Hardcorových festivalů je spousta, zvláště v Nizozemsku, ale jen jeden z nich je opravdu tvrdší než většina ostatních.  Hardschock festival, na kterém bylo připraveno celkem pět stageí, představil více jak 75 umělců. Kromě klasické Mainstage zde byly Industrial, Early hardcore a opravdu tvrdá Frenchcore/Terror stage. Pro „slabší povahy“ zde byla připravena i trochu „měkčí stage“, která prezentovala Raw hardstyle, ale i na ní se to řezalo o sto šest.
 
To co bývá na zahraničních festivalech opravdu skvělé, je perfektní organizace. I tentokrát se společnost High energy events opravdu vytáhla. Pořadatelstvím dopravy počínaje, přes výzdobu místa konání až po zvukové vyladění. Místo v rekreačním centru na pískové pláži a přilehlé prostorné louce je opravdu geniální a má své kouzlo. Výzdobou stageí se rozhodně nešetřilo, zvuk byl opravdu skvělý, až do téměř úplného závěru. Samozřejmě jako vždy nezklamal merchandising, kde jsem nakoupil tričko a další upomínkové předměty. Jediné, co organizátoři dobře nepoladili, bylo počasí. U nás doma bylo vedro a slunečno, kdežto v Holandsku byl teplotní skok o více jak 10°C a vysoká oblačnost. Naštěstí na akci nepršelo a občas na mě vykouklo i sluníčko, takže až tak špatné to s tím počasím nakonec nebylo.


 
V době mého příchodu hrálo na open airové hlavní stagei  duo Amada vs Figh. Ačkoliv bych si tuto mladou a nadějnou dvojici rád poslechl, neměl jsem moc času nazbyt. Rychle vyměnit žetony, uklidit věci do lockerboxů a kvapem na jednu ze zastřešených stageí. Tou byla Industrial.  Na ní se akorát ke svému živému vystoupení připravoval maskovaný Omkara Techichi. Pokud jste se zalekli masky Angerfista, maska Willema vás doslova a do písmene vyděsí. Aneb co neudělat pro to, aby vyčníval a odlišil se od ostatních. Tento tah mu rozhodně vyšel. V průběhu jeho vystoupení prezentoval své nové album, které vyjde co nevidět. Mě osobně rozhodně potěšil skladbou Death craft.
 
Poté jsem se rychle přesunul na hlavní stage, kde nastupoval Dj Mad Dog a jeho dvorní Mc Jeff. Od Filippa jsem očekával, že ještě v tak brzkém čase předvede spíše mainstreamový set. A bylo tomu tak. Došlo na jeho produkci Meccano Twins & DJ Mad Dog – Meccane, DJ Mad Dog & Amnesys - Game Over nebo DJ Mad Dog Feat. MC Jeff – Agony. Prostě na klasické hitovky, které zabírají vždy a všude. Tento festival nebyl výjimkou. V samém závěru trochu přitvrdil a zvedl BPM některých tracků. Jako poslední od něj zazněl Unexist - Attack (Mad Dog Remix).


 
Po italském „disco odvaru“ následoval brutální náklep od francouzsko-holandské dvojice Tieum vs. Partyraiser. Mixovací schopnosti, které ovládá Wesley, jsou na opravdu vysoké úrovni a selekce tracků od Matthieu mě zatím nikdy nezklamala. Takže proč si nevychutnat tuto dvojku. Hned na začátku to kluci odpálili tracky Section Grabuge - People Will Die (Tieum Remix) a Stormtrooper - Beautiful Music. V obdobném duchu pak pokračoval celý set. Překvapením v setu byla produkce z naší domácí půdy – zazněl Hungry Beats remix skladby Tommyknocker - Today Is The Day. V samotném závěru zazněl ještě Tripped - Fuck The Millenium a I:Gor – Testify . Oba tracky byly o několik desítek BPM rychlejší než běžně hrající originály. Tohle byl opravdu zážitek. A to byly teprve čtyři hodiny odpoledne.
 
Během následující hodiny jsem si udělal kolečko po festivalu, které jsem spojil i s osvěžením a drobnou svačinkou. Při procházce jsem si vždy na každé stagei chvíli poslechl část vystoupení.  Na hlavní stagei to byl Promo, na Industrialu pro změnu Sandy Warez, na Frenchcore stagei řádil Radium. Na early hardcoru hrál živoucí legenda Bass-D. Ve stejnou dobu čtyři jména, které bych si rád poslechl celé, ale bohužel to nešlo. A to nebyl během sobotního odpoledne i večera ojedinělý případ. Holt jsem musel některé interprety oželet.


 
Týden před festivalem u nás na domácí půdě vystupoval legendární early hardcore Dj Dano. Díky mé dovolené ve Španělsku jsem si ho nemohl vychutnat, ale to jsem hned napravil na tomto festivalu na Early hardcore stagei. Daniel se svému publiku předvedl v plné síle a já si mohl pomyslně odškrtnout další jméno na seznamu Dj´s, které jsem chtěl slyšet.
 
