Zpočátku jsem se změny místa obávala, ale už při příchodu k areálu bylo jasné, že ač nejsme tak blízko metra, je Braník velmi dobře dostupný a pro pořádání takové akce je naprosto ideální. Ještě před vstupem do areálu, který nebyl velký, ale naprosto dostačující, jsem se rozplývala nad krajinou, řekou a celým prostorem, který se nacházel tak tak blízko centru Prahy a přesto svým vzhledem tak daleko. Například djs za techno stagí měli za sebou průzor na řeku a skály na druhém břehu.



Dalším pozitivem jsem rozhodně shledala začátek celé akce, takže již v poobědovém čase jsme se mohli jít bavit na festival. Sama za sebe to považuji za skvělou věc, myslím, že denní festival je mnohem zajímavější než noční (možná už ve svém věku hůře vidím), ale pro mě to má daleko větší kouzlo, než venkovní akce v noci a za tmy. Pochvala patří také dobře objednanému počasí a tentokrát mě potěšilo, že se meteorologové opět spletli, jelikož na tento den předpovídali 17 stupňů a déšť. Místo toho svítilo sluníčko, bylo příjemné teplo a babí léto se činilo na 100%.



Všechno co hosté festivalu ke své spokojenosti potřebovali na místě bylo, především stánky s jídlem, které jsem kdysi postrádala (mám na mysli ročník 2011). Sličné slečny roznášely alkoholové zkumavky a jejich marketing byl vypracovaný, že sotva stíhaly doplňovat a o jejich služby byl velký zájem. Pořadatelé si připravili i mnoho doprovodných akcí, jak sportovních, tak kulturních. Mne nejvíc zaujal aquazorbing.

Tím nejdůležitějším tu ale byla hudba a to konkrétně tři stage, které ji zajišťovaly. Já jsem tento den byla spíše v roli posluchače, než tanečníka, přesto mě pár setů zvedlo ze židle a já prostě musela. Na main stagi pro mě byl velice příjemným překvapením Michael Burian, které jsem opravdu dlouho neslyšela. Ten mne jako první donutil svým setem k pohybu. Ještě před ním, během našeho příchodu jsem taktéž po delší době slyšela dje Orbitha, během jehož setu jsem se spíše rozkoukávala po okolí a procházela se areálem. Hudebním vítězem celého festivalu se pro mě stal zahraniční Mladen Tomic, který se nejvíce trefil svým zvukem do mého vkusu a jeho vřelá komunikace s fanoušky měla také velmi pozitivní vliv. Tím samozřejmě nemám namysli klasické: put your hand up in the air.


Na techno stage vévodil Agent. Jeho styl hraní se za mnoho let nezměnil. Řezal to tam do lidí jako za starých časů a v době, kdy všichni ze dne na den přešli na minimal, on byl snad jedním z mála, co se držel svého, za což si ho cením. V tento den ale moje nohy, chvíli po obědě a ve spíše deep a chill out náladě, jeho rychlost nezvládaly, přestože jsem ho ráda slyšela a připomněla si tak párty Material gain, na kterých jsem kolem roku 2001 byla pravidelným hostem. Tuto stage také ozdobila, nejen hudebně, i djka K. Sandra.

Na Naked Prague stage jsem si poslechla Michaela C. Na zdejší afterparty jsem se rozhodně nechystala a tak pro mě závěrečným djem byl právě Mladem Tomic. Pro déle tancechtivé byl samozřejmě připavený další program, já tento festival navštívila právě proto, že byl celodenní a vyhovovalo mi, že jsem domů dorazila v časných večerních hodinách. Příjemná změna.

Servis, který byl pro návštěvníky připraven byl nadstandardní, namátkou ubytování, odvoz na festival a další. Tentokrát jsem na celém festivalu neshledala jedinou chybičku, fajn atmosféra, kterou vytvořili moji přátelé a skvělá organizace zapříčinila, že se mi za celý tento rok mezi hudebními festivaly nejvíce líbil právě tento. A vůbec nezáleží na velikosti areálu a množství stagí.