Festival se odehrál u pískovny Oplatil, na místě, kde se o týden dříve uskutečnil Hip Hop Jam. Je to krásné místo – docela velké pláže, čistá voda, která byla teplejší než vzduch. V areálu byli čtyři stage – nejvzdálenější a největší Main Stage, která se již tradičně orientuje na mainstreamovejší žánry drum and bassu. V šapitó se nacházela také Control stage, kde si na své přišli hlavně příznivci tvrdších a temnějších zlomených beatů. O třetí stage se postarali lidé okolo pražského Wakata baru a návštěvníci tam mohli slyšet zlomené žánry, které se na ostatní stage nevešli – breakbeat, raggajungle, bassline ale i reggae a dub. Čtvrté podium bylo přístupné pouze lidem s VIP páskou.

Na festivalu bylo znát, že staví hlavně na hvězdném line upu, který nemá v Čechách a přilehlých oblastech (na východ) obdoby. Dekorace na Main Stage byly tematicky shodné s plakáty – hlavním motivem bylo letadlo – pařící lidé se na něho dívali ze předu, takže viděli do pilotní kabiny, kde hrál dj a po stranách byli křídla a vrtulové motory. Nápad je to hezký, ale alespoň pro mě dost nepraktický, na party totiž rád sleduji toho co mi servíruje muziku do ušních lalůčků a zde, pokud chtěl někdo tančit přímo před djem tak viděl jen kovovou špičku letadla a občas i sekuriťáka. Stage doplňovali světla, dvě projekce a jakási střecha nad přední částí kotle.



Stejně tak mi přišla lehce odfláknutá i Take Control stage, žádné dekorace, pouze blikátka, reprobedny a vyvýšený dj pult. Vizuálně se mi nejvíce líbila Wakata stage s řadou LCD televizí a bílou nafukovací koulí, kde běžela projekce.

Mimo areál pak byla ještě malá stage u baru na pláži, která nás těšila především přes den, kdy v areálu hrála jen Wakata.

Již jsem se zmínil, že v pátek v noci zapršelo, dle údajů na stránkách festivalu srážky dosáhli až 25 mm/m2 a vzhledem k tomu, že pršelo skoro celou noc se nešlo se divit, že areál po ránu vypadal tak jak vypadal – jistě jste viděli fotky. Pořadatelské službě a příznivé teplotě se během soboty podařilo největší kaluže vysušit, ale i tak zbylo opravdu hodně bahna. Největší problém byl dostat se do Wakaty, člověk bez gumáků prakticky neměl šanci dojít tam bez toho, aby zapadl po kotníky do bahna. Podobný problém nastal i před Take Control, ale to trochu zlepšily piliny. Ačkoliv byl v druhé části areálu celou sobotu čilý ruch a bagr vyrovnával terén tak ani tam to nebylo o moc lepší. Do některých stánků se dalo dostat pouze po dřevěných paletách a postupem času si lidé vyšlapali místa k paření i k chození, jenže v některých částech bylo stejně tolik bláta, že vyžadovalo značné úsilí, aby tam člověku nezůstala bota nebo dvě.

Samozřejmě má každá mince dvě strany a tak se bláto stalo i místem mnohdy dost vtipným. V neděli ráno například jeden kluk „plaval“ v bahně před stánky. Anebo časté vyprávění kamarádů: „jdu si pro pivo, koukám pod nohy a najednou zjistím, že stojím uprostřed rybníku“. Docela zábavné bylo i sledovat toitoi auto, které musel po festivale tahat traktor, aby se vůbec dostalo k záchodům, aby je mohlo vyčistit. Nicméně já osobně preferuji spíše sušší prostředí. Ale pokud máte nějakou dobrou historku o blátě z Let It Rollu, neváhejte nám ji sem napsat!



Stánků bylo všude dost, snad kromě Main stage, kde se museli čekat fronty na pití. Problém byl spíše s obsluhou. Slyšel jsem hodně lidí, co říkali, že je na baru okradli a to dokonce i způsobem kdy zákazník platí piva tisícikorunovou bankovkou a barman mu tvrdí, že to byla stokoruna. Mě se naštěstí nic podobného nepřihodilo, nicméně vzhledem k počtu lidí, které jsem to slyšel říkat, anebo psát na různých fórech si myslím, že na tom něco bude. A to by se rozhodné stávat nemělo. Jinak jídla byla dost, i když mi trochu chyběla vegetariánská strava a ceny byly trochu vyšší. Mobilních záchodů v areálu nebylo moc, nepočítal sem je, ale řekl bych, že pro tolik lidi jich bylo málo a jak sem psal, pomalé bylo i jejich čištění. Větší problém byl, že v kempech se nenacházeli téměř žádné a pokud má člověk stan dva kilometry od areálu, tak obvykle nedoběhne a odskočí si raději do lesa, což asi nebude úplně příjemné pro domorodce. Kempů bylo dost, lidé se vešli, ale nejvzdálenější byl opravdu až dva kilometry od místa konání. Pořadatelé to však pochytili a v sobotu od 12 do 20 hodin jezdila kyvadlová doprava.

