Acid: Po nadupaném line-upu loňských Creamfields v Polsku jsem si nemohl nechat ujít ani ty letošní, protože slibovaly, že budou v této tradici dále pokračovat. Ze začátku opět nezklamali pořadatelé, kterým asi nikdy nedojde, že by nebylo od věci udělat vchod o něco blíže příjezdové cestě, aby nemusel člověk obcházet půlku areálu, než se dostane dovnitř. A pořadatelé mě bavili ještě víc, když jsme zjistili, že jim byl odcizen/ztracen guestlist, takže se akreditace řešili stylem - přišel jsi, řekl sis, dostal si pásku, která fungovala jako fotopas a zároveň sloužila jako vstup do VIP stanu, ve kterém se jako v jediném na celé akci podával tvrdý alkohol :o) Mimo tohoto malého faux pau jsem si nevšiml nějakých organizačních nedostaků, s ochrankou taky nebyly žádné problémy, chovala se profesionálně. Pro fotografy byla hlavní změna oproti loňsku v tom, že se konečně povedlo zvládnout systém přístupu na pit a na stage ve stanech, což se ale o vstupu na hlavní stage bohužel říci nedá. Po hudební stránce si nemůžu ani na tomto pokračování Creamfields na nic stěžovat. Pro mě největší hvězda jednoznačně Vitalic. Jeho hodinové live vystoupení bylo opravdovou lahůdkou pro elektrolabužníky. Akorát jsem byl docela v šoku z toho, že polákům jméno Vitalic vůbec nic neříká. Před pódiem jenom postávali, občas se vlnili do rytmu, ale to bylo tak všechno. Jediní, kdo na něj opravdu "pařili", byli asi jen češi. Nemohl jsem si přitom nevzpomenout na Vitalicovo vystoupení v nabité Roxy, kde všichni pískali, křičeli a pařili, až se třásla podlaha, zato tady se lidé ani neobtěžovali zvednout ruce nad hlavu. Na druhou stranu Prodigy si dokázali získat pozornost a docela slušně vyprázdnit stany, takže v nich zůstala jen hrstka lidí. I když letos to bylo s lidmi docela špatné. Na takovém velkém festivalu bych čekal minimálně jednou takovou návštěvnost, protože kapacitně by to areál určitě zvládl. Celkově vzato hudebě výborná, organizačně dobře zvládnutá akce, kterou stálo zato navštívit a opět nechápu poláky, že i když je jich 4 x více než čechů, tak nedokážou zaplnit takový festival.

Jára: Jako první festival letošního roku jsem si zvolil Creamfields záměrně. Zvučné jméno, zajímavý line-up, relativní blízkost Wroclawi a kladné ohlasy z loňského roku pro mě byly dostatečné důvody, abych se do Polska vypravil. Po lehkém pátečním warm-upu na Rock for People, jsme se netrpělivě vydali směrem k Wroclawi. První překvapení nás čekalo už za jízdy, kdy jsme se od našich „účastníků zájezdu“ dověděli, že pořadatelé ztratili guestlist a dostat se tedy do areálu i s příslušnými páskami je dost složité. No ale měli jsme trochu štěstíčka a všechno jsme vyřídili poměrně brzo. Větším problémem pro nás byla cesta po Wroclawi, jelikož pořadatelé zřejmě předpokládali, že všichni znají cestu do areálu a tak směrovky prostě nikde nebyly. Předpoklad by to mohl být i správný, kdyby na stránkách festivalu byla nějaká mapa. I s tímto problémem jsme se ale vypořádali celkem rychle. Hodně mě ale překvapilo, že v 9 večer se po areálu pohybovaly jen malé hloučky lidí a na mainstage se ještě upravovala technika (mimochodem ta končila už ve 4 ráno). Stany byly poloprázdné a jediným místem s vyšší koncentrací lidí byl jen oplocený prostor, kde se prodávalo pivo (dle našeho odhadu má tak 5 stupňů). Nejhorší je však to, že se v podobném duchu odehrával i celý zbytek festivalu. Jedině při vystoupení Prodigy bylo narváno a dalo se mluvit o nějaké atmosféře. Prostě jiný kraj, jiný mrav. Největším zážitkem pro mě bylo live vystoupení Vitalica, který nezklamal a všechny svým výkonem naprosto rozsekal. Takže resumé z mé strany zní: hudebně zajímavé, příjemný prostor i jeho řešení, ale naprosto bez emocí, či nějaké atmosféry a o organizaci radši ani nemluvím. Nicméně Polsko má obrovský potenciál a až se za pár let tamější promotéři poučí z vlastních chyb, rád se přijedu podívat znovu.

