Nevím jak loni, nicméně předloni, jsem pražský Majáles opouštěl s negativními pocity, co nevybouchly jenom díky pivu. Tedy díky tomu, kterého jsem se dočkal. Předloni byly totiž fronty (nejen) na něj neúnosné a celkový prostor připomínal obrovskou konzervu narvanou sardinkami k prasknutí. Díky této zkušenosti, kterou částečně mírnil loňský hradecký Majáles, který dopadl o něco lépe, jsem do Stromovky přicházel mírně nedůvěřivě. Obavy se rozplynuly vcelku záhy a sotva jsem prošel celý, skoro dvakrát tak velký areál, bylo mi jasné, že Majáles se, doufejme, že definitivně, posunul do profesionální roviny. Od vstupů až po dostatek toi toiek. O pestrém programu nemluvě. Pestrém především co do počtu stagí.

Počasí jakoby chtělo podtrhnout snahu organizátorů a vystřihlo dokonale jarní podobu přímo lákající k lenošení v parku pod vzrostlými stromy. A hrají-li vám k tomu tuzemské stálice, odpoledne nemůže být jiné než příjemné. Pravda, pár míst trpělo množstvím přítomných větším než velkým, ale bylo jich o poznání méně a většinou se dalo vcelku bez problému dojít kam člověk potřeboval. Pokud jej tedy nestáhla k sobě jedna z četných atrakcí. Mě zaujaly třeba pomeranče rozházený okolo stánku Fenixe, ten se sice plzeňskejm dvakrát nepovedl, za to pomeranče přivezly parádní. Stejně tak festivalové svatby byly využity nadmíru, dokonce i mě se jakási slečna ptala, zda si nechci vzít její kamarádku. Nechtěl jsem, snad promine.

Hudebně tou dobou operoval na stagi hlavní Mig 21 se stále vtipným Jiřím „Fuck You, I love You“ Macháčkem. Zatímco za zády jim do rytmu tepala Vypsaná Fixa např. s peckou Lunapark. A opodál jim sekundovali plzeňští Tleskač. Možná to bylo krásou Karoliny Jägerové, možná tím, že k podvečeru se mi rytmus ska hodil tak nějak nejvíc, faktem bylo, že u nich jsem zakotvil spolu s excelentním pivem z dílny sponzorujícího pivovaru, tedy jedenáctkou jak vyšitou. Chvílemi mě mrzelo prošvihnutí Prago Union a Čoko Voko, tedy alespoň jakés takés invence, avšak v divokém rytmu Skyline a následných house rytmů linoucích se ze Studio 54 stage a z rukou na mixu Chrise Sadlera, hodil jsem rozmary za hlavu. Chris potěšil např. parádním remixem skladby Catch od Kosheen, Skylini pak nestárnoucí klasikou z jejich ranější tvorby Pretty Princess. Na opačném pólu jak místopisném, tak hudebním, pobavili svou úderkou Horkýže Slíže. Malá Žužu nebo LAG Song, jsou prostě hitovky, který si rádi poslechnete vždycky.



U jídla to s frontami bylo o něco horší, ale po chvilce pátrání našli jsme stánek zcela bez fronty, takže dobrý. Žezlo přebírali po poněkud mdlých (i když Ondřej Brousek v bílých šatech a s cigárem visícím na rtech mě dost pobavil) Monkey Bussines Tata Bojs, pro mě osobně jeden z vrcholů celého Majálesu a my se tak mohli ponořit do jejich příjemné tvorby a skvělého hudebního výrazu Milana Caise aka Bublajze, např. s dnes již kultovní Attention Aux Hommes . Na hlavní se během jejich setu chystali Nightwork, ke kterým vše směřovalo a celý ten čas, od samého startu až téměř po finále vyplňovaly i studentské kapely, které si v davu dokázaly vždy najít hrstku posluchačů. Proč zrovna Nightwork měli být tou pomyslnou tečkou mi při vší úctě k nim není jasné. Zřejmě nejsem dostatečně okouzlen Vojtou Dykem, leč ironickou narážku v tom nehledejte, pouze řečnickou otázku. Věřím, že hudebníci to jsou dobří, ale ruku na srdce. Tatáči, Fixa, Sto Zvířat, Tleskač, PSH – všechno to jsou jména, která nejen že působí na scéně mnohem mnohem déle a vydobyly si určité renomé, ale především, jejich skladby jdou tu a tam, u někoho více u někoho méně, opravdu do hloubky, ať už přímo hudebně, či textově. To se o Nightwork (zatím) říci bohužel nedá. Jinými slovy na Majálesu své místo určitě mají, a pobavit díky své show dokáží. Jen na pozici nejvyšší v podobě nejlepšího hracího času mají pánové ještě čas, jakkoli mne za tohle tvrzení zejména nekritické fanynky zřejmě ukamenují. Takto to působí jako módní vlna, na které se chtěl Majáles svézt, prostě proto, že Nightwork jsou aktuálně v kurzu.  Ať už tak nebo tak, celkově se Majáles povedl a o to ve finále šlo, takže příští rok se bude určitě na co těšit.