I když jsou návštěvníci party rozladěni z organizačních či jiných důvodu, na hudebních akcích je ještě jedna věc, která dokáže spravit náladu a rozzářit noc. Víte co myslím? Jasně, že víte. Je to přece důvod proč na akce jezdíme – hudba samotná. A tato část se povedla. V pátek bohužel nedorazil Original Sin a proto se rozdělilo duo Matrix a Futurebound a Futurebound zahrál místo Original Sin. A zahrál skvěle, je to opravdu pan dj a jeho skills za mixpultem jsou znát na první drop. Lidé mu zobali z desek a tančili jak zahrál. A tak přišel jeden z vrcholů hned na začátku. Bohužel v době kdy jeho set končil už docela dlouho pršelo a tak jsem se šel podívat na Calibra do Take Control stanu, ale ten mě moc nezaujal. Kamarád jeho tvorbu označil jako „láskoviny“ a tento styl drum nad bassu mě vůbec nebaví. A déšť neustával a neustával. A tak jsem šel raději uschnout do stanu a připravit se na druhý den.

Pršet přestalo okolo páté , když jsem se byl podívat na závěr pátečního večera, když na Main Stagy končili Pixie a Suki, nejdřív tracke Pieces od Chase and Status a pak hymnou Let It Rollu, kterou nazpívat MC Spyda do tracku od Matrixe and Futurebounda Knightriderz.



V sobotu začínal program na Main Stagy vystoupením IM Cyber a MC Onetwo. Na Take Control řádil Philip TBC, jako obvykle střídal styly od drum and bassu po dubstep a od dubstepu k technu a lidi to evidentně bavilo. Nedalo mi to a zašel jsem si trochu pročistit hlavu do Wakata stanu na trochu dubu – liveset tam hráli Dubwisegangsters. Když jsem měl dunivých basů ažaž odebral jsem se podívat jak hraje Tony Coleman z London Electricity. Tento malý mužík si hraní opravdu užíval,s mával na lidi, hypoval, pořád se smál jako sluníčko a lidé pod ním tančili v blátě, co to šlo.

Ani sobotní večer se neobešel bez komplikací, High Contrastovi uletělo letadlo a tak London Electricity vystřídal dj Marky s MC Staminou, části jeho setu mě bavili, ale nemám rád, když dj předvádí „rockerské“ vylomeniny jako například skratche na gramofon v podpaží a tak. I když Marky je Brazilec a je tam dost oblíbený a jeho drum and bass se prolíná i s prvky flamenga a latinskoamerických stylů. A ty jsou dost rozverné a hračičkoidní takže se to asi dalo čekat. Líbil se mi Stamina, s djem byli dobře sehraní a tvořili dobré duo. A poté přišel headliner z největších, Lincol Barett aka High Contrast. Bohužel se rozhodl zůstat i Stamina a sekundovat mu. Řekl bych, že to nebylo úplně nejšťastnější rozhodnutí. Těšil jsem se na zpívánky, kterými je High Contrast proslulý, ale bohužel jsem se dočkal jen Mcho řečí, které se do stylu co hraje High Contrasts vůbec nehodí.

No co nemůže být každý den posvícení a raději jsem se tentokrát již naposledy přesunul na Take Control, kde hrál Evol Intent a musím říct, že jsem dobře udělal, přišel jsem zhruba na poslední půl hodinu a nevěřil jsem. Z Trojice Evol Intent přijel zahrát Gigantor, robustní zjevení, kterého bych se asi bál kdybych ho viděl jinde než za dj pultem. Svýma obříma rukama ovládal gramofony a mixpult s takovou grácií a samozřejmostí jako když politik lže. Do publika nekompromisně řezal industriálně znějící techstep s přesahy do techna a občas si ulétl i do dubstepu. Pro mě to byl rozhodně nejlepší zážitek z celého festivalu. Třešničkou na dortu byli ostatní z Lifted Crew – Chris Renegade a Spor, kteří tančili a bavili se společně s Gigantorem.

Po něm přišel Spor, který mě ale nenadchnul svým počátečním dubstepem a navíc jsem byl unavený z neustálého brouzdání blátem a tak jsem to zabalil a šel na kutě.