Jervin: Polské Creamfields jsem chtěl zažít a tento rok mi dovolila příležitost, se do Wroclavi podívat. Hned po příjezdu jsem ale přišel o všechny iluze a po prvním pohledu jsem měl chuť udělat čelem vzad. Pri vzpomínkách na české Creamy, jsem si řikal, že i přes všechny chyby, co měly, byly příjemnějším festivalem.Působilo to na mě celé tak nejak "chudě" a odstrčeně do rohů k dvojitému plotu. V některých věcech byl festival perfektně zvládnutý, v jiných zase trochu zaostale pokulhával. Z hudeního hlediska, to byl festival, který zabíral široké spektrum hudeních stylů. Nevím, kde se tedy stala chyba, ale přišlo mi, že festival navštívlo o dost méně lidí, než se očekávalo, ikdyž na titěrné stage ve stanech, to bylo akorát. Na všech stagích přitom hrála djská elita. Nejvíce mne oslovil, jak jsem již dopředu očekávál mr. Vitalic, kterého jsem si opět maximálně užil. Prodigy zahráli, tak jak se dalo dopředu čekat a jejich vystoupení bylo téměř totožné s tím na přažských EB. Můj celkový dojem z festivalu je, že neurazil ani neoslnil a do mé paměti se zapsal jako řadová párty, kterou už navštevovat znovu nemusím.

ozzby: Překvapují mě organizátoři se značením místa akce. Buď jsem natvrdlý já, nebo jim nedochází, že festival s takovou koncentrací hvězdných jmen není pouze lokální záležitostí. První ukazatel na festival jsme zaregistrovali až na periferií Wroclavi, kdy jsme už přes stromy viděli špičky červených stanů. Strach z avizováneho problému s guestlistem, který nám hlásili naši kolegové z autobusu se nakonec ukázal jako celkem výhodný a tak jsme se velmi rychle ocitli v areálu festivalu (narozdíl například od Aleše Blehy, který kolem plotů pobíhal celé tři hodiny, než mu někdo z organizátorů dokázal poradit). Překvapený jsem byl z poměrně nízké návštěvnosti, která se jako velmi tragická ukázala především na hlavní stagei v době vystopení Vitalica, kterého v Polsku zřejmě nikdo nezná (narozdíl od Tiesta či Paul Van Dyka) a ješte více krátce po The Prodigy, při vystoupení Above a Beyond, kdy ve dvě hodiny ranní by se dalo sotva mluvit o pár set pařících. Rovněž se ukázalo, že značná část návštěvníků tu byla pouze kvůli koncertu Prodigy, což se jasně ukázalo při masivním odchodu z festivalu ihned po jejich poslední skladbě. Klec na pivo jsem rozebíral po minulém ročníku, naopak velmi příjemně mě letos potěšil VIP Tent umístěný v zákulisí festivalu, který navíc nabízel široký výběr alka, nealka i raut formou all inclusive. Přiznám se, že kolikrát bylo velmi těžké odejít a toto příjemné prostředí si tedy vybralo i svou daň - neslyšel jsem hned několik jmen, které jsem slyšet chtěl. Hudebně mě nejvíce oslovil asi jako většinu z nás Vitalic, libil se mi Chris Liebing, Christopher Lawrence a Jeff Mills. Prodigy nenadchli ani neurazili. Respektive lépe řečeno by bylo, že se jednalo o strhující avšak zcela totožnou show, kterou jsem v sobotu viděl po třetí. Více jsem toho z festivalu nestihl a kladu si otázku proč. Z loňského ročníku jsem byl nadšený ohromným potencionálem polské taneční scény. Těšil jsem se na letošní ročník, ale bohužel se ukázálo, že zas tak žhavé to nebude a tak jsem zase velmi zvědavý na line-up Creamfields Polska 2008. Vzkaz všem cestujícím partypeople: pokud nemáte o víkendu co dělat, pojeďte na Melt! festival. Je vzdálený cca 300 Km od Prahy a nabízí mnoho neotřelých hudebních lahůdek.

