladil. Dále pak Oceanic (Sean Tyas Remix) a Lift. Nebylo to sice až tak dobré, jako před cca 2 měsíci na „ASOTu 300“ , ale rozhodně se mi to líbilo a byl jsem spokojen.
Po Tyasově setu jsem se chtěl zajít podívat na Marcela Woodse. Vyrazil jsem, ale když jsem míjel stánky s jídlem, tak mě bacila do nosu celkem opojná vůně a vzhledem k tomu, že se ve stejný okamžik ozval i žaludek, tak jsem zastavil a udělal jsem si pauzu. Po jídle jsem si zaskočil na ruské kolo, z něhož jsem si dokonale prohlédl celý areál z ptačí perspektivy, což bylo opravdu skvělé odreagování. No a z Woodse jsem nakonec neslyšel ani tón.
Po neplánované přestávce jsem se vrátil zpět na stage číslo 8, kde tou dobou již hrálo německé duo Blank & Jones. S klidem v duši mohu jejich set označit za jeden z nejlepších, který jsem od nich doposud slyšel. Mělo to energii, náboj, nádech nostalgie, zkrátka vše co jsem očekával. Zahráli svoji produkci v podobě songů The Nightfly (pro mě docela srdcová záležitost), Mind of the Wonderful a Forrest, pak ještě zahráli Albert Vorne - Formentera What. K tomu přidali i výbornou komunikaci s publikem, což bylo pozitivně kvitováno a bylo vidět, že se oba dobře baví a publikum s nimi.
Po B & J vystoupil na živo projekt Dogzilla (DJ Dogzilla + 2 kytaristé z nichž jeden i zpíval). Ze začátku jejich setu byl problém se zvukem, ale asi po 10 minutách se vše vyřešilo a zbytek vystoupení byl opravdu famózní. Zazněly jejich songy Your Eyes, Frozen a na konec i famózní skladba Without You. To jsem byl už v sedmém nebi, protože je to jeden z mích nejoblíbenějších songů vůbec a slyšet ho v živém podání bylo naprosto úžasné! Poté jsem se co nejrychleji přesunul na Mainstage, kde již hrál Ferry Corsten. Nemohu si pomoci, ale jeho set mi nějak nesedl a mohu říci, že to byl zatím asi jeho nejslabší výkon, který jsem od něj na živo slyšel. Využil jsem opravdu mdlé první poloviny jeho setu k tomu, abych si zašel odpočinout na V.I.P. balkón, který byl umístěn na kopci přímo naproti hlavní stage. Tam jsem chvilku postával, a pak dokonce i polehával na připravených pohovkách, které byly rozmístěny po obvodu V.I.P. zony. Ale abych se vrátil zpět k Ferryho setu, druhá půlka již byla o poznání lepší, ikdyž celkový dojem to už moc nenapravilo. Zahrál songy Jerome Isma-Ae - The Real Life, Lange - Angel Falls, Dubfire – Roadkill, Bedrock - Heaven Scent a pak vlastní produkci v podobě Beautiful a Junk.
Po skončení setu Ferryho Corstena nastoupila hlavní hvězda Mainstage, a také celého festivalu, Paul van Dyk. Začátek jeho setu nebyl rovněž až tak dobrý, jak jsem čekal, tak jsem asi po 20 minutách odešel na nedalekou HQ stage, kde již za pár okamžiků nastoupil za mixák japonský přízrak Yoji Biomehanika. To co se rozpoutalo při jeho setu bylo naprosto neskutečné a určitě to pro mě byl naprostý vrchol celé Dance Valley, Yojiho set byl naprosto dokonalý. Předvedl přesně to, co jsem od něj čekal. Jeho set doprovázela skvělá show v podobě tanečníků s ohni. Poskakující a hecující Yoji na stole vedle mixáku, senzačně poskládaný set, no prostě famózní vystoupení. Zahrál Jordan & Baker - Explode, Yoji Biomehanika And Romeo Toscani - Six Hours a nakonec ještě úžasný hard remix songu I Feel Loved, původně od Depeche Mode.
Po skončení Yojiho setu jsme se přesunuli na Mainstage, kde zrovna probíhalo finále celé Dance Valley. Zrovna se hrál legendární song Born Slippy od Underworldu, následovaný klasikou v podobě Dykova Time Of Our Lives, do toho začal velkolepý ohňostroj a následovala chvilka ticha. Pak ještě přídavek v podobě Filo & Peri – Anthem jako fantastické zakončení celé Dance Valley. Poté jsme se již vydali směr východ, kde jsme měli naplánovaný sraz s ostatními účastníky zájezdu.
.
Nakonec nastal opět neuvěřitelný zmatek se značením trasy k našemu mikrobusu a do toho jsme se ještě roztrhli na dvě skupiny. Co čert nechtěl, tak jsme se asi na hodinu ztratili a organizátoři nás zmateně posílali od čerta k ďáblu. Nakonec jsme se vlastními silami dopracovali k našemu parkovišti, ovšem než se nám to povedlo, tak jsme si dali zhruba 8 km nočního orientačního téměř běhu po Holandském venkově.
Abych shrnul celou akci, tak převládají veskrze pozitivní zážitky (i přes avizované ubohé značení cest a silný vítr, který nepříjemně zvedal prach, a když zalezlo slunce, tak byla celkem i zima). Téměř všichni DJs předvedli výkony za které se nemusí stydět. Organizace v areálu byla také na velmi dobré úrovni, nikde se netvořily fronty, vše bylo přehledné a přesun mezi nejvzdálenějšími stagemi zabral maximálně okolo 10 minut rychlé chůze, což bylo celkem v pohodě, na to jak velká akce to byla.
DISKUZE
Jméno:
Nadpis:
Text:
Zadejte číslo 144: