Thank you
Festival Melt! si nepamatujete proto, že byste tam viděli nejlepší hudební představení v roce (i když je to dost dobře možné), ale zaryje se do vaší paměti, protože jste tam byli a cítíte se tam jednoduše dobře. Charakterizovat lze tuctovými, klišoidními výkřiky, které se na vás sypou z každého PR textu: netradiční atmosféra, příjemní lidé, elektronická hudba propojená s indie kytarovou scénou. Jenže, zkuste si tam zajet... Jakmile se jedinkrát zakousnete do železného jablka, je pro vás v budoucnu nachystáno přetěžké loučení.

Melt feeling 2014: Industrial na druhou
Bude to znít jako nudné opakování, ale bez Ferropolis a jeho okolí by se z Meltu stal průměrný festival, který se snaží odlišovat pouze hudební dramaturgií. Ruku na srdce, i myšlenky a obchodní strategie už se kradou, a tak je potřeba hýčkat si výjimečnost značky. To si uvědomují i organizátoři a vyšší zisky (ano, ano - naženou to jinak) za cenu změny lokace odmítají. Alespoň prozatím.



Hudebně je možné festival neznalému našinci popsat následovně: leží někde uprostřed mezi Meetfactory, Palácem Akropolis, LMB a Roxy. V průběhu roku je tedy možné si před i po Meltu velkou část aktérů oťuknout nebo připomenout v Praze. Zaplaťpánbůh. Možná to byl jen subjektivní pocit, ale letošní rok disponoval v nabídce větším množstvím "okoukaných" jmen na úkor experimentování a snad i elektronika znovu ukradla kytarám a alternativě další kus podílu z pomyslného hudebního koláče.

Dlouhý balónkový pátek
Sice je zde pátek označen veganským, nicméně všudypřítomné modré meltbalónky, poletující i na záchodech, vystihují páteční večer úderněji. O ranní inhalaci helia nemluvě. Byl to dlouhý pátek. Když nad tím tak přemýšlím, rozmazávají se hranice mezi pátkem a sobotou. Ale hezky popořadě.



Teploměr začal stávkovat už v 9 hodin ráno a z teploty okolo 30 stupňů neslezl až do pondělí. I v noci se dalo po areálu, který je zasazen na poloostrově jezera Gremminer, pohybovat bez teplých svršků i spodků. Jediná možnost, jak si udržet náladu a mozek čerstvý, byl spánek v lese ve stínu (byl-li nějaký volný), permanentní koupel v jezeře (nebyly-li na rukou již varhánky) nebo neustálý přísun tekutin (nebylo-li jich v krvi až přespříliš).

Pohádka o Velkém kole
Nebylo těžké přežít první den, energie bylo ještě na rozdávání, nebezpečí hrozilo až večer a večer začínal už ve tři. Bigwheel stage si letos znovu pod svá křídla vzal Resident Advisor a na line-upu to bylo znát. Páteční program se točil kolem, v současné době velmi populárního, labelu Innervisions. Dalo by se říct, že si Dixon a spol. v rámci Melt! Festivalu vystřihli pokračování svého seriálu Lost in a Moment. Marcus Worgull, Manno Le Tough, Ame, Dixon mezi sebe pustili ještě živáky Pantha du Prince a Recondite a sympatické děvy Mayu Jane Coles a Kim Ann Foxman.



Podle jmen je znalcům jasné, v jakém duchu se zde odehrávala produkce. Innervisions je známka deepu. Už tomu bude nějaký ten pátek, co kluci rozdávají radost ve velkém a Dixon si za odměnu vysloužil prvenství v RA TOP 100. Velmi často se jednalo o hodně příběhové, euforické sety. Dokonce i nad ránem MJC navázala na své předchůdce a uzavřela velké kolo stylově, ve velkém stylu. To už si ale teploměr opět usmyslel, že nesleze!

Ups, They do it again
Jenže ony se zajímavé příběhy odehrávaly i za plachtami stanu Intro Zelt, pod obry Medusou, Mosquitem, Gemini a na pláži pod Melt!Selektor stage. V pohádkové terminologii by bylo potřeba zasadit další tři Rumburaky, aby se vše stihlo poslechnout a užít.. Za mě (hodně subjektivně) tradičně skvělý Nicolas Jaar v doprovodu Davea Harringtona. Prezentovali společné, atmosférické Darkside s nezaměnitelným, neopakovatelným a těžko specifikovatelným umem vodit své fanoušky za nos a napínat je ve jako Harrington svou šestistrunku. Mnohem víc než audiovizuální prožitek!



Mimo jiné pobavilo hravé a energické vystoupení sester Haimových, neurazilo livko Fritze Kalkbrennera. Nepatrně nudil Sherwood s Pinchem a totálně zklamala obnovená spolupráce Royksopp & Robyn. Sice "to udělali znovu v roce 2014", ale víc než snaha podojit zlatou kravičku se z toho nevyklubala. A ani ty fórový kostýmy to moc nevyšperkovaly.

Stan na fest? Skoro out
Jediná možnost, jak si udržet náladu a mozek čerstvý, byl spánek v lese ve stínu... Aha, ono to tu už bylo. A taky ještě jednou bude! V sobotu a v neděli, bude vedro jako... ve stanu. Příběh stále stejný - opakovačka a opalovačka.



S nadsázkou je možné dodat, že by se bez stanu letos obešel úplně každý. S jistotou to mohla tvrdit nemalá skupina návštěvníků, kteří přijeli Melt! trainem až z Kolína n. Rýnem. Majitelé hnědých náramků měli také při balení o starost méně - přijeli, pařili a odjeli. Pokud se chtěli nechat péct a grilovat, mohli tak učinit v pronajatém stanu nebo chatičce, jež byly vysázeny v nově vytvořeném kempu poblíž party vlaku. Po delší odmlce mohli do tohoto kempu také někteří řidiči včetně svých čtyřkolých mazlíčků. Za drobnou úplatu, samosebou.

Vše ostatní víceméně při starém. Pár drobných vylepšení (pitná voda téměř všude, vytuněné stánky se službami) i pohoršení (zatarasená některá místa pro vstup do jezera) na každé rozvahové straně činí organizační stránku kempu chvalitebnou až výbornou. Vždy se dá něco vylepšovat.

Koncerty v posteli i na pláži
Již tradičním lákadlem pro nezúčastněné je streamování koncertů do všech dostupných i nedostupných koutů světa. Nejinak tomu bylo letos, kde se o přenosy postaral server arte.fr.

http://concert.arte.tv/fr/melt

A jelikož jsem se v sobotu povětšinou pohyboval na hlavní stagei, bude pro všechny strany jednodušší, pokud svůj um zprostředkují sami umělci - Of Montreal, Notwist, , WhoMadeWho.

Vyzdvihnout si ovšem zaslouží synthpopoví Amíci Future Islands, kteří mimochodem vystoupí v říjnu v LMB. Speciálně frontman kapely Samuel T. Herring je na pódiu obrovským zjevem, v dobrém slova smyslu. Jeho energický, explicitní projev a pohybové kreace téměř upozaďovaly kompletní hudební výstup šlapajícího ensemblu.

Tanec, tanec, tanec
Za "pouštěče" se v sobotu vyšvihl Dán Rune Reilly Kölsch, který před publikem pod Velkým kolem ukázal, proč má prodány milióny desek. V hojném počtu byly ke slyšení pecky z loňského alba 1977, a to nejen v průběhu jeho gigu. Když už jsme u populárních tracků letošního Meltu!, tak absolutně nejpopulárnějším / nejhranějším byl Bad Kingdom od kluků Moderátů. Tuto pecku v několika remixech jsme zaslechli nejméně 5x. Závěrečné sobotní slovo měli v, jak jinak než po střechu naplněném, Gemini stanu Tiga se Sethem Troxlerem B2B.

Ve stejnou dobu bojovali o pozornost přeživších veterán industriálního beatu Jeff Mills, domácí Modeselektor, kteří si na pláž přizvali na pomoc Patricka Pulsingera a nastupující generace berlínské scény Franz Zimmer aka Alle Farben. O ranní zábavu tudíž nemohla být nouze. Zábavu si každý vykládá po svém a mně neuvěřitelně bavila potměšilá myšlenka, až si se mnou za pár minut slunce zase zahraje power play. Byl čas ukončit sobotu se vztyčenou hlavou. Za pár okamžiků, přesně řečeno v 8 h, zahajuje na Sleepless floor Guy Gerber.

HHH - hodně hustý hřiště
Jestliže se na festival nejezdíte bavit hudbou (vážně?), ale volovinami, tak i o takovou sortu lidí je na Meltu postaráno. Playground získává rok od roku na větší síle a zanedlouho nabere stejný drive, jako má Sleepless, pokud ho již nemá. Skoro by se chtělo říct, že nejsilnější víkendový zážitek nám byl naservírován právě zde. V karaoke, pardon, v Cherry-O-kie kontejneru, v pátek s ranním rozbřeskem. Devadesátky lítaly éterem a zábava na gaučopaletách měla koule, doslova!