Po té na řadu přišlo živé vystoupení v podání Sebastiaana Linta a Barta Reviera alias Endimion. Od dvojice jsem očekával spíše mainstreamově laděný set. Kluci mě ale velmi brzo vyvedli z omylu. Uměli se velice dobře přizpůsobit a jejich set nebyl zas až tak „popový“, jak jsem čekal. Sice to nebyla jízda jako při Tieum vs. Partyraiser, ale i tak to stálo za to! Kluci si nemohli odpustit zahrát jejich produkci Make Some Noise a Raging In The Dancehall. Přímo museli zahrát hymnu festivalu, na které se při produkci společně s nimi podílel  Ophidian - Destination Underground. To bylo asi tak vše, co bylo aspoň trochu „popíkové“. Pak už do toho „jen třískali“. Rozloučili se trackem Mad Dog – Agony. Kluci díky! Překvapili jste mě a to že mile!


 
Jako další v pořadí se předvedl industriální mág z Polska Tymon. A diktoval přísně od samého začátku až do konce. Svůj set nakopl svým Stay, na které navázal chytlavým trackem Waldhaus - A Journey Through Time. O tom, že patří mezi výborné producenty, přesvědčil publikum smrští jeho tracků v podání břinkajícího Derange @ 155, Darkroom Music a Gucci. Co by to bylo za Tymonovo vystoupení, kdyby nezazněly klasiky, které jsou sice ohrané ale za to výborné - Tymon - Psycho Killer (Negative A's Chase The Devil Edit), Menace II Society - Chronic Disorder a Satronica - Life Blood Pain Death (Tymon Remix). Tymon mě svým setem výrazně potěšil. A hodnotil bych ho, jako jeden z nejpovedenějších setů na festivalu.
 
Tymona u mixpultu vystřídal britský The Dj Producer, který se s tím od začátku nepáral. Ve svém UK Hardcoru trochu přitvrdil a jeho set byl festivalu šitý jak na míru. I když se Luke během vystoupení potýkal s drobnými technickými problémy, tak mu nebránilo nic v tom předvést svižný a drsný set! Během jeho setu jsem si na chvíli odskočil na Industrial stage, kde mělo vystoupení francouzské duo Bartoch vs The Punisher, kteří předvedli co je to hardcore v té nejčistší podobě – RESPEKT kluci! Když jsem se stihl vrátit na hlavní stage, tak si své inštrumenty pro své živé vystoupení připravoval hezoun Ophidian. Ten v doprovodu kláves odehrál nejeden svůj hit. Osobně se mně opět líbily skladby  Inception by Sound a remix skladby Lenny Dee - Forgotten Moments. Ophidian živě mě nikdy nezklame.


 
Jako předposlední se představila nekorunovaná královna hardcoru DaY-már. Očividně poslední dobou na sobě hodně zapracovala a je o několik kilo chudší. Sázela jednu skladbu za druhou. Kopák střídal kopák, sem tam to vyrovnala rovnou plochou. Pro mě se představila v o dost tvrdší poloze, než jsem ji slyšel loni na Dominatoru. Potěšila především její produkce Feel Terror Cloud Your Senses, Guess What a Trust No One. Dagmar prostě a jednoduše válcovala stage hlava nehlava. Rozloučila se trackem Satronica & Unexist - Fuck The Systém. Geniální volba na závěr.
 
Jako poslední Dj na hlavní stagei měl vystoupit italský terror Dj The Destroyer, ale díky jeho zpožděnému letu se tak nestalo. A tak se konalo jedno z posledních překvapením večera. V závěrečném setu se předvedl legendární Delta 9, který si střihl versus s Tieum. To bylo něco jako pomyslná třešnička na dotru po plechové DaY-már se objevilo trochu rytmu a sem tam i nějaká ta melodie. Sice jsem si poslechl jen polovinu setu, ale to co jsem slyšel, za to opravdu stálo. Díky poslednímu spoji 30 minut po půlnoci a obavě, že se do posledního pendlbusu k hotelu nevejdu, jsem byl nucen se odebrat na cestu domů.
 
Mainstage je obvykle tou scénou, která nabízí ten nejmelodičtější a nejpřístupnější hardcore pro masy. Ne však na Hardshocku. Sice zde vystoupili „popoví“ Endymion a italský Mad Dog, ale jinak se jednalo o nejtvrdší hlavní stage, která byla kdy k slyšení. Už od tří to rozjel Partyraiser a Tieum, večer přijel industriální mág z Austrálie Tymon, po kterém následoval plechový Ophidian a DaY-már, a vše zakončili Delta 9 vs. Tieum. Tohle byl bezpochyby ten nejtvrdší festival! Myslím si, že to bylo opravdu na začátek sezóny Hard Enough.