Festival odstartoval ve čtvrtek. Prvnímu dni panoval především český line-up se samostatným vstupným 150 Kč a tak se na festival dostalo velké množství mladých lidí z benešovského okolí. Bylo kolem 30 stupňů ve stínu a tak není divu, že měla záchranná služba celé odpoledne co dělat. Především mladí lidé studentského věku přecenili své síly a schopnosti. Nutno říct, že hasičských i záchranných vozů zde byl dostatek a dávali nám tak pocit bezpečí v případě nenadálých katastrof.

Hudebními tahouny čtvrtečního dne se staly kapely Sto zvířat, Wohnout a Visací zámek. Pořadatelé avizovali počet návštěvníků na sedm tisíc, naše odhady byly zhruba poloviční. Ale pravdou jest, že jsme po celý den v areálu nikdy nebyli a měli jsme tak možnost odhadovat spíše shluk lidí před hlavním podiem.



Jelikož jsem po tři večery po sobě odjížděla vždy zpět domů, využila jsem svých známých, abych měla dostatek informací o dění ve stanovém městečku. První noc se bouřka Sázavafestu také nevyhla, naštěstí již v areálu nebyli návštěvníci a pár kaluží druhý den nikomu nevadilo. Rozhodující bylo, že počasí nikterak nepoškodilo hudební produkci. Tu spíš ovlivnilo nedostatek finančních prostředků pořadatelů, kvůli kterým nedorazily všechny kapely.

Kapela Sto zvířat zde měla v plánu odehrát celkem čtyři koncerty a trumfnout tak český rekord v počtu odehraných písniček. Oblíbenost této kapely je až ohromující, Sázavafest by na ní snad mohl stavět svůj hlavní program. Ač se skladby opakovaly, ani mně tato hudba nebyla nepříjemná, ba naopak. Skladby jako Škola či Nikdy nic nebylo pořád táhnou a pokud se pozorně zaposloucháte do textů, zjistíte, že jsou vážné vtipné a dávají smysl. A asi každý mi dá za pravdu, že Dáma s čápem v podání Jany je naprosto dokonalá.

Ve čtvrtek fungovaly čtyři stage, v pátek a sobotu jich bylo pět. Dvě byly otevřené, ty kryté nás vzhledem ke krásnému počasí až tak nelakály.

V sobotu nás nadchla Aneta Langerová, pobavil MIG 21 s Jiřím Macháčkem či Nightwork s Vojtou Dykem. Kdo zklamal byli Molotov a to jak hudbou, tak přístupem k divákům. Angličtinu neměli až tak srozumitelnou a tak to na nás zkoušeli španělsky. Jejich hudba měla být směsicí rocku, metalu a hip hopu, spíš to byla opravdu jenom ta „směsice“. Celkově z nich bylo publikum poněkud rozpačité. O Fun Lovin Criminals se jedna z návštěvnic vyjádřila jako o starých pánech za zenitem, mně jejich muzika nikdy nic moc neříkala.



V Balbínce byl neustále zajímavý program a proto nebylo možné se tam téměř dostat. Sázavafest pamatoval i na milovníky taneční hudby. Od večerních hodin jel naplno taneční hangár. Chris Sadler zde naplno převálcoval snad i Paula Oakenfolda, kterého jsem coby dje milovala cca před deseti lety. U publika měl ale úspěch rozhodně nadstandardní.



Co jsme všichni ocenili, tím byly tři dny čisté Toi Toi, včetně dostatku toaletního papíru, což na festivalech bývá problém a to i v časných večerních hodinách. Mínusem byla bázlivá ochranka, která ve stanovém městečku nebyla schopna uklidnit opilé výtržníky, kteří kopali spícím „sousedům“ do stanů.

Jak dopadl Sázavafest z pohledu pořadatelů se dozvíte v rozhovoru s ředitelem Pavlem Klouparem, který pro náš server exkluzivně zodpoví otázky jak příjemné tak i ty méně příjemné.