Rok 2012, dvanáctý ročník, dvanáct zvučných zahraničních jmen. Pan Pot počítáni za dva;) a k tomu cz&sk support jako bonus. Na letošní festivalové cz mapě Svojšice zářily jako jasná hvězda podtrhující svou září line-up, který se v Česku jen tak nevidí. V době, kdy část festivalů krachuje (viz. pražský PCF), část se recykluje (viz. RfP nebo Sázavafest) a ty ryze taneční staví spíše na cz line-upu,který v náročné poptávce neobstojí (čest vyjímkám á-la Shotgun) se snaha pořadatelů z DC promo jeví jako nadpřirozená. Zvláště po té co tanečními kuloáry několikrát zaznělo, že Svojšice skončí a v roce 2010 se ostatně ani nekonaly. Letošním ročníkem Svojšice dokázaly, že dech jim rozhodně nedošel a že hodlají party people přitahovat jako magnet i nadále. Faktem je, že Svojšice mají dostatečně silnou pozici na to, aby se z nich stal festival v pravdě kultovní. O tom, že je legendární, už asi nikdo po letošním ročníku nepochybuje. Jakkoli se s tímto slovem poslední dobou plýtvá a jeho význam se tak vyprázdnil.



Nevím, zda je to genius loci svojšického areálu, urputná snaha pořadatelů, či vysoká koncentrace návštěvníků, pro které jsou Svojšice srdcovou záležitostí, co vytváří úžasnou symbiózu mezi underground atmosférou a dostatečným komfortem pro přítomné. Byl jsem z nějakého zvláštního důvodu na Svojšicích poprvé a zanechaly ve mně velmi příjemný dojem. Snad jedinou vadou na kráse, k cz scéně však bohužel příhodnou, byla relativně nízká účast, což je s podivem, vzheldem ke jménům a i příznívé ceně vstupného. Po krátkém ale důkladném seznámení se s areálem, jsem za stmívání zakotvil u hlavní stage. Přeci jen mě v podvečer přítmí stanů nelákalo, a to tím spíše, že počasí šlo ruku v ruce s festivalem, tedy bylo tak akorát. Na hlavní Finlandia stagi se nenápadně projevoval Joris Voorn. Svůj zatím stále spíše rozehřívací set pojal geniálně a servíroval nám jednu lahůdku za druhou, v tempu příjemném, leč neumožňujícím pouhého stání. Prostor pod stagí se pomalu plnil, mlhy i tmy přibývalo, atmosféra s očekáváním Papa Svena houstla a Joris Voorn ji dokonale vygradoval. Jediné co mi zpočátku vadilo, byly ozvěny sousedních stagí, které zvláště jemnější pasáže Jorisova setu narušovaly. Postupem času jsem je však utopil na dně kelímku od piva za velmi příjenou cenu, což je další z věcí za kterou mají pořadatelé palec nahoru - ceny na barech.



Půl hodiny před půlnocí se za gramofony objevil Papa Sven. Pro mnohé živoucí legenda, pro všechny člověk, který má charisma na rozdávání. Opačnou stranou mice, na jejíž hraně se třpytí neskutečná vystoupení Svena, je strana s vystoupeními zahranými jakoby z povinosti. Byť se to téměř nestává, vyloučit to nelze. Že Svojšice budu tím prvním případem bylo vcelku jasné, přesto byl start jeho setu napínavý a když se poprvé objevil na jeho tváři šibalský úsměv a zvedl ruce aby prsty udělal charakteristické pohyby jako když něco mačkáte, bylo jasné, že tohle si Sven užije. A spolu s ním všichni přítomní. Třeba za zvuků tracku Heiko Laux & Steve Rachmad - The Viking, který můžete zaslechnout v našem videu. Z dalších zazněly např. Maetrik - The reason, Paul Ritch - Wall to Wall, Umek and Beltek - Is it (Original mix) nebo Electric Rescue - Dope (Original Mix) a spousty dalších. O jednotlivé tracky však nešlo, šlo o celek, který byl poskládaný jako mozaika, přesně padnoucí do svojšického rámu.



Když po Svenovi nastoupila další legenda taneční hudby John Digweed, bylo jasné, že Eric Prydz, který byl původně prvním ohlášeným jménem, nikomu chybět nebude. John zahrál o trochu jinak, než je u něj zvykem a na Svena parádně navázal. V jeho setu jsme mohli zaslechnout například čerstvou novinku od Christiana Smithe - House this house. Tou dobou však v techno stanu operovala dvojice Pan Pot, která mě přikovala k zemi a nepustila. Čerstvá krev aktuálního soundu se v české kotlině zapsala skvěle a já doufám, že je zde brzy uslyšíme znovu. A spolu s nimi i track Marc Romboy-the Advent, který ve Svojšicích zazněl. S postupujícím časem jsem se víc a víc oddával samotné party a víc a víc přestával zachytávat zajímavé momenty a detaily pro potřeby reportu. Za prvé to nešlo jinak;), za druhé - to nejlepší co pořadatelům můžeme dát je to, že si festival užijeme naplno a bez výhrad a za třetí proto, že o některých věcech je zbytečné mluvit (psát), protože jsou dány. A v případě Svojšic 2012 bylo dáno, že tahle noc se povede na jedničku, korunovanou krásným ránem s Adamem Beyerem a v samotném finále dvojkou Toky a Boss. Zejména první jmenovaný překvapil, poněvadž nehrál vůbec tvrdě ale naopak svůj set přizpůsobil jemné atmosféře rána, které se pozvolna valilo do svojšického údolí a na svém sklonku s dopolednem a after party za dveřmi, udělalo za Svojšicemi 2012 definitvní tečku. Když jsem odcházel, otočil jsem se a sám pro sebe si řekl: “bylo to fajn, díky”. A přiznávám, že jsem velmi zvědavý, co dalšího si pro nás pořadatelé připraví na další rok. Nezbývá než čekat a doufat, že tahle laťka bude ještě překonána a prolomí odvahu vozit do Čech jména, která skutečně něco znamenají.