Sobotní program nabídl nejprve zamračené nebe hrozící deštěm, ale diváci se nedali odradit. Přišli vybavení pláštěnkami a deštníky. Ostatně hudební fanoušci nejsou z cukru, o tom se zle rok co rok přesvědčovat na všemožných festivalech. Tancovat a pařit se dá i v bahně a po kotníky ve vodě.

Ale k hudebnímu programu.

14:00 JAGALMAY
Skupina Jagalmay se dala dohromady zde v Praze a je složená z imigrantů z Kyrgyzstánu a dalších středoasijských zemí. Hudebníci hrají na tradiční hudební nástroje jako je indické harmoneum, khomuz, doira, což jsou nástroje tajuplným názvů a ještě tajuplnějších zvuků.



Doprovodné vystoupení české tanečnice Terezy Štojdlové garantovalo vstup do světa čajoven a vodních dýmek, s harémovou atmosférou. Příjemný vstup do etnického vábení.

15:00 WANG LI
Z poněkud jiného soudku bylo následující vystoupení čínského virtuoza Wang Li, který to na podiu rozbzučel na brumle. To je taková podkova, jejímž středem vede pružný jazýček. Prstem se rozkmitává jazýček a výsledný zvuk se moduluje ústy. Výsledek zní dosti “trancově a psychedelicky. Vážně.



Ne nadarmo brumli po staletí využívali sibiřštví šamani. Člověk si připadá téměř jako na šamanském sezení:



Prostě nášup při kterém zapomenete i na to, že prší.

16:00 OUDADEN
jsou z Maroka. Hudba skupiny Oudaden je průsečíkem dvou rituálních transovních stylů. Na jedné straně jsou to extatické rituály marockých Berberů, tím druhým zdrojem je hudba potomků otroků zvaných Gnawa, zavlečených přes Saharu do Maroka. Výsledek trochu připomíná blues s ryzí dávkou africké spiritistické magie. Sestavu tvoří šest berberských mužů s atypickou kombinací nástrojů: banjo, kytara, zbytek jsou perkuse.

Hypnotické africké blues :


ze kterého přímo sálalo marocké teplo, omamný dech pouště.

18:00 Nastupuje SOUAD MASSI zřejmě největší hvězda festivalu.

Ve dvaceti zpívala španělské flamenco, o pět let později cestovala po Alžíru s hardrockovou kapelou. Z Alžíru se vystěhovala do Francie, kde se stala přes noc hvězdou. Písničkářka s vlastním repertoárem, kterou mnozí přirovnávají například k Suzanne Vega. Snad je to tou naléhavostí a citovostí, která se ze všech písní line jako hořkosladká modlitba k životu.



Člověk, který se nezamiluje do jejích písní nebyl nikdy zamilován.

Kolem osmé pak nastoupili GETATCHEW MEKURIA & THE EX & GUESTS

A to byla velká free jazz psychedelická paráda,



která vyprovodila slábnoucí slunce za obzor.

Pokud bych měl hodnotit festival jako celek, určitě bych vyzvedl onen důraz na prolínání žánrů. Mezikulturní střetávání, důraz na “opravdovost”. Ze všech muzikantů, které jsem měl možnost vidět přímo sálá autenticita a osobitost. Organizátorům pak patří velké plus za to, že všechny tyhle různorodé proudy dokázali skloubit.

Závěrem můžu říct, že Respect festival byl vždy vyjímečným zjevem a nevypadá to, že by z nastoupených pozic hodlal sestoupit. Byl a je to ojedinělý svátek autentické hudby, která má z čeho čerpat a zároveň ví, kam míří. Svět se globalizuje, ale pořád zůstává pestrý a barevný. Všechno to křížení obohacuje jak hudbu, tak lidstvo. Trochu silná slova na závěr, ale s ohledem na řadu mocných zážitků vůbec nejsou nadnesená.

RESPEKT! :)