Divadelní a hudební festival Mezi ploty je projekt, který má společenské poslání, jehož základní myšlenkou je „nedělat rozdíly mezi lidmi s handicapem a ostatními“, existenci a přítomnost postižení nijak nezdůrazňovat ani v propagaci, ani přímo na akci.
A tak se Bohnická léčebna již po jednadvacáté proměnila v kulturní mraveniště s nálepkou Mezi ploty.

Je sobota, něco málo po půl druhé a já dorážím na místo a těším se, jak si užiji krásné odpoledne, protože počasí navzdory předpovědím, vyšlo na výbornou. Už z dálky slyším hrát hudbu, jen zatím nedokáži rozeznat, kdo tam zrovna řádí (později zjišťuji, že to byla kapela Medvěd 009).

Společně s Lukášem, který je nedílnou součástí týmu poslouchej.net, vcházíme do areálu a míříme rovnou k hudební scéně I. Kapela MEDVĚD 009 nás ale nijak moc nezaujala, tak se jdeme podívat do jiných míst areálu, kde by se mělo také něco dít. Sice několikrát nahlížím do programu, ale mně nic neříkající názvy skupin ujišťují o skutečnosti, že zajímavější bude dát si něco k jídlu a ukázat Lukášovi místní statek. Co se týče jídla, tak nabídka na stáncích byla skoro stejně pestrá jako nabídka hudební.



Cestou na statek procházíme mezi stánky s nejrůznějším zbožím - korálky, polštáře, batikované šaty, dárkové předměty z chráněných dílen. Chvilku se zastavíme u stánku, kde je ukázka výcviku asistenčních pejsků a já nadšeně sleduji, že psa je možné naučit všemu. Například, stačí kýchnout, pejsek doběhne pro papírový kapesník, počká až jej použijete a odnese jej do koše. A já si s nadsázkou říkám, že bych takového pejska brala až zas vypukne chřipkové období.

Po několika minutách pak přicházíme k místnímu statku a je opravdu vidět, že o jeho existenci návštěvníci opravdu nevědí, protože jsme zde byli sami. Najednou máte pocit, že už dávno nejste v Praze, takový klid a pohoda. Lukáš udělá několik fotek celého areálu, vyfotí i zvířata a jdeme zpět do centra dění.

Na ostatních scénách se zatím nic neděje a vlastně kamkoliv jsme došli, tak zrovna dané vystoupení skončilo. Vracíme se tedy k hlavní scéně, kde zrovna vystupuje ONDŘEJ HAVELKA a jeho MELODY MAKERS. Přestože to opravdu není žánr, který bych vyhledávala, tak se mi jejich vystoupení líbilo.



Po krátké přestavbě se na podium vyřítila kapela KRUCIPÜSK. Nevím, zda to bylo tím, že v celém areálu byly k dispozici pouze nealkoholické nápoje, ale lidé spíše posedávali, než aby pařili, což mi ve spojení s tímhle hudebním tělesem nějak nešlo dohromady. Po chvilce se opět přesouváme, tentokrát na scénu III., kde budou mít své vystoupení REPUBLIC OF TWO. Skupina staví svůj zvuk především na akustických nástrojích (dvě akustiky, basa, housle) a rozdílných barvách vokálů obou hlavních protagonistů. Po melancholickém vystoupení máme chuť na něco energičtějšího a vyrážíme směrem k první scéně, kde měla naplánované vystoupení formace SUNFLOWER CARAVAN. Ta se bezpochyby řadí mezi kapely, které nezapadají do žádného zažitého modelu. Nevím, zda má smysl něco dodávat k Andyho vystupování, které by se dalo považovat za zvláštní. Je to zkrátka člověk plný energie, na kterém je vidět, že ho koncertování opravdu baví.

V sobotu si návštěvníci opravdu přišli na své, mimo výše popsané jste mohli vidět a slyšet třeba GIPSY.CZ, ABRAXAS nebo kapelu ŽLUTÝ PES.

Programově ale neděle slibovala mnohem známější a zajímavější jména. Až mi při čtení programu bylo líto, že se některá vystoupení kryjí. Na hlavní scéně to nejprve rozjela kapela HUDBA PRAHA a poté VYPSANÁ FIXA. Ale moje první zastávka byla v Modrém salonku, kde probíhala Stand-up comedy NA STOJÁKA. Když jsem se vracela k hlavní scéně, slyšela jsem jak někdo „krutě“ hraje na bicí. Ten někdo ale byly děti, které si v dílně Kašpárka v rohlíku mohly vyzkoušet hraní právě na bicí. Vystoupení „bejbypankové“ skupiny Kašpárek v rohlíku se pak odehrávalo na hlavní scéně a bylo opravdu super. Vystoupení bylo sice určené každému, ale klasických festivalových návštěvníků tu moc nebylo. Bylo zajímavé a vtipné vidět pogovat ty malé prcky a jejich rodiče.

Dalším lákadlem nedělního odpoledne byla skupina TOXIQUE se svou i pro oko krásnou podívanou. Klára Vytisková není určitě tou dívkou, která by se nějak styděla. Naopak na pódiu se nádherně odpoutala, samozřejmě v pro ni typickém prazvláštním oděvu.
Na scéně ji pak vystřídal VLADIMÍR 518 s TEREZOU ČERNOCHOVOU, ale samozřejmě to nejlepší nakonec, kapela CHINASKI.

Hlavním cílem festivalu bylo zpřístupnit veřejnosti a návštěvníkům prostředí, které je za jiných okolností takřka démonizováno, a najít zde příjemnou atmosféru, zajímavý a atraktivní kulturní program nebo možnost rozšířit si rozhled v mnoha směrech. Osobně si myslím, že se jednadvacátému ročníku všechny cíle podařilo splnit na jedničku s hvězdičkou. Takže nashledanou za rok v Bohnicích.