DjDkDave Asi nejlépe mé pocity vystihne slovní spojení „byla to jízda“. Od začátku do konce jsem se dobře bavil, stihl jsem vše co jsem chtěl stihnout a dokonce i něco navíc. Většinu času jsem trávil na HYPNOSIS Stage, od cca 19:30 tam postupně doslova řádili pánové ze stáje Euphonic, Stoneface & Terminal, Ronski Speed a Kyau & Albert, všichni předvedli nadmíru skvělé energické sety, hráli tedy o něco tvrději než hrávají obvykle, ale myslím, že to lidem celkem sedlo. Poté jsem se asi v půl jedné pomalu přesunul na hlavní stage, kde se od 1 hodiny a pár minut k tomu rozohnili The Prodigy. Byl jsem celkem unaven a vzhledem k tomu, že díky bezohledným lidem, kteří se drali davem hlava nehlava a děsné tlačence uprostřed publika, mi to vystoupení příliš nesedlo. Šel jsem si sednout do stravovací zóny, abych načerpal další síly na pokračování akce. Po cca půlhodince jsem se vydal zpět na hlavní stage, kde již chvilku hráli Above & Beyond, kteří předvedli taktéž výborný výkon (škoda jen odpáleného zvuku, a toho že je nějaký týpek ke konci vyhazoval od mixáku, když chtěli ještě evidentně přidávat). Po čtvrté hodině jsem se vrátil na HYPNOSIS Stage, kde hrál Christopher Lawrence, nějak mi nesedl, tak jsem se šel podívat na Felixe Kroechera, který zahrál naprosto úžasný schranz setík. Musím říct, že je to opravdu borec. Po skončení jeho setu jsem se zašel podívat na cirkus, který se odehrával na Houseové stagei, kde probíhal již pár hodin back2back2back mezi trojicí švédských mafiánů v podání Sebastiana Ingrossa, Steva Angela a Axwela. Mohu říct, že jsem nevěřil tomu, kolik lidí se vešlo za mixák (bylo tam snad 15 – 20 lidí). Označení chaos, to vystihuje naprosto přesně. DJs se prali o mixák, polívali se pitím atd… Po cca 15 minutách jsem se vydal zpět na HYPNOSIS, kde po pár minutách začal hrát Menno de Jong, to co se pak dělo, to jsem ovšem ještě nezažil. Zhrzený zvukař vypnul z ničeho nic zvuk a zhruba 10 minut se řešila zřejmě jeho výplata, či co? Po 10 minutách se začalo opět hrát (asi na 2 minuty), pak zvuk opět vypnul, to už jsem měl sto chutí přeskočit plot a inzultovat toho tupého zvukaře (a nebyl jsem rozhodně sám)! Dav skandoval Mennovo jméno a nakonec se po dalších pěti minutách ticha začalo hrát, tentokrát až do avizovaného konce v 8. hodin. Mennův set byl pro mě tím nejlepším, co jsem za celou akci slyšel, naprosto famózní výkon, smekám!!! Abych to shrnul, celkově skvělá párty (kromě rána, které se organizátorům proměnilo v anarchii). Po zvukové stránce to bylo také velmi dobré (tedy kromě toho, že Prodigy odrovnali zvuk na hlavní stagei a bylo to dost slyšet při vystoupení Above & Beyond). Po hudební stránce naprosto famózní akce, určitě jedna z nejlepších co jsem zažil!!! Tím pádem se celkem mažou negativa (fronty u vstupu, zima na hlavní stagei a ranní problém se zvukařem). Za rok se opět vrátím 

