V roce 2004 vystupovala tvoje kapela na podporu „Oranžové revoluce“ – vedly vás k tomu vzpomínky na období, kdy byla Ukrajina ještě součástí SSSR? Jak to tehdy s hudbou vypadalo?
Moje vlastní vzpomínky na tu dobu sahají jen do 80. let. Rock tehdy fungoval hlavně na oficiální rovině – rockové skupiny, prověřené KGB (tajná státní policie SSSR, pozn. red.), mohly klidně hrát, vydávat desky a vystupovat v televizi. Jenže daleko větší část rockového světa byla underground a nastavená proti režimu. Některé z nich proti režimu otevřeně protestovaly a určitě hrály velkou úlohu v následném rozpadu SSSR. Konec 80. let a začátek 90. let pak s sebou přinesl svobodu, ale i spoustu problémů. Najednou tu nebyl jasný nepřítel a rock ztratil drive – no a pak přišel rok 2004 a protesty proti zfalšovaným prezidentským volbám. Byli jsme tehdy u toho, zčásti také proto, že na ten rok připadlo výročí vzniku Ukrajiny.

Jak se situace od té doby změnila? Změnilo se s vítězstvím proruského prezidentského kandidáta Janukovyče v roce 2010 mnoho? Byl to podle tebe krok zpět?
Může to zrovna teď vypadat jako velký skok zpátky, ale je potřeba si též uvědomit, jaké nadšení a mnohdy falešné naděje Oranžová revoluce vzbudila. Já jsem si i přes všechny problémy jistý, že to jsou všechno bolestivé, ale užitečné lekce pro mladý a ještě nezralý národ. Jsme na cestě od sovětské mentality k občanské společnosti a do Evropy. Není to lehké, ale zlepšuje se to.



Projevují se problémy a úspěchy v textech vašich písních? Zpíváte ukrajinsky, proto se ptám.
Moje texty jsou momentálně o radosti a naději, a to navzdory všem problémům. Věřím v sílu myšlenky, věřím v sílu snu a myslím, že hudba je ideální a efektivní nástroj jak pozitivní myšlení šířit. Náš svět je otrávený nenávistí a strachem a je možné, že se jeho dny krátí. Svět, který vznikne musí být daleko lepší místo k žití – každý se k nám v našem úsilí o lepší svět může připojit. Tím, že začne zlepšovat život kolem sebe.




O inspiraci tedy není nouze. Z jakých vnějších zdrojů doplňuješ tvé vlastní představy o ideálním světě?
Jsem zapáleny rocker a proto se zájmem sleduji anglo-americkou hudební scénu. Vždycky jsem to dělal. Po nějaké době jsem ale pochopil, že moje ukrajinské kořeny mohou přinést do hudby originální prvky a umožnit mi být kreativní. Samozřejmě vedle rocku, který proudí z Evropy a Ameriky, jsou mojí zásadní inspirací kapely jako Manu Chao, Ska-P a moderní balkánská a cikánská hudba. To mě dovedlo k tomu, že kdyby někdo přišel s podařeným cross-over stylem, kombinací rocku a ukrajinského folku, mohlo by to vzbudit zájem i za hranicemi Ukrajiny.

Od vydání vašeho posledního alba uběhly 3 roky – budete hrát během nadcházející festivalové sezóny nějaké nové skladby?
Doma nám zrovna vychází nové album – jmenuje se UkrainSKA a je to zatím jedna z nejfolkovějších desek, co jsme vydali. Je to vlastně taková sbírka folkových skladeb, uzpůsobených našim potřebám. Můžu tě ujistit, že z ní budeme hojně hrát i na festivalech. Druhá deska vyjde brzy v Evropě a bude to „Best Of“ z našich předchozích 2 alb, přeložených do angličtiny. Z ní samozřejmě budeme hrát nejvíc.



Uživí vás vaše hudební aktivity, nebo vás živí něco jiného?
Jako všude jinde, i na Ukrajině je hudba nevděčné povolání. Dost těžko se tím dá uživit, ale vzhledem k tomu, že jsme profesionální band, tak nám se to naštěstí daří. Samozřejmě to nejsou limuzíny, vily a kila kokainu, ale stěžovat si nemůžeme.

Ptám se proto, že starý hudební model prodeje CD se dávno vyčerpal – do jaké míry vás tento trend poškodil? Jak to řešíte?
Na Ukrajině, stejně jako v Evropě a na celém světě, je stahování hudby samozřejmě populární. Musíme se s tím vyrovnat, je to nová realita. Výjimkou je prodej desek na koncertech – tam to jde daleko lépe, protože to fanoušci berou jako vyjádření podpory kapele, na kterou přišli. Na to se snažíme zaměřit.

Co můžeme od Mad Heads XL očekávat na Sázavafestu? Jak vlastně vzpomínáte na rok 2005 a 2006, kdy jste v ČR vystupovali na Rock For People? Jak to je s vaší znalostí českých kapel?
Nedávno nás dostal český evergreen Jožin z Bažin. Byli jsme z toho tak mimo, že jsme okamžitě udělali ska-punkovou verzi tohoto hitu, se kterým se samozřejmě předvedeme v Čechách. Z festivalů v minulých letech si hlavně pamatujeme tu neuvěřitelnou energii, atmosféru a úžasné publikum. Hráli jsme tehdy na pódiu s Manu Chao, na což nikdo z nás nemůže zapomenout. Zároveň se nám podařilo docela úspěšně propadnout atmosféře Prahy, totálně jsme se do ní zamilovali. To vedlo k tomu, že jsme se tam o rok později, v roce 2007, vrátili natočit klip k jedné naší romantické baladě.

Jak vidíte další vývoj kapely? Budete zpívat i nadále v ukrajinštině, nebo plánujete návrat k angličtině?
Zpočátku jsme zpívali anglicky a naše první 3 alby vyšly v Německu. Ale pak jsme objevili potenciál Ukrajiny, začali jsme jej využívat, což přineslo velký ohlas a dostalo nás doma na vrchol. V plánu je tudíž kombinace těchto dvou zásadních vlivů. Doufám, že nám to vyjde. V plánu je ostatně už zmiňovaná kompilace našich největších hitů v angličtině. Osobně to vidím jako začátek něčeho nového. Energie máme na rozdávání, takže se toho nebojím.