Zdá se, že festivalové návštěvníky v naší malé zemi můžeme dělit na dvě skupiny. Na zhýčkané a nezničitelné. Já se řadím někam mezi. Čtyři dny pod stanem jsou už na mě příliš, ale déšť ani horko nepovažuji za překážku pro to jet za dlouho očekávaným hudebním zážitkem. I tak místo zakoupení pláštěnky za pár korun zůstala doma snad valná většina návštěvníků. Pořadatelé se tento rok chtěli vyhnout obřím zácpám, které trvaly při minulých ročnících i více než hodinu a půl. Vymysleli obchvat, který ale v tomto případě nebyl potřeba. Naše kolona čtyř aut projela do vjezdu areálu během dvou minut. Co se však týče výjezdu, byl poněkud nedořešen, což mi jistě dá za pravdu každý, kdo přijel autem. Myslím, že bez návštěvy myčky se to u nikoho z nás neobešlo, neboť odjezdovou trasu zvolili pořadatelé cestou podobnou polní.

Počasí se nakonec umoudřilo, přestalo pršet, přesto ale za sebou zanechalo následky v podobě několika vypnutých pódií, velmi rozházeného a provizorního programu, mořský písek na plážových stagích byl nacucaný vodou a oproti jiným ročníkům, kdy jsme v podstatě nevěděli kam dřív, byl letos výběr dost omezený. V množství návštěvníků jsme dokola potkávali ty samé, jelikož jich zde bylo vcelku poskromnu. Sice by se dali počítat na tisíce, ale i tak byl jejich počet několikanásobně nižší než třeba při ročníku s Faithless, na který každý z nás dodnes vzpomíná a kdy také byla předpověď počasí podobná jako letos. Tak co se vlastně změnilo, že jsou festivaloví fandové tak zhýčkaní? Nutno uznat, že nestát fronty a mačkat se v obr davu mělo také něco pozitivního do sebe.



V pátek nezklamali Monkey Business, to je klasika a show. Neznám snad nikoho, kdo by tuhle kapelu neměl v oblibě. Skunk Anansie, přestože je běžně neposlouchám mě bavili ze všech nejvíc. Djskou čest zachránil Josef Sedloň a Macio. Naopak Adam Freeland, ten na kterého jsme já i moji přátelé těšili asi nejvíc, byl pro nás vcelku zklamáním. Z podia se prvních asi dvacet minut linuly jen divné zvuky, příliš se asi soustředil na honění módní patky. Což nás od hlavní stage vyhnalo a dle slov ostatních jsme učinili velkou chybu. Já areál opustila v půl 4 ráno, lehce promrzlá. Zbytek návštěvníků byl už kolem čtvrté hodiny vyslán pryč z areálu, což zrovna na tanečních festivalech nebývá zvykem.



V sobotu se konečně zlepšilo počasí, které bylo na festival jak dělané. Konečně se dostavila i festivalová atmosféra, která v pátek poněkud pokulhávala. Na Stojáka jako vždy pobavilo, i tak by to již chtělo obměnit repertoár. Ale hurá k Underworld, jimž úžasné intro udělala stage Amundsen, ze které se linula Born Slippy. Pro většinu z nás to byl jeden z nejlepších koncertů. Pánové hráli především starší věci, čímž se publiku zavděčili rozhodě víc, než při jejich vystoupení v Sasazu. Tohle byl skutečný přísun energie, až z toho běhal mráz po zádech.

Za sebe děkuji všem, především pořadatelům a starým matadorům, kteří přijeli a ukázali, že ač je nás čím dál tím méně, za rok se zde určitě zase sejdeme.