B2lik: Datum 7.7.2007 se několika mým známým zapsal jako datum, když vstoupili do sňatku manželského. U mně se zapsal polskými Creamfields. Našláplý line-up, neuvěřitelná atmosféra, lahodící zvuk a světelná show jak při vystoupení The Prodigy na hlavní stage tak v jednotlivých stanech. Každý návštěvník si našel to svoje. Mě osobně se nejvíc líbila trojka Steve Angello, Axwel, Sebastian Ingrosso. Nezapomenutelným zážitkem bylo 4:45 AM. Track sweet dreams v podání Steve Angella kdy celá Mystic House Arena zpívala.

Sisi: Již cestou na Cremfields, bylo oproti pátečnímu Rock For People nádherně. Sluníčko a vítr v zádech je to pravé festivalové počasí. U vchodu nás zarazila dlouhá fronta, ale naštěstí šla velmi rychle. Po dlouhé a vyčerpávající cestě jsme vyrazili ihned na pivo. Již z minulého ročníku jsem věděla, že ho budu muset vypít ve vyhraněném prostoru a tak si nebudu moci vychutnat hudbu společně se zlatavým mokem. Na jednu stranu je to dobré opatření kvůli nepořádku v trávě, ale stejně se pořadatelé nevyhnuli obcházení tohoto zákazu. Toto bych teda považovala jako velké mínus festivalu. Též mě překvapil zákaz kouření ve stanech. Ale zase bych to brala, že to má své velké výhody. Co se hudby týká, tak největší a opravdu nejsilnějším zážitkem byl pro mě koncert Prodigy. Sound skvělý a kotel neuvěřitelný, i když jsem ho neměla možnost tolik vidět. Ještě před Prodigy, mě parádně rozparádil Vitalic! Také bombastický, našláplý a energický set! Děkuju za něj! Na závěr mě poškádlili ouška výborným setem Christian Valera, Chris Liebing, Felix Kroecher a Ranieri. Ostatní stany jsem až tak moc nesledovala. Vycházející slunce bylo skvělé...

Darkina: Na Creamfields sem se těšila jak malá holka. Měl to být takový začátek festivalového léta, takže i se sádrou na noze jsem nechtěla výlet do Polska promeškat. Dopředu jsem věděla, že většinu svého času budu trávit v techno stanu a nebo na hlavní stagi, jména v line-upu zajišťovala skvělý večer. O můj zlatý hřeb večera se na hlavní stagi postaral francouzský mág jménem Vitalic. Jeho live set byl pro mě jeden z nejlepších zážitků v životě. Již první tóny a beaty jeho setu mě vyloženě zvedly ze židle a já jen do teď lituji, že jsem si jeho vystoupení v pražské Roxy či brněnské Flédě nechala ujít. Zážitek byl pro mě natolik silný, že následující The Prodigy úplně zastínil. Můj další kometář si ještě zaslouží Chris Liebing, který nás od dvou do čtyř ráno masíroval svižným a energickým technem. Za jeho výkon mu tedy patří druhé místo v mém žebříčku zážitků z Polska a já se už teď těším, jak si na něj budu na Summer of Love moci zatancovat bez sádry.

Slamky: Ja ani nemam ,co by som vytkol. Nezvyk pre mna bola ta ohrada , kde sa pilo pivo a vono ani nic nedělalo ...nechapem. Takisto mi pride absurdne, aby kedze som uz raz akreditovany ako fotograf, tak aj tak nemozem vojst na vsetky stages. Kladne hodnotim pristup ochrankarov - nemas vhodnu pasku, tak tu nemas co robit.