Hradecký Majáles byl první vlaštovkou blížící se festivalové sezóny a zároveň první ze všech letošních Majálesů. Za takového počasí, za které by se nemuselo stydět ani leckteré červencové odpoledne, se 22. dubna v Šimkových sadech v Hradci Králové sešly tisíce mladých lidí oslavit tento studentský svátek jara. Co si organizátoři přichystali na dvou stagích i mimo ně se dozvíte v následujícím reportu.

Jubilejní pátý a podle organizátorů nejúspěšnější ročník Majálesu v Hradci Králové se letos poprvé pochlubil dvěma scénami. Co nám bylo slíbeno, bylo i dodrženo a festivalový areál byl opravdu téměř dvakrát větší než loni. Hlavní t-music stage obsadily kapely UDG, Tleskač, Vypsaná Fixa, Skyline, Sto zvířat a Chinaski, na G2 stagi zahrály hradecké studentské kapely Memphis a Sweet zone, dále Xindl X, Fast food orchestra, Charlie Straight a Midi Lidi.

Popisovat zde vystoupení všech kapel by bylo nošení dříví do lesa, protože téměř všechna byla standardní jak je u těchto českých kapel zvykem. Každá z nich se rozhodla do svého playlistu zařadit ty největší a nejznámější pecky a to bylo přesně to, co od nich lidé také očekávali. Možná mě nějaký skalní fanoušek té či oné kapely nařkne, ale dalo by se to shrnout jedinou větou: Hráli skvěle, tak jako vždycky. Mám pocit, že koncerty většiny výše zmíněných kapel na českých festivalech se povětšinou nijak neliší. Márdi z Fixy nás jako vždy nařknul z toho, že paříme málo, zpěvačka kapely Skyline Marka Rybin jako vždy vydržela energicky skákat po pódiu po celý koncert a Dr. Kary z Fastfoodů má o 10 centimetrů delší dredy než loni (to je asi jediná změna). Tím ale rozhodně neříkám, že to bylo špatné! Jen to nebylo jiné, což ale většině účastníků evidentně nevadilo a své oblíbené kapely si užili stejně jako každý rok.



Jednoznačně nejsilnější a nejnestandardnější zážitek dne pro mě bylo vystoupení electro undergroundové skupiny Midi Lidi a proto se u něj zastavíme. Možná to bylo tím, že jsem je naživo viděla poprvé, možná geniálně zmixovanými zvuky, možná neskutečnými gesty herce, hudebníka a filmaře Petra Marka. Ať už byl důvod jakýkoliv, jejich hudba mě okamžitě pohltila. Spolu s davem jsme se synchronizovaně vlnili a nevnímali časoprostor. Ten zřejmě nevnímali ani další představitelé této formace Markéta Lisá a Prokop Holoubek. Téměř žádné jejich skladby s výjimkou výborného Bujónu a Lásky, jsem doteď neznala, nicméně píseň Operace „Kindigo!“ a hudebníci energicky pařící v kostýmu duchů se mi navždy vryli do paměti. Ale nebyla to jen show pro publikum, tito Lidé svojí hudbu na podiu žili. A my pod podiem s nimi. Midi Lidi se po dlouhém vyprošování nechali přesvědčit k přídavku a na závěr nám představili několik svých nových skladeb. Jediné co mě u tohoto vystoupení zklamalo, byla chybějící proslulá videoprojekce, která Midi Lidi běžně doprovází.

Kapela Chinaski pak završila celý festivalový den. Publikum, do té doby rozdvojené, se zkoncentrovalo u hlavní stage a vyslechlo si sérii nejznámějších radiových hitů. Nemohly chybět skladby jako Vedoucí, Vrchlabí, Dobrák od kosti, 1970 nebo už zlidovělá 1. Signální a bylo dokonáno. Studenti se rozprchli do svých, většinou přechodných, domovů a troufám si tvrdit, že většina z nich litovala, že koncert netrval aspoň o chvilku déle.

Celkově musím organizaci festivalu pochválit, oproti loňskému roku je vidět obrovské zlepšení a mnohem profesionálnější přístup. Na záchody se fronty téměř nestály, stánků s pivem byl dostatek, stejně jako nejrůznějších atrakcí. Když vás zrovna nebavila kapela a měli jste dost odvahy, mohli jste si vyzkoušet lezení po obrovské nafukovací plechovce Gambrinus, rodeo na o trochu menší plechovce, sumo zápas nebo třeba svatbu na jeden den. Chválím také krok směrem k jiným žánrům. Midi lidi byli opravdu příjemnou změnou v jinak klasickém line-upu. Pokud bude mít i v dalších letech organizace Majálesu takto stoupající tendenci, doufám, že se dočkáme i třeba nějakého zahraničního jména nebo náznaku dalších žánrů, které osvěží až do teď čím dál stejný seznam interpretů.