Důvod proč se na festival Pohoda budu vracet a je to nejlepší víkend v roce je asi hlavně kvůli ideologii festivalu. Vždycky když svým kamarádům vyprávím jaké to tam je, nebojím se tvrzení jako třeba klasické "Kámo je to fakt nejlepší, ale to nemůžeš vědět dokud to nezažiješ." nebo "Prostě tam přijedeš a seš král/královna Pohody." A pak se všichni ptají proč jako královna pohody a tak, ale je to naprosto jednoduché. Na Pohodě totiž neplatí skoro žádná otravná omezení a vše funguje tak jak má. Pokud někdo jede na festival, chce se utrhnout ze řetězu a zažít jiný víkend než ty víkendy v normálním životě, tak může... Může třeba chodit na turecký záchod, celou dobu se nemýt a jíst jen hamburgery a k tomu chodit na jen bláznivé kapely. Nebo třeba může přijet rodina s dětmi, která si dopřeje záchod s toaletním papírem a bude jíst například jen vegansky a chodit jen do kreativní zóny aby se rozvíjel umělecký duch dětí které samozřejmě mají s sebou. Každý si vždy zvolí prožití festivalu jaké chce a nikdo se nerozlišuje podle toho co si kdo lepšího nebo horšího připlatil. Všichni jsou totiž v pohodě a všichni jsou na stejné vlně a hlavně se nikdo nemusí omezovat s tím, že se něco nesmí a tak podobně.

Pohoda ovšem není jen hudební festival, ale je to místo, kde je pořád co dělat. Areál je otevřený nepřetržitě a vlastně by člověk nemohl jít nikdy spát a být tam tak 20x zkopírovaný aby stihl vše co se na Pohodě děje. Kromě hudby je to totiž třeba přehlídka gastronomie nebo umění, workshopů a zajímavých přednášek. Zajímavé taky je jak se prezentují sponzoři festivalu, kteří nemají jen reklamu na plakátě, ale zvou návštěvníky a díky aktivitám, které pořádají dělají festival ještě zajímavějším a ne jen přeplněným jedním plakátem s reklamou za druhým.

A teď vám raději řeknu svůj příběh
Na Pohodu musím překonat přes 500 km a to je i autem skoro celý den cesty. Naštěstí tohle vůbec nemusí vadit. Za těch pár kilometrů a trochu vedra v autě bez klimatizace to rozhodně stojí. Po příjezdu na festival mě čekal trošku šok, protože i přes brzký příjezd se mi zdálo, že je tam opravdu hodně lidí. Samozřejmě vše bylo zvládnuté s minimálními frontami a stan jsme stavěli co by dup. Pořád jsem se ale nemohla smířit s počtem návštěvníků a bála se, že ten nejklidovější festival naruší dlouhé fronty a tlačenice a nedostatny něčeho co zrovna budu chtít. Byla jsem ujištěna, že lidé se shromažďují a jen se to zdá protože první den hrají jen dvě stage a další dny se to ztratí. Bez Ladu a Skladu slavili ve čtvrtek své výročí a tak uplně všichni naplnili prostor pod hlavní stagí a potom se pohoupali do rytmů Manu Chao. Ne že by dál už na Pohodě první den nebylo co dělat, ale bylo třeba šetřit síly na další dny. Proto jsme se obrátili k Red Bull tour busu a poslechli si talentované Japonky Tricot a šli raději spát.

Druhý den se naštěstí obavy z přeplněnosti vytratili, protože lidé se opravdu rozprostřeli a už to nevypadalo tak hrozivě jako den první. Každý se rozeběhl od stánku ke stánku, od workshopu k workshopu a hlavně k přednáškám či filmům. Nakonec se tedy ukázalo, že Pohoda byla až na pár lístků opravdu vyprodána a jak bylo uvedeno na stránkách festivalu, dokonce se prodalo 4000 lístků na příští rok. Rozhodně to svědčí o tom, že je to místo kam se každý chce vrátit ať už tam hraje cokoliv. V čem mě nakonec postihla velká návštěvnost nebyly froty u toalet a tak podobně, ale byl to vyprodaný merch. Pohoda má krásné designy triček a dalších spousty věcí, ale zde není prostor pro zaváhání. Druhý den v Pohoda shopu chyběla odhadem tak půlka věcí a do konce festivalu už se vyprodal skoro uplně. Na hlavní stagi nás v pátek překvapil mladý Tom Vek, vůbec jsem nevěděla co je zač, ale při pojídání výborných belgických hranolků z jednoho žlutého stánku s příjemnou obsluhou se nešlo nezaposlouchat. Hrát na hlavní stagi je vždycky velká věc, protože po Tomovi už to tam rozbalili FFS jenž jsou Franz Ferdinand a Sparks a po nich přišli hodně diskutovaní Die Antwoord a to tedy byla hodně odvázaná a bláznivá show. Jinde byli ke shlédnutí například také Darkstar, kteří svým elektrominimalismem roztančili space arénu a po nich přišli Young Fathers jejichž show byla také jedna z těch, kterou chci určitě vidět znovu. Po hlavním programu večera se lze zabavit různě. Já zvolila roller skate disko, protože bruslit na trekovkách do rytmů dobře známých odrhovaček je prostě sranda, jenže mi nedošlo, že po celodenním lítání okolo festivalu se bruslením moje nohy ještě více unaví. To všechno jsem si uvědomila až třetí den. Při dopoledni plným zajímavých workshopů a chutných jídelních pokusech to bylo ještě ok, ale ty doslova ulítaný nohy se podepsaly při večením tančení do rytmů mých oblíbených kapel. Pohodu svojí návštěvou poctily sestry, které si říkají Ibeyi. Jejich koncert byl plný emocí a dobré nálady. Tyto dvě ženy rozhodně patří k těm které překvapí svou energií a jejich koncert doporučuji každému, kdo se nebojí experimentovat. Omar Souleyman přijel ze Sýrie ukázat Evropě trochu své kultury a musím říct, že odpolední návštěvníky hlavní stage rozhodně pořádně roztancoval. Po něm vystoupila Björk, která se z bezpečnostních důvodů nesměla fotografovat a proto jsem zvolila klidný plácek, kde se dalo v klidu se posadit a kochat se krásou vizuálu její show. Organizátoři totiž připravili pro zpěvačku překvapení v podobě barevných ohňostrojů a květin, které měli návštěvní koncertu v průběhu ohňostroje vyhodit do vzduchu. Po Björk, ale přišel trošku tvrdší soudek v podobě Turbowolf, kteří zahráli na maličké Budiš stagi, ale to vůbec nevadilo. Jejich show byla rychlá energická a plná nečekaných zvratů. Chris Georgiadis totiž vylezl na střechu zvukařského stánku a tak podobně...

Jako zlatou třešničku na pohodovém dortu byly CocoRosie, které mě vždy dojmou. Pro tento koncert si zvolily cirkusový look. Bianca zarapovala a zazpívala svým jemným hláskem a Sierra překvapila tancem, který chyběl do skládačky různých stylů, jejichž rozmanitost CocoRosie tak rády používají. Každý jejich koncert je tak trošku překvapením, ale nikdy se nejedná o nějakou všednost.

No a pak nás zase čekalo těch 500 kilometrů nazpět domů. A jak bych shrnula Pohodu?....No byla to pohoda! Možná Nejlepší Pohoda, ale takhle pojmenovat festival už asi nejde, takže NEJLEPŠÍ POHODA a já si nějak nemůžu zvyknout na to, že další bude AŽ za další rok.