Je 18. srpna a legendární Open Air Festival „Trutnov 1987-2011“ oficiálně startuje. Slunce svítí, kytky voní, hippie nálada se mi vkrádá pod kůži. Příjíždím právě do Trutnova. Natěšená, hledám směrovky nebo alespoň ručně psané cedulky, které by mi pomohly najít cestu k festivalovému městečku. Marně. Po deseti minutách bloudění začínám být trochu nervní, naštěstí zahlédnu květinové vozidlo Volkswagen. Hned se za ním rozjedu. Zanedlouho se přede mnou vynoří zastanovaná louka. Počet lidí s krosnami se rapidně zvyšuje, jsem tu správně. Po krátkém rozhodování si stavím stan u čerpací stanice. Sociální zářízení stanového městečka mě totiž nenadchlo. (Jak k večeru zjistím, pumpa nebyla pravděpodobně nejlepší volba.)

Stan stojí a mně dojde, že vlastně vůbec nevím, co kde hraje! Spěchám do areálu, aby mi nic neuniklo. Tolik lidí všude kolem mě utvrzuje v tom, že tenhle festival je opravdu legendou mezi legendami. Nevycházím z údivu ani poté, když se konečně dostanu do areálu, v tuhle chvíli ale nadšení trochu opadá. Že na webu festivalu nebyl zveřejněn program, je tradice (jak mi bylo vysvětleno přáteli), to chápu. Ale fakt, že uvnitř areálu nevisel ani jeden plakát s časovým harmonogramem, mi trochu vadil. A začalo mi to vadit ještě víc ve chvíli, kdy jsem si chtěla ZAKOUPIT (ano, tady zřejmě není zvykem návštěvníkům program věnovat) „samizdat“. Jenže smůla – kolem páté večer je vyprodáno. Přestože další den již byly harmonogramy k dostání, považuji tohle za docela zásadní „fail“ ze strany pořadatelů.

Rozhodla jsem se tedy projít areál. Zkažená nálada se po chvilce vytratila, protože zdejší prostory  jsou vážně nádherné. Obzvláště lesík, to je učiněná oáza klidu, kde se člověk s drinkem v ruce ztratí pár hodin ani neví jak. Jdu ale dál, prohlížím si řadu stánků, kde mě oproti jiným festivalům nadchla jejich pestrost. Ten samý pocit jsem měla, když mě přepadl hlad. Výběr občerstvení byl skvělý. Jsem mile překvapená, že jsou i openairy kde člověk není odkázaný jen na langoše a palačinky. Vysoká účast neziskovek a různých občanských sdružení se svými stánky a peticemi seděla k povaze festivalu. Než jsem stihla prokorzovat celý lesík, nalákaly mě tóny kytar k hlavní stagi. Jak jsem se dozvěděla od šťastlivců vlastnících festivalového průvodce, na pódiu už to rozjížděla skupina Neruda. Ačkoliv vidím samé známé tváře, tahle sestava je pro mě novinkou. V tomto projektu figurují „staří známí“ jako Matthew Ruppert (Monkey Business), bubeník Miloš Dvořáček (ex -123min), kytaristé Lukáš Martinek (Yvonne Sanchez, Private Earthquake) a Petr Škarohlíd (Hentai Corporation) a Roman Holý (Monkey Business, J.A.R.), který momentálně na pódiu v rukou třímá baskytaru. Energické vystoupení bavilo nejen mě, o čemž svědčí naprosto zaplněné tribuny i prostor pod podiem. Následovalo vystoupení písničkáře Jiřího Schmitzera. Když na podium přijde starší muž s akustickou kytarou, neznalí by mohli očekávat komorní atmosféru. Opak je pravdou a v zápětí se rozjíždí kotel plný lidí, keří do písmene znají Jirkovy texty. Skvěle připravená půda pro Iggyho & The Stooges.

Když Iggy doslova vtrhnul na podium, z posluchačů sedících na tribunách se náhle stal skandující dav. Není se ale vůbec čemu divit, protože zpěvákovo charisma vyzařovalo takovou energii, že to muselo pohltit i laxního kolemjdoucího. Během celého koncertu Iggy podával strhující výkon, vzhledem k jeho věku (64 let) absolutně nad moje očekávání. Běhal, skákal a samozřejmě nepustil z ruky mikrofon, a člověku přišlo, jakoby se ani nezadýchal. Jeho neustálá interakce s fanoušky, které zval na podium (mezi křepčícími byl i zakladatel východočeského Woodstocku Martin Věchet), dotvářela už tak báječný pocit z vystoupení. Kapela zahrála spoustu vyložených hitovek, mezi kterými nechyběla ani I wanna be your dog. Po čtvrtečním dni odpadám do stanu absolutně vyčerpaná a hudebně naprosto uspokojená.



Páteční den se zpočátku trochu vleče (novinkou bylo jen vystoupení symfonického orchestru). Hudebně zajímavé začíná být až pozdní odpoledne, kterému svým výkonem vévodila skupina Tata bojs. Na české festivalové scéně stálice, která své fandy snad nikdy nezklame. Na letošním putování napříč festivaly hrají ty stejné osvědčené hity proložené povedenými novinkami z Ležáté osmičky. Tím ale vůbec nechci říct, že by mě koncert nudil. Naopak mě překvapuje, že ačkoliv je vidím letos už potřetí, pokaždé mě skvěle baví. Před Tata bojs zasáhl Trutnov asi dvacetiminutový, opravdu silný přívalový déšť, který zahnal většinu návštěvníků festivalu pod stromy a přístřešky. Nicméně punk na hlavní stagi některé bavil natolik, že je ani zapláva bahna nevystrnadila z kotle. Naopak si ze srázů okolo tribuny dělali bahenní skluzavky nebo jen rezignovaně leželi v rozbředlé hlíně. V pátek večer ještě dorazila na hlavní podium „první N.O.H.A.“.

Oproti velkolepému začátku festivalu sobotní program vybízel spíše k návštěvě města nebo výletům po okolí. A taky dost lidí tuto možnost v sobotu zvolilo. Hospody, hospůdky, pivnice, zahrádky i cukrárny v centru Trutnova praskaly ve švech.

V neděli se pak Na Bojišti čekalo hlavně na slibovanou druhou N.O.H.U. Té jsem se bohužel už nedočkala, protože povinnosti mi nedovolily zůstat v Trutnově tak dlouho.

Zbytek festivalového programu neoplýval vyloženými headlinery a hvězdami, ale předvedla se folk/SKA/punková „festivalová klasika“, která neurazí, a na kterou český festivalový návštěvník prostě dobře zapaří. Za některé – Sto zvířat, Tleskač, Visací zámek, atd.

Celkem mě Trutnov Open Air nechává trošku na vážkách. Přestože má tradici a silného ducha, vlastně se těším na cestu domů, což se mi zatím ještě asi u žádné letní akce nestalo. Poslání a myšlenka festivalu jsou určitě silné, což mi imponuje. Telefonické spojení s exprezidentem a zároveň náčelníkem festivalu Václavem Havlem, s paní Evou Pilarovou nebo symbolické vypouštění holubů určitě na jiném festivalu nezažijete. Faktem ale zůstává, že za cenu vstupného mi přijdou management a produkce této letní akce v dnešní době (a konkurenci) zkrátka nedotažené. To co vadí mně, ale nemusí vadit jiným, což dokazuje stále vysoká návštěvnost. Takže pokud chcete zažít netradiční zážitek, rozhodně Vás další ročník festivalu přivítá svou vstřícnou, otevřenou náručí.