Mimo pěvecké umění bylo možné ve vystajlovaných kontejnerech potrénovat kreativní dovednosti, oddechnout si u krapet odlišného hudebního žánru v Truck stopu, seznámit se s mezinárodními kamarády (a že jich je ve Ferropolis každoročně požehnaně) anebo si nechat zvěčnit svou MeltTvář pro příští generace.

Slovo o organizaci v kempu již padlo, uvnitř areálu to vychází na čistou jedničku. Dostupná pitná voda zdarma na pevném místě i mobilní od dobrovolníků. Spoleh je na Meltu i na gasronomii, kromě širokého (a to opravdu myslím široký) výběru pro všechny druhy strávníků je dost pravděpodobné, že si jídlo také užijete. Chuťově i cenově výtečné. Ale ta cena nápojů... Spořiví mohou situaci zachránit vlastním, v tetrapacku doneseném, pitivu.

Melt!Meisters
Jediná možnost, jak si udržet náladu a mozek čerstvý... Už nebyla žádná možnost, jak si udržet mozek čerstvý. Upřímně, mozek byl v dezolátním stavu a o to snáz se udržovala výborná nálada. Na Sleepless floor zahajoval neděli, nebo končil sobotu, záleží na úhlu pohledu, izraelský štramák a bývalý skvělý fotbalista Guy Gerber. Atmosféra na Sleepless byla v tu chvíli podobná té, kterou si prožívali němečtí fotbalisté v Brazílii o týden dříve. Někdo vám namazal záda opalovacím krémem, někdo vás osvěžil vodou z rozprašovače, někdo chtěl jen tak bezstarostně poklábosit, ale všechny dohromady spojoval odlétací set MeltMeistera Guye Gerbera.

Neděle se nezadržitelně přehoupla do druhé poloviny na pořadu byla znovu Sleepless floor. Zvláštní, jako by zde čas fungoval pod jinými zvyky a pravidly. Z mírného nadhledu, v plechové boudě, navazuje zejména v druhé části setu na Gerberův styl Timo Maas. Skvělý warm-up pro hudební představení, které následovalo v zápětí. Tak jako vloni silně zapůsobil Christian Löffler, letos s davem zahýbal producent Marijus Adomaitis... Neznáte? A co Ten Walls? Nic? V pořádku a co tracky Requiem, Ankaris, Mongol nebo Gotham? Jeho tvorba předchází jeho jméno s kilometrovým předstihem. Právě jemu patří medaile MeltMeistera roku, mocný zážitek!

Nejlepší na závěr?
Přes povedené nu-disco intermezzo Tensnaka, jehož zpěvačce se nevyhnuly  drobné technické problémy, rozhodně neubraly na náladě v Gemini stanu a povinný gastronomický zážitek jsme se posunuli před brány finále. Už zbývaly pouhé 2+2 velké hudební momenty a tak málo času. Setkání hlasu uzdraveného Sashy Ringa s Modeselektor v oblíbeném projektu Moderat proběhlo podle plánu – euforicky. Přeskočím-li nedělní vrcholy na Bigwheelu, jenž jistě znovu snesly nejpřísnější měřítka (Tale of Us i John Talabot), dostanu se k headlinerovi roku 2014 a na Meltu je to tak trochu kapitola sama o sobě.



Po několika letech mám pocit, že trip-hopoví pionýři Portishead, byli opravdovými headlinery se vším všudy. Je to pokaždé tak trochu sázka do loterie. Jak říkají sami organizátoři, jedná se o výběr kapely s edukativním podkresem. Ono to však ve skutečnosti vážně vypadá, jako by si někdo ze starších a pokročilých plnil postpubertální přání. Volba s Portishead vyšla na jedničku. Odměnou melancholickému, křišťálovému projevu Beth Gibbons byl zaplněný kotel až do úplně posledního tónu a masivní ohlas za každou ukončenou skladbou. A to bych vzhledem k náladě, údernosti skladeb a nahromaděné únavě všech zúčastněných skutečně nečekal.

5. a 6. element
Výběr motivu 4 živlů jako motiv letošního ročníku si lze vysvětlovat stovkami způsobů. Stejně jako si různá náboženství přidávají další, vůbec by si nemuseli pořadatelé lámat hlavu a v klidu mohli přicvaknout dva navíc – hudbu a atmosféru. A jsou tu zase orezlé fráze. Mad Max, Medusa, Mosquito, Gemini a Big Wheel ať si klidně reznou, příští rok je zapotřebí znovu čerstvé muziky. Doufejme, že bude znovu nejčerstvější. Já přijdu...

Zdroj fotografií: www.meltfestival.de
Fotografové:  Stephan Flad, Robert Winter, Geert Schäfer