I když festival sestával z několika stageí, tento report se věnuje přednostně již v úvodu  zmíněné scéně zaměřené na techno. Prvním překvapením pro mě bylo, že open air začal už v 13 hod. odpoledne. V případě hezkého slunečného počasí by to bylo jistě příjemné začít si užívat už v tak brzkých odpoledních hodinách, počasí festivalu ale moc nepřálo a proto jsem se rozhodla dorazit až v 16:00, kdy měl na techno stagei odstartovat svůj set Marko Nastic.

Předem avizovaný line-up byl pro mě, jakožto fanouška techna a minimalu, vcelku zklamáním. Navzdory slabému line-upu celé techno stage jsem si ale přece jen vybrala alespoň pár jmen, kvůli kterým jsem se na festival rozhodla vyrazit. Jedním z „vyvolených“ byl zmiňovaný Nastic. Aniž bych si prohlédla areál festivalparku a uspořádání ostatních stage, zmizela jsem ihned v útrobách útulného techno stanu, který byl v odpoledních hodinách spíše poloprázdný. Marko hrál velmi příjemný minimalový sound, který mě akorát dostal do té správné festivalové nálady. Minimalistické rytmy se plynule prolínaly s pasážemi směřujícími k klapavějšímu technu, to vše bylo zaobaleno v příjemném středně-rychlém tempu. Marko mě od svého posledního českého vystoupení na Technomasters velmi mile překvapil a proto mi vůbec nevadilo, že svůj se přetáhl o více jak půlhodiny, vzhledem k zpoždění letu jeho následovníka Umeka.

Umek začal svůj set velmi energicky, což překvapilo i skandující techno fanoušky. Proč ne, řekli jsme si s kamarády a začali jsme si užívat svižného tempa. Ovšem po 15 minutách stereotypního bouchání nám došly síly i trpělivost. Jakoby to nebyl ani „ten Umek“, měla jsem pocit, že svůj set přitvrzuje čím dál více jenom proto, aby technaře udržel co nejdéle „na parketě“. Jeho neustále se stupňující zběsilá smršť beatů nás po chvíli vyhnala ven. Umek, jeden z mých favoritů celého eventu, mě v tu chvíli zklamal na plné čáře. Zbývající čas jeho setu jsem tudíž strávila procházkou po areálu.

Technické zázemí festivalu odpovídalo základnímu standardu. Místo bankovek se platilo žetony, které mohli návštěvníka lehce zmást - cena drinku za 1,5 žetonu vypadala na první pohled velmi sympaticky, jenže po spočtení skutečné ceny byla realita tak trochu jiná... Navíc vyhazování víček od nápojů mi přišlo při nejmenším drzé a absurdní…

Vraťme se ale zpět k techno stage, kde se připravoval na svůj set sympatický Švéd Adam Beyer. Toho jsem sice u nás už také měla možnost slyšet, ale z celého line upu byl pro mě největší hvězdou právě on. Sice vystupoval netradičně již velmi brzo – v 20:00, to ale nezabránilo tomu, aby v následujících minutách jeho vystoupení nedošlo k tomu nejlepšímu, co festival v oblasti techna a minimalu vůbec nabídl. Beyer konečně utnul Umekovu uspěchanou techno jízdu a stáhl tempo na příjemných +- 128 BPM. Sound se změnil také k nepoznání – jeho promyšlené vrstvení jednotlivých minimalistických motivů, spojených s temným a rázným beatem, mělo za následek nádhernou tech-minimalovou mozaiku, která nabývala každou minutou na čím dál větší kráse. Bylo to sice možná o něco tvrdší, něž jsme u Adama v zahraničí zvyklí, ale nebylo to na úkor kvality jako např. u předcházejícího Umeka. V tu chvíli se do techno stanu vměstnalo asi nejvíce lidí. Ti pak vytvořili báječnou atmosféru, která trvala až do konce Beyerova kouzlení. Jeho práce s mixem a citlivý výběr jednotlivých tracků měly za následek ucelené dvouhodinové mistrovské vystoupení, které bych si s chutí poslechla minimálně ještě o další dvě hodiny déle…

O dalších djs techno stage se bohužel už příliš vyjadřovat nehodlám. Následující techno matador Agent předvedl svůj klasický techno set, který přítomné tanečníky rozhodně neurazil, ale také nijak zvlášť nepřekvapil. Dave Clarke, byť jsem ho slyšela poprvé, mě bohužel svým oldschoolem vůbec nezaujal. Navíc se jeho vystoupení krylo s dj setem hlavní hvězdy festivalu – Paulem van Dykem. V tu ránu téměř ze všech stageí zmizela většina návštěvníků, aby mohla slyšet svůj idol, který na PI očividně přilákal největší množství návštěvníků…

Protože byl pro mě set Adama Beyera vrcholem celého festivalu a následující hard techno djs mě rozhodně nepřiměli k dalšímu setrvání, rozhodla jsem se ve 2:00 areál festivalparku opustit. Z pohledu fanouška techna a minimalu pro mě byla akce zklamáním, ovšem na tu situaci jsem byla už dopředu připravená. Na můj vkus festivalu chyběla nová jména, aktuální sound (vyjma odvážného kroku v podobě hardstyle stage) a  kreativita v koncepci jednotlivých scén. Promotéři festivalu vsadili na osvědčené djs, kteří u nás byli již několikrát a tím pádem v podstatě nenabídli z mého pohledu nic obzvlášť zajímavého.