Mise Love Park
Love Family Park jsme se letos rozhodli naplánovat opravdu precizně – hotel jsme zamluvili již v první půli května a to hned na dvě noci – po loňské nemilé zkušenosti s odjezdem brzo ráno jsme do ubytování raději více zainvestovali, abychom měli jistotu včasného příjezdu a dostatečného spánku. Po bezmála osmihodinové jízdě jsme se pohodlně ubytovali, prošli malebné centrum města Hanau a po pár sklenkách sektu na hotelovém pokoji se odebrali na kutě. Plán na druhý den byl také jasný – budíček o půl deváté a ve tři čtvrtě na deset odjezd směr Mainwiesen Hanau. Plán jsme dodrželi téměř na minutu přesně a něco málo po desáté hodině jsme byli na místě dění.

Slunce se tou dobou schovávalo za hustými mračny, proto jsme vyrazili vybaveni pláštěnkami a deštníkem. Po bezproblémovém vstupu do areálu jsme ihned zamířili do jedné z místních „směnáren“, kde jsme eura proměnili za festivalové platidlo – tzv. tokeny.

Dle původního plánu jsem chtěla hned zamířit na hlavní stage, ale jak to tak bývá, můj pečlivě promyšlený harmonogram se začal hroutit od samého začátku. Plán mi zhatil Robert Dietz. Rytmický house s prvky techna mě zde pozdržel minimálně na půl hodiny. Před jedenáctou jsem se ale rozhodla vyrazit na zástupkyni renomované značky Desolat tINI, která mě v tu ránu dostala svým skvěle mixovaným deep housem. Houpavý deep byl doslova pastvou pro uši a pro dopoledne snad lepší sound ani nemohl být zvolen.



Melancholickou tINI měl posléze vystřídat majitel labelu Deep Vibes Sascha Dive. Prvních pár minut jeho setu znělo velmi slibně a nebýt problému s přenoskou, asi bych propásla skvělé livko, které tou dobou rozjížděl na trojce Kanaďan Frivolous - týpek, do kterého byste na první pohled řekli, že snad utekl z blázince. DJ, producent a performer v jednom se na nás nebál vytáhnout vařečku, nůž a přitom si ještě stihnul zatelefonovat. Mix hudby od groovy, funky přes minimal, techno až k electru plný originálních melodií a live efektů se stal téměř v pravé poledne jedním z vrcholů celé akce.



Poté už byl na řadě zvonkový romantik při těle Dominik Eulberg. Eulbergovo öko-techno mě ale tentokrát moc dlouho na „trojce“ neudrželo. Mnohem lákavěji zněly z dálky znějící perkuse dohrávajícího Saschy Dive. Až po jeho vynikající „bubínkové“ náloži jsem si všimla, že počet návštěvníků v areálu nebezpečně roste. Obzvlášť přeplněná byla stejně jako loni floor 2, kde si tisíce tanečníků užívaly nekompromisní taneční set Matthiase Tanzmanna.



Velmi příjemnou skutečností na celé akci bylo kromě kvalitní hudby také to, že jsem si i přes nadměrný počet partypeople na 2. stage mohla Tanzmannův set bez problémů vychutnat, aniž by do mě někdo neustále strkal, vrážel nebo na mě dokonce padal. Ano, evropští návštěvníci se zkrátka uměli bavit, aniž by k tomu potřebovali hektolitry piva, což se projevilo na celkové velmi nenucené a přátelské atmosféře celého eventu.

I když jsem předem tušila, že následující Kollektiv Turmstrasse za návštěvu „trojky“ nestojí, přece jen jsem se na hamburské duo nakonec zašla podívat. Moje očekávání se bohužel vyplnilo – nudné táhlé livko bez špetky invence mě po pár minutách odehnalo pryč.

Ve skrytu duše jsem tou dobou již myslela na svého dje nr. 1 Svena Vätha, který již roztáčel desky na hlavní stage. Protože jsem ale věděla, že by „pan Cocoon“ mohl způsobit moje setrvání na „jedničce“ až do konce akce, odolala jsem a vydala jsem se zaposlouchat do tech-housových rytmů charismatického Itala Marca Caroly, který ničím nepřekvapil a odehrál zde opět svůj standard, který místní partypeople ale doslova milují.

Spokojená, že jsem konečně slyšela většinu intepretů, které jsem měla v plánu, dokonávám svou Love park misi na třetí stage, kde si svůj b2b set užívají Mathias Kaden & Daniel Stefanik. Po okraj energií nabitý b2b set v tu chvíli předčil snad i o stage vedle hrajícího matadora „Loca“, škoda jen toho trošku bolavého zvuku. Pro všechny případy schované špunty do uší zde ale splnily svůj úkol na jedničku.



Pak už šlo všechno velmi rychle: vychutnávám poslední minuty Loco Dice, který právě předává štafetu kolegům Ricardu Villalobosovi & Lucianovi. Byť spojení těchto dvou jmen může znít sebevíc lákavě, ten večer mě jejich b2b mix nezaujal. O tom, kam zamířit poté, jsem nemusela dlouho přemýšlet…



Sven Väth – vyvolávač slunce
Co říct o Svenovi Väthovi a neopakovat se – „papa“ do nás ládoval jednu skvělou desku za druhou, jakoby přesně věděl, jak dostat tisíce tanečníků do ještě většího varu. Jeho umění komunikace s publikem v kombinaci se skvělým djským výkonem mi po přesunu z floor 2 už nedovolily z hlavní stage odejít. A právě zde se odehrál nejemotivnější moment celého dne – slunce jakoby se za zvuku Svenových mixů probudilo a začalo prosvítat skrz hustá mračna, aby se nám po chvíli ukázalo v plné své kráse. A právě to byla ta nezapomenutelná chvíle, kterou mistr završil naše celodenní putování pod šedivou oblohou a slunce přivítal pravidelně se opakujícím samplem „Sun“ ze známé pecky od Caribou. Neuvěřitelný moment pak nabýval na intenzitě až do samotného západu slunce, kdy pak zazněla skladba úplně celá. „Papírový“ ohňostroj a moře barevných balónků ve vzduchu pak už jenom doladily Svenovu děkovačku, která zakončila celou party na minutu přesně úderem desáté hodiny.



You are the party
Co dodat na závěr? Skvělou party dělá nejen skvělá muzika,ale hlavně pak bezchybná organizace a partypeople, kteří si dovedou akci společně užít a vytvořit tak neopakovatelnou atmosféru ( tady totiž skutečně platí Svenovo rčení „You are the party“ ). A přesně tak to funguje každý rok právě na kouzelném Love Family Parku, kam napřesrok určitě zase vyrazím.