Rock for Churchill 2017, pohodový dvoudenní festival ve Vroutku asi hodinu cesty od Prahy směrem na Karlovy Vary, již 18. rokem uzavírá letní festivalovou sezónu a já se těším jak malá holka. V názvu má sice „Rock“, ale nenechte se zmýlit, na třech podiích zní nejen rock, ale také hiphop, reggae, taneční muzika a další.
I letošní program sliboval hudbou nadupaný víkend. V pátek jsme se po bezproblémovém příjezdu do areálu okamžitě vydali nasávat atmosféru. Žádné tlačenice v halách, ani velké letištní plochy. Areál je plný stromů, stage na louce a teče tu i malý potok, k tomu milá ochranka i obsluha u stánků. Už se nedivím, že festival navštěvují všechny generace, od rodin s dětmi v kočárku až po skalní fanoušky kvalitní hudby.



Pátek byl prosáklý energií. Nejdříve jsme si zaskákali spolu se Skyline, s  českou kapelou, která letos slaví 20. výročí vzniku a na živém koncertu to umí vždy pořádně rozjet. Fotografové pod pódiem měli co dělat, aby zpěvačku Marku či MC Jacoba zaostřili, jakou taneční a hudební elektronickou show ti dva dokázali rozpoutat. Pak jsme si byli poslechnout vystoupení skupiny, kterou není asi třeba ani přestavovat. J.A.R. s třemi zpěváky Danem Bártou, Otou Klempířem a Michalem Viktoříkem letos po dlouhých 6 letech vydali desku Eskalace dobra, a na pódiu opět překvapili a rozjásali nejen své skalní fanoušky. Odsud jsme pak utekli na hiphopovou stage RedBull, protože jsem si chtěla poprvé naživo užít vtipný rap Kapitána Dema. Nezklamal, rozskákal celý dav pod autobusovou stageí a já po hitu Láska, pokora a sluníčko měla naskákáno téměř 15.000 kroků a to noc zdaleka nekončila. Na hlavní stage se asi kolem půl dvanácté objevila hudební skupina Irie Révoltés. Tito němečtí a francouzští rebelové jsou inspirováni mnoha hudebními styly, jako jsou punk electro, reggae či hip-hop. Letos oznámili po 16 letech ukončení své existence, a o to větší mělo jejich poslední open-air vystoupení v Čechách náboj.

V dálce se začalo blýskat, a tak jsme se rozhodli rychle navečeřet. V pestré nabídce zvítězilo barmské veganské curry s rýží a český Staropramen. Vedle nás na lavici zůstal opuštěný batoh, a tak jsme jej cestou do auta nechali v nálezech a ztrátách. Prý největší nález v historii.

Sobotní ráno bylo cítit noční letní bouřkou a nedalekým prasečákem. Já si vzpomněla na text Kapitána Dema „… smrdím, že už to víc nejde, protože se zásadně nemyju mejdlem“, ale trocha přírodního odéru a bláta na botách nikomu náladu nezkazila. Během dne se dospávala v mokré trávě propařená noc. Jiní, i bez bot v blátě, opět tančili ve stanu. Od šesté hodiny například při tech-house, techno setu od čerstvého tatínka Dave Substance-D. Vyznavače reggae, očekávající hvězdu sobotního večera, bylo poznat na dálku. Nejdříve však na hlavní stage vystoupila mimo jiné pražská pop-rocková skupina Tata Bojs. Mardoša opět nezastavitelně skákal se svou baskytarou po pódiu a držitelé zlatého Anděla rozproudili své fanoušky nejen svým hitem Opakování. A po nich již vystoupil charizmatický jamajský zpěvák Ky-Mani Marley, syn nesmrtelného reggae zpěváka, hudebníka a kytaristy Boba Marleyho. Karibská hudba a temperament byly utlumeny černě oděnými postavami v ponurém světle na podiu, ale jeho hity se nicméně setkali s velkým ohlasem.

Za mne jednoznačně palec nahoru za pohodovou atmosféru, výbornou organizaci, nadační projekty pro Světlo pro svět a hlavně hudební mix, který letos v areálu Myslivny zazněl. Za mne bych jen vzkázala organizátorům, aby se příště myslelo nejen na třídění odpadu, ale třeba i na vratné kelímky na pití, které se nebudou válet po trávníků a naopak se můžou stát skvělým suvenýrem.

